Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Ing. arch. Josefa Davida Bujárka, zastoupeného Mgr. Hanou Grinacovou, advokátkou se sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024 č. j. 72 Co 495/2024-526, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a společnosti COPLAN Projekt s.r.o., sídlem Jetelová 3255/9a, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí s tvrzením o porušení čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl stěžovatelův návrh na zastavení exekuce. Stěžovatel se proti tomu bránil odvoláním, které obvodní soud odmítl jako opožděné usnesením ze dne 1. 10. 2024 č. j. 64 EXE 3748/2022-377. I proti tomuto rozhodnutí stěžovatel podal odvolání. Městský soud v Praze nato usnesení obvodního soudu potvrdil nyní napadeným usnesením.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje závěr obecných soudů o opožděnosti jeho odvolání. Je přesvědčen, že v důsledku nesprávného posouzení soudů mu bylo upřeno právo na řádné projednání věci odvolacím soudem.
4. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda je ústavní stížnost přípustná a zda jsou splněny předpoklady k jejímu projednání. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelova ústavní stížnost přípustná není.
5. Ústavní stížnost totiž představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv a je možné ji využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým opravným prostředkem, jehož vyčerpání Ústavní soud vyžaduje před podáním ústavní stížnosti, je mimo jiné žaloba pro zmatečnost (viz stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08, nebo novější usnesení sp. zn. II. ÚS 1848/21 ,
a
). Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník občanského soudního řízení napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, že by takovou žalobu pro zmatečnost podal a neplyne to ani z aplikace Informace o řízení na portálu Ministerstva spravedlnosti (infoSoud). Tím, že se stěžovatel obrátil rovnou na Ústavní soud, nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práv (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelova ústavní stížnost je proto nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud ani neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
7. Stížnostní námitky tudíž Ústavní soud neposuzoval a nezabýval se ani stěžovatelovým eventuálním návrhem na zrušení prvostupňového rozhodnutí obvodního soudu o odmítnutí odvolání.
8. Soudce zpravodaj shrnuje, že odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Učinil tak mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. srpna 2025
Jan Wintr, v. r. soudce zpravodaj