Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2018 č. j. 30 Cdo 4997/2017-80 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2018 č. j. 30 Cdo 157/2018-81, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byla dne 8. 3. 2018 doručena ústavní stížnost stěžovatele proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2018 č. j. 30 Cdo 4997/2017-80 a 30 Cdo 157/2018-81, jimiž byla zastavena dovolací řízení ve věci jeho návrhů na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 112/2017.
Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že tento návrh trpí vadami; stěžovatel především není právně zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvedená podmínka mu přitom je známa. Jak totiž Ústavní soud zjistil ze své rozhodovací činnosti, stěžovatel byl o ní opakovaně poučen v mnoha řízeních, která byla v minulosti zahájena na jeho návrh (srov. usnesení ze dne 10. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 3759/15 , usnesení ze dne 11. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 292/16 , usnesení ze dne 20. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 293/16 , usnesení ze dne 19. 7. 2016 sp. zn. I. ÚS 1778/16 , usnesení ze dne 25. 7. 2016 sp. zn. II. ÚS 1616/16 nebo usnesení ze dne 13. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1779/16 ; všechna v tomto usnesení uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací činnosti zdůrazňuje, že v řízení o ústavních stížnostech není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Za situace, kdy je dán spolehlivý předpoklad o tom, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, se jeví setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného, poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Z těchto důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (obdobně jako např. v usnesení ze dne 12. 7. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2127/16 , usnesení ze dne 22. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 3787/16 , usnesení ze dne 3. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 304/17 nebo usnesení ze dne 3. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 712/17 ) a ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2018
Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj