Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka, Zlín, zastoupené JUDr. Karlem Zuskou, advokátem se sídlem Palác Anděl, Radlická 3185/1c, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 4 Afs 157/2017-37, výroku I. a II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 8 Af 66/2015-51-52, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Podle náhledu Ústavního soudu je pro posouzení předmětného případu rozhodné to, jaké účinky lze přisoudit interpretativnímu výroku nálezu Ústavního soudu, jímž byla konstatována protiústavnost části právního předpisu (Ústavní soud přitom abstrahuje od otázky ústavnosti samotného interpretativního výroku, coby formy výroku Ústavního soudu - srov. odlišné stanovisko k nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 35/11 ).
Pro posouzení shora uvedených účinků považuje Ústavní soud za rozhodný čl. 89 odst. 1 Ústavy ČR, podle něhož "Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak". Z ustanovení § 71 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. vyplývá, že "Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčena.".
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud o vykonatelnosti svého nálezu sp. zn. Pl. 12/14 jinak nerozhodl, stal se tento svojí publikací ve Sbírce zákonů dne 23. 7. 2015 závazným pro všechny orgány i osoby (čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR), a to s účinky ex nunc. Takový prospektivní časový účinek je standardem, umožňujícím adresátům právní úpravy přizpůsobit své chování změně právního řádu. Není sporu o tom, že od tohoto okamžiku musely správní a soudní orgány postupovat při aplikaci ustanovení § 14e rozpočtových pravidel v rozmezí mantinelů daných interpretativným výrokem Ústavního soudu.
Pokud se stěžovatelka domáhá aplikace shora uvedeného nálezu zpětně, nelze přehlížet, že pravá retroaktivita je s demokratickým právním státem neslučitelná. Princip právní jistoty a důvěry v právo vede k tomu, aby právní vztahy zůstaly nálezem nedotčeny. Podle náhledu Ústavního soudu by bylo retroaktivních účinků fakticky dosaženo i tím, že by Ústavní soud stanovil počátek lhůty pro podání opravného prostředku nikoli k rozhodné skutečnosti, kterou mělo dojít k zásahu do práv stěžovatelky (tedy k doručení sdělení), ale až k okamžiku, kdy Ústavní soud interpretativním výrokem konstatoval protiústavnost předchozí právní úpravy - jak se domáhala stěžovatelka. Měla-li tato za to, že předchozí právní úpravou jsou dotčena její práva či dokonce její základní práva, nic jí nebránilo v tom, aby se jich domáhala obdobným způsobem, jako Vysoká škola báňská - Technická univerzita v Ostravě, jejíž procesní obrana vyústila až ve vydání nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. 12/14.
Dotčeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. 12/14 bylo rozhodováno o návrhu Nejvyššího správního soudu podaného podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, v takové situaci působí nález zpětně jen na případ, o němž předkládající soud rozhoduje, a také na všechny obdobné dosud živé (případně obživnuvší) věci rozhodované orgány veřejné moci a soudy.
Obdobně jako zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nezpůsobuje bez dalšího jeho zpětné zrušení, ani vyslovení interpretativního výroku nezakládá možnost obecné zpětné aplikace zákona ústavně konformním způsobem. Byl-li vydán nálezem Ústavního soudu interpretativní výrok, neboť dosavadní výklad zákona nebyl interpretován v souladu s ústavním pořádkem, nepřestává být předchozí výklad ve vztahu k právním skutečnostem nastalým během jeho platnosti aplikovatelným právem. Jinými slovy řečeno, po vydání interpretativního výroku Ústavního soudu nelze bez dalšího zpochybňovat všechny právní vztahy dříve vzniklé na základě neústavního ustanovení. Takový postup by byl rozporný s principem právní jistoty. Výjimky z takového postupu lze dovodit např. z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1777/07 , které však nedopadají na právě projednávaný případ.
Ze shora uvedených důvodů považuje Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí za ústavně konformní a z ústavněprávního hlediska jim nemá čeho vytknout. Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 8. listopadu 2018
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu