Na rozhodnutí správního orgánu o nařízení předběžného opatření nelze nahlížet jako na rozhodnutí ve věci samé, které by mohlo být předmětem přezkumu civilních soudů podle § 244 a násl. o. s. ř. K projednání žaloby směřující proti takovému rozhodnutí je příslušný soud ve správním soudnictví.
[12] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 24. 11. 2004, čj. Konf 3/2003-18, č. 485/2005 Sb. NSS).
[13] Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
[14] Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.
[15] Podle § 3 zákona č. 320/2016 Sb., o Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře, Úřad je ústředním správním úřadem pro a) užívání drážní a letecké dopravní infrastruktury a přístup k této infrastruktuře, b) užívání zařízení služeb na drážní dopravní infrastruktuře a přístupu k těmto zařízením, c) cenovou kontrolu v oblasti užívání drážní dopravní infrastruktury a zařízení služeb podle zákona upravujícího působnost orgánů České republiky v oblasti cen a d) poskytování podpory provozování evropské služby elektronického mýtného (odstavec 1). Úřad je při výkonu své působnosti nezávislý, postupuje nestranně a řídí se přitom pouze zákony a jinými právními předpisy (odstavec 2).
[16] Podle § 54 odst. 1 zákona o drahách, ve znění účinném od 1. 4. 2017, státní správu ve věcech drah vykonávají drážní správní úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Drážní úřad. Státní správu ve věcech drah vykonávají rovněž Drážní inspekce a Úřad.
[17] Podle § 65a odst. 2 zákona o drahách, ve znění účinném od 1. 2. 2022, k soudnímu přezkumu rozhodnutí Úřadu vydaného podle tohoto zákona jsou příslušné soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví.
[18] Podle čl. II bodu 11 zákona č. 426/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů: Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle zákona č. 266/1994 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
[19] Podle § 70 písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.
[19] Podle § 70 písm. b) s. ř. s. ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.
[20] Prohlášení o dráze upravuje vzájemné vztahy mezi vlastníkem, provozovatelem a dopravcem, které se zjevně odehrávají na smluvním základě, přičemž zákon o drahách obsah těchto smluvních ujednání reguluje spíše okrajově nebo vůbec ne. Jedná se proto o vztahy soukromoprávní, podléhající normám v současné době obsaženým především v občanském zákoníku. Na Prohlášení o dráze je třeba v této souvislosti nahlížet jako na jednání vlastníka dráhy, které je vzhledem ke specifikům podnikání v síťovém odvětví povinnou součástí soukromoprávního kontraktačního procesu. Na soukromoprávním charakteru Prohlášení o dráze nemění nic skutečnost, že povinnost jeho vydání a obsah jsou stanoveny zákonem o drahách, který lze obecně považovat za normu veřejnoprávní (srov. rozsudek NSS čj. 1 As 28/2014-62 a usnesení zvláštního senátu čj. Konf 3/2015-13).
[21] V usnesení čj. Konf 22/2006-8 zvláštní senát vyložil, že § 244 o. s. ř. je základním obecným ustanovením, které určuje podmínky, za nichž může být věc projednána na návrh v občanském soudním řízení: jde o případy, v nichž
[22] Zvláštní senát se v citovaném usnesení zabýval výkladem pojmu „rozhodnutí o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů“, přičemž svou pozornost upínal zejména k situaci, kdy správní orgán z procesních důvodů zastaví řízení ve věci, která spadá do jeho věcné příslušnosti, ale záležitostí se věcně vůbec nezabývá (v tehdy posuzované věci správní orgán zastavil řízení pro neodstranění nedostatků návrhu); zvláštní senát vyložil, že „[k] tomu, aby si soud za takových okolností mohl předsevzít rozhodnutí věci in merito, by chyběla podmínka vymezená v § 244 o. s. ř., tj. že správní orgán o sporu (in merito) již rozhodl. […] Zvláštní senát proto za správný považuje závěr, že pravomoc soudu v občanském soudním řízení bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo o jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí, co je právem, nebo toto právo založí. “ Za situace, kdy by Úřad v této věci rozhodl in merito, by s ohledem na soukromoprávní povahu Prohlášení o dráze byly podle stávající judikatury v obecné rovině k přezkoumání příslušné soudy v občanském soudním řízení.
[23] Proto k přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, spadající do jeho věcné příslušnosti, kterou se ale z procesních důvodů věcně vůbec nezabývá, jsou příslušné soudy ve správním soudnictví (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 9. 2011, čj. Konf 65/2010-21, č. 2499/2012 Sb. NSS, či ze dne 2. 12. 2014, čj. Konf 39/2013-14; rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 89/2011-72, ze dne 31. 1. 2012, čj. 4 Ads 159/2011-86, ze dne 18. 6. 2013, čj. 4 As 13/2013-26, nebo ze dne 29. 7. 2015, čj. 2 As 152/2015-31).
[23] Proto k přezkumu rozhodnutí správního orgánu ve věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, spadající do jeho věcné příslušnosti, kterou se ale z procesních důvodů věcně vůbec nezabývá, jsou příslušné soudy ve správním soudnictví (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 9. 2011, čj. Konf 65/2010-21, č. 2499/2012 Sb. NSS, či ze dne 2. 12. 2014, čj. Konf 39/2013-14; rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 89/2011-72, ze dne 31. 1. 2012, čj. 4 Ads 159/2011-86, ze dne 18. 6. 2013, čj. 4 As 13/2013-26, nebo ze dne 29. 7. 2015, čj. 2 As 152/2015-31).
[24] V posuzovaném případě jde o určení, které větvi soudnictví náleží přezkum rozhodnutí, jímž bylo nařízeno předběžné opatření. Na napadené rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nelze nahlížet jako na rozhodnutí ve věci samé, které by bylo předmětem přezkumu civilních soudů podle § 244 a násl. o. s. ř. Dané rozhodnutí je svou povahou bližší rozhodnutí procesní povahy.
[25] Zvláštní senát nemá na základě shora uvedeného pochyb o tom, že rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 14. 1. 2020, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, je rozhodnutím správního orgánu ve věci spadající do soukromoprávních poměrů, nikoli však rozhodnutím ve věci samé. Není přitom důvodu, proč by se soudní přezkum předběžných opatření vydaných správním orgánem v soukromoprávní věci měl vymykat shora citované, ustálené judikatuře zvláštního senátu, a proto k projednání a rozhodnutí o žalobě směřující proti takovému rozhodnutí je příslušný soud ve správním soudnictví.
[26] Zvláštní senát nadto podotýká, že pro účely jeho rozhodnutí není rozhodné, zda se na soudní přezkum rozhodnutí předsedy Úřadu o předběžném opatření uplatní výluka uvedená v § 70 písm. b) s. ř. s., neboť zvláštní senát nepředjímá výsledek soudního řízení, nýbrž pouze určuje, který orgán má pravomoc věc posoudit a rozhodnout.
[27] Nad rámec uvedeného lze dodat, že s účinností od 1. 2. 2022 byl zákonem č. 426/2021 Sb. změněn zákon o drahách. Mimo jiné bylo vloženo nové znění ustanovení § 65a zákona o drahách, v jehož odstavci 2 je výslovně stanoveno, že k soudnímu přezkumu rozhodnutí Úřadu vydaného podle tohoto zákona jsou příslušné soudy jednající a rozhodující ve správním soudnictví. Pro soudní přezkum rozhodnutí Úřadu je proto vyloučena aplikace části páté o. s. ř. (viz Lojda, J. Zákon o drahách: Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2022, s. 397). Daná úprava však není použitelná na posouzení věcné příslušnosti v této věci z hlediska časové působnosti (viz čl. II bod 11 zákona č. 426/2021 Sb.).
[28] S ohledem na jasný výklad právní úpravy soudního přezkumu rozhodnutí Úřadu, která je v souladu s předpisy Evropské unie, rovněž není namístě požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 10. 1982, Cilfit a další, C-283/81).