Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti obchodní společnosti PORTUM Investment SE, sídlem Revoluční 1082/8, Praha 1, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, Ph.D., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. prosince 2023 č. j. 5 To 188/2023-11523 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. května 2023 č. j. 8 T 63/2014-11335, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně ve věci jiných odsouzených (v tzv. kauze Edbusy) napadeným usnesením mimo jiné zabral podle § 102 trestního zákoníku peněžní prostředky na bankovním účtu vedeném manželkou jednoho z odsouzených a též tam specifikované nemovité věci v jejím vlastnictví, protože měly představovat náhradní hodnotu za výnos z trestné činnosti. Krajský soud v Brně poté napadeným usnesením zamítl stížnosti podané zúčastněnými osobami, včetně stěžovatelky, jako nedůvodné.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že je věřitelem a zástavním věřitelem manželky odsouzeného. Napadenými rozhodnutími byl tedy zabrán i majetek stěžovatelky. Přesto s ní soudy střídavě nejednaly jako se zúčastněnou osobou. Soudy podle stěžovatelky porušily její procesní práva jako zúčastněné osoby. S tím souvisí i tvrzení o porušení zásady audiatur et altera pars.
Odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu je podle stěžovatelky vnitřně rozporné, protože se sice ve výroku stížnost stěžovatelky zamítá, avšak fakticky krajský soud rozhodl o nepřípustnosti stížnosti. Opakovaně stěžovatelka tvrdí také nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí ověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ústavní soud proto posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy je založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Je krajním prostředkem k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, není-li již možná náprava před jinými orgány veřejné moci standardním postupem. Podmínkou projednání ústavní stížnosti je tudíž i pravomocné skončení předchozího řízení (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. III. ÚS 13/14 , ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 1696/21 či ze dne 15. 6. 2023 sp. zn. IV. ÚS 37/23 ).
6. Platí proto, že nepřípustná je i ústavní stížnost, která směřuje proti rozhodnutí, které bylo (později) zrušeno nálezem Ústavního soudu v jiném řízení. V důsledku zrušení rozhodnutí napadených ústavní stížností totiž tato rozhodnutí přestávají formálně právně existovat, kvůli čemuž odpadá předmět řízení o ústavní stížnosti a věc se vrací k dalšímu řízení před obecnými soudy (srov. usnesení ze dne 15. 3. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2569/09 , ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. I. ÚS 3229/19 či ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. III. ÚS 1553/23 ).
7. Ústavní soud nálezem ze dne 11. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 676/24 zrušil k ústavní stížnosti manželky odsouzeného zde napadená rozhodnutí. Věc se proto vrací k dalšímu řízení, v němž stěžovatelka nadále může uplatňovat a hájit svá práva, včetně nynějších tvrzení týkajících se jejích procesních práv jako zúčastněné osoby. Že na tyto aspekty musí znovu soudy zaměřit svou pozornost, vyplývá ostatně mimo jiné z bodu 32 citovaného nálezu. Ústavní stížnost je tedy za této procesní situace předčasná, a tedy podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
8. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti podle tohoto ustanovení v nynější věci neshledal. Proto soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj