Právní vztah mezi držitelem poštovní licence a jiným poskytovatelem poštovních služeb ze smlouvy o přístupu k poštovní infrastruktuře podle § 34 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, je vztahem soukromého práva. Nabylo-li rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ve sporu o úpravě vzájemných práv a povinností z tohoto vztahu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v řízení podle části páté občanského soudního řádu.
[14] Podle § 34 zákona o poštovních službách držitel poštovní licence je povinen transparentním a nediskriminačním způsobem na základě písemné smlouvy umožnit přístup ostatním provozovatelům k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury (dále jen „poštovní infrastruktura“). Poštovní infrastruktura zahrnuje databázi adres s informacemi o adresátech, kteří požádali o dodávání na jiné než odesílateli uvedené adrese a o jejich nových adresách, poštovní přihrádky, dodávací schrány, službu dosílky, službu vrácení odesílateli, službu dodání na adresy uvedené na poštovních zásilkách (odstavec 1). Držitel poštovní licence je povinen uveřejnit na svých internetových stránkách informace týkající se přístupu k poštovní infrastruktuře; držitel poštovní licence vždy uveřejní podmínky uzavření smlouvy a návrh smlouvy obsahující alespoň identifikační údaje držitele poštovní licence, rozsah a specifikaci přístupu k poštovní infrastruktuře včetně podmínek, technických parametrů a ceny, a to v členění podle jednotlivých prvků a služeb (odstavec 2). Úřad [ČTÚ] může z moci úřední rozhodnout o změně návrhu smlouvy podle odstavce 2, pokud tento návrh nesplňuje podmínky podle odstavců 1, 2 a 8; držitel poštovní licence je povinen změněný návrh smlouvy uveřejnit na svých internetových stránkách (odstavec 3). Držitel poštovní licence může odmítnout návrh na uzavření smlouvy podle odstavce 1, pokud by plnění z této smlouvy mohlo vést k ohrožení činností související s poskytováním a zajišťováním základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, nebo k ohrožení bezpečnosti provozu poštovní infrastruktury (odstavec 4). Nedojde-li k uzavření smlouvy podle odstavce 1 do 2 měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, Úřad rozhodne spor o úpravě vzájemných práv a povinností na základě návrhu kterékoliv smluvní strany. Součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Je-li předmětem sporu cena za přístup k poštovní infrastruktuře, Úřad v rámci rozhodnutí sporu stanoví tuto cenu podle odstavce 8. Lhůta pro vydání rozhodnutí o sporu činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Rozhodnutí sporu uveřejní Úřad v Poštovním věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup (odstavec 5).
[14] Podle § 34 zákona o poštovních službách držitel poštovní licence je povinen transparentním a nediskriminačním způsobem na základě písemné smlouvy umožnit přístup ostatním provozovatelům k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury (dále jen „poštovní infrastruktura“). Poštovní infrastruktura zahrnuje databázi adres s informacemi o adresátech, kteří požádali o dodávání na jiné než odesílateli uvedené adrese a o jejich nových adresách, poštovní přihrádky, dodávací schrány, službu dosílky, službu vrácení odesílateli, službu dodání na adresy uvedené na poštovních zásilkách (odstavec 1). Držitel poštovní licence je povinen uveřejnit na svých internetových stránkách informace týkající se přístupu k poštovní infrastruktuře; držitel poštovní licence vždy uveřejní podmínky uzavření smlouvy a návrh smlouvy obsahující alespoň identifikační údaje držitele poštovní licence, rozsah a specifikaci přístupu k poštovní infrastruktuře včetně podmínek, technických parametrů a ceny, a to v členění podle jednotlivých prvků a služeb (odstavec 2). Úřad [ČTÚ] může z moci úřední rozhodnout o změně návrhu smlouvy podle odstavce 2, pokud tento návrh nesplňuje podmínky podle odstavců 1, 2 a 8; držitel poštovní licence je povinen změněný návrh smlouvy uveřejnit na svých internetových stránkách (odstavec 3). Držitel poštovní licence může odmítnout návrh na uzavření smlouvy podle odstavce 1, pokud by plnění z této smlouvy mohlo vést k ohrožení činností související s poskytováním a zajišťováním základních služeb, které jsou obsaženy v jeho poštovní licenci, nebo k ohrožení bezpečnosti provozu poštovní infrastruktury (odstavec 4). Nedojde-li k uzavření smlouvy podle odstavce 1 do 2 měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, Úřad rozhodne spor o úpravě vzájemných práv a povinností na základě návrhu kterékoliv smluvní strany. Součástí návrhu smluvní strany na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Je-li předmětem sporu cena za přístup k poštovní infrastruktuře, Úřad v rámci rozhodnutí sporu stanoví tuto cenu podle odstavce 8. Lhůta pro vydání rozhodnutí o sporu činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Rozhodnutí sporu uveřejní Úřad v Poštovním věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup (odstavec 5).
[15] Předně je třeba konstatovat, že zákon o poštovních službách není předpisem obsahujícím výlučně jen veřejnoprávní normy. Předmětem úpravy v něm obsažené jsou totiž podmínky pro podnikání v oblasti poštovních služeb, podmínky pro poskytování a provozování poštovních služeb, práva a povinnosti, které při této činnosti vznikají, jakož i zvláštní práva a zvláštní povinnosti těch provozovatelů poštovních služeb, kteří mají povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby, a výkon státní správy a regulace v oblasti poštovních služeb (§1 odst. 1). Jinými slovy, zákon obsahuje normy jak veřejnoprávní (vymezení základních služeb, úprava podmínek podnikání v oblasti poštovních služeb, obecných povinností provozovatelů poštovních služeb, udělení, změny, zániku a odnětí poštovní licence, povinností držitele poštovní licence včetně obsahu poštovní povinnosti, stanovení a financování čistých nákladů na provozování základních služeb, úprava podmínek sdílení zvláštních služeb a prvků poštovní infrastruktury držitele poštovní licence, regulace cen základních služeb, podmínky vydávání a užívání poštovních známek, úprava výkonu státní správy a regulace v oblasti poštovních služeb a vymezení skutkových podstat přestupků a sankcí za ně), tak i soukromoprávní povahy (ustanovení týkající se uzavření poštovní smlouvy, obsahu poštovních podmínek, úprava práv a povinností provozovatele poštovních služeb a uživatelů poštovních služeb při poskytování poštovních služeb, jakož i zvláštní úprava promlčecí doby a komplexní úprava odpovědnosti za škodu). Rozhodujícím kritériem pro rozlišení, o jaký vztah se jedná, je metoda úpravy, tedy, zda jde o úpravu vztahů postavených na rovnosti jeho stran, tj. např. vztahy mezi poskytovateli poštovních služeb a jejich zákazníky, nebo o vztahy ryze vrchnostenského charakteru, kam patří např. rozhodování ve věcech udělení, změny, zániku či odnětí licence.
[15] Předně je třeba konstatovat, že zákon o poštovních službách není předpisem obsahujícím výlučně jen veřejnoprávní normy. Předmětem úpravy v něm obsažené jsou totiž podmínky pro podnikání v oblasti poštovních služeb, podmínky pro poskytování a provozování poštovních služeb, práva a povinnosti, které při této činnosti vznikají, jakož i zvláštní práva a zvláštní povinnosti těch provozovatelů poštovních služeb, kteří mají povinnost poskytovat a zajišťovat základní služby, a výkon státní správy a regulace v oblasti poštovních služeb (§1 odst. 1). Jinými slovy, zákon obsahuje normy jak veřejnoprávní (vymezení základních služeb, úprava podmínek podnikání v oblasti poštovních služeb, obecných povinností provozovatelů poštovních služeb, udělení, změny, zániku a odnětí poštovní licence, povinností držitele poštovní licence včetně obsahu poštovní povinnosti, stanovení a financování čistých nákladů na provozování základních služeb, úprava podmínek sdílení zvláštních služeb a prvků poštovní infrastruktury držitele poštovní licence, regulace cen základních služeb, podmínky vydávání a užívání poštovních známek, úprava výkonu státní správy a regulace v oblasti poštovních služeb a vymezení skutkových podstat přestupků a sankcí za ně), tak i soukromoprávní povahy (ustanovení týkající se uzavření poštovní smlouvy, obsahu poštovních podmínek, úprava práv a povinností provozovatele poštovních služeb a uživatelů poštovních služeb při poskytování poštovních služeb, jakož i zvláštní úprava promlčecí doby a komplexní úprava odpovědnosti za škodu). Rozhodujícím kritériem pro rozlišení, o jaký vztah se jedná, je metoda úpravy, tedy, zda jde o úpravu vztahů postavených na rovnosti jeho stran, tj. např. vztahy mezi poskytovateli poštovních služeb a jejich zákazníky, nebo o vztahy ryze vrchnostenského charakteru, kam patří např. rozhodování ve věcech udělení, změny, zániku či odnětí licence.
[16] Důvodem vytvoření zákonem garantovaného práva provozovatelů poštovních služeb na přístup k poštovní infrastruktuře držitele poštovní licence je zájem na rozvoji konkurence. Zákon o poštovních službách tak vychází z toho, že „pošta nebude nadále úřadem, ale ‚ekonomickým subjektem – podnikem poskytujícím služby na ekonomickém základě‘. Zatímco starý zákon vymezoval zvláštní povahu pošty, nový zákon upravil zvláštní povahu služeb, které pošta poskytuje. Nový zákon též převedl poskytování poštovních služeb z předchozí úpravy veřejnoprávní do úpravy soukromoprávní. Tím formálně otevřel provozování poštovních služeb i pro provozovatele odlišné od České pošty. “ (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 9. 2021, čj. 8 As 70/2018-100, č. 4251/2021 Sb. NSS).
[16] Důvodem vytvoření zákonem garantovaného práva provozovatelů poštovních služeb na přístup k poštovní infrastruktuře držitele poštovní licence je zájem na rozvoji konkurence. Zákon o poštovních službách tak vychází z toho, že „pošta nebude nadále úřadem, ale ‚ekonomickým subjektem – podnikem poskytujícím služby na ekonomickém základě‘. Zatímco starý zákon vymezoval zvláštní povahu pošty, nový zákon upravil zvláštní povahu služeb, které pošta poskytuje. Nový zákon též převedl poskytování poštovních služeb z předchozí úpravy veřejnoprávní do úpravy soukromoprávní. Tím formálně otevřel provozování poštovních služeb i pro provozovatele odlišné od České pošty. “ (viz rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 9. 2021, čj. 8 As 70/2018-100, č. 4251/2021 Sb. NSS).
[17] „Tohoto cíle je dosahováno prostřednictvím povinnosti držitele poštovní licence umožnit ostatním provozovatelům přístup k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, v rozsahu odpovídajícím rozsahu poštovní povinnosti držitele poštovní licence. Povinný rozsah přístupu k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, který je držitel poštovní licence povinen na základě smlouvy o přístupu zabezpečit, je jednak vymezen výčtem prvků poštovní infrastruktury uvedeným v § 34 odst. 1 [zákona o poštovních službách], jednak je dán rozsahem jeho poštovní povinnosti. […] Držitel poštovní licence povinně umožňuje přístup k těm prvkům své poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, jejichž prostřednictvím zajišťuje všeobecnou dostupnost základních služeb. Držitel poštovní licence naproti tomu není povinen zajistit přístup k těm prvkům poštovní infrastruktury a k těm zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, které poskytuje nad rámec poštovní povinnosti (např. služby elektronického avizování zásilek, dodávání balíků s váhou nad 10 kg atd.). Zároveň samozřejmě platí, že nic nebrání smlouvou rozšířit rozsah přístupu nad zákonem stanovený povinný rámec. “ (Buzek, L. Zákon o poštovních službách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 323).
[17] „Tohoto cíle je dosahováno prostřednictvím povinnosti držitele poštovní licence umožnit ostatním provozovatelům přístup k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, v rozsahu odpovídajícím rozsahu poštovní povinnosti držitele poštovní licence. Povinný rozsah přístupu k prvkům poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, který je držitel poštovní licence povinen na základě smlouvy o přístupu zabezpečit, je jednak vymezen výčtem prvků poštovní infrastruktury uvedeným v § 34 odst. 1 [zákona o poštovních službách], jednak je dán rozsahem jeho poštovní povinnosti. […] Držitel poštovní licence povinně umožňuje přístup k těm prvkům své poštovní infrastruktury a k zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, jejichž prostřednictvím zajišťuje všeobecnou dostupnost základních služeb. Držitel poštovní licence naproti tomu není povinen zajistit přístup k těm prvkům poštovní infrastruktury a k těm zvláštním službám souvisejícím s provozováním poštovní infrastruktury, které poskytuje nad rámec poštovní povinnosti (např. služby elektronického avizování zásilek, dodávání balíků s váhou nad 10 kg atd.). Zároveň samozřejmě platí, že nic nebrání smlouvou rozšířit rozsah přístupu nad zákonem stanovený povinný rámec. “ (Buzek, L. Zákon o poštovních službách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 323).
[18] „Povinné obsahové náležitosti návrhu na uzavření smlouvy o přístupu zahrnují identifikační údaje držitele poštovní licence, rozsah a specifikaci přístupu k poštovní infrastruktuře, včetně podmínek, technických parametrů a ceny, a to v členění podle jednotlivých prvků a služeb. Důvodová zpráva k zákonu č. 319/2015 Sb., kterým byla do zákona o poštovních službách doplněna ustanovení § 34 odst. 2 a 3 [zákona o poštovních službách] specifikuje, že smlouva musí obsahovat specifikaci jednotlivých prvků poštovní infrastruktury a služeb, k nimž bude umožněn přístup, zejména popis charakteristik jednotlivých prvků nebo služeb. Technickými parametry se podle charakteru jednotlivých prvků nebo služeb rozumí zejména umístění přístupových míst/bodů včetně vymezení možné doby přístupu a kapacity jednotlivých přístupových míst/bodů, způsob přístupu k poštovním přihrádkám a dodávacím schránkám, formát databáze adresátů, frekvence jejích aktualizací apod. Cena za přístup musí být v návrhu smlouvy stanovena pro jednotlivé prvky a služby, nelze ji tedy stanovit jako cenu úhrnnou. Cena musí splňovat požadavek nákladové orientace podle § 34 odst. 8 [zákona o poštovních službách]. Povinný obsah návrhu smlouvy z větší části vyplývá z praktických potřeb úpravy vzájemného vztahu držitele poštovní licence a přistupujícího provozovatele poštovních služeb. Rámcově bude obsah návrhu vymezen předmětem smlouvy a výše naznačeným rozsahem, v němž je držitel poštovní licence povinen umožnit přistupujícímu provozovateli přístup k poštovní infrastruktuře. “ (tamtéž, s. 329).
[18] „Povinné obsahové náležitosti návrhu na uzavření smlouvy o přístupu zahrnují identifikační údaje držitele poštovní licence, rozsah a specifikaci přístupu k poštovní infrastruktuře, včetně podmínek, technických parametrů a ceny, a to v členění podle jednotlivých prvků a služeb. Důvodová zpráva k zákonu č. 319/2015 Sb., kterým byla do zákona o poštovních službách doplněna ustanovení § 34 odst. 2 a 3 [zákona o poštovních službách] specifikuje, že smlouva musí obsahovat specifikaci jednotlivých prvků poštovní infrastruktury a služeb, k nimž bude umožněn přístup, zejména popis charakteristik jednotlivých prvků nebo služeb. Technickými parametry se podle charakteru jednotlivých prvků nebo služeb rozumí zejména umístění přístupových míst/bodů včetně vymezení možné doby přístupu a kapacity jednotlivých přístupových míst/bodů, způsob přístupu k poštovním přihrádkám a dodávacím schránkám, formát databáze adresátů, frekvence jejích aktualizací apod. Cena za přístup musí být v návrhu smlouvy stanovena pro jednotlivé prvky a služby, nelze ji tedy stanovit jako cenu úhrnnou. Cena musí splňovat požadavek nákladové orientace podle § 34 odst. 8 [zákona o poštovních službách]. Povinný obsah návrhu smlouvy z větší části vyplývá z praktických potřeb úpravy vzájemného vztahu držitele poštovní licence a přistupujícího provozovatele poštovních služeb. Rámcově bude obsah návrhu vymezen předmětem smlouvy a výše naznačeným rozsahem, v němž je držitel poštovní licence povinen umožnit přistupujícímu provozovateli přístup k poštovní infrastruktuře. “ (tamtéž, s. 329).
[19] „Konečná podoba smlouvy je vždy výsledkem jednání obou smluvních stran, přičemž pouze v případě, že dohoda není možná, resp. jednání o uzavření smlouvy se neúměrně prodlužují, zákon umožňuje stranám obrátit se s návrhem na rozhodnutí sporných otázek na ČTÚ. Pokud nedojde k uzavření smlouvy o přístupu k poštovní infrastruktuře do dvou měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, může být podle § 34 odst. 5 [zákona o poštovních službách] za stanovených podmínek podán návrh na rozhodnutí sporu ČTÚ. […] Součástí návrhu na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Aktivně legitimován k návrhu na zahájení správního řízení je držitel poštovní licence nebo provozovatel poštovních služeb usilující o přístup k poštovní infrastruktuře. Základním procesním požadavkem na návrh na zahájení správního řízení je, aby vymezení předmětu řízení obsažené v návrhu bylo provedeno tak jednoznačně, aby na jeho základě mohl být formulován výrok, kterým budou odstraněny překážky bránící uzavření smlouvy. Obsahem výroku rozhodnutí bude povinnost držitele poštovní licence uzavřít s přistupujícím provozovatelem poštovních služeb na jeho žádost ve stanovené lhůtě smlouvu o přístupu ve znění určeném ČTÚ. Nutno nicméně podotknout, že ani pravomocné rozhodnutí nebrání stranám sporu uzavřít dohodu v odlišném znění. “ (tamtéž, s. 332).
[19] „Konečná podoba smlouvy je vždy výsledkem jednání obou smluvních stran, přičemž pouze v případě, že dohoda není možná, resp. jednání o uzavření smlouvy se neúměrně prodlužují, zákon umožňuje stranám obrátit se s návrhem na rozhodnutí sporných otázek na ČTÚ. Pokud nedojde k uzavření smlouvy o přístupu k poštovní infrastruktuře do dvou měsíců ode dne zahájení jednání o návrhu smlouvy, může být podle § 34 odst. 5 [zákona o poštovních službách] za stanovených podmínek podán návrh na rozhodnutí sporu ČTÚ. […] Součástí návrhu na rozhodnutí sporu musí být návrh smlouvy se specifikací jeho sporných částí. Aktivně legitimován k návrhu na zahájení správního řízení je držitel poštovní licence nebo provozovatel poštovních služeb usilující o přístup k poštovní infrastruktuře. Základním procesním požadavkem na návrh na zahájení správního řízení je, aby vymezení předmětu řízení obsažené v návrhu bylo provedeno tak jednoznačně, aby na jeho základě mohl být formulován výrok, kterým budou odstraněny překážky bránící uzavření smlouvy. Obsahem výroku rozhodnutí bude povinnost držitele poštovní licence uzavřít s přistupujícím provozovatelem poštovních služeb na jeho žádost ve stanovené lhůtě smlouvu o přístupu ve znění určeném ČTÚ. Nutno nicméně podotknout, že ani pravomocné rozhodnutí nebrání stranám sporu uzavřít dohodu v odlišném znění. “ (tamtéž, s. 332).
[20] Na tomto základě dospěl zvláštní senát k závěru, že byť oblast poskytování poštovních služeb podléhá významné veřejnoprávní regulaci (srov. shora bod [15]), právní vztah mezi držitelem poštovní licence a jiným poskytovatelem poštovních služeb ohledně umožnění přístupu k poštovní infrastruktuře je postaven na rovnosti jeho účastníků, kteří mají smluvní volnost, a to dokonce i poté, co Český telekomunikační úřad k případnému návrhu jedné ze stran svým rozhodnutím obsah smlouvy stanoví. Smlouva žalobkyně a žalované o přístupu k poštovní infrastruktuře je tedy soukromoprávním aktem. Nejedná se o veřejnoprávní smlouvu dle § 159 a násl. správního řádu. Pokud Český telekomunikační úřad nedostatek dohody smluvních stran nahrazuje svým rozhodnutím podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách, rozhoduje jako správní orgán o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů. Obdobně například Energetický regulační úřad rozhoduje soukromoprávní spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem [§ 17 odst. 7 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] – viz k tomu například usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 10. 2022, čj. Konf 1/2022-8, a tam citovanou judikaturu.
[20] Na tomto základě dospěl zvláštní senát k závěru, že byť oblast poskytování poštovních služeb podléhá významné veřejnoprávní regulaci (srov. shora bod [15]), právní vztah mezi držitelem poštovní licence a jiným poskytovatelem poštovních služeb ohledně umožnění přístupu k poštovní infrastruktuře je postaven na rovnosti jeho účastníků, kteří mají smluvní volnost, a to dokonce i poté, co Český telekomunikační úřad k případnému návrhu jedné ze stran svým rozhodnutím obsah smlouvy stanoví. Smlouva žalobkyně a žalované o přístupu k poštovní infrastruktuře je tedy soukromoprávním aktem. Nejedná se o veřejnoprávní smlouvu dle § 159 a násl. správního řádu. Pokud Český telekomunikační úřad nedostatek dohody smluvních stran nahrazuje svým rozhodnutím podle § 34 odst. 5 zákona o poštovních službách, rozhoduje jako správní orgán o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů. Obdobně například Energetický regulační úřad rozhoduje soukromoprávní spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem licence a zákazníkem [§ 17 odst. 7 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)] – viz k tomu například usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 10. 2022, čj. Konf 1/2022-8, a tam citovanou judikaturu.
[21] K argumentaci navrhovatele, že právo na přístup k poštovní infrastruktuře je jednostranným právem ostatních provozovatelů poštovních služeb vůči držiteli poštovní licence, který je vůči nim v nerovném postavení, lze poznamenat, že obdobnou výhradu by bylo možno uplatnit i vůči celé řadě smluv uzavíraných adhezním způsobem (§ 1798 a násl. občanského zákoníku), typicky smlouvám spotřebitelským, zvláště je-li omezený počet subjektů (či jediný subjekt), s nimiž může slabší strana požadovanou smlouvu uzavřít. Nicméně ani adhezní způsob uzavírání smluv nemění nic na jejich soukromoprávním charakteru. V nynější věci se přitom ani nepředpokládá, že by smlouva byla uzavírána adhezním způsobem, byť držitel poštovní licence je povinen uveřejnit podmínky uzavření smlouvy a návrh smlouvy s minimálním zákonem daným obsahem, a z ničeho ani nevyplývá, že by smlouva měla být jednostranně výhodná, neboť se jedná o smlouvu úplatnou. Rovněž tak okolnost, že jedna ze smluvních stran je z rozličných důvodů fakticky silnější, nevylučuje soukromoprávní charakter takových smluv (typicky v oblasti pracovněprávní). I v rámci soukromoprávních vztahů existuje zákonná regulace smluvní volnosti, a to na ochranu slabší smluvní strany, která je ostatně jednou ze základních zásad soukromého práva [srov. § 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku].
[22] O předmětné žalobě tak nemá rozhodovat soud ve správním soudnictví, ale soud v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř. (§ 7 odst. 1 a 2 o. s. ř.).