Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) D. K., 2) S. Č., 3) M. Č., 4) Z. Č., 5)
V. S. 6) L. S., 7) K. R., 8) H. D., 9) R. V., 10) P. B., 11) Z. H., 12) J. V, 13) F. K., 14) H. J., 15) J. J., 16)
V. J., 17) M. J., 18) J. J., zastoupených JUDr. Michalem Fraňou, advokátem, sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1 - Staré Město, proti vyřízení podnětu k výkonu dohledu Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 1 VZN 1815/2023-20a ze dne 25. 1. 2024, vyřízení žádosti o přezkum postupu policejního orgánu Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 1 KZN 218/2023-25 ze dne 5. 12. 2023 a vyrozumění Policie České republiky Krajského ředitelství policie Středočeského kraje č. j. KRPS-258982-6/TČ-2023-010081-ODKL ze dne 15. 11. 2023, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Z ústavní stížnosti a příslušných spisů Krajského státního zastupitelství v Praze a Krajského ředitelství policie Středočeského kraje vyplývá následující:
3. Stěžovatelé jsou občany obce X. V září 2023 podali prostřednictvím Krajského státního zastupitelství v Praze ("KSZ v Praze") trestní oznámení. V něm uvedli skutečnosti, jež podle nich měly nasvědčovat podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 3 trestního zákoníku.
4. Uvedený trestný čin měl být podle nich spáchán v souvislosti se stavbou bytového domu v X; jde o tzv. residenci V. Stěžovatelé v oznámení tvrdili, že jsou stavbou poškozeni, neboť je v rozporu s územním plánem obce. Místo původně povoleného čtyřpodlažního domova pro seniory byla stavba na základě (údajně nezákonného) rozhodnutí příslušného stavebního úřadu ze dne 21. 1. 2019 změněna na pětipodlažní bytový dům s 402 jednotkami. Stěžovatelům se provedenou stavbou měla snížit kvalita života v obci zatížením infrastruktury i nárůstem počtu obyvatel nad snesitelnou kapacitu obce (viz č. l. 1-4 spisu KSZ v Praze).
5. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje ("KŘP") na oznámení stěžovatelů zareagovalo (ústavní stížností napadeným) vyrozuměním z listopadu 2023. Stěžovatelům sdělilo, že jejich trestní oznámení bylo uloženo ad acta ("ke spisům"), neboť jimi popsané jednání bylo v plném rozsahu již opakovaně prověřeno orgány činnými v trestním řízení (ve věcech sp. zn. KRPS-272830/ČJ-2021-011681 a KRPS-40040/TČ-2022-010081).
6. Stěžovatelé následně požádali státního zástupce o přezkoumání postupu policejního orgánu. Státní zástupce KSZ v Praze vyhodnotil jejich podání jako podnět k využití oprávnění státního zástupce uvedených v § 157 odst. 2 trestního řádu. Ústavní stížností napadeným vyřízením žádosti z prosince 2023 stěžovatelům sdělil, že neshledal zákonné důvody, aby policejnímu orgánu uložil provedení dalších úkonů za účelem objasnění věci. Policejní orgán postupoval zákonně, neobnovil-li na základě nynějšího podání stěžovatelů prověřování v dříve evidované (obsahově obdobné) věci sp. zn. KRPS-40040/TČ-2022-010081-ODKL, nevyhotovil-li záznam o zahájení úkonů trestního řízení a nepřiznal-li stěžovatelům procesní postavení poškozených.
7. Dne 20. 12. 2023 stěžovatelé podali podnět k výkonu dohledu nad postupem KSZ v Praze podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Státní zástupkyně Vrchního státní zastupitelství v Praze ("VSZ v Praze") vyřízením podnětu z ledna 2024 stěžovatelům sdělila, že jejich podnět nebyl shledán důvodným.
8. Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti zásahu orgánů veřejné moci spočívajícím v postupu VSZ v Praze, KSZ v Praze a KŘP. Tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich základní právo na účinné prověřování a vyšetřování vyplývající z práva na příznivé životní prostředí podle čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Domáhají se, aby Ústavní soud policii zakázal pokračovat v porušování jejich práva spočívajícím v neprovedení účinného prověřování a vyšetřování ve věci vedené pod sp. zn. KRPS-258982/TČ-2023-010081-ODKL.
9. Stěžovatelé namítají, že v trestním oznámení předložili relevantní, srozumitelná a hájitelná tvrzení, kterými se orgány činné v trestním řízení měly věcně zabývat. Stěžovatelé si nenárokují zahájení trestního stíhání, domáhají se pouze náležitého prověření věci, ve které došlo k významnému nezákonnému zásahu do jejich práva na příznivé životní prostředí. Ústavní právo na účinné vyšetřování podle judikatury Ústavního soudu existuje a stěžovatelé se jej zatím marně domáhají.
10. Orgány činné v trestním řízení svévolně vyložily zákonná pravidla územního plánování a na něm závislého povolování staveb. Stěžovatelům se nedostalo srozumitelného odůvodnění. VSZ v Praze v odůvodnění jako nosný důvod uvedlo, že ve věci sporného stavebního řízení provedl příslušný krajský úřad přezkumné řízení postupu stavebního úřadu, avšak namítané nedostatky neshledal; krajský úřad ovšem podle stěžovatelů přezkumné řízení zastavil primárně z důvodu stavebníkovy dobré víry. Stěžovatelé rovněž namítali, že původní stavební povolení na stavbu domova seniorů z roku 2008 nebylo již platné v době vydání sporného povolení změny stavby z ledna 2019; k tomu se orgány činné v trestním řízení vůbec nevyjádřily. Ani zbývající části odůvodnění nevysvětlují, proč nebyly zahájeny úkony trestního řízení.
11. Skutečnost, že zákon přímo nestanoví striktní pravidla, jak mají orgány činné v trestním řízení naložit s trestním oznámením, neznamená, že můžou postupovat svévolně a nepřezkoumatelným způsobem. V opačném případě se stávají pravidla územního plánování iluzorními. Právo na účinné vyšetřování je ve vztahu k ochraně práva na příznivé životní prostředí nezbytným aspektem zachování právního státu. Stěžovatelům se jiné právní ochrany nedostává: nejsou-li účastníky územního nebo stavebního řízení, což jsou toliko majitelé sousedních nemovitostí, pak nemohou proti stavbě brojit ve správním řízení. Nelze se tedy jednoduše odvolat na zásadu subsidiarity trestní represe.
12. Stěžovatelé petit ústavní stížnosti formulovali jako návrh proti jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Jiný zásah měl spočívat v postupu orgánů činných v trestním řízení.
13. Podle judikatury Ústavního soudu ale připadá - zjednodušeně řečeno - ústavní stížnost brojící proti jinému zásahu v úvahu pouze tam, kde nelze neústavnost napravit jiným způsobem, například návrhem na kasaci rozhodnutí orgánu veřejné moci (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. 11. 1995). Přitom je třeba respektovat, že rozhodnutím ve smyslu § 72 zákona o Ústavním soudu je akt orgánu veřejné moci bez ohledu na to, jak je označen a jak je jeho obsah uspořádán, je-li způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatele (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1062/25 ze dne 7. 5. 2025).
14. V souladu s uvedeným Ústavní soud posoudil ústavní stížnost materiálně tak, že směřuje ke kasaci v záhlaví uvedených rozhodnutí (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3248/24 ze dne 2. 4. 2025, týkající se práva na účinné vyšetřování a sekundární viktimizace obětí, ve kterém Ústavní soud zrušil vyrozumění státního zastupitelství; či obdobně nález sp. zn. II. ÚS 527/23 ze dne 30. 5. 2024).
15. Ústavní soud je k posouzení - materiálně hodnocené - ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a je přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátem.
16. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
17. Podstatou argumentace stěžovatelů je tvrzení, že orgány činné v trestním řízení porušily jejich základní právo na účinné vyšetřování; to má vyplývat především z jejich práva na příznivé životní prostředí a z širšího zájmu na dodržování pravidel územního plánování.
18. Stěžovatelům lze přisvědčit v tom, že mezi pozitivní povinností státu obecně patří zajistit ochranu základních práv účinným trestním řízením, vznese-li údajná oběť tzv. hájitelné tvrzení, jehož obsah naznačuje nutnost užití prostředků trestního práva vůči potenciálnímu pachateli [viz kupříkladu nález sp. zn. II. ÚS 527/23 ze dne 30. 5. 2024, bod 43; či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ("ESLP") ze dne 20. 2. 2024, M. G. proti Litvě, č. 6406/21].
19. Stěžovatelé nicméně pomíjí, že podle judikatury Ústavního soudu právo na účinné vyšetřování nenáleží údajným poškozeným bez ohledu na povahu tvrzené trestné činnosti. Povinnost provést účinné vyšetřování v přímém vztahu k údajné oběti totiž existuje pouze u těch nejzávažnějších trestných činů, které jsou svými dopady srovnatelné se zásahem do práva na život, zákazu mučení a jiného špatného zacházení a zákazu nucených prací (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 2012/18 ze dne 3. 9. 2019, bod 34; nález sp. zn. II. ÚS 3436/14 ze dne 19. 1. 2016, bod 23; nález sp. zn. II. ÚS 3626/13 ze dne 16. 12. 2015, bod 23).
20. Z uvedeného standardu Ústavní soud v minulosti vycházel, když existenci práva na účinné vyšetřování dovodil kupříkladu v případech údajného násilného chování příslušníků vězeňské služby (nález sp. zn. IV. ÚS 1559/20 ze dne 10. 11. 2020), znásilnění a pohlavního zneužívání ze strany duchovního (nález sp. zn. Pl. ÚS 2/25 ze dne 9. 7. 2025), či nenávistných projevů v podobě hrozeb smrtí a znásilnění (nález sp. zn. III. ÚS 3006/21 ze dne 22. 3. 2022). Takový vysoký standard totiž odpovídá zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů činných v trestním řízení a především koncepci trestního řízení, které je primárně založeno na vztahu mezi pachatelem a státem (viz nález sp. zn. I. ÚS 1958/23 ze dne 10. 4. 2024, bod 22)
21. V nyní projednávaném případě Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli žádná tvrzení, která by existenci jejich práva na účinné vyšetřování prokazovala. Stěžovatelé se odkazují na své právo na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 11 odst. 3 a čl. 35 odst. 1 a 3 Listiny a na obecný zájem na dodržování pravidel územního plánování, avšak podle Ústavního soudu závažnost tvrzených dopadů způsobených stavbou bytového domu v obci X nelze srovnávat s dopady zásahů do práva na život, zákazu mučení a zákazu nucených prací ve výše popsaném smyslu.
22. Ústavní soud v obecné rovině nevylučuje, že právo na účinné vyšetřování může existovat rovněž v případech závažných trestných činů proti životnímu prostředí (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1958/23 , ve kterém se soud zabýval právem na účinné vyšetřování ve vztahu k závažné majetkové trestné činnosti). Stěžovatelé ovšem v jejich stížnosti netvrdili ani žádné kvalifikované pochybení orgánů činných v trestním řízení, ani řádně netvrdili přímý vztah mezi takovým kvalifikovaným pochybením a zásahem do jejich práva na příznivé životní prostředí. Pouze obecná tvrzení, že stavba sporného bytového domu neodpovídá kapacitě a infrastruktuře jejich obce, porušení práva na příznivé prostředí v žádném případě nenaznačují.
23. Pro Ústavní soud je rozhodné, že postup orgánů činných v trestním řízení nelze považovat za svévolný či zjevně vadný. Ve vyrozuměních je přezkoumatelným způsobem vysvětleno, proč ve věci stěžovatelů nebyly zahájeny úkony trestního řízení a proč jejich původní oznámení bylo policejním orgánem uloženo ad acta, a to především odkazem na dřívější a opakované prověření tvrzeného jednání na základě obsahově obdobných podání kolegy advokáta stěžovatelů Mgr. Jana Šafránka (viz str. 2 vyrozumění KSZ v Praze či str.
7 vyrozumění VSZ v Praze). Odkázala-li státní zástupkyně VSZ v Praze na závěry rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje z května 2020, kterým bylo přezkoumáno rozhodnutí stavebního úřadu o povolení změny stavby z ledna 2019, lze třeba takový odkaz vnímat právě jako projev zásady subsidiarity trestní represe a jako upozornění na skutečnost, že obecný zájem na dodržování pravidel územního plánování mohl být naplněn v rámci správního řízení. Skutečnost, že stěžovatelé s výsledkem tohoto přezkumného řízení nesouhlasili, ještě nezakládá existenci jejich práva na účinné vyšetřování.
24. Protože Ústavní soud na základě argumentace stěžovatelů nezjistil namítané porušení jejich základních práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. září 2025
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu