Obecně závazná vyhláška města Náchoda o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy
204/1996 Sb. N 65/5 SbNU 497
Obecně závazná vyhláška města Náchoda o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. července 1996 v plénu ve věci návrhu skupiny 26 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Náchod ze dne 19. října 1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda, t a k t o :
Vyhláška města Náchod ze dne 19. října 1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. O d ů v o d n ě n í Skupina 26 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 15.3.1996 navrhla ve smyslu § 64 odst. 2 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, aby Ústavní soud ČR zahájil řízení o zrušení vyhlášky města Náchod ze dne 19.10.1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda. Znění napadené vyhlášky je následující:
"§ 1
Komunistická, nacistická a fašistická propaganda se na území města zakazuje. § 2
Komunistickou, nacistickou a fašistickou propagandou se rozumí: a/ požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku, b/ užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci, c/ zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala. § 3
Tato vyhláška byla schválena městským zastupitelstvem města Náchoda na jeho veřejném zasedání konaném dne 19. října 1994. Vyhláška byla zveřejněna v informační skříňce Městského úřadu v Náchodě dne 24. ledna 1995. Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po dni jejího vyhlášení. zástupce starosty starosta města Náchoda" Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina poslanců uvádí, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti obce je sice zakotveno v čl.
104 odst. 3 Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být omezena jen zákonem (čl. 104 odst. 1 Ústavy ČR). Tímto zákonem je v prvé řadě zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích, v jehož ustanovení § 13 odst. 2 se uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Podle § 16 odst. 2 musí být takové vyhlášky se zákony a uvedenými právními předpisy v souladu. Okruh věcí, svěřených do samostatné působnosti obcí (měst), je příkladmo uveden v § 14 a obecně v § 15 cit. zákona.
Podle právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v jeho nálezu
Pl. ÚS 26/93 , lze ze smyslu zákonného zmocnění zastupitelstev obcí k vydávání vyhlášek dovodit, že toto zmocnění je nutno interpretovat restriktivně, neboť se vztahuje jen na věci, v nichž obec nevystupuje jako subjekt, oprávněný určovat pro občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy.
Propagandou se rozumí veřejné šíření, objasňování a doporučování nějakých myšlenek, názorů apod. s cílem získat přívržence. Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") je zaručena svoboda projevu, tj. právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny mohou být svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Rovněž podle čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb., má každý právo zastávat svůj názor bez překážky a svobodu rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby. Toto právo může být omezeno jen zákonem ve speciálních případech [podle odst. 3 písm. a) a b) cit. článku]. Právo na svobodu projevu garantuje též ustanovení čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Výkon tohoto práva může být omezen jen zákonem a jen za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku (zájem národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo morálky, ochrana pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci).
Přípustná omezení a ochrana svobody projevu byla provedena zejména ustanoveními § 198a, § 260 a § 261 trestního zákona, dále § 16 tiskového zákona č. 81/1966 Sb., § 5 písmeno a) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. V tomto ohledu napadená vyhláška svou pružnou dikcí zasahuje též do práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, chráněného bez jakéhokoli omezení ustanovením čl. 34 odst. 1 Listiny. Napadená vyhláška je dále v rozporu s ustanovením čl.
2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý může činit to, co není zakázáno zákonem (nikoli podzákonným právním předpisem), a nesmí být nucen činit něco, co neukládá zákon. Jde též o rozpor s ustanoveními čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Napadenou vyhláškou města Náchoda byla porušena zejména ustanovení čl. 2 odst. 4 a čl. 104 Ústavy ČR, ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3, čl.
4 odst. 1 a 2, čl. 17 odst. 1, 2 a 4, čl. 34 odst. 1 Listiny, ustanovení § 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších zákonů, ustanovení čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb. a ustanovení čl.
10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Z uvedených důvodů skupina poslanců navrhla zrušení napadené vyhlášky. Město Náchod ve vyjádření starostky města ze dne 5.4.1996 uvedlo, že vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda přijalo zastupitelstvo na svém 28. zasedání dne 19.10.1994. Zastupitelstvo tehdy mělo 30 členů, v době projednávání vyhlášky bylo přítomno 20 členů. Vyhláška byla schválena 17 hlasy, 3 hlasy byly proti.
Vyhláška byla zveřejněna na úřední desce dne 24.1.1995 a byla sejmuta 14.2.1995. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, popř. zákony, jedná-li se o jiný právní předpis a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu z jednání městského zastupitelstva, konaného dne 19.10.1994 v Náchodě, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla schválena při uvedeném jednání 17 hlasy pro, 3 hlasy proti, nikdo se nezdržel hlasování.
Protože zastupitelstvo obce tehdy mělo 30 členů, z nichž 20 bylo přítomno jednání, lze konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným způsobem (§ 38 odst. 5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na úřední desce Městského úřadu v Náchodě dne 24.1.1995 a sejmuta dne 14.2.1995, takže nabyla účinnosti dne 8.2.1995 (§ 16 odst. 3,4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem.
Ústavní soud ČR se dále zabýval otázkou aktivní legitimace k podání návrhu, jestliže někteří z poslanců - navrhovatelů v současné době již funkci poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nezastávají. V souladu s již dříve judikovaným názorem zastává stanovisko, že v době podání návrhu nepochybně všichni navrhovatelé byli poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a proto návrh byl ve smyslu § 64 odst. 2 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podán oprávněnými osobami. Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence.
Ústava vymezuje totiž v čl. 104 odst. 3 tuto kompetenci k vydávání obecně závazných vyhlášek tak, že zastupitelstva obcí je mohou vydávat pouze v mezích své působnosti. Tato působnost je blíže upravena zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že jde o působnost samostatnou (§ 13 a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§ 21 a násl. zákona). Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících do přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění v zákoně a v jeho mezích (§ 24 odst. 1 zákona).