Náhrada nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami dle § 67 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, má soukromoprávní povahu. O žalobě požadující nahrazení správního rozhodnutí o této náhradě je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř.
[12] Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je podle § 1 odst. 2 zákona 131/2002 Sb. „spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí“; záporným (negativním) sporem je podle téhož ustanovení „spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků“.
[13] Okresní soud ve Zlíně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla věc předložena; zvláštní senát proto shledal, že se v posuzované věci jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
[14] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18, č. 485/2005 Sb. NSS).
[15] Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. „[r]ozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen ‚správní orgán‘) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.“
[16] Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v „občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
[17] Tímto jiným orgánem ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř. je v případech, které stanoví veterinární zákon, také Ministerstvo zemědělství. Tomu tak byla svěřena nejen pravomoc rozhodovat ve věcech veřejného práva, ale také ve věcech práva soukromého. Obecně proto nelze stanovit, zda o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, respektive rozhodnutí ministra zemědělství v rozkladovém řízení, rozhodují soudy v občanském soudním řízení či soudy správní. Vždy je totiž nutné rozlišovat, zda tento správní orgán rozhodoval v soukromoprávní věci nebo ve věci veřejnoprávní, tedy určit charakter konkrétního rozhodnutí.
[18] V nyní posuzovaném případě proto musel zvláštní senát posoudit, zda Ministerstvo zemědělství a ministr zemědělství rozhodovali v soukromoprávní či veřejnoprávní věci.
[18] V nyní posuzovaném případě proto musel zvláštní senát posoudit, zda Ministerstvo zemědělství a ministr zemědělství rozhodovali v soukromoprávní či veřejnoprávní věci.
[19] Ustanovení § 67 odst. 1 veterinárního zákona stanoví, že „[c]hovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, a k ochraně před jejich šířením, anebo při nálezu původce této nákazy nebo nemoci, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně izolaci zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu.“ Podle § 67 odst. 2 písm. e) veterinárního zákona náhrada zahrnuje náhradu za „dodržování opatření v ochranných pásmech, pásmech dozoru a dalších pásmech s omezením.“ Pravomoc Ministerstva zemědělství jako ústředního orgánu státní správy ve věcech veterinární péče (§ 15 odst. 4 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky) rozhodovat mimo jiné o náhradě nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami vyplývá z ustanovení § 44 odst. 1 písm. h) veterinárního zákona.
[20] Z napadeného rozhodnutí správního orgánu zvláštní senát zjistil, že se řízení týkalo kompenzace ve výši 1 271 000 Kč, jež měla vzniknout ztrátou hmoty na porostech silážní kukuřice, a to v přímé souvislosti se zavedením mimořádných veterinárních opatření k zamezení šíření a zdolávání nebezpečné nákazy afrického moru prasat ve Zlínském kraji. Správní orgány ve svých rozhodnutích rozvedly, že žalobkyně měla uplatnit svůj nárok u uživatele honitby podle § 55 zákona o myslivosti, a teprve uživatel honitby, jako osoba přímo dotčená mimořádným veterinárním opatřením, mohl takto vyplacenou částku požadovat jako náhradu nákladů podle veterinárního zákona.
[20] Z napadeného rozhodnutí správního orgánu zvláštní senát zjistil, že se řízení týkalo kompenzace ve výši 1 271 000 Kč, jež měla vzniknout ztrátou hmoty na porostech silážní kukuřice, a to v přímé souvislosti se zavedením mimořádných veterinárních opatření k zamezení šíření a zdolávání nebezpečné nákazy afrického moru prasat ve Zlínském kraji. Správní orgány ve svých rozhodnutích rozvedly, že žalobkyně měla uplatnit svůj nárok u uživatele honitby podle § 55 zákona o myslivosti, a teprve uživatel honitby, jako osoba přímo dotčená mimořádným veterinárním opatřením, mohl takto vyplacenou částku požadovat jako náhradu nákladů podle veterinárního zákona.
[21] Při posuzování charakteru rozhodnutí lze odkázat na závěry, které vyslovil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003-125, č. 448/2005 Sb. NSS, v němž uvedl, že „[…] subjekty mají v náhradovém vztahu rovné postavení. Účelem náhradového vztahu je dosažení základního smyslu soukromého práva, tj. znovuobnovení narušené rovnováhy zúčastněných zájmů, tj. v tomto případě opětovné nastolení majetkové rovnováhy mezi soukromými subjekty. Právní vztah zde integruje objektivní zájmy stejného druhu a úrovně ve struktuře zájmů, a jde tedy o vztah soukromoprávní“. Právní názor vyslovený v tomto usnesení lze použít i v nyní posuzované věci. Ministerstvo zemědělství, stejně jako ministr zemědělství v rozkladovém řízení, rozhodovali o náhradě nákladů a ztrát, které měly žalobkyni vzniknout ztrátou hmoty na porostech silážní kukuřice v důsledku zavedení mimořádných veterinárních opatření. Jednalo se o věc, kterou, jak vyložil navrhovatel, je nutno odlišit od samotného nařízení mimořádných veterinárních opatření, jež mají povahu veřejnoprávní, zatímco rozhodování o náhradě nákladů a ztrát, které jednotlivým subjektům v důsledku tohoto veterinárního opatření vznikly, je rozhodováním o jiné právní věci vyplývající ze vztahů soukromého práva. V souladu s veterinárním zákonem mohl ve věci rozhodovat správní orgán – Ministerstvo zemědělství, a v rozkladovém řízení proti jeho rozhodnutí ministr zemědělství. Protože nelze než dovodit, že náhrada nákladů a ztrát, jež vznikly v důsledku zavedení mimořádných veterinárních opatření, je soukromoprávním nárokem, byl správní orgán příslušný k tomu, aby vydal rozhodnutí o soukromoprávní věci.
[22] K otázce charakteru rozhodnutí Ministerstva zemědělství a ministra zemědělství lze tedy uzavřít, že tyto správní orgány rozhodovaly ve smyslu § 7 odst. 1 a § 244 odst. 1 o. s. ř. o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, protože se jednalo o náhradu nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. O žalobě namítající nezákonnost předmětných rozhodnutí a požadující jiné rozhodnutí věci je proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř.
[22] K otázce charakteru rozhodnutí Ministerstva zemědělství a ministra zemědělství lze tedy uzavřít, že tyto správní orgány rozhodovaly ve smyslu § 7 odst. 1 a § 244 odst. 1 o. s. ř. o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva, protože se jednalo o náhradu nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. O žalobě namítající nezákonnost předmětných rozhodnutí a požadující jiné rozhodnutí věci je proto příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř.
[23] Uvedený závěr je analogicky podporován rovněž judikaturou Nejvyššího soudu, který v usnesení ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 33 Odo 622/2005, přijal a odůvodnil závěr, podle nějž „závazkové vztahy, jejichž obsahem je právo orgánu státní veterinární správy na zaplacení náhrady nákladů spojených s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa a s vyšetřením a s posouzením živočišných produktů a jemu odpovídající povinnost provozovatele jatek nebo jiného zařízení tyto náklady nahradit, nejsou vztahy, v nichž mají jejich subjekty nerovné postavení. Proto je nutno je považovat za vztahy občanskoprávního charakteru, konkrétně za závazkové vztahy, které vznikly na základě plnění povinností, jež jejich subjektům ukládá veterinární zákon, tj. z jiných skutečností uvedených v zákoně (§ 489 ObčZ). Projednání a rozhodnutí sporů z těchto právních vztahů pak podle § 7 odst. 1 OSŘ náleží do pravomoci soudů.“
[24] Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4. 9. 2019, čj. 35 C 229/2019-87.