Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o námitce podjatosti, vznesené proti soudci Vojenu Güttlerovi stěžovatelem Ing. P. Ch., ve věci ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 647/06 takto:
Soudce JUDr. Vojen Güttler není vyloučen z projednání a rozhodování o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 647/06
.
V podání ze dne 6. 11. 2006 podal Ing. P. Ch. návrh na vyloučení soudce Vojena Güttlera ve shora uvedené věci, přičemž svůj návrh žádnými konkrétními námitkami neodůvodnil.
Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání než je funkce soudce Ústavního soudu. Ve vyjádření k námitce podjatosti soudce Vojen Güttler uvedl, že nemá žádný vztah k projednávané věci ani k účastníkům řízení, stěžovatele ani jeho věc nezná a necítí se být v této věci podjatý.
Senát určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce neshledal, že by byly dány důvody pro vyloučení soudce Vojena Güttlera, s ohledem na to, že žádné okolnosti naplňující podmínky shora citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu nebyly shledány a ani stěžovatelem tvrzeny. Ze shora uvedených důvodů rozhodl II. senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2007
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu
Z ústavní stížnosti vyplývá, že svým podáním směřuje především proti tomu, že soudy považovaly napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 29.11.2005, čj. 10 Ca 158/2004-40, za doručené dnem 15.12.2005, kdy bylo předáno právnímu zástupci stěžovatele a nikoli den 5.1.2006, kdy je převzal stěžovatel sám. K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu Městského soudu v Praze, z něhož vyplývá, že k žádosti stěžovatele mu byl soudem ustanoven zástupce pro (celé) řízení o předmětné správní žalobě (č.l.
14). Podle § 42 odst. 2 s.ř.s. má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Ze spisu nevyplývá, že by stěžovatel plnou moc ustanoveného advokáta odvolal. Argument, že právní zastoupení skončilo přijetím rozhodnutí Městským soudem v Praze, jak správně zdůraznily obecné soudy, nemá oporu v právním řádu. V tomto případě končí řízení okamžikem, kdy nabude právní moci příslušné rozhodnutí soudu, to jest doručením právnímu zástupci účastníka řízení. Je nepochybně povinností právního zástupce, aby účastníka (stěžovatele) o doručení rozhodnutí i o běhu lhůty k podání kasační stížnosti včas informoval a rozhodnutí mu předal.
Nejvyšší soud správně uvedl, že jde o otázku komunikace mezi advokátem a klientem, za kterou soud odpovědnost nenese. Jestliže stěžovatel namítá, že žádal soud, aby rozhodnutí byla doručována jemu, doklad o tom není ve spise obsažen. "Instrukce" (č.l. 27-28) týkající se doručování písemností je adresována právnímu zástupci stěžovatele a žádný požadavek vůči soudu z ní nevyplývá.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry z něj vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně porušena nebyla. Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný návrh, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. října 2007
Vojen Güttler v.r. předseda senátu