Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatelů Evy S. a Jiřího S. (jedná se o pseudonymy), obou zastoupených JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem, sídlem náměstí Svobody 87/18, Brno, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Brně č. j. 2 ZN 2201/2022-51 ze dne 21. prosince 2023 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality č. j. KRPB-209427-59/TČ-2022-060275-KW ze dne 28. října 2023, za účasti Městského státního zastupitelství v Brně a Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na účinné vyšetřování vyplývajícího z čl. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práv podle čl. 36 uvedené Listiny a čl. 6 uvedené Úmluvy.
2. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že napadeným usnesením Policie České republiky, Městského ředitelství policie Brno, 5. oddělení obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") bylo podle § 159a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o odložení věci, a to v rámci trestního řízení vedeného pro podezření z jednání, ve kterém by mohl být spatřován přečin účasti na sebevraždě podle § 144 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Toto trestní řízení bylo vedeno v důsledku události, při níž - stručně vyjádřeno - syn stěžovatelů z nástupiště železniční stanice vstoupil přímo před projíždějící vlak, došlo ke střetu s lokomotivou a syn stěžovatelů při něm utrpěl zranění neslučitelná se životem. Věc byla odložena proto, že nebylo shledáno podezření z trestného činu a nebylo namístě vyřídit věc jinak.
3. Proti usnesení policejního orgánu podali stěžovatelé (vystupující v řízení v postavení poškozených) stížnost, kterou státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "státní zastupitelství") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.
4. Stěžovatelé spatřují porušení výše uvedených ústavně zaručených práv v tom, že policejní orgán podle nich nesprávně a nedostatečně posoudil skutkový děj a nezabýval se dostatečně možným porušením důležitých povinností pedagogických pracovníků a právnické osoby vykonávající činnost školy a z toho plynoucí možností vyvození trestní odpovědnosti pro trestný čin usmrcení z nedbalosti. Státní zastupitelství nesprávně posoudilo naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Citovaná ustanovení mají právní základ v zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
8. Stěžovatelé v ústavní stížnosti nezmiňují, že by před jejím podáním učinili podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Takový podnět je podle judikatury Ústavního soudu obecně přijímán jako účinný procesní prostředek k ochraně práv [srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14 ze dne 28. srpna 2014 (U 14/74 SbNU 623), sp. zn. I. ÚS 34/19 ze dne 14. února 2019, sp. zn. I. ÚS 1511/23 ze dne 26. července 2023 aj.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz].
Uvedené ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti. Stěžovatelé tedy měli možnost přezkumu postupu Městského státního zastupitelství v Brně v rámci instančního dohledu ze strany Krajského státního zastupitelství v Brně. Této možnosti (kterou nadále mají, neboť instanční dohled není svázán lhůtou) však podle informací obsažených v ústavní stížnosti a přiložených dokumentech nevyužili.
9. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelé (zatím) nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou, a jako taková musela být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. března 2024
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka