Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Cimbotou, advokátem se sídlem Olomouc, Horní náměstí 7, PSČ: 772 00, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 8. 2006, čj. 20 Cdo 1558/2006 - 61, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 1. 2006, čj. 40 Co 1503/2005 - 36, t a k t o : Ústavní stížnost se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel svou ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 17. 10. 2006, navrhl zrušení shora označených usnesení Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je ústavní stížnost přípustná. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil zejména v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000
[Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle uvedeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ). Stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvedl, že dne 26. 4. 2006 podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2000, čj. 23 C 167/2000 -31, a v současné době je výkon rozhodnutí, nařízený usnesením okresního soudu ze dne 5.
9. 2005, čj. 41 E 527/2005 - 15, odložen do právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o podaném odvolání proti rozhodnutí ve věci samé. Za této situace by jakýkoli zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů byl zásahem předčasným a zároveň nesystematickým - jednalo by se o zásah do pravomoci krajského soudu a o porušení principu dělby moci, pokud by Ústavní soud o právech rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho působnosti. V případě, kdy by - podle názoru stěžovatele - v nalézacím řízení nedosáhl ochrany svých práv, má stále možnost se s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud a uplatnit v ní argumentaci obsaženou v dnes projednávané věci.
Lhůta k podání návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem se bude odvíjet až od konečného rozhodnutí v nalézacím řízení. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 7.