Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy (soudce zpravodaje), Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Pavla Šámala, Davida Uhlíře a Jana Wintra o návrhu Okresního soudu Praha-východ na zrušení části první hlavy III. zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Parlamentu České republiky, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, jako účastníka řízení, a vlády, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Odůvodnění
I.
Vymezení věci
1. Návrhem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 8. 2. 2023, navrhl Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud" nebo "navrhovatel") jako soud pro mládež v řízení, které je před ním vedeno pod sp. zn. 16 Rod 2/2022, aby Ústavní soud podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy zrušil část první hlavu III. zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění do nabytí účinnosti zákona č. 165/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
2. Okresní soud podal návrh na zrušení napadených ustanovení zákona v řízení ve věci dítěte mladšího patnácti let, které mělo spolu s dalšími dětmi mladšími patnácti let spáchat čin jinak trestný, právně kvalifikovaný jako poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 86/2015 Sb., konkrétně poškodit oplocení pozemku a nákladní vozidlo. Řízení před okresním soudem bylo zahájeno k návrhu Okresního státního zastupitelství Praha-východ na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, jenž byl podán poté, co věc policejní orgán odložil podle § 159a odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. II.
Napadená ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže
3. Okresní soud navrhl zrušení všech ustanovení části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže do nabytí účinnosti zákona č. 165/2024 Sb. (do uplynutí dne 30. 6. 2024), tj. § 89 až 96. Text těchto ustanovení není třeba reprodukovat, neboť jsou dostupná z veřejně přístupných zdrojů (https://www.e-sbirka.cz).
4. Navrhovatel přerušil řízení jím vedené pod sp. zn. 16 Rod 2/2022 usnesením ze dne 11. 5. 2022 č. j. 16 Rod 2/2022-100 s poukazem na § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a to za účelem vyčkání rozhodnutí Ústavního soudu o jeho návrhu na zrušení § 96 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, podaného v řízení sp. zn. 44 Rod 2/2022. Ústavní soud tento návrh usnesením ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 21/22 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť dospěl k závěru, že návrh na zrušení napadeného ustanovení byl podán někým k tomu zjevně neoprávněným. Podle Ústavního soudu není pochyb o tom, že když navrhovatel nařídí jednání, bude vždy postupovat také podle napadeného ustanovení, které obecně odkazuje na předpisy upravující občanské soudní řízení. Nelze však přisvědčit navrhovateli v tom, že by zrušením napadeného ustanovení, a tedy jeho následným nepoužitím, dosáhl požadovaného výsledku, kterým má být projednání návrhu na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let bez nařízení jednání některým ze způsobů stanoveným trestním řádem. Zrušení napadeného ustanovení by totiž nic nezměnilo na tom, že řízení o uvedeném návrhu je zvláštním druhem občanského soudního řízení [srov. nález ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. III. ÚS 916/13 (N 33/76 SbNU 451), bod 37.]. Řízení ve věcech dětí mladších patnácti let se týká osob, které nejsou trestně odpovědné, takže nejde o trestní řízení a není možné ani analogicky použít instituty upravené trestním řádem, které se svou povahou vztahují výlučně k trestnímu řízení (např. předběžné projednání obžaloby). I kdyby Ústavní soud návrhu na zrušení napadeného ustanovení vyhověl, navrhovatel by v dalším řízení musel i bez výslovného odkazu na předpisy upravující občanské soudní řízení postupovat podle těchto předpisů, byť by jejich použití nevyplývalo přímo z napadeného ustanovení a bylo pouze výsledkem analogie. Jinak by ve věci pro nedostatek zákonné úpravy nemohl vůbec rozhodnout.
5. Následně navrhovatel usnesením ze dne 19. 1. 2023 č. j. 16 Rod 2/2022-107 rozhodl, že se v řízení pokračuje (výrok I.) a podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se řízení přerušuje do rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na zrušení části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže (výrok II.).
6. Podle navrhovatele představuje široké užití předpisů upravujících občanské soudní řízení na řízení ve věcech dětí mladších patnácti let, při absenci speciální úpravy v části první hlavě III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže zohledňující nutná specifika tohoto řízení ve vztahu k jeho předmětu, charakteru a účelu, natolik silný zásah do ústavně zaručených práv dětí mladších patnácti let, že je nezbytná ingerence Ústavního soudu.
7. V reakci na usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 se navrhovatel domáhá, opíraje se také o argumentaci v něm obsaženou, zrušení celé části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť zrušením pouze jednoho dílčího ustanovení nemůže být závadný stav napraven.
8. Navrhovatel tvrdí, že napadená úprava diskriminuje děti mladší patnácti let, neboť u nich - na rozdíl od dospělých a mladistvých osob - neumožňuje věc, v níž jde o čin jinak trestný, vyřešit bez nařízení jednání, například tzv. odklonem. Užití předpisů upravujících občanské soudní řízení je odůvodněno tím, že dítě mladší patnácti let je trestně neodpovědné, a tedy nepodléhající předpisům trestního práva. Tato skutečnost je však při samotném jednání nepodstatná. Dítě mladší patnácti let vždy předstupuje před soudce, státního zástupce, orgán sociálně-právní ochrany dětí, ustanoveného opatrovníka a před své rodiče. Na jednání je přednášen nebo předčítán návrh, dítě je vyslýcháno, je prováděno dokazování čtením obsahů listin a přehráváním záznamů, dochází k závěrečným návrhům. Povinnost dítěte předstoupit před soud je dána z toho důvodu, že státní zástupce má, dozví-li se o jednání dítěte, v němž lze spatřovat čin jinak trestný, povinnost podat návrh na uložení opatření (§ 90 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) a soud následně musí nařídit jednání (§ 92 zákona o soudnictví ve věcech mládeže). Jde o nevyhovující právní úpravu, což vyplývá také z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017 sp. zn. 8 Tdo 1106/2017, v němž byla jako spravedlivá aprobována procesně nesprávná rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že nejde o čin jinak trestný, přestože tato rozhodnutí byla učiněná od stolu.
9. Současný stav podle navrhovatele neodpovídá čl. 40 odst. 3 písm. b) Úmluvy o právech dítěte, podle něhož státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, usilují o vypracování zákonů a zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušování trestního práva a zejména v případě potřeby o přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních záruk. Není důvod, aby na dítě mladší patnácti let nebylo možné dostatečným způsobem působit již v tzv. "předprocesním" stadiu řízení, umožňuje-li to způsob spáchání činu jinak trestného, jeho následky, osoba dítěte, jeho dosavadní bezproblémové chování, výchovné prostředí, školní docházka, prospěch a v neposlední řadě jeho snaha o nahrazení škody nebo odstranění jiného škodlivého následku. V právním řádu České republiky je ovšem soudní procedura u dítěte mladšího patnácti let užita vždy, je-li zjištěno, že se dopustilo činu jinak trestného, aniž by soud měl zákonnou možnost nepodrobit dítě jednání před soudem. Navrhovatel uznává, že ve vztahu k dětem jsou používány netrestní prostředky v občanském soudním řízení, v němž nelze použít procesní postupy ryze trestněprávní povahy. V konečném důsledku je však dítě postaveno před soud, což vnímá daleko intenzivněji než právní úpravou založené rozlišení druhů řízení.
10. Podle navrhovatele dochází též k diskriminaci dětí mladších patnácti let na procesních právech, a to oproti mladistvým, kteří představují srovnatelnou skupinu. Vzhledem k tomu, že přípravné řízení je při zjištění, že se jednání dopustilo dítě mladší patnácti let, vedeno jen v omezeném rozsahu a končí se odložením věci, nekoná se zpravidla seznámení se spisem a dítěti, resp. jeho zákonným zástupcům, zásadně není známo, jaké důkazní prostředky jsou založeny ve spise a tedy zda, jaká a jakým způsobem mohou a mají vyvracet či prokazovat skutková tvrzení (mladiství i dospělí obvinění jsou vyrozumíváni o možnosti prostudovat spis po skončení vyšetřování a navrhovat důkazy). V přípravném řízení ve věcech dětí mladších patnácti let je dítěti ustanoven toliko opatrovník, nikoliv obhájce. Při podání vysvětlení (jakož ani při dalších úkonech přípravného řízení) tak není přítomen nikdo, kdo by dítěti mladšímu patnácti let poskytl právní pomoc. Naopak v řízení proti mladistvým musí být mladistvému ustanoven obhájce od okamžiku, kdy jsou proti němu učiněna opatření podle trestního řádu. Děti mladší patnácti let jsou v důsledku aplikace předpisů upravujících občanské soudní řízení při jednání před soudem vyslýchány v postavení účastníků řízení a přiměřeně jejich věku jsou poučeny podle § 131 odst. 2 věty druhé o. s. ř. o povinnosti vypovídat, tj. nikoli o právu odepřít výpověď (srov. § 33 odst. 1 trestního řádu).
11. Závěrem navrhovatel dovozuje, že je aktivně legitimován, neboť výše vymezené normativní řešení ve svých důsledcích vede k neústavnímu postupu soudu, z něhož nemůže vzejít ústavně souladné rozhodnutí.
12. Soudce zpravodaj podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh komorám Parlamentu, které jsou oprávněny jednat jeho jménem [§ 9 zákona o zásadách jednání a styku Poslanecké sněmovny a Senátu mezi sebou a navenek a o změně zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (stykový zákon)]. Zároveň ho podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu zaslal také vládě a Veřejnému ochránci práv, tedy subjektům oprávněným vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení.
13. Poslanecká sněmovna ve vyjádření ze dne 18. 4. 2023 a Senát ve vyjádření ze dne 13. 4. 2023, podepsaných předsedy jednotlivých komor Ing. Markétou Pekarovou Adamovou a RNDr. Milošem Vystrčilem, shrnují průběh legislativního procesu, v němž byl projednán a schválen zákon o soudnictví ve věcech mládeže (Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006, sněmovní tisk 210; Senát, 4. funkční období, 2002-2004, senátní tisk 105).
14. Dne 13. 4. 2023 obdržel Ústavní soud v zákonem předepsané lhůtě vyrozumění vlády o vstupu do řízení, o němž vláda rozhodla usnesením č. 250 ze dne 12. 4. 2023. Vláda navrhla, aby Ústavní soud návrh okresního soudu odmítl, případně zamítl, a uvádí, že zmocnila ministra pro legislativu a předsedu Legislativní rady vlády, aby ve spolupráci s místopředsedou vlády a ministrem práce a sociálních věcí a s ministrem spravedlnosti vypracoval a v soudcem zpravodajem stanovené lhůtě zaslal Ústavnímu soudu vyjádření vlády. Zastupováním vlády v řízení pověřila ministra spravedlnosti.
15. V současně zaslaném vyjádření vláda zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatele a dovozuje, že návrh by měl být odmítnut. Poukazuje na body 23. a 24. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/22 , jejichž prostřednictvím Ústavní soud předestřel ústavně konformní interpretaci procesního postupu okresního soudu. Dále oponuje oprávnění navrhovatele argumentací, že přezkum napadeného ustanovení není nezbytný pro jeho rozhodnutí ve věci. Přerušení řízení vedených před okresním soudem označuje za porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů.
16. Pro případ, že návrh nebude odmítnut, se vláda vyjádřila k souladu napadené úpravy s ústavním pořádkem. Požadavek vyplývající z čl. 40 odst. 3 písm. b) Úmluvy o právech dítěte je naplněn subsidiárním použitím předpisů občanského soudního řízení. Státní zastupitelství, dozví-li se, že trestní stíhání je nepřípustné, by při podávání návrhů na uložení opatření podle § 90 zákona o soudnictví ve věcech mládeže nemělo postupovat bezmyšlenkovitě a mechanicky, nýbrž citlivě zvažovat okolnosti případu, zejména pak závažnost a škodlivost protiprávního činu a skutečnosti charakterizující osobu dítěte.
Posuzována by měla být také společenská škodlivost projednávaných činů. Postupovat lze i podle § 93 odst. 10 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, který umožňuje upustit od uložení opatření, postačuje-li k dosažení účelu tohoto zákona projednání činu dítěte státním zástupcem nebo před soudem pro mládež. Již nyní je tedy v zákoně předvídána možnost rozhodnout v řízení ve věcech dětí mladších patnácti let bez jednání, jehož by se muselo účastnit dítě. Vláda odmítá námitku formalismu při odlišování povahy řízení, podle které řízení ve věcech dětí mladších patnácti let působí na dítě fakticky jako by šlo o trestní řízení.
Zdůrazňuje účel řízení působit výchovně a preventivně na dítě s cílem podpořit jeho další pozitivní rozvoj a současně jej odradit od případného páchání dalšího protiprávního jednání. Nedůvodnou je i námitka diskriminace dětí mladších patnácti let. Absolutní rovnost práv a povinností v řízeních vedených s dětmi mladšími patnácti let a mladistvými či dospělými pachateli není legitimním cílem, k němuž procesní úprava směřuje. Děti mladší patnácti let přitom nepředstavují skupinu, kterou lze označit za plně srovnatelnou s mladistvými a dospělými pachateli.
Požadavek zvláštního zacházení vyplývá též z Úmluvy o právech dítěte.
17. Vláda poukázala na připravovanou novelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže, která má výslovně upravit případy, v nichž bude možné věc vyřídit, aniž by musela být formálně projednána za přítomnosti dítěte před soudem pro mládež, a to jak případy, kdy státní zastupitelství nebude muset podávat soudu pro mládež návrh na uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let, tak případy, kdy soud pro mládež bude moci upustit od uložení opatření dítěti mladšímu patnácti let bez jednání. Novela taktéž zakotví povinné právní zastoupení dítěte mladšího patnácti let již v době předcházející řízení před soudem pro mládež, avšak i nadále bude počítat se zachováním základního rámce právní úpravy, tj. s tím, že řízení ve věcech dětí mladších patnácti let bude řízením občanskoprávním, nikoli řízením trestním.
18. Závěrem vláda dává najevo, že podle ní návrh není ani důvodný a - nebude-li shledán důvod jeho odmítnutí - měl by být zamítnut.
19. Ministr spravedlnosti dne 11. 9. 2023 zaslal Ústavnímu soudu sdělení, podle kterého vláda schválila novelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Předmětná novela reaguje na nedostatky vytýkané v návrhu, konkrétně zakotvuje povinné právní zastoupení dítěte mladšího patnácti let advokátem od samého počátku řízení (tj. již ve fázi objasňování a zjišťování, zda dítě mladší patnácti let spáchalo čin jinak trestný, je-li proti němu prováděn úkon) a umožňuje státnímu zastupitelství nepodat soudu pro mládež návrh na uložení výchovného opatření při splnění zákonem stanovených podmínek.
20. Veřejný ochránce práv JUDr. Stanislav Křeček dopisem ze dne 3. 4. 2023 sdělil Ústavnímu soudu, že nevyužívá svého práva vstoupit do řízení.
21. Uvedená vyjádření byla dne 18. 4. 2024 zaslána navrhovateli, který na ně nereagoval. Z jeho předchozího přípisu ze dne 8. 4. 2024 je přitom patrné, že byl obeznámen s probíhajícím legislativním procesem, jímž procházela novela napadené části zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Okresní soud ve svém podání uvedl, že v případě nabytí účinnosti by tato novela (ačkoliv ani ve svém navrhovaném znění neodstraňuje všechny namítané nedostatky stávající úpravy) mohla být důvodem postupu podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (zastavení řízení z důvodu pozbytí platnosti napadené úpravy před skončením řízení před Ústavním soudem).
22. Zákon č. 165/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, v části první "Změna zákona o soudnictví ve věcech mládeže" (čl. I.) novelizoval řadu ustanovení zákona o soudnictví ve věcech mládeže, zejména úpravu napadenou okresním soudem. Právní regulaci řízení ve věcech dětí mladších patnácti let v části první hlavě III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže rozdělil do čtyř dílů, do nichž zařadil obecná ustanovení (§ 88b až 89b), úpravu právního zastoupení (§ 89c až 89h) a úpravu návrhové fáze řízení (§ 89i a 89j) a soudní fáze řízení (§ 90 až 95a). Zákon č. 165/2024 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. 7. 2024. Text zákona není třeba reprodukovat, neboť je dostupný z veřejně přístupných zdrojů. V./b Části navrhovatelem napadené úpravy nezměněné zákonem č. 165/2024 Sb.
23. Z porovnání původní právní regulace řízení ve věcech dětí mladších patnácti let zařazené do části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže úpravy s právní úpravou účinnou od 1. 7. 2024 se podává, že velká většina z původních ustanovení byla zrušena (pozn. § 95 a 96 bez náhrady), v převážné části zůstala zachována pouze úprava v § 93 (opatření), § 94 (uveřejnění výsledků řízení) a § 95a (výkon ochranného léčení). V./c Vlastní posouzení
24. Podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu se řízení zastaví, pozbudou-li zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, platnosti před skončením řízení před Ústavním soudem.
25. Jak bylo vymezeno v části V./a tohoto usnesení, novelizací zákonem č. 165/2024 Sb. došlo k derogaci celé části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže [včetně § 96 tohoto zákona napadeného v řízení vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 21/22 (srov. § 89a téhož právního předpisu, ve znění zákona č. 165/2024 Sb.)], a to s výjimkami, specifikovanými v části V./b.
26. V případech, kdy v průběhu řízení před Ústavním soudem nebyl výslovně zrušen celý napadený právní předpis nebo jeho ustanovení, ale toliko jejich část, a to třeba i jen nahrazením některých jejich slov, se posouzení, zda nastal důvod zastavení řízení podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, odvíjí od toho, zda tato změna znamená také změnu obsahu právních norem vyjádřených tímto právním předpisem či jeho ustanovením jako celkem. Došlo-li k takovéto změně, lze tento důvod zastavení vztáhnout na celý napadený právní předpis či jeho ustanovení (případně na jejich širší oddělitelnou část, týká-li se tato změna pouze jí), ve znění před účinností této změny, neboť ty již nejsou s jejich novelizovaným zněním obsahově totožné, a tudíž ani nejsou součástí jejich účinného znění [k požadavku tzv. podstatné změny srov. například usnesení ze dne 26. 9. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 35/2000 (U 33/19 SbNU 297) či nález ze dne 7. 4. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 30/16 (N 67/99 SbNU 258; 254/2020 Sb.), bod 23.]. Stejně tak půjde o změnu celého napadeného právního předpisu či jeho ustanovení (případně jejich širší části), byla-li zrušená část sice nahrazena novým zněním, nebylo ji však možné oddělit od zbytku právního předpisu či jeho ustanovení bez toho, aby tento zbylý text sám obstál jako vyjádření právní normy.
27. Ústavní soud vzal v potaz, že novela - materiálně posuzováno - má dopady též na aplikaci § 93, 94 a 95a zákona o soudnictví ve věcech mládeže, nicméně neshledal je natolik podstatnými, aby představovaly podklad pro závěr o zastavení řízení. Do popředí proto vystupuje skutečnost, že společný znak těchto ustanovení obsažených v části první hlavě III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže představuje, že proti předmětným ustanovením navrhovatel nebrojí (nepředestírá proti nim konkrétní ústavněprávní argumentaci). Proto tuto část návrhu Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
28. Řízení o zbývající části návrhu na zrušení části první hlavy III. zákona o soudnictví ve věcech mládeže Ústavní soud zastavil (§ 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť napadená ustanovení v průběhu řízení pozbyla platnosti.
29. Dlužno zmínit, že okresní soud, ačkoli byl s obsahem předmětné novely obeznámen, svůj návrh nezměnil, nenavrhl např. vyslovení neústavnosti uvedených ustanovení deklaratorním výrokem. Důvod pro přijetí tzv. akademického výroku neshledal ani Ústavní soud, protože právní úprava přijatá zákonem č. 165/2024 Sb. se použije i na řízení před okresním soudem, z něhož vzešel posuzovaný návrh.
30. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl, že návrh na zrušení § 93, 94 a 95a zákona o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, se podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítá (I. výrok) a řízení o zbývající části návrhu se podle § 67 odst. 1 téhož zákona zastavuje (II. výrok).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. září 2024
Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu