Míru 450, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou
psychickou, zdravotní a majetkovou újmu a 991.000 Kč, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 112/2017, o dovolání žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. května
2016, č. j. 18 Co 216/2016-21, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobce se domáhá žalobou ochrany osobnosti za tvrzený neoprávněný zásah do
svých osobnostních práv, který spatřuje v činnosti žalované jako advokátky. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále též „odvolací
soud“) usnesením ze dne 31. května 2016, č. j. 18 Co 216/2016-21, potvrdil
usnesení Okresního soudu v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“) ze dne
4. dubna 2016, č. j. 5 C 61/2016-14, kterým soud prvního stupně nepřiznal
žalobci osvobození od soudních poplatků. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně, že majetkové poměry žalobce neodůvodňují takovéto
osvobození. Žalobce proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal dovolání, aniž by
byl zastoupen advokátem. Nedoložil též, že by sám případně měl právnické
vzdělání; současně opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků. Vrchní soud v Praze poté usnesením ze dne 21. února 2017, č. j. Ncd
45/2017-42, přikázal předmětnou věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5. Při projednávání dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. května 2016, č. j. 18 Co
216/2016-21, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II
bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel
tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Podle § 241 odst. 1 věty první o.s.ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být
dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného
ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání
[§ 241 odst. 2 písm. a) o.s.ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání
fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou
dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak
bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §
104 odst. 2 o.s.ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit,
učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení
odstranit, řízení zastaví. V daném případě dovolací soud sám dospívá k závěru, že žádosti žalobce o
osvobození od soudních poplatků nelze vyhovět, neboť s ohledem na značný počet
typově obdobných žalob, stejně jako výši uplatněné částky, lze mít za to, že v
daném případě žaloby jde o svévolné, resp. zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo
bránění práva (§ 138 odst. 1 o.s.ř.)
Z procesního spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice žalobce nevyzval ke
splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o
procesním následku, který nastane, nebude-li žalobce v dovolacím řízení
zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení), nicméně z rozhodovací
činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v četných jiných soudních sporech
vedených žalobcem, byl soudem opakovaně vyzýván ke splnění této podmínky (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, sp. zn.
30
Cdo 2349/2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016 atp.). Je proto opodstatněné
presumovat, že žalobci je bezpečně známo, že v dovolacím řízení musí být
zastoupen advokátem, jinak není splněna podmínka zákonem vyžadovaného
zastoupení advokátem a v takovém případě bude dovolací řízení zastaveno. K tomu je vhodné připomenout následující závěry, k nimž dospěl Ústavní soud
České republiky např. ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS
2291/13: „...i v řízeních o ústavních stížnostech jiných stěžovatelů v
situacích, kdy byli stěžovatelé již mnohokrát v minulosti Ústavním soudem
poučeni o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, a nedostáli
zejména požadavku povinného zastoupení advokátem....odmítal taková podání pro
neodstranění vad, aniž by stěžovatele opakovaně vyzýval k jejich odstranění...V
této souvislosti uváděl, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění
tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní
důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek
odstranit nezdaří. Ústavní soud však byl na základě výše uvedených skutečností
nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o
ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení
nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve
zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na
požadavku poučení dalšího pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku
povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v
řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti
advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě
jako neúčelné.“
Vzhledem k tomu, že dovolatel tak nesplnil zákonem stanovenou podmínku
dovolacího řízení ve smyslu § 241 odst. 1 věty první a odst. 4 o.s.ř., dovolací
soud proto řízení o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích ze dne 31. května 2016, č. j. 18 Co 216/2016-21, zastavil
(§ 241b odst. 2 část věty před středníkem a § 104 odst. 2 věta třetí o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.