(stavební zákon), ve znění zákonů č. 262/1992 Sb. a č. 83/1998 Sb. Rozhodnutí správního orgánu 0 zřízení věcného břemene nebo o vy- vlastnění není rozhodnutím správního orgánu v soukromoprávní věci ve smyslu $ 46 odst. 2 [$ 68 písm. b)] s. ř. s. © žalobě proti takovému rozhod- nutí je proto příslušný rozhodnout soud ve správním soudnictví.
Po 1. 1.2003 se otázka o povaze roz- hodnutí o nuceném omezení vlastnické- ho práva - a tedy o tom, zda má takové rozhodnutí přezkoumávat soud ve správním soudnictví, nebo zda je ve věci příslušný soud v občanském soudním ří- zení podle části páté občanského soud- ního řádu - stala častým předmětem roz- hodování soudů. Opakovaně se k věci vyjádřil i Nejvyšší správní soud, a to ze- jména v souvislosti se zřízením věcného břemene podle $ 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně některých dalších zákonů, a podle $ 17 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
Nejvyšší správní soud zpočátku zdůrazňoval (stejně jako krajské soudy rozhodující ve správním soudnictví) skutečnost, že roz- hodnutí o nuceném omezení vlastnické- ho práva zasahuje do soukromého práva vlastníka (tedy do práva vlastnického). Jako rozhodnutí v soukromoprávní věci proto podle tehdejší judikatury Nejvyšší- ho správního soudu nepodléhalo pře- zkumu ve správním soudnictví, nýbrž o něm náleželo rozhodovat soudu v ob- čanském soudním řízení. Tento názor však byl zvrácen rozhod- nutím rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12.
10. 2004, čj. 4 As 47/2003-50,“ s jehož závěry se zvláštní senát ztotožňuje. Z jeho obsáhlé- ho aargumentačně bohatého odůvodně- ní je nutno uvést následující úvahy: Rozhodnutí správního orgánu 0 vy- vlastnění, popř. o zřízení věcného bře- mene, nepochybně zasahuje do vlastnic- kého práva; to, že vlastnické právo je právem soukromým, však současně ne- znamená, že by i rozhodování o jakémko- li zásahu do tohoto práva mělo tutéž po- vahu. K omezení či k zániku vlastnického práva totiž může dojít jak na základě sou- kromoprávního titulu (nájemní smlouva, kupní smlouva), tak titulu veřejnoprávní- ho (nařízení nezbytných úprav na stav- bě, daňová exekuce).
Pro určení toho, zda se určitá věc bude projednávat a roz- hodovat v civilním nebo ve správním soudnictví, je rozhodující soukromo- právní nebo veřejnoprávní povaha zása- hu do vlastnického práva, nikoliv však právní povaha vlastnického práva samot- ného. Napadá-li žalobce rozhodnutí o vý- vlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, není předmětem soudního ří- zení sama otázka vlastnického práva (ne- ní zde tedy spor o vlastnické právo), nýbrž jeho předmětem je přezkum roz- hodnutí o vyvlastnění nebo o nuceném omezení vlastnického práva.
Právě tento právní titul, a nikoliv vlastnické právo sa- motné, je věcí ve smyslu $ 7 o. s. ř. a jeho povaha je určující pro stanovení civilní nebo správní soudní pravomoci. K posouzení soukromoprávního či veřejnoprávního charakteru samotného výroku o vyvlastnění či o zřízení věcné- ho břemene se nabízejí různé teorie. Použití mocenské teorie vede k závěru o veřejnoprávní povaze tohoto institutu: stát, jednající stavebním úřadem jakožto svou organizační složkou, jako nositel veřejné moci jednostranně a autoritativ- ně rozhoduje o vyvlastnění nebo o zříze- ní věcného břemene.
Stejně tak je tomu z pohledu organické teorie, neboť stát ja- ko jeden z účastníků právního vztahu zde vystupuje nikoliv nezávisle na svém cha- rakteru veřejného svazu (jako by tomu by- lo např. v rámci koupě nemovitosti či zří- zení věcného břemene dohodou), ale právě z důvodu svého charakteru veřejné- ho svazu, tedy jako nositel pravomoci. Nejspolehlivější je rozlišování sou- kromého a veřejného práva v závislosti na uplatňující se metodě právního regu- lování: ta vyjadřuje povahu a míru úČasti subjektů právního vztahu na formování jeho obsahu.
Soukromoprávní metoda právní regulace je zpravidla metodou rovnosti (srov. $ 2 odst. 2 občanského zá- koníku): žádný účastník soukromopráv- ního vztahu nemůže druhému účastníku jednostranně ukládat povinnosti, ale ani na něj jednostranně převádět práva; po- vaha a míra účasti subjektů soukromo- právních vztahů na vzniku a rozvíjení to- hoto vztahu a na formování jeho obsahu je tedy stejná. Veřejnoprávní metoda právní regulace je naopak vertikální: je- den ze subjektů právního vztahu vystu- puje jako nositel veřejné moci a může jednostranně ukládat povinnosti druhé- mu účastníku právního vztahu, mnohdy nejen bez jeho vůle, ale i proti jeho vůli; povaha a míra účasti subjektů právního vztahu na jeho vzniku, rozvíjení a formo- vání jeho obsahu je tedy zcela odlišná.
Při rozhodování o nuceném omezení vlastnického práva se uplatňuje veřejno- právní metoda právní regulace. Subjekty právního vztahu v tomto případě nejsou povinný a oprávněný z věcného břeme- ne, ale toliko povinný na straně jedné a stát reprezentovaný stavebním úřadem na straně druhé. Povinný a stavební úřad nevstupují do tohoto právního vztahu v rovném postavení dobrovolně na zá- 919 677 kladě oboustranně shodné vůle směřují- cí k založení tohoto vztahu. Stavební úřad jako nositel veřejné moci svou vůli jednostranně vnucuje povinnému: sám správním aktem založí právní vztah a sta- noví jeho obsah, tj. rozhodne o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene, přičemž vůle povin- ného je zde nerozhodná a jeho případný nesouhlas s takovým rozhodnutím je ire- levantní.
Povaha účasti subjektů právní- ho vztahu na jeho vzniku a na stanovení jeho obsahu je tedy podstatně rozdílná. Rozhodnutí správního orgánu o nuce- ném omezení vlastnického práva zříze- ním věcného břemene (stejně jako roz- hodnutí o vyvlastnění) je z těchto příčin veřejnoprávní záležitostí, a proto pře- zkum těchto rozhodnutí náleží správ- ním soudům. (Šk) 677 Dualismus práva: rozhodnutí o zrušení patentu k $ 23 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění zákona č. 116/2000 Sb. k $ 46 odst. 2 a 6 68 písm. b) soudního řádu správního k $ 104b, $ 104c a $ 244 a násl. občanského soudního řádu k $ 1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenč- ních sporů O žalobě proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci zru- šení patentu podle $ 23 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, je příslušný rozhodnout soud ve správ- ním soudnictví.
Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Jindřichově Hradci a Krajským sou- dem v Českých Budějovicích, za další účasti žalobce Pavla M. v Ch. a žalovaných Zdeňky Č., Rostislava Č. a Vladimíry Č. v Ch. a Krajského úřadu Jihočeského kra- je v Českých Budějovicích, ve věci zřízení věcného břemene. pro nezbytný pří-