Obecně závazná vyhláška města Náchoda o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy
204/1996 Sb. N 65/5 SbNU 497
Obecně závazná vyhláška města Náchoda o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 10. července 1996
v plénu ve věci návrhu skupiny 26 poslanců Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Náchod ze
dne 19. října 1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické
propagandy na území města Náchoda,
t a k t o :
Vyhláška města Náchod ze dne 19. října 1994, o zákazu
komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města
Náchoda, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. O d ů v o d n ě n í
Skupina 26 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne
15.3.1996 navrhla ve smyslu § 64 odst. 2 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, aby Ústavní soud ČR zahájil řízení
o zrušení vyhlášky města Náchod ze dne 19.10.1994, o zákazu
komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města
Náchoda. Znění napadené vyhlášky je následující:
"§ 1
Komunistická, nacistická a fašistická propaganda se na území
města zakazuje. § 2
Komunistickou, nacistickou a fašistickou propagandou se
rozumí:
a/ požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku,
b/ užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci,
c/ zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí
představovala. § 3
Tato vyhláška byla schválena městským zastupitelstvem města
Náchoda na jeho veřejném zasedání konaném dne 19. října 1994. Vyhláška byla zveřejněna v informační skříňce Městského úřadu
v Náchodě dne 24. ledna 1995. Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po dni jejího vyhlášení. zástupce starosty starosta města Náchoda"
Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina poslanců uvádí, že
oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech
samostatné působnosti obce je sice zakotveno v čl. 104 odst. 3
Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být
omezena jen zákonem (čl. 104 odst. 1 Ústavy ČR). Tímto zákonem je
v prvé řadě zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích,
v jehož ustanovení § 13 odst. 2 se uvádí, že při výkonu samostatné
působnosti se obec řídí jen zákony a jinými obecně závaznými
právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Podle § 16 odst. 2 musí být takové vyhlášky se zákony a uvedenými
právními předpisy v souladu. Okruh věcí, svěřených do samostatné
působnosti obcí (měst), je příkladmo uveden v § 14 a obecně v §
15 cit. zákona. Podle právního názoru Ústavního soudu, vysloveného
v jeho nálezu
Pl. ÚS 26/93
, lze ze smyslu zákonného zmocnění
zastupitelstev obcí k vydávání vyhlášek dovodit, že toto zmocnění
je nutno interpretovat restriktivně, neboť se vztahuje jen na
věci, v nichž obec nevystupuje jako subjekt, oprávněný určovat pro
občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy.
Propagandou se rozumí veřejné šíření, objasňování
a doporučování nějakých myšlenek, názorů apod. s cílem získat
přívržence. Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina") je zaručena svoboda projevu, tj. právo vyjadřovat své
názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož
i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez
ohledu na hranice státu. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny mohou být
svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen
zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro
ochranu práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejnou
bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Rovněž podle čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských
a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb., má každý
právo zastávat svůj názor bez překážky a svobodu rozšiřovat
informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně,
písemně nebo tiskem nebo jakýmikoli jinými prostředky podle
vlastní volby. Toto právo může být omezeno jen zákonem ve
speciálních případech [podle odst. 3 písm. a) a b) cit. článku]. Právo na svobodu projevu garantuje též ustanovení čl. 10
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod
č. 209/1992 Sb. Výkon tohoto práva může být omezen jen zákonem
a jen za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku (zájem
národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti,
předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo morálky,
ochrana pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných
informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci). Přípustná omezení a ochrana svobody projevu byla provedena
zejména ustanoveními § 198a, § 260 a § 261 trestního zákona, dále
§ 16 tiskového zákona č. 81/1966 Sb., § 5 písmeno a) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,
§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. V tomto ohledu napadená vyhláška svou pružnou dikcí zasahuje
též do práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, chráněného bez
jakéhokoli omezení ustanovením čl. 34 odst. 1 Listiny. Napadená
vyhláška je dále v rozporu s ustanovením čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR
a čl. 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý může činit to, co není
zakázáno zákonem (nikoli podzákonným právním předpisem), a nesmí
být nucen činit něco, co neukládá zákon. Jde též o rozpor
s ustanoveními čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou
být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při
zachování základních práv a svobod. Napadenou vyhláškou města
Náchoda byla porušena zejména ustanovení čl. 2 odst. 4 a čl. 104
Ústavy ČR, ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 17 odst. 1, 2 a 4, čl. 34 odst. 1 Listiny, ustanovení § 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění
pozdějších zákonů, ustanovení čl. 19 Mezinárodního paktu
o občanských a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976
Sb. a ustanovení čl.
10 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Z uvedených
důvodů skupina poslanců navrhla zrušení napadené vyhlášky. Město Náchod ve vyjádření starostky města ze dne 5.4.1996
uvedlo, že vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické a fašistické
propagandy na území města Náchoda přijalo zastupitelstvo na svém
28. zasedání dne 19.10.1994. Zastupitelstvo tehdy mělo 30 členů,
v době projednávání vyhlášky bylo přítomno 20 členů. Vyhláška byla
schválena 17 hlasy, 3 hlasy byly proti. Vyhláška byla zveřejněna
na úřední desce dne 24.1.1995 a byla sejmuta 14.2.1995. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah
zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu
s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy,
popř. zákony, jedná-li se o jiný právní předpis a zjišťuje, zda
byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence
a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu z jednání
městského zastupitelstva, konaného dne 19.10.1994 v Náchodě,
Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla schválena při
uvedeném jednání 17 hlasy pro, 3 hlasy proti, nikdo se nezdržel
hlasování. Protože zastupitelstvo obce tehdy mělo 30 členů,
z nichž 20 bylo přítomno jednání, lze konstatovat, že napadená
vyhláška byla přijata kvalifikovaným způsobem (§ 38 odst. 5 zákona
ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále Ústavní
soud zjistil, že napadená vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena
na úřední desce Městského úřadu v Náchodě dne 24.1.1995 a sejmuta
dne 14.2.1995, takže nabyla účinnosti dne 8.2.1995 (§ 16 odst. 3,4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat
a vydán ústavně předepsaným způsobem. Ústavní soud ČR se dále zabýval otázkou aktivní legitimace
k podání návrhu, jestliže někteří z poslanců - navrhovatelů
v současné době již funkci poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu
ČR nezastávají. V souladu s již dříve judikovaným názorem zastává
stanovisko, že v době podání návrhu nepochybně všichni
navrhovatelé byli poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
a proto návrh byl ve smyslu § 64 odst. 2 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podán oprávněnými osobami. Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška
přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Ústava
vymezuje totiž v čl. 104 odst. 3 tuto kompetenci k vydávání obecně
závazných vyhlášek tak, že zastupitelstva obcí je mohou vydávat
pouze v mezích své působnosti. Tato působnost je blíže upravena
zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění
pozdějších předpisů, a to tak, že jde o působnost samostatnou (§
13 a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§ 21 a násl. zákona). Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících
do přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění
v zákoně a v jeho mezích (§ 24 odst. 1 zákona).
O takový případ
vydání obecně závazné vyhlášky v rámci přenesené působnosti
v projednávané věci evidentně nejde. Ústavní soud se zabýval proto
dále otázkou, zda napadenou vyhlášku lze považovat za obecně
závaznou vyhlášku ve věcech, náležejících do samostatné působnosti
obce [§ 14 odst. 1 písmeno i) zákona]. Samostatná působnost obce
je upravena v ust. § 14 citovaného zákona, a to tak, že v odst. 1 tohoto ustanovení jsou jednotlivé činnosti, patřící do
samostatné působnosti uvedeny demonstrativně, zatímco v odst. 2 je
samostatná působnost obce extenzivněji upravena tak, že obec
v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu
hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého
životního prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou
zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům, jako výkon státní správy. Podle názoru Ústavního soudu lze stěží mít za to, že pod
samostatnou působností obce lze rozumět zákaz činností, který
v podstatě není ničím jiným, než parafrází skutkových podstat
trestných činů, uvedených v §§ 260 a 261 trestního zákona. Tím, že
vyhlášku takového obsahu vydalo, překročilo tedy město Náchod meze
stanovených kompetencí, daných Ústavou ČR a zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů. K tomu Ústavní soud dodává, že chce-li obec v tomto
směru výslovně projevit svou politickou vůli, může tak případně
učinit jinými adekvátními prostředky, nikoliv však normativním
aktem. Na základě výše uvedeného proto dospěl Ústavní soud k závěru,
že napadená vyhláška je v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy ČR,
ustanoveními § 13, § 14 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb.,
o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Aniž by
bylo třeba se zabývat dalšími důvody, uváděnými v návrhu, rozhodl
tak, že vyhláška města Náchoda ze dne 19.10.1994, o zákazu
komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města
Náchoda, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů
(§ 70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10. července 1996