zemědělskému majetku, ve znění zákonů č. 93/1992 Sb. a č. 320/2002 Sb. (v textu jen „zá- kon o půdě“)
I. Ustanovení $ 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, zakládá povinnost oprávněné osoby uhra- dit nedoplatek přídělové ceny, resp. vrátit kupní cenu nebo náhradu, přímo ze zá- kona. Vztah mezi oprávněnou osobou a státem je vztahem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení a nejsou v tomto vztahu jeden druhému podřízeni. O sporu z takového právního vztahu je příslušný rozhodnout soud v občanském soudním řízení.
II. K přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu o zřízení věcného břemene po- dle $ 9 odst. 5 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, je příslušný soud ve správním soudnictví.
I. Příslušnost k rozhodování sporů o určení výše nedoplatku přídělové ceny Z $ 9 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná osoba uplatní nárok na vydání ne- movitosti u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k jejímu vydání. Do 60 dnů od podání výzvy uzavře povinná oso- ba s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti. Tato dohoda podle $ 9 odst. 2 zákona o půdě podléhá schválení pozemko- vým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Nedojde-li k této dohodě, roz- hodne o vlastnictví oprávněné osoby pozem- kový úřad ($ 9 odst. 4 citovaného zákona).
Správní orgán v daném případě rozhoduje o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti až poté, kdy nebylo dosaženo vzájemné do- hody o vydání nemovitosti. Předmětem toho- to správního řízení je vlastnické právo opráv- něné osoby, které je soukromým právem, tra- dičně považovaným za výraz soukromého zá- jmu. Správnímu orgánu (pozemkovému úřadu) je sice - nedojde-li k dohodě o vydání nemovitosti mezi oprávněnou a povinnou osobou - svěřeno autoritativní rozhodování; rozhoduje se tu ale o tom, zda oprávněná oso- ba je nebo není vlastníkem, tedy o věci sou- kromoprávní.
Nelze zde totiž odhlédnout jednak od povahy vlastnického právního vztahu a jednak od způsobu působení jednot- livých účastníků právního vztahu na jeho vznik a jeho rozvíjení. Schvaluje-li pozemko- vý úřad dohodu, kterou uzavřela povinná osoba s oprávněnou osobou, je minimální je- ho vliv již na samotný vznik tohoto právního vztahu. V případě, kdy pak pozemkový úřad rozhoduje o vlastnictví podle $ 9 odst. 4 zá- kona o půdě, právní vztah sice vzniká vrch- nostensky, tj. konstitutivním rozhodnutím správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu na formování samotného obsahu tohoto právního obsahu je již mini- mální.
Nelze proto uzavřít jinak, než že roz- hodnutí podle $ 9 odst. 2 a rozhodnutí podle S 9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní. Od 1. 1.2003 pak žalobu podanou v této věci mají projednávat a rozhodovat soudy v ob- čanském soudním řízení podle nové části pá- té občanského soudního řádu ve znění záko- na č. 151/2002 Sb. Tato nová právní úprava poskytuje soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět přezkum správního rozhodnutí s možností v případě zjištěné nezákonnosti pouze takové rozhod- nutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání, ale je povolán k tomu, aby v případě, kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto jinak než rozhodl správ- ní orgán, sám o věci rozhodl, a nahradil tak rozhodnutí správního orgánu ($ 250j o.
s. ř.), a to v takovém rozsahu, v jakém je rozhodnu- tí správního orgánu rozsudkem soudu dotče- no, aniž by toto rozhodnutí správního orgánu rušil. Tento následek musí být přitom uveden ve výroku rozsudku (srov. výše citovaná usne- sení zvláštního senátu čj. Konf 123/2003-7 a čj. Konf 113/2005-6). Podle $ 6 odst. 3 zákona o půdě je opráv- něná osoba povinna zaplatit státu po vydání nemovitosti nedoplatek přídělové ceny, za kterou ji původně získala; obdobně je povin- na vrátit kupní cenu nebo náhradu, která jí byla státem nebo jinou právnickou osobou při převodu nemovitosti vyplacena.
Lhůtu k zaplacení určí pozemkový úřad. Výši nedo- platku přídělové ceny sdělí krajský úřad. Z $ 9 odst. 7 zákona o půdě vyplývá, že v roz- hodnutí podle odstavců 2 a 4 musí být uvede- na výše pohledávek podle $ 6 odst. 3 a 4 a lhů- ta k jejich zaplacení. Toto rozhodnutí může pozemkový úřad vydat i dodatečně, nejdéle však do tří let od právní moci rozhodnutí dle odstavců 2 46. Obdobnou právní otázkou, kdy žalobce brojil proti stanovení povinnosti k úhradě ne- doplatku přídělové ceny, se zabýval Nejvyšší správní soud. V usnesení ze dne 4.
2. 2003, čj. 7 A 148/2001-33, č. 4/2003 Sb. NSS, Nej- vyšší správní soud podanou žalobu odmítl a vyslovil právní názor, že v řízení podle $ 9 odst. 7 a $ 6 odst. 3 zákona o půdě rozhodují správní orgány o vlastnickém právu k nemo- vitostem a „součástí tohoto řízení je i rozho- dování o povinnostech s vydáním nemovi- tostí souvisejících. Právo vlastnické je evidentně právem soukromým a soukromé právo vyžaduje vyšší stupeň soudní ochra- ny, než jaký mu byl poskytován ve správním soudnictví podle právní úpravy účinné do 31.
12. 2002. Proto zákonodárce stanovil v soudním řádu správním v f 68 písm. b), že žaloba ve správním soudnictví je nepřípust- ná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích pravomoci správního orgánu.“ Zvláštnímu senátu je rovněž známa kon- stantní judikatura Vrchního soudu v Praze z konce devadesátých let, v níž se vrchní soud podrobně vyjádřil k povaze právního vztahu mezi oprávněnou osobou a státem, který vznikl na základě $ 6 odst. 3 zákona o půdě. V rozsudku ze dne 19.
1. 1996, sp. zn. 7 A 153/94, Soudní judikatura ve věcech správ- ních č. 211/1998, vrchní soud konstatoval, že „[chitované hmotněprávní ustanovení (f 6 odst. 3 zákona o půdě) zakládá povinnost 839 2380 oprávněné osoby zaplatit nedoplatek přídě- lové ceny, resp. vrátít kupní cenu nebo ná- hradu přímo ze zákona, a je v tomto speciál- ním ustanovení ve vztahu k obecným ustanovením občanského práva hmotného. V tomto případě jde o vztah mezi oprávně- nou osobou a státem. [...] Tento právní vztah je vztahem soukromoprávním, v němž stát jedná jako vlastník v zájmu svého majetko- právního nároku tímto založeného“ Dále uvedl, že zákon „zakládá práva a povinnosti oprávněných a povinných osob (např. po- vinnost oprávněné osoby uhradit státu ne- doplatek přídělové ceny), přičemž dohodu o jejich plnění ponechává na vůli stran a rozhodnutí o případném neplnění ve smys- lu obecné úpravy soukromoprávních vztahů obecným soudům“.
Obdobný právní názor vyjádřil Vrchní soud v Praze např. v rozsud- cích ze dne 28. 3. 1997, čj. 6 A 223/95-26, Soudní judikatura ve věcech správních č. 488/1999, nebo ze dne 30. 9. 1999, sp. zn. 6 A 51/1997, Soudní judikatura ve věcech správních č. 642/2000. V posuzovaném případě pozemkový úřad ve výroku I. napadeného rozhodnutí stanovil žalobkyni povinnost uhradit nedoplatek pří- dělové ceny. Žalobkyně proti citovanému vý- roku brojila žalobou u Městského soudu v Brně a tvrdila, že nedoplatek přídělové ce- ny již dříve uhradila.
Zvláštní senát při posu- zování pravomoci rozhodnout v dané věci neměl důvodu odchýlit se od výše citované judikatury Vrchního soudu v Praze, proto uzavřel, že $ 6 odst. 3 zákona o půdě zakládá povinnost oprávněné osoby uhradit nedopla- tek přídělové ceny, resp. vrátit kupní cenu ne- bo náhradu, přímo ze zákona. Citované usta- novení je speciálním ustanovením ve vztahu k obecným ustanovením občanského práva hmotného. Vztah mezi oprávněnou osobou a státem je vztahem soukromoprávním, jehož účastníci mají rovné postavení a nejsou v tomto vztahu jeden druhému podřízeni.
O sporu z takového právního vztahu je pří- slušný rozhodnout soud v občanském soud- ním řízení. (...) 840 II. Příslušnost k rozhodování sporů vyvolaných rozhodnutím pozemkového úřadu o zřízení věcného břemene podle $ 9 odst. 5 zákona o půdě Žalobkyně dále brojila proti výroku III. rozhodnutí pozemkového úřadu, jímž bylo zřízeno věcné břemeno na jejím pozemku podle $ 9 odst. 5 zákona o půdě. Podle citova- ného ustanovení může pozemkový úřad, po- kud je toho nezbytně třeba, zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně život- ního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.
Městský soud popřel svoji pravomoc 0 vě- ci rozhodovat s poukazem na výše citované rozhodnutí zvláštního senátu čj. Konf 81/2004-12, podle něhož je rozhodnutí 0 vy- vlastnění, resp. o zřízení věcného břemene, veřejnoprávní záležitostí, proto jeho pře- zkum náleží soudům ve správním soudnictví. Naopak Krajský soud v Brně poukázal na sku- tečnost, že s účinností zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlast- nění), tj. od 1. 1. 2007, náleží přezkum zákon- nosti rozhodnutí o vyvlastnění soudům v ob- čanském soudním řízení, což potvrzuje i výše citované usnesení zvláštního senátu čj.
Konf 34/2007-15. Nutno podotknout, že navrhovatelem uváděná judikatura zvláštního senátu o vy- vlastnění znamenala změnu v dosavadní roz- hodovací praxi zvláštního senátu. Zvláštní se- nát již v rozhodnutí ze dne 8. 6. 2007, čj. Konf 4/2007-6, č. 1312/2007 Sb. NSS, konstatoval, že počínaje účinností zákona o vyvlastnění zanikla příslušnost správních soudů k pře- zkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou podle $ 28 odst. 1 téhož zákona příslušné soudy v občanském soudním řízení, a to soudy kraj- ské, které přitom procesně postupují podle části páté občanského soudního řádu ($ 244 a násl).
To, že vyvlastňovací správní akt byl vydán před rozhodným datem, na tom nic ne- mění, protože zákon o vyvlastnění tuto otáz- ku v přechodných ustanoveních nijak od- chylně neřešil; proto se od rozhodného data užije v plném rozsahu nová právní úprava. V citovaných usneseních však zvláštní senát rozhodoval o vyvlastnění, případně o zřízení věcného břemene podle zákona o vyvlastnění. Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 26/08, č. 82/2009 Sb. ÚS, č. 171/2009 Sb., v němž rozhodoval o ústav- nosti rozhodování obecných soudů podle ob- čanského soudního řádu ve věcech vyvlast- nění, mimo jiné aproboval změnu judikatury zvláštního senátu, který rozhodování o kom- petenčních konfliktech týkajících se vyvlast nění nebo nuceného omezení vlastnického práva podle zákona o vyvlastnění přizpůsobil nové právní úpravě (s účinností od 1.
1. 2007). Uvedi, že „tlakový postup totiž odpo- vídá principu dělby, neboť platí, že soudy po- skytují ochranu právům způsobem, který stanoví zákon (čl. 90 Ústavy). Odrazem rela- ce moci zákonodárné a moci soudní a jejích vzájemného vyvažování je pak též impera- tiv, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Jinými slovy pro soud je určující znění zákona, nikoliv názor nauky či praxe na charakter expropriačního aktu.
Krité- riem přezkumu zákona Ústavním soudem je pak jeho soulad s ústavou, nikoliv to, zda odpovídá stanovisku doktríny. To, že se zá- konodárce odchýlí při tvorbě úpravy někte- rého právního institutu od toho, jak na něj již ustáleně pohlíží právní praxe, nezakládá bez dalšího rozpor takové úpravy s ústav- ním pořádkem. Jiný výklad by odporoval po- stavení a poslání soudní moci a nepřípustně by ovlivnil rovnováhu vzlahů mezi zákono- dárnou mocí a justicí.“ Zákon o půdě (na rozdíl od zákona o vy- vlastnění) žádné speciální ustanovení týkající se příslušnosti soudů k rozhodování sporů vzniklých na základě rozhodnutí pozemkové- ho úřadu o zřízení věcného břemene neobsa- huje.
Zvláštní senát proto musel zvážit, zda na rozhodnutí pozemkového úřadu dopadá spe- ciální $ 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění, který upravuje projednání vyvlastnění v řízení před soudy v občanském soudním řízení (v rozpo- ru s převažujícím názorem doktríny na veřej- noprávní charakter expropriačního aktu), či zda při absenci zákonného zmocnění k roz- hodování takových sporů má být věcná pří- slušnost soudů dovozena z odborné literatu- ry a judikatury. Zvláštní senát tedy hodnotil podobnost rozhodování o zřízení věcného břemene podle zákona o vyvlastnění a záko- na o půdě.
Subjekty právního vztahu jsou v obou pří- padech vlastník věci (resp. budoucí vlastník) a stát reprezentovaný správním orgánem na straně druhé. V případě zřízení věcného bře- mene podle zákona o vyvlastnění je stát re- prezentován vyvlastňovacím úřadem ($ 15 odst. 1 zákona o vyvlastnění; vyvlastňovacím úřadem je obecní úřad obce s rozšířenou pů- sobností, Magistrát hl. m. Prahy nebo magist- rát územně členěného statutárního města). Při zřízení věcného břemene podle zákona o půdě je stát reprezentován pozemkovým úřadem ($ 9 odst. 5 tohoto zákona).
Není te- dy sporu o tom, že v posuzované věci se nejed- ná o věc projednanou a rozhodnutou vyvlast- ňovacím úřadem postupem podle zákona o vyvlastnění. Také předmět uvedených právních vzta- hů není tentýž. Předmětem rozhodnutí o zří- zení věcného břemene podle zákona o vý- vlastnění je omezení vlastnického práva vlastníka věci, které existuje již v době rozho- dování vyvlastňovacího úřadu. Takové ome- zení vlastnického práva musí nepochybně vy- hovovat požadavkům stanoveným ústavním pořádkem České republiky.
V souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je te- dy vyvlastnění nebo nucené omezení vlast- nického práva možné provést ve veřejném zá- jmu, a to na základě zákona a za náhradu. Uvedené podmínky byly zapracovány do zá- kona o vyvlastnění, podle něhož musí být pro vyvlastnění splněny následující předpoklady: existence zákonem aprobovaného účelu, existence veřejného zájmu na vyvlastnění, cí- le vyvlastnění nelze dosáhnout jiným způso- bem, vyvlastnění je v souladu s cíli územního plánování, vyvlastnění je možné jen v nezbyt- ném rozsahu a děje se vždy za náhradu (srov. Pekárek, M.; Průchová, I Pozemkové právo.
841 2380 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2003, s. 148- 149). Naopak rozhodnutím pozemkového úřa- du o zřízení věcného břemene podle $ 9 odst. 5 zákona o půdě nedochází k omezení již existujícího vlastnického práva, neboť vlastnické právo k převáděné nemovitosti vzniká osobě oprávněné až nabytím právní moci rozhodnutí pozemkového úřadu o tom, že oprávněná osoba je vlastníkem předmětné nemovitosti, resp. schválením dohody podle $ 9 odst. 2 zákona o půdě pozemkovým úřa- dem. Zřídíli současně pozemkový úřad v ta- kovém rozhodnutí věcné břemeno ve pro- spěch třetí osoby za podmínek $ 9 odst. 5 zákona o půdě, nabude oprávněná osoba vlastnické právo k určité nemovitosti v ome- zenějším rozsahu (zatížené věcným břeme- nem).
Zákon o půdě nepřiznává oprávněné osobě právo na náhradu při zřízení věcného břemene. Uvedené lze vysvětlit právě tím, že vlastnické právo oprávněné osoby k před- mětné věci vzniká teprve konstitutivním roz- hodnutím pozemkového úřadu; oprávněné osobě tudíž nemůže být způsobena újma ve formě omezení jejího vlastnického práva, ne- boť před právní mocí rozhodnutí pozemko- vého úřadu k předmětné věci vlastnické prá- vo nemá. V tomto případě tedy de facto nedochází k omezení již existujícího vlastnic- kého práva, nýbrž k nabytí vlastnického prá- va v omezeném rozsahu, tj. vlastnického prá- va zatíženého věcným břemenem.
Také tyto skutečnosti významným způsobem odlišují rozhodnutí pozemkového úřadu o zřízení věcného břemene od rozhodnutí úřadu vý- vlastňovacího. Ostatně možnost „roztříštění“ mocenské- ho rozhodování o věcných břemenech, tedy skutečnost, že rozhodování o zřízení věcné- ho břemene nemusí vždy spadat do kompe- tencí vyvlastňovacího úřadu, zvláštní senát naznačil již v usnesení ze dne 27. 4. 2009, čj. Konf 126/2008-15, č. 1868/2009 Sb. NSS, v němž se zabýval otázkou pravomoci roz- hodnout o zřízení věcného břemene podle $ 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elek- tronických komunikacích, po 1.
1. 2007, v případech, kdy již bylo započato s výkonem 842 oprávnění podle $ 90 odst. 1 písm. a) a b) zá- kona: č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. Zvláštní senát v předmětném usnesení do- spěl k závěru, že „[zla téřo situace je o zříze- ní věcného břemene oprávněn rozhodnout pouze soud v občanském soudním řízení na základě žaloby podle ustanovení f 135c ob- čanského zákoníku, jež obecně řeší zřízení stavby na pozemku, k němuž vlastník stav- by nemá právo“. Zvláštní senát dále podotkl, že jakkoliv lze takovou právní úpravu „ozna- čit za nesystémovou z hlediska členění prá- va na veřejné a soukromé, neboť rozhodo- vání veřejnoprávní problematiky zřízení věcného břemene za účelem pokládky tele- komunikačních kabelů přesouvá ze správ- ních úřadů na soudy rozhodující v občan- skoprávním řízení, a.
za rozpornou s předchozí judikaturou soudů, není možné Jen z tohoto důvodu ignorovat výslovný po- kyn zákonodárce. [...] (Rlozdílná řešení roz- hodování o věcných břemenech, jejichž zdů- vodnění nelze nalézt aní v důvodové zprávě k zákonu č. 186/2006 Sb., dávají sice podnět k úvahám nad racionalitou práce zákono- dárce, avšak z hlediska řešeného problému nejsou relevantní“ Zákon o půdě neobsahuje žádný odkaz na zákon o vyvlastnění, jímž by zákonodárce hodlal dát najevo svůj záměr svěřit rozhodo- vání o sporech vyplývajících z rozhodnutí po- zemkového úřadu -o zřízení věcného břeme- ne soudům v občanském soudním řízení.
Naopak zákon o vyvlastnění v $ 1 odst. 2 vý- slovně stanoví, že vyvlastnění [kam lze zahr- nout i nucené omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene - viz $ 2 písm. a) zákona o vyvlastnění] a vyvlastňovací řízení upravená zvláštními právními předpisy ne- jsou tímto zákonem dotčena. Ze všech shora uvedených důvodů zvlášt- ní senát dospěl k závěru, že v předmětném případě nelze aplikovat $ 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění, neboť zřízení věcného břeme- ne podle zákona o půdě je řízením s odliš- ným okruhem subjektů i s odlišným obsa- hem.
Bylo-li úmyslem zákonodárce svěřit rozhodování o veškerých sporech vyplývají- cích z rozhodnutí správních orgánů o zřízení věcného břemene soudům v občanském soudním řízení, musel by speciální ustanove- ní 0 příslušnosti soudů k rozhodování těchto sporů včlenit nejen do zákona o vyvlastnění, ale rovněž do ostatních složkových zákonů (např. do zákona o půdě, zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích apod.), případ- ně zahrnout do takovýchto zákonů výslovný odkaz, že při zřízení věcného břemene se podpůrně použije zákon o vyvlastnění.
V pří- padě, že takové výslovné zmocnění k rozho- dování sporů či odkaz na zákon o vyvlastnění v zákoně o půdě chybí, musel zvláštní senát rozhodnout předmětný spor o věcnou pří- slušnost podle povahy rozhodnutí pozemko- vého úřadu o zřízení věcného břemene, vy- cházeje především z dosavadní judikatury zvláštního senátu a z odborné literatury. Posouzení soukromoprávní či veřejno- právní povahy rozhodnutí 0 zřízení věcného břemene podle $ 9 odst. 5 zákona o půdě má zásadní procesněprávní význam pro určení, zda k projednávání a rozhodování těchto věcí je dána pravomoc civilních soudů na straně jedné či pravomoc správních soudů na straně druhé ($ 7 o.
s. ř.). Rozhodnutí správního or- gánu o zřízení věcného břemene nepochyb- ně zasahuje do vlastnického práva; to, že vlastnické právo je právem soukromým, však současně neznamená, že by i rozhodování o jakémkoli omezení tohoto práva mělo tutéž povahu. K omezení či k zániku vlastnického práva totiž může dojít jak na základě soukromo- právního titulu (nájemní smlouva, kupní smlouva), tak titulu veřejnoprávního (nařízení nezbytných úprav na stavbě, daňová exekuce). Pro určení toho, zda se určitá věc bude projed- návat a rozhodovat v civilním nebo ve správním soudnictví, je rozhodující soukromoprávní ne- bo veřejnoprávní povaha zásahu do vlastnické- ho práva, nikoliv však právní povaha vlastnické- ho práva samotného (srov. výše citované usnesení zvláštního senátu čj.
Konf 81/2004-12; k vyčerpávajícímu odůvodnění veřejnoprávní- ho charakteru rozhodování o zřízení věcného břemene srov. výše citované usnesení rozšíře- ného senátu NSS čj. 4 As 47/2003-50). Napadáli žalobkyně rozhodnutí pozem- kového úřadu o zřízení věcného břemene, není předmětem soudního řízení sama otáz- ka vlastnického práva (není zde tedy spor o vlastnické právo), nýbrž jeho předmětem je přezkum rozhodnutí o nuceném omezení vlast- nického práva. Právě tento právní titul, a nikoliv vlastnické právo samotné, je věcí ve smyslu $ 7 0.s.ř.
a jeho povaha je určující pro stanovení ci- vilní nebo správní soudní pravomoci. K posouzení soukromoprávního či veřej- noprávního charakteru samotného výroku o zřízení věcného břemene se nabízejí různé teorie. Použití mocenské teorie vede k závěru o veřejnoprávní povaze tohoto institutu: stát, jednající pozemkovým úřadem jakožto svou organizační složkou, jako nositel veřejné moci jednostranně a autoritativně rozhoduje o zří- zení věcného břemene. Stejně tak je tomu z pohledu organické teorie, neboť stát jako je- den z účastníků právního vztahu zde vystupu- je nikoliv nezávisle na svém charakteru veřej- ného svazu (jako by tomu bylo např. v rámci koupě nemovitosti či zřízení věcného břeme- ne dohodou), ale právě z důvodu svého cha- rakteru veřejného svazu (veřejnoprávní kor- porace), tedy jako nositel pravomoci.
Nejspolehlivější je rozlišování soukromé- ho a veřejného práva v závislosti na uplatňují- cí se metodě právního regulování: ta vyjadřu- je povahu a míru účasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu. Soukromo- právní metoda právní regulace je zpravidla metodou rovnosti (srov. $ 2 odst. 2 občanské- ho zákoníku): žádný účastník soukromopráv- ního vztahu nemůže druhému účastníku jed- nostranně ukládat povinnosti, ale ani na něj jednostranně převádět práva; povaha a míra účasti subjektů soukromoprávních vztahů na vzniku a rozvíjení tohoto vztahu a na formová- ní jeho obsahu je tedy stejná.
Veřejnoprávní metoda právní regulace je naopak vertikální: jeden ze subjektů právního vztahu vystupuje jako nositel veřejné moci a může jednostranně ukládat povinnosti druhému účastníku práv- ního vztahu, mnohdy nejen bez jeho vůle, ale i proti jeho vůli; povaha a míra účasti subjektů právního vztahu na jeho vzniku, rozvíjení a formování jeho obsahu je tedy zcela odlišná. Při rozhodování o nuceném omezení vlastnického práva se uplatňuje veřejnopráv- 843 2380 ní metoda právní regulace. Rozhodnutí o zří- zení věcného břemene podle $ 9 odst. 5 zá- kona o půdě je rozhodnutím o soukromém právu oprávněné osoby, v němž však pozem- kový úřad autoritativně rozhoduje, zda tato osoba nabývá vlastnické právo v plném rozsa- hu nebo v rozsahu omezeném (zatížené věc- ným břemenem).
Oprávněná osoba a pozem- kový úřad rozhodující o zřízení věcného břemene nevstupují do tohoto právního vzta- hu v rovném postavení dobrovolně na zákla- dě oboustranně shodné vůle směřující k zalo- žení tohoto vztahu. Pozemkový úřad jako 844 nositel veřejné moci jednostranně vnucuje svou vůli oprávněné osobě, tj. sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho ob- sah, tj. rozhodne o zřízení věcného břemene, přičemž vůle oprávněné osoby (jakožto bu- doucího vlastníka věci) je zde nerozhodná a její případný nesouhlas s takovým rozhod- nutím je irelevantní.
Z těchto příčin je roz- hodnutí pozemkového úřadu o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcné- ho břemene veřejnoprávní záležitostí, a pro- to přezkum těchto rozhodnutí náleží správ- ním soudům. (...) SBÍRKA ROZHODNUTÍ NS$ 9/2011 2381-2383 II. PRÁVNÍ VĚTY 2381 Správní řízení: závazné stanovisko k $ 67, $ 68, $ 149 a $ 154 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) k $ 75 odst. 2 soudního řádu správního Při vydávání závazného stanoviska podle $ 149 správního řádu z roku 2004, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu, je třeba na zá- kladě $ 154 správního řádu přiměřeně použít ustanovení o obsahu, formě a náleži- tostech rozhodnutí ($ 67 a $ 68 správního řádu z roku 2004).
Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Brně a Městským soudem v Brně, za účasti ža- lobkyně Zdenky J. a žalovaného Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ve věci nedoplatku přídělové ceny a zřízení věcného břemene.