Nao 164/2021- 53 - text
pokračování Nao 164/2021 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: R. K., zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2019, č. j. 75 A 23/2017-36, o vyloučení soudkyně Mgr. Jitky Zavřelové z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 253/2019,
Soudkyně Mgr. Jitka Zavřelová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 253/2019.
[1] Kasační stížností ze dne 19. 8. 2019 žalobce (stěžovatel) brojí proti v záhlaví specifikovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž uvedený soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2627/DS/2017, JID 102583/2017/KUUK/Far. Kasační stížnost byla dle rozvrhu práce přidělena 8. senátu (soudce zpravodaj JUDr. Milan Podhrázký). Podle čl. IV bodu 1.4 aktuálního rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu na rok 2021, „[j]e-li ve věci projednávané a rozhodované senátem č. 8 soudcem zpravodajem Milan Podhrázký, jedná osmý senát ve složení Milan Podhrázký, Petr Mikeš a Jitka Zavřelová a jednání předsedá Milan Podhrázký[.]“
[2] Dne 30. 6. 2021 učinila soudkyně Mgr. Jitka Zavřelová oznámení předsedovi soudu ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), v němž uvedla, že v řízení o kasační stížnosti i v řízení před krajským soudem uhradila za stěžovatele soudní poplatek Motoristická vzájemná pojišťovna, družstvo (v oznámení chybně uvedena Motoristická vzájemná společnost – pozn. NSS). Tato společnost proti ní podala dne 24. 4. 2021 žalobu na ochranu dobré pověsti právnické osoby, kterou opírá o tvrzení, že byla z její strany spojována se společností ODVOZ VOZU s. r. o., která je v likvidaci. Věc je vedena u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 26/2021. Závěrem soudkyně uvedla, že subjektivně se necítí být ve věci podjatá a domnívá se, že ani z objektivního hlediska není dán důvod k pochybnostem o jejím nestranném postupu a rozhodování. Oznámení však činí z opatrnosti, a to s přihlédnutím k závěrům obsaženým v usnesení rozšířeného senátu ze dne 3. 2. 2021, č. j. Nao 173/2020-119.
[3] Podle § 8 odst. 3 s. ř. s. platí, že „[s]oudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.“
[4] V nyní projednávané věci předseda Nejvyššího správního soudu neshledal důvody podjatosti dotčené soudkyně. Proto byla věc přidělena k rozhodnutí prvnímu senátu, který s obsahem oznámení seznámil stěžovatele. Ten se však k věci na výzvu soudu žádným způsobem nevyjádřil.
[5] Nejvyšší správní soud tedy posoudil skutečnosti vyplývající z oznámení podle § 8 odst. 3 s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že neexistují důvody pro vyloučení Mgr. Jitky Zavřelové z projednávání a rozhodování dané věci.
[6] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. „jsou [soudci] vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz usnesení ze dne 18. 2. 2010, č. j. Nao 2/2010 91, ze dne 17. 6. 2015, Nao 135/2015 59, ze dne 28. 5. 2020, č. j. Nao 68/2020 55, ze dne 18. 2. 2021, č. j. Nao 180/2020
23 a řadu dalších) i Ústavního soudu (viz např. nálezy ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, nebo ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95) plyne, že rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
[8] Na druhé straně je požadavek nezávislosti a nestrannosti rozhodujícího soudu neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces a spravedlivého rozhodování jako takového, a je tedy jedním z hlavních předpokladů pro důvěru jednotlivců v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Podle Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) požadavek nestrannosti chrání důvěru, kterou by měly soudy v demokratické společnosti vzbuzovat jak u veřejnosti (viz rozsudek ESLP ze dne 1. 10. 1982, Piersack proti Belgii, č. 8692/79, bod 30), tak u účastníků řízení (viz rozsudek ESLP ze dne 26. 10. 1984, De Cubber proti Belgii, č. 9186/80, bod 26 a rozsudek ESLP ze dne 24. 2. 1993, Fey proti Rakousku, č. 14396/88, bod 30).
[9] Z judikatury proto vyplývá požadavek, aby soudy v případě rozhodování o podjatosti vycházely nikoliv jen ze subjektivního přesvědčení účastníků řízení či soudce, nýbrž také z existence objektivních okolností, které jsou způsobilé vyvolat oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Současně se však nejedná pouze o to, jak se tyto okolnosti jeví účastníkům řízení nebo rozhodujícímu soudci, ale podstatné je také objektivní „zdání nestrannosti“, tj. to, jak by se situace jevila nezaujatému vnějšímu pozorovateli. Taková úvaha pak musí vycházet z hmotněprávního rozboru skutečností, které k pochybnostem o nestrannosti soudce vedly (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 27. 11 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, nebo ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
[10] Nejvyšší správní soud shrnul subjektivní a objektivní aspekt posuzování nestrannosti soudce v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004-70, v němž uvedl, že „[n]estrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (I.
ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (II.
ÚS 105/01).“
[11] Z uvedeného vyplývá, že vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a to ze závažných důvodů, které mu mohou reálně bránit rozhodnout v souladu se zákonem nestranně a spravedlivě, potažmo z důvodů, které mohou vzbuzovat z vnějšího pohledu pochybnosti o jeho nestrannosti.
[12] V nyní posuzované věci dovozuje dotčená soudkyně možné pochybnosti o její nestrannosti ze skutečnosti, že vede soukromoprávní spor s právnickou osobou, která jak v řízení o kasační stížnosti, tak v předcházejícím řízení o žalobě uhradila za stěžovatele soudní poplatek. Soudkyně přitom poukázala na závěry rozšířeného senátu obsažené v usnesení ze dne 3. 2. 2021, č. j. Nao 173/2020-119.
[13] V citovaném rozhodnutí se rozšířený senát zabýval otázkou, zda je důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci skutečnost, že v minulosti vedl s účastníkem řízení (žalovaným) soudní spor. Vyslovil přitom dílčí závěr, že „důvodem podjatosti soudce ve správním soudnictví není samotná skutečnost, že s žalovaným správním orgánem, jehož rozhodnutí má na základě podané žaloby přezkoumávat, vedl v minulosti jiný spor ve své vlastní věci. K tomu, aby byl v takovém případě důvod shledáván, je nezbytně nutná existence dalších relevantních okolností, které by vztah soudce vůči účastníku řízení změnily natolik, že by bylo možno dovodit legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti.
Zjištěný poměr soudce k účastníku řízení je nicméně dle rozšířeného senátu indikátorem pro zkoumání dalších okolností případu - povaha sporu, průběh a výsledek sporu, časový odstup, způsob chování a vystupování soudce vůči účastníku apod. Zdůraznil přitom, že pokud „soudce z vlastního popudu vede nebo v nedávné době vedl vlastní spor s účastníkem řízení o otázce, která pro něj není ‚běžná‘, nýbrž osobní až intimní, a tudíž velmi citlivá, principiální či hodnotová, vystupuje ve sporu velmi aktivně a postoje druhého účastníka vůči sobě vnímá diskriminačně, vzniká důvod pochybovat o jeho nepodjatosti při projednávání a rozhodování věci, kde je žalovaným týž účastník řízení.“
[14] Pokud se jedná o nyní projednávanou věc, poukazuje Nejvyšší správní soud předně na skutečnost, že dotčená soudkyně nevede soudní spor přímo s účastníkem řízení, nýbrž toliko s právnickou osobou, která za stěžovatele uhradila soudní poplatek. Již v této skutečnosti soud spatřuje zcela zásadní odlišnost oproti případu posuzovanému rozšířeným senátem. Jakkoliv nelze vyloučit, že pochybnosti o podjatosti rozhodujícího soudce by mohly za jistých specifických okolností vzniknout i s ohledem na poměr k jiné osobě zainteresované v řízení (tj. v nynější věci osoba, která uhradila soudní poplatek), respektive, že by vztah k takové osobě mohl vyústit v zaujatý postoj vůči samotnému účastníku řízení, v nynější věci soud existenci žádných okolností, které by k takovému závěru vedly, neshledal.
Z oznámení Mgr. Zavřelové vyplývá, že je účastníkem soukromoprávního sporu s Motoristickou vzájemnou pojišťovnou na straně žalované, přičemž o výsledku řízení dosud nebylo rozhodnuto. Nejedná se přitom o spor, který by se týkal citlivých osobních či jiných obdobných otázek. Rovněž dosavadní jednání dotčené soudkyně nijak nenasvědčuje tomu, že by vůči uvedené právnické osobě projevovala jakoukoliv nevraživost a v řízení postupovala nestandardně, tím spíše, že by se soukromoprávní spor jakkoliv odrazil v jejím postoji vůči stěžovateli.
Samotná soudkyně přitom uvedla, že se necítí být podjatá a oznámení podle § 8 odst. 3 s. ř. s. podává toliko z důvodu předběžné opatrnosti. Stěžovatel se k obsahu oznámení žádným způsobem nevyjádřil a ani on tedy neuvedl žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly nezaujatý postup uvedené soudkyně.
[15] Nejvyšší správní soud považuje za potřebné zdůraznit, že od každého soudce se v obecné rovině očekává jeho profesionalita, objektivita a schopnost přistupovat nestranně a nezaujatě ke všem účastníkům řízení a dalším osobám, s nimiž přijde při výkonu své funkce do kontaktu. V nynější věci pak nevyvstaly žádné skutečnosti (a to ani v subjektivní ani v objektivní rovině), které by vedly k pochybnostem o nestranném postupu dotčené soudkyně.
[16] S ohledem na uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soudkyně Mgr. Jitka Zavřelová není podle § 8 odst. 1 s. ř. s. vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 253/2019.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. srpna 2021
JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu