Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. M. 2) nezletilého J. M. a 3) nezletilé A. M., všech zastoupených JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., Ph.D., advokátkou sídlem Příčná 663/8, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 22 Co 76/2022-813 ze dne 28. 11. 2023 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 25 Nc 12/2021- 385 ze dne 20. 1. 2022, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, a T. M., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi soudy porušily jejich základní práva zaručená v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 12 odst. 1 a čl. 17 Úmluvy o právech dítěte.
2. Okresní soud v Pardubicích ("opatrovnický soud") svěřil děti (nezletilé stěžovatele, nyní třináctiletého syna a osmiletou dceru) do střídavé péče obou rodičů (stěžovatelky a vedlejšího účastníka). Interval střídání stanovil tzv. asymetricky: v péči otce měly děti být v jednom týdnu od čtvrtka do neděle, v druhém týdnu od úterý do čtvrtka; ve zbývajícím čase měly být v péči matky, tj. styk byl upraven na 8 dní u matky a 6 dní u otce ve čtrnáctidenních cyklech. Dále opatrovnický soud upravil místo předávání dětí a styk v období prázdnin; otci uložil zaplatit nedoplatek na výživném za období od září 2021 do ledna 2022 ve výši 70 000 Kč, platit běžné výživné ve výši 12 500 Kč měsíčně (celkem pro obě děti) počínaje únorem 2022; matce uložil povinnost platit běžné výživné 10 000 Kč měsíčně (celkem) počínaje únorem 2022.
3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu změnil. Nezletilé svěřil pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství do střídavé péče obou rodičů. Intervaly střídání v péči stanovil stejně asymetricky jako opatrovnický soud, avšak upravil konkrétní rozložení jednotlivých dnů (děti jsou v péči matky od "liché" neděle 8 dní až do následujícího "lichého" úterý a v péči otce 6 dní od "lichého" úterý do "liché" neděle). Styk v období prázdnin odvolací soud upravil rovnoměrně (po roce) a určil místo předávání dětí. Odvolací soud otci uložil povinnost platit výživné ve výši 14 300 Kč měsíčně (celkem) a zaplatit nedoplatek na výživném za období září 2021 - listopad 2023 ve výši 256 100 Kč. Matce odvolací soud uložil povinnost platit výživné ve výši 10 700 Kč měsíčně (celkem) a povinnost doplatit výživné za období od září 2021 do listopadu 2023 ve výši 288 900 Kč.
4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelé tvrdí, že střídavá péče je v rozporu s nejlepším zájmem nezletilých dětí, které měly být svěřeny do péče matky a jejich styk s otcem měl být upraven pouze od čtvrtka do neděle v lichém týdnu a ve středu odpoledne v sudém týdnu. Taková úprava by odpovídala skutečnému průběhu péče od srpna 2020, kdy otec od rodiny odešel bez bližšího vysvětlení, a děti zůstaly ve výlučné péči matky; později se s otcem vídaly přes víkend. Nezletilí byli s původně nastaveným režimem spokojení, avšak soudy překvapivě model péče změnily.
Péči o nezletilé zajišťovala vždy matka; otec s dětmi nikdy netrávil delší čas především kvůli své kariéře profesionálního hokejisty. Otec opakovaně užíval omamné látky (marihuanu a kratom) před dětmi, synovi dal facku a je agresivní; od počátku vztahových problémů o děti neprojevuje skutečný zájem, nepodporuje jejich aktivity, špatně s nimi komunikuje a mediací nastavený styk respektoval až před soudním jednáním.
5. Stěžovatelé namítají, že soudy nevzaly v úvahu přání nezletilých, kteří chtějí být s matkou, na niž jsou od mala zvyklí a cítí se s ní pohodlněji. Názor nezletilých vyplývá z pohovorů se synem, který opakovaně vyjádřil přání být s otcem pouze na víkend jednou za čtrnáct dnů, přes týden u otce být nechce, protože se mu lépe učí s matkou. Dcera rovněž nevyslovila přání být s otcem častěji. Opatrovnický soud nezletilé nevyslechl a nenechal vypracovat znalecky posudek, přestože syn trpí neurotickými úzkostnými poruchami a depresivními náladami.
Byť odvolací soud syna vyslechl, vyloučil při výslechu kolizního opatrovníka, nezletilý tedy nebyl zastoupen. Střídavou péči nedoporučil ani kolizní opatrovník. Z nálezu sp. zn. III. ÚS 1318/22 ze dne 12. 6. 2023 vyplývá, že soudy nemají prosazovat střídavou péči proti vůli dětí. Matka konečně namítá, že soudy důkladně nezjistily skutečné příjmy otce, který na výzvu soudu nedoložil výpisy z bankovních účtů a uvedl pouze neúplné informace o své majetkové situaci. Vzhledem k tomu, že byl otec profesionální hokejový hráč, který působil i v zahraničí, lze předestřeným příjmům stěží uvěřit.
Odvolací soud matce nespravedlivě stanovil výživné zpětně za období od 1. 9. 2021 do 31. 11. 2023, jako kdyby v daném období byly děti ve střídavé péči; v této době se však o děti fakticky starala výlučně matka.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, avšak pouze v části směřující proti rozsudku odvolacího soudu; v části směřující proti prvostupňovému rozhodnutí opatrovnického soudu Ústavní soudu k projednání ústavní stížnosti příslušný není, protože nelze rušit to, co bylo změněno či nahrazeno.
7. Ústavní stížnost proti rozsudku odvolacího soudu je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátkou. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. Ústavní soud nejmenoval opatrovníka nezletilým stěžovatelům, přestože za ně podala ústavní stížnost jejich jménem a existuje tak možnost kolize mezi jejich zájmy. Je-li totiž zřejmé, že ústavní stížnost, kterou rodič inicioval řízení jménem dítěte, bude odmítnuta z důvodů pro opožděnost, nepříslušnost, nepřípustnost či zjevnou neopodstatněnost, není třeba jmenovat nezletilému dítěti opatrovníka, což by bylo neefektivní a formalistické (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1438/20 ze dne 30. 6. 2020, bod 9).
8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem mu dává pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
9. Ústavní soud podle čl. 83 Ústavy České republiky není povolán, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; jakožto orgán ochrany ústavnosti má v rodinně-právních věcech zasahovat pouze v případech extrémních. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy - jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti.
Především nalézací soudy mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí, hodnotí důkazy a vytvářejí si racionální úsudek. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2260/22 ze dne 20. 9. 2022; či usnesení sp. zn. II. ÚS 2391/22 ze dne 22.
2. 2023).
10. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu z mezí ústavnosti nevybočilo. Soudy svůj závěr o svěření dětí do střídavé péče rodičů srozumitelně a logicky odůvodnily. Odvolací soud vycházel z toho, že převážnou část života dětí pečovali o ně rodiče společně, poté se rok rovnoměrně střídali a od září 2021 o ně více pečovala matka, aniž by pro to ovšem byly dány relevantní důvody. Odvolací soud především přihlédl k tomu, že se matka v létě 2021 přestěhovala do jiného města bez souhlasu otce či soudu, následně si snažila přisvojit větší podíl péče o nezletilé a nepřistoupila na žádný kompromis, aniž by jí k tomu svědčilo oprávnění dané zákonem (viz bod 80 napadeného rozsudku odvolacího soudu). Tomuto závěru - který není v extrémním rozporu s provedenými důkazy - odpovídá i matkou rozporovaná povinnost zaplatit dlužné výživné za období od září 2021.
11. Odvolací soud při odůvodnění zvolené formy péče vzal v úvahu přání a psychický stav dětí (především nezletilého syna); k závěru, že nastavený model střídavé péče je v nejlepším zájmu nezletilých, dospěl mimo jiné proto, že přání nezletilého syna je třeba posuzovat s ohledem na dosavadní působení matky (viz bod 92). Jestliže odvolací soud po provedení rozhovoru s nezletilým a po zvážení všech stěžovatelkou tvrzených skutečností dospěl k závěru, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by potvrzovaly matčiny obavy z péče otce a které by bránily zvolenému nastavení střídavé péče, nelze to považovat za extrémní závěr, jež by z ústavněprávního hlediska neobstál.
12. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V části směřující proti rozsudku opatrovnického soudu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. května 2024
Jan Wintr v. r. předseda senátu