Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. C., zastoupeného Mgr. R. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2000, sp. zn. 16 Ca 161/2000, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 16 Ca 198/2000, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností ze dne 6. 11. 2000 se stěžovatel domáhal zrušení uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem. Usnesením tohoto soudu ze dne 21. 7. 2000 č. j. 16 Ca 161/2000-17, byl stěžovateli vrácen zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. V odůvodnění soud uvedl, že usnesením ze dne 30. 5. 2000, č. j. 16 Ca 161/2000-9, zastavil řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 28. 12. 1999, č. j. 11860/110/99, z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Následně dne 19. 7. 2000 bylo soudu vráceno usnesení ve věci zaplacení soudního poplatku s nalepenou kolkovou známkou v hodnotě 1 000 Kč. Řízení však již v té době bylo zastaveno právě proto, že stěžovatel přes výzvu soudu a poučení o důsledcích nezaplacení poplatku v určené lhůtě soudní poplatek nezaplatil a soud tedy rozhodl o jeho vrácení.
Druhým rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, které stěžovatel napadl ústavní stížností (usnesení ze dne 27. 7. 2000, č. j. 16 Ca 198/2000-30), bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, č. j. 5242/110/97. Důvodem zastavení řízení v tomto případě bylo podání žaloby po lhůtě, stanovené v § 250b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."),.
Stěžovatel je toho názoru, že napadenými rozhodnutími Krajského soudu v Ústí nad Labem došlo k porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nezaplacení soudního poplatku podle něj nemůže vést k "odejmutí práva na soudní ochranu". K nezaplacení prý došlo pochybením soudu, jenž podle stěžovatele nestanovil dodatečnou lhůtu k zaplacení tak, jak mu ukládá § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a o svém rozhodnutí o vyloučení věci ze společného projednávání nevydal usnesení. Dále prý soud "odmítl spravedlnost", když nepřipustil záměnu účastníka na straně žalované.
Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 18. 12. 2000 ohledně zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku (sp. zn. 16 Ca 161/2000), uvedl, že stěžovateli byla doručena výzva k zaplacení dne 15. 5. 2000. Ten na tuto výzvu nereagoval a tak bylo dne 30. 5. 2000 vydáno usnesení o zastavení řízení. Stěžovatel zaplatil poplatek až 19. 7. 2000, a proto bylo rozhodnuto o jeho vrácení. Co se týče zastavení řízení ve věci, vedené pod sp. zn. 16 Ca 198/2000, soud konstatoval, že stěžovatel v ústavní stížnosti pominul, že žalobu podal po zákonem určené lhůtě. V podrobnostech soud dále odkázal na odůvodnění napadených usnesení a navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.
K porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by došlo, pokud by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu, resp. pokud by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, nebo by zůstal v řízení nečinný. O takovou situaci se však ve zkoumaném případě zjevně nejednalo. V dané souvislosti není od věci připomenout zásadu "každý nechť si střeží svá práva", v souladu se kterou stěžovatel důsledně nepostupoval, když na výzvu soudu nereagoval a ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil. Sám si tak přivodil nepříznivé následky, spojené s porušením uvedené povinnosti.
Co se týče druhého napadeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 16 Ca 198/2000, lze pouze stručně konstatovat, že řízení bylo zastaveno z toho důvodu, že žaloba, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 1997, č. j. 5242/110/97, byla podána více než dva roky po lhůtě, stanovené pro její podání v ust. § 250b odst. 1 o. s. ř. Zmeškání této lhůty nelze prominout a soud nemohl postupovat jinak, než řízení zastavit. Ústavní soud, jak již mnohokrát zdůraznil, není obecným soudům nadřízen a jeho úkolem není vyhledávat v jejich rozhodnutích všechny možné nedostatky a případná pochybení.
Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) je Ústavní soud oprávněn posoudit, zda zásahem těchto soudů nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele a zda řízení bylo jako celek spravedlivé. Ve zkoumaném případě však k žádnému porušení stěžovatelových základních práv nedošlo a ústavní stížnost byla proto odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 27. listopadu 2001
JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu