Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a ze soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajka), Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu politické strany Moravské a Slezské pirátské strany, sídlem Želivského 1338/3, Havířov, zastoupené JUDr. Bc. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Jeseniova 1164/47, Praha 3 - Žižkov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2022 č. j. Pst 18/2022-29, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. prosince 2023 č. j. Pst 13/2023-13 a o uložení povinnosti Ministerstvu vnitra, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a vlády, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2024 (doplněným dne 26. 1. 2024), navrhovatelka brojí proti v záhlaví uvedeným rozsudkům Nejvyššího správního soudu a zároveň žádá, aby Ústavní soud uložil Ministerstvu vnitra zapsat Moravskou a Slezskou pirátskou stranu do svého rejstříku a informovat veřejnost o této skutečnosti vyvěšením na své úřední desce. Podle navrhovatelky vydaná rozhodnutí porušují její práva podle čl. 21 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Navrhovatelka brojí proti prvnímu z výše uvedených rozsudků č. j. Pst 18/2022-29 [dále jen "rozsudek 1)"], kterým Nejvyšší správní soud pozastavil činnost navrhovatelky. Navrhovatelka jako politická strana podle Nejvyššího správního soudu nesplnila zákonem uložené povinnosti, neboť opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložila příslušnému orgánu výroční finanční zprávy za roky 2018, 2019 a 2020, čímž porušila svou povinnost upravenou v § 19h odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 424/1991 Sb.").
3. Navrhovatelka brojí dále proti druhému z výše uvedených rozsudků č. j. Pst 13/2023-13 [dále jen "rozsudek 2)"], kterým Nejvyšší správní soud navrhovatelku rozpustil a jmenoval jí likvidátorku. Podle Nejvyššího správního soudu navrhovatelka stav, který vedl k pozastavení její činnosti, nenapravila a nepředložila ani výroční finanční zprávy za roky 2021 a 2022.
4. Navrhovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces tím, že Nejvyšší správní soud v napadených rozhodnutích nerespektoval § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., neboť v době rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o pozastavení činnosti navrhovatelky byly vyhlášeny volby do Senátu Parlamentu České republiky a do zastupitelstev obcí v roce 2022. O rozpuštění navrhovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud v době po vyhlášení voleb do Evropského parlamentu v roce 2024, kdy Rada Evropské unie dne 22. 5. 2023 vyhlásila termín voleb do Evropského parlamentu na termín ve dnech 6. až 9. 6. 2024.
5. Navrhovatelka dále v návrhu tvrdí, že zákonem požadované povinnosti vůči Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen "Úřad") splnila. V návrhu také namítá neumožnění prostudování spisu vedeného u Úřadu a ze strany Úřadu úmyslné používání nesprávné korespondenční adresy navrhovatelky.
6. Soudkyně zpravodajka v souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, zaslala návrh k vyjádření účastníkovi řízení a vedlejší účastnici řízení.
7. Nejvyšší správní soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění svých rozsudků. K tvrzené nezákonnosti rozsudku 1) konstatoval, že návrh, kterým navrhovatelka brojila proti tomuto rozsudku, byl odmítnut usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 12/22 . K tvrzené nezákonnosti rozsudku 2) uvedl, že postupoval v souladu s § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., neboť o rozpuštění navrhovatelky rozhodl rozsudkem ze dne 12. 12. 2023, tedy v době před vyhlášením celostátních voleb do Evropského parlamentu. K námitkám navrhovatelky vůči postupu Úřadu se v napadeném rozsudku nevyjadřoval, neboť navrhovatelka tyto námitky v průběhu řízení před Nejvyšším správním soudem neuplatnila.
8. Vláda ve vyjádření uvedla, že Nejvyšší správní soud vydal oba napadené rozsudky v souladu s § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb. K námitkám navrhovatelky vůči postupu Úřadu plně odkázala na podrobná odůvodnění rozhodnutí Úřadu (příkaz ze dne 26. 7. 2019 č. j. UDH-2394/219, rozhodnutí ze dne 10. 12. 2020 č. j. UDH-2821/2020, příkaz ze dne 13. 7. 2021 č. j. UDH-01906/2021, sdělení ze dne 3. 5. 2023 k rozpuštění politických stran a politických hnutí).
9. Soudkyně zpravodajka zaslala doručená vyjádření navrhovatelce na vědomí a k případné replice. Navrhovatelka této možnosti nevyužila.
10. Ústavní soud posouzení procesních předpokladů řízení o návrhu rozdělil do několika částí s ohledem na formulaci petitu. Nejdříve se zabýval naplněním procesních předpokladů řízení u rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Poté se zabýval splněním procesních předpokladů řízení o návrhu v části, v níž navrhovatelka požadovala uložení povinností Ministerstvu vnitra.
11. Návrh proti rozsudku 1) byl podán opožděně. Podle § 73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze podat návrh ve lhůtě 30 dnů. Tato lhůta počala dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon politické straně k ochraně jejího práva poskytuje, tedy dnem 28. 3. 2022. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že návrh, kterým navrhovatelka brojila proti tomuto rozsudku, byl již odmítnut usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 6. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 12/22 . V části, v níž návrh směřoval proti rozsudku 1), jej Ústavní soud proto odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděný a námitkami směřujícími proti tomuto rozsudku se Ústavní soud podrobněji nezabýval.
12. Návrh proti rozsudku 2) byl podán včas oprávněnou navrhovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž byl tento rozsudek vydán. Ústavní soud je k jeho projednání příslušný. Navrhovatelka je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Návrh je přípustný, neboť navrhovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní soud proto shledal naplnění všech procesních předpokladů řízení o návrhu v části, v níž směřoval proti rozsudku 2).
13. Působnost Ústavního soudu je vymezena v čl. 87 odst. 1 a 2 Ústavy. Ústavní soud není oprávněn namísto oprávněných orgánů vydávat usnesení, nebo jakékoliv jiné rozhodnutí, kterým by zakládal jinému subjektu povinnost k plnění, v projednávané věci tedy ukládat povinnost Ministerstvu vnitra zapsat navrhovatelku do svého rejstříku a informovat o této skutečnosti veřejnost vyvěšením na své úřední desce. Vzhledem k výše uvedenému byl návrh v této části odmítnut podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
14. Podstatou návrhu je tvrzení, že Nejvyšší správní soud porušil vydáním napadeného rozsudku 2) právo na spravedlivý proces tím, že nerespektoval § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., protože rozhodoval o jejím rozpuštění v době po vyhlášení voleb do Evropského parlamentu.
15. Navrhovatelka se dovolává tzv. ochranné lhůty v § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., která stanoví, že pozastavit činnost strany a hnutí nebo je rozpustit, nelze v době ode dne vyhlášení celostátních voleb do Poslanecké sněmovny, Senátu, Evropského parlamentu, zastupitelstev měst a obcí a zastupitelstev vyšších územních samosprávných celků nebo volby prezidenta republiky, do desátého dne po posledním dni těchto voleb. Ochranná lhůta však neplatí, jestliže je činnost strany a hnutí v rozporu s § 4 zákona č. 424/1991 Sb. Účelem ochranné lhůty je ochránit politické strany před zásahem veřejné moci spočívajícím v podání návrhu na jejich pozastavení, příp. rozpuštění v době bezprostředně předcházející konání voleb. Takový zásah sám o sobě s sebou nese řadu právních a zejména politických důsledků, byť jeho posouzení závisí na nezávislém soudu.
16. V souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 62/2003 Sb., o volbách do Evropského parlamentu a změně některých zákonů, v platném znění, volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky vyhlašuje prezident republiky na základě rozhodnutí Rady Evropské unie nejpozději 90 dnů před jejich konáním. Rozhodnutí o vyhlášení voleb se uveřejňuje ve Sbírce zákonů, přičemž za den vyhlášení voleb se považuje den, kdy byla rozeslána částka Sbírky zákonů, v níž bylo rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb uveřejněno. Prezident České republiky rozhodnutím ze dne 26. 1. 2024 č. 38/2024 o vyhlášení voleb do Evropského parlamentu, vyhlásil termín konání voleb na území České republiky, tedy celostátní volby, do Evropského parlamentu na dny 7. a 8. 6. 2024. Rozhodnutí prezidenta České republiky č. 38/2024 bylo publikováno ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv dne 27. 2. 2024.
17. Navrhovatelka dovozuje porušení § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb. ze skutečnosti, že Rada Evropské unie dne 22. 5. 2023 vyhlásila, že volby do Evropského parlamentu se budou konat ve dnech 6. až 9. 6. 2024, přičemž za rozhodný den počátku ochranné lhůty považuje 22. 5. 2023. V posuzované věci je ovšem pro určení počátku ochranné lhůty v souladu s § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb. rozhodující vyhlášení celostátních voleb do Evropského parlamentu rozhodnutím prezidenta České republiky, tzn., že ochranná lhůta běžela až ode dne 27. 2. 2024.
18. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že Nejvyšší správní soud postupoval v souladu s § 15 odst. 2 zákona č. 424/1991 Sb., neboť o rozpuštění navrhovatelky rozhodl rozsudkem 2) dne 12. 12. 2023, tedy před vyhlášením celostátních voleb do Evropského parlamentu prezidentem České republiky.
19. Ústavní soud ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. Pst 13/2013 ověřil, že námitky týkající se postupu Úřadu navrhovatelka v řízení před Nejvyšším správním soudem neuplatnila, přičemž po celou dobu řízení byla pasivní. Možnost vyjádřit se nevyužila v reakci na informaci o probíhajícím řízení, stejně tak v reakci na výzvu k vyjádření, ani v reakci na žádost o souhlas s upuštěním od jednání ze dne 3. 11. 2023. Vzhledem k výše uvedenému se námitkami uplatněnými v návrhu k postupu Úřadu Nejvyšší správní soud nezabýval. S ohledem na zásadu subsidiarity přezkumu v řízení o návrhu se Ústavní soud nemůže zabývat těmi námitkami, které navrhovatelka řádně neuplatnila v předchozích řízeních před soudy, aniž jí v tom cokoli bránilo [viz nález ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000
(N 111/19 SbNU 79)].
20. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to proti rozsudku 1) jako návrh opožděný podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, proti rozsudku 2) jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť neshledal rozpor s ústavním nebo jiným zákonem, a zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. června 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu