8 As 253/2019 – Nejvyšší správní soud

8 As 253/2019- 51 - text

8 As 253/2019-54 pokračování

[OBRÁZEK]

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: R. K., zastoupený Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2017, čj. 2627/DS/2017, JID 102583/2017/KUUK/Far, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 8. 2019, čj. 75 A 23/2017-36,

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

57.

[6] Nepřezkoumatelný je také závěr krajského soudu týkající se chyby měření rychloměrem. Již v žalobě stěžovatel poukazoval na to, že nelze bez důkazů tvrdit, že by rychloměr případnou vadu vyhodnotil a anuloval měření. Z rozsudku NSS ze dne 1. 2. 2017, čj. 9 As 102/2016

50, plyne, že způsob fungování radarového rychloměru není notorietou, a proto je nutné tuto skutečnost prokazovat. Jedná se o jinou situaci než u laserového měřícího zařízení, kde při nedodržení podmínek vůbec nedojde ke změření rychlosti. Odkazem na toto přiléhavé rozhodnutí se krajský soud vůbec nevypořádal. Krajský soud nesprávně vyšel z rozsudku NSS ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 83/2013

60, ačkoliv stěžovatel namítal, že se v dané věci jednalo o odlišný rychloměr. Ačkoliv šlo o rychloměr radarový, nelze vycházet z premisy, že všechny radarové rychloměry disponují zázračnou funkcí rozpoznávající jakoukoliv vadu měření. Takovou funkcí navíc žádný rychloměr v ČR nedisponuje, což stěžovatel dokládá vyjádřením Českého metrologického institutu. K otázce vlivu vad na funkčnost měření odkázal dále na rozsudek NSS ze dne 11. 5. 2016, čj. 1 As 26/2016

33. [7] Za nepřezkoumatelné pokládá také závěry o měření rychlosti v zatáčce. Krajský soud nemohl hodnotit, co bylo zatáčkou, pokud si to nezjistil v návodu k obsluze rychloměru. Pokud nezjišťoval, jaké podmínky musí úsek měření splňovat, stěží mohl dojít k závěru, že byly splněny. Přímost měřeného úseku nelze odhadovat „od oka“ (viz rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2017, čj. 8 As 42/2016 29). Krajský soud také ignoroval stěžovatelem předložený mapový snímek, ze kterého je patrné, že měřený úsek komunikace má nesporně jisté zakřivení. Bylo proto úkolem krajského soudu zjistit, jak moc je zakřivený a zda to odpovídá návodu k rychloměru. Krajský soud vyšel zjevně z mapových podkladů ze serveru Mapy.cz, aniž by je provedl jako důkaz a založil do spisu. Takový postup je podle rozsudku NSS ze dne 15. 4. 2009, čj. 1 As 30/2009 70, v rozporu s právem na spravedlivý proces. Závěr o přímosti měřeného úseku nelze učinit ani na základě fotografie z rychloměru zachycující pouze velmi omezenou část pozemní komunikace. [8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti sdělil, že ji považuje za zcela nedůvodnou. Správní orgány rozhodovaly podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého k odpovědnosti za přestupek postačuje zavinění z nedbalosti, pokud zákon nestanoví jinak. V případě stěžovatele nebylo možné učinit závěr o úmyslném spáchání přestupku. Touto otázkou se opakovaně zabýval i Nejvyšší správní soud, dle jehož rozsudku ze dne 28. 5. 2015, čj. 9 As 291/2014 39, je smyslem vymezení skutku ve výroku rozhodnutí to, aby sankcionované jednání nebylo zaměnitelné s jiným. Správní rozhodnutí jsou odůvodněna dostatečně, přestupek byl řádně zdokumentován a stěžovatel ztotožněn. V otázce měření rychlosti se žalovaný plně ztotožnil s krajským soudem. K tomu dodal, že radarový rychloměr Ramer 10 C je automatizovaný a v případě jakékoliv chyby měření nahlásí chybu a rychlost nezaznamená (viz rozsudek NSS ze dne 3. 5. 2017, čj. 6 As 40/2017 32). Rychloměr splňoval všechny zákonné požadavky a byl ověřen. Podstatné není ani namítané „rozkalibrování“ rychloměru v důsledku výměny pneumatik, neboť při prokazování viny se vychází z ověřovacího listu vydaného metrologickým ústavem, osvědčení zasahujících policistů k užívání měřícího zařízení a záznamu o průběhu měření. Obdobné závěry ve vztahu kalibrace rychloměru a výměny pneumatik učinil také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 5. 2013, čj. 3 As 9/2013

35. Výměna pneumatik nemohla způsobit nepoužitelný výsledek měření, protože právě kvůli takovým případům se počítá s odchylkou měření, která je na výsledek aplikována. V této věci navíc překročení rychlosti bylo výrazné (30 km/h, po započtení odchylky 25 km/h). Z mapových podkladů je také zřetelné, že měřený úsek je přímý. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou týkající se nedostatečného vymezení formy zavinění ve správních rozhodnutích. Stěžovatel svou námitku formuloval částečně jako námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku spočívající v nevypořádání žalobní námitky a částečně jako námitku sporující závěr krajského soudu, dle kterého se správní orgány otázkou formy zavinění ve svých rozhodnutích zabývaly dostatečně. Nejvyšší správní soud se v tomto směru nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Teprve dospěje-li kasační soud k závěru, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, může se zabývat dalšími stížnostními námitkami (viz např. rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2005, čj. 3 As 6/2004-105, č. 617/2005 Sb. NSS). Tuto námitku neshledal důvodnou, protože krajský soud na žalobní námitku nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí konkrétně odpověděl a uvedl, kde se formou zavinění správní orgány podle něj zabývaly. Ostatně kdyby byl rozsudek nepřezkoumatelný, nemohl by s ním stěžovatel nyní polemizovat.

[12] Pokud jde o posouzení, zda závěry učiněné krajským soudem byly správné a správní orgány se formou zavinění skutečně přezkoumatelně zabývaly, stěžovateli konkrétně vadí, že ani v odůvodnění neuvedly, o jakou formu nedbalosti se v jeho případě mělo jednat. NSS v rozsudku ze dne 22. 2. 2017, čj. 6 As 303/2016-37, vysvětlil, že „výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též (…), formu zavinění, (…). Forma zavinění přitom bude z povahy věci součástí výroku o vině. Podle § 3 zákona o přestupcích k odpovědnosti za přestupek postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění. Z toho vyplývá, že pro posouzení viny je podstatné pouze rozlišení zavinění na úmyslné a nedbalostní. (…) To sice neznamená, že by správní orgán nebyl vůbec povinen posoudit, zda stěžovatel spáchal přestupek v nedbalosti vědomé či nevědomé, neboť jde o jednu z okolností významných pro rozhodování o výši sankce. Dle názoru Nejvyššího správního soudu však plně postačí, promítne-li se takové posouzení do odůvodnění rozhodnutí o přestupku (…).“

[13] V nyní posuzované věci není sporné, že správní orgán I. stupně ve výroku rozhodnutí uvedl, že se stěžovatel přestupku dopustil z nedbalosti. Nejvyšší správní soud však musí dát stěžovateli za pravdu, že odůvodnění žádného ze správních rozhodnutí konkrétní závěr o formě nedbalosti (tj. zda se jednalo o nedbalost vědomou či nevědomou) neobsahuje. Správní orgán I. stupně na str. 5 svého rozhodnutí pouze citoval příslušné zákonné ustanovení, dle kterého obecně postačuje k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti. Totožný závěr učinil i žalovaný na str. 3 svého rozhodnutí. I přesto však Nejvyšší správní soud neshledal, že by tato vada nutně musela vést ke zrušení správních rozhodnutí. Jak plyne z výše citované judikatury, uvedení formy nedbalosti má vliv pouze z hlediska rozhodování o výši sankce. V nyní posuzované věci však správní orgán I. stupně stěžovateli uložil pokutu na samé spodní hranici zákonné sazby. Je proto zřejmé, že toto pochybení správních orgánů se nemohlo nijak negativní projevit na zákonnosti správních rozhodnutí, resp. v právní sféře stěžovatele (obdobně viz rozsudky NSS ze dne 21. 6. 2018, čj. 9 As 348/2017-38, či ze dne 13. 8. 2019, čj. 7 As 140/2019 41). Stěžovatelem odkazovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 722/09 se týkal trestního řízení a s nyní posuzovanou věcí má společného pouze to, že v něm soud rovněž řešil otázku zavinění. Jeho závěry však na rozdíl od výše citované judikatury zdejšího soudu na konkrétní námitky a skutkové okolnosti této věci bezprostředně nedopadají.

[14] Dále stěžovatel spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v nevypořádání žalobních námitek týkajících se měření rychlosti. Stěžovatel sice krajskému soudu vytýká, že se s jeho námitkami vypořádal obecně a vágně, současně ale ani on sám netvrdí, kterou konkrétní část rozsáhlé žalobní námitky pokládá za nevypořádanou. Dle konstantní judikatury se za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů považuje především takové rozhodnutí, v němž nebyly vypořádány všechny žalobní námitky, dále rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč právní argumentaci účastníka řízení soud považoval za nedůvodnou a proč žalobní námitky považoval za liché, mylné či vyvrácené, rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak byla naplněna zákonná kritéria, případně by nepřezkoumatelnost rozhodnutí byla dána tehdy, pokud by z rozhodnutí nebylo zřejmé, které podklady byly vzaty v úvahu a proč (viz například rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2007, čj. 6 Ads 87/2006-36, č. 1389/2007 Sb. NSS, ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 As 10/2005-298, č. 1119/2007 Sb. NSS, či ze dne 11. 8. 2004, čj. 5 A 48/2001 47, č. 386/2004 Sb. NSS). Krajský soud navíc nemusí reagovat na každou dílčí část námitky. Postačuje, pokud proti žalobě postaví vlastní právní názor, v jehož konkurenci žalobní body jako celek neobstojí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2015, čj. 10 Afs 18/2015-48, bod 34). Krajský soud se v napadeném rozsudku vyjádřil k námitkám zpochybňujících ověření rychloměru, vlivu podhuštění pneumatik, měření v zatáčce i neprovedení důkazu svědeckou výpovědí policistů. Z napadeného rozsudku plyne, proč krajský soud považoval danou část žalobní argumentace za nedůvodnou, a proto ani v tomto ohledu není nepřezkoumatelný.

[15] Nepřezkoumatelné nejsou ani závěry krajského soudu učiněné k chybám měření ve spojení s otázkou typu použitého rychloměru. Krajský soud se touto námitkou zabýval v odst. 28 napadeného rozsudku. Vyšel zde z toho, že policisté použili automatizovaný radarový rychloměr, který v případě chyby měření rychlost vůbec nevyhodnotí. Stěžovatel vedle toho tvrdí, že se krajský soud měl v případě tohoto rychloměru zabývat i způsobem jeho fungování a provést v tomto směru dokazování. K této otázce se již Nejvyšší správní soud vyjadřoval v několika rozsudcích. Např. z žalovaným odkazovaného rozsudku ve věci sp. zn. 6 As 40/2017, vyplývá, že po provedení samotného měření zařízením RAMER 10C – jež bylo použito i v nyní projednávaném případě – „následuje ověření výsledku měření, tedy znovu se kontroluje další průběh signálu po změření rychlosti, a pokud by se o více než stanovenou chybu odlišoval, je měření anulováno, jinak je považováno za správné.“ Obdobně viz také rozsudek ze dne 23. 11. 2016, čj. 6 As 210/2016 41, na který odkazoval v napadeném rozsudku krajský soud. Stěžovatelův odkaz na rozsudek sp. zn. 9 As 102/2016 proto není přiléhavý, protože v dané věci nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívala v tom, že z něj nebylo zřejmé, na základě čeho soud učinil závěr o fungování konkrétního (blíže v rozsudku nespecifikovaného) rychloměru. V nyní posuzované věci se o takovou situaci nejedná, protože krajský soud vyšel z dřívějšího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v němž bylo fungování v této věci použitého rychloměru popsáno. Není proto ani důvod, aby Nejvyšší správní soud v tomto směru prováděl stěžovatelem navrhované důkazy, které navíc na posouzení přezkoumatelnosti napadeného rozsudku nemohou mít vliv.

[16] Stěžovatel současně zpochybnil správnost závěru krajského soudu ohledně přezkoumatelnosti vypořádání důkazního návrhu svědeckou výpovědí policistů ve správním řízení. Ani tato námitka není důvodná. Krajský soud správně uvedl, že se správní orgán I. stupně k důkaznímu návrhu stěžovatele vyjádřil ve svém rozhodnutí s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu tak, že navržený důkaz neprovede, protože ze spisové dokumentace vyplývá jasný důkaz o spáchání přestupku a z hlediska časového odstupu a klidnému průběhu dopravní kontroly nelze očekávat, že by si zasahující policisté detailně pamatovali podrobnosti o kontrole. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se nejednalo o opomenutý důkaz, na čemž nic nemění ani stěžovatelův na rozsudek sp. zn. 1 As 145/2018 obecně vymezující povahu této procesní vady.

[17] Poslední okruh vznesených kasačních námitek se týkal otázky, zda měření proběhlo v zatáčce či nikoliv. Tvrzení, že krajský soud vyšel z mapových podkladů, aniž by je provedl jako důkaz při jednání a založil do spisu, je zjevně nesprávné. Krajským soudem pořízené mapové snímky měřeného úseku z internetového portálu Mapy.cz se nacházejí na č. l. 33 spisu krajského soudu a krajský soud je jako důkaz provedl při jednání dne 5. 8. 2019, na které se stěžovatel a ani jeho zástupce nedostavili. Jestliže stěžovatel nyní namítá, že krajský soud ignoroval jím předložený mapový snímek dokládající zakřivení vozovky, je třeba podotknout, stěžovatel žádný takový snímek k žalobě nepřiložil. Na nyní řešenou věc nelze vztáhnout ani závěry z rozsudku sp. zn. 8 As 42/2016, na který stěžovatel odkazuje. V dané věci totiž bylo zjevné, že policisté při měření pochybili, a bylo zapotřebí zjistit vliv tohoto pochybení na správnost výsledků měření rychlosti. Proto se Nejvyšší správní soud nespokojil pouze s výňatkem z mapy, která měla dokládat přímost vozovky, a požadoval, aby krajský soud konfrontoval obsah mapy s obsahem návodu k obsluze rychloměru. V nyní řešené věci však žádné pochybnosti nevyvstaly, protože mapové snímky ani snímek z rychloměru nezavdávají důvod k pochybám o přímosti měřeného úseku. Nebyl proto důvod, aby se krajský soud zabýval tím, jak návod k obsluze definuje zatáčku a zda měřený úsek tuto definici naplňuje (obdobně viz rozsudky NSS ze dne 15. 8. 2019, čj. 10 As 36/2019 33, a ze dne 11. 9. 2019, čj. 7 As 161/2019-28). IV. Závěr a náklady řízení

[18] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 31. srpna 2021

Milan Podhrázký předseda senátu

Plný text rozhodnutí