Obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005, o některých opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku
230/2010 Sb.
N 120/57 SbNU 477
Obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005, o některých opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická (soudce zpravodaj) ze dne 8. června 2010
sp. zn. Pl. ÚS 58/05
ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka Bublana doplněného ministrem vnitra MUDr. Mgr. Ivanem Langerem na zrušení obecně závazné vyhlášky města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, za účasti města České Velenice jako účastníka řízení, (nález byl vyhlášen pod č. 230/2010 Sb.).
1. Návrhem, jenž byl Ústavnímu soudu doručen dne 27. prosince 2005, splňujícím obsahové i formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se ministr vnitra Mgr. František Bublan (dále též jen "navrhovatel") domáhal zrušení v záhlaví uvedené obecně závazné vyhlášky města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku (dále též jen "vyhláška" nebo "vyhláška č. 2/2005") z důvodu v návrhu blíže specifikovaného nesouladu s ústavním pořádkem, zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2. Konkrétně navrhovatel uvedl, že Zastupitelstvo města České Velenice schválilo napadenou vyhlášku na svém zasedání dne 14. 3. 2005. V souladu s § 12 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o obcích") byla vyhláška dne 31. 3. 2005 vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města České Velenice, odkud byla dne 20. 4. 2005, po uplynutí patnáctidenní lhůty, sejmuta. Vyhláška nabyla účinnosti dnem 1. 5. 2005.
3. Dne 11. 5. 2005 zaslal Krajský úřad Jihočeského kraje přípisem č. j. KUJCK/11653/05-1 OLVV městu výzvu ke zjednání nápravy, neboť shledal v rozporu se zákonem ustanovení vyhlášky regulující používání zábavné pyrotechniky, provozní dobu hostinských zařízení a účel a využívání staveb. Vzhledem k tomu, že město České Velenice nápravu předmětné vyhlášky nezjednalo, přičemž zastupitelstvo města přijalo na svém 19. zasedání konaném 20. 6. 2005 usnesení, jímž konstatuje, že předmětnou vyhlášku nezruší, podal krajský úřad dne 11. 7. 2005 Ministerstvu vnitra návrh na pozastavení účinnosti vyhlášky. Dne 6. 12. 2005 vydalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí č. j. ODK-1303/1-2005, kterým pozastavilo účinnost předmětné vyhlášky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 12. 2005, kdy bylo doručeno Městskému úřadu města České Velenice.
4. Vyhláška města České Velenice stanoví, že "závazné podmínky a omezení stanovené touto vyhláškou se vztahují na veřejná prostranství i nemovitosti z nich veřejně přístupné, zejména na veřejné provozovny služeb, hostince, restaurace, vinárny, bary a herny" ve vyjmenovaných částech města České Velenice. Ustanovení článku 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky konstatuje, že "konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb je každý den nejpozději ve 24.00 hodin a počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin". V ustanovení článku 3 odst. 2 písm. b) vyhláška stanoví, že "konec veřejné produkce hudby je každý den nejpozději ve 24.00 hod. a začátek je každý den nejdříve v 6.00 hod.". Vyhláška reguluje také užívání zábavné pyrotechniky, neboť uvádí, že "používání zábavné pyrotechniky bude povoleno pouze ve dnech 5. a 31. prosince a 1. ledna". Z ustanovení čl. 3 odst. 3 vyplývá, že "pokud je veřejně přístupná hudební produkce pořádaná uvnitř stavby či budovy, je zakázána v nebytových i bytových prostorech, které k tomu účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu a je dovolena pouze v prostorách k tomu účelu kolaudovaných".
5. Město České Velenice podle navrhovatele zdůvodnilo nutnost přijetí předmětné vyhlášky početnými stížnostmi občanů, kteří poukazovali na narušování veřejného pořádku (zejména v nočních hodinách) v souvislosti s provozem některých pohostinských zařízení v okolí jejich obydlí. Jednalo se zejména o rušení nočního klidu a poškozování jejich soukromého majetku. Město České Velenice mělo za to, že ustanovení § 10 písm. a) zákona o obcích dává obcím dostatečné zmocnění jak k úpravě otevírací doby hostinských zařízení, tak k regulaci používání zábavné pyrotechniky, a to právě s ohledem na zajištění veřejného pořádku v obci.
6. Navrhovatel spatřuje nezákonnost předmětné vyhlášky v tom, že závazné podmínky a omezení v ní stanovené vztáhla nejen na veřejná prostranství ve vyjmenovaných částech města, ale také na "nemovitosti z nich veřejně přístupné". Město České Velenice v tomto případě dle navrhovatele překročilo limity stanovené v § 10 písm. a) zákona o obcích, neboť toto ustanovení umožňuje obcím regulovat určité činnosti pouze na místech, které mají charakter veřejného prostranství.
7. Město České Velenice dále v ustanovení článku 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky [správně má být uvedeno čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky] upravuje začátek a konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb. Zmocňovací ustanovení k úpravě konce provozní doby hostinských provozoven bylo obsaženo v ustanovení § 96 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, s účinností od 1. 10. 2003 však bylo bez náhrady vypuštěno. V důsledku toho jsou dle navrhovatele provozovatelům hostinských provozoven městem České Velenice ukládány povinnosti bez výslovného zákonného zmocnění, tedy v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a současně s článkem 2 odst. 3 Ústavy a článkem 2 odst. 2 Listiny.
8. Dále pak ustanovení článku 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky reguluje veřejnou produkci hudby. Podle ustanovení § 10 písm. b) zákona o obcích může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnosti "pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku". Regulace veřejné produkce hudby jde však nad rámec tohoto zákonného zmocnění, neboť pod pojem "veřejná produkce hudby" lze zahrnout také činnosti, které nespadají do kategorie "kulturních podniků" (např. živou či reprodukovanou hudbu v obchodech, restauracích, popř. jiných zařízeních přístupných veřejnosti). Město České Velenice tedy ukládá povinnosti nad rámec výslovného zákonného zmocnění, což je v rozporu s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy.
9. Ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. c) vyhlášky stanoví pravidla pro používání zábavné pyrotechniky. Tato problematika je však upravena zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, přičemž tato oblast je svěřena orgánům státní báňské správy. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích nepatří do samostatné působnosti obce záležitosti, které jsou svěřeny správním úřadům jako výkon státní správy. Tím, že město České Velenice stanovilo pravidla pro používání zábavné pyrotechniky, přistoupilo k reglementaci otázek, které jsou již regulovány normami veřejného práva, které město k takové úpravě nezmocňují. Ze stejných důvodů shledal navrhovatel v rozporu se zákonem rovněž ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. b) vyhlášky.
10. Konečně ustanovení čl. 3 odst. 3 vyhlášky dle navrhovatele stanoví, že "veřejně přístupná hudební produkce pořádaná uvnitř stavby či budovy je zakázána v nebytových i bytových prostorech, které k tomu účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu, a je dovolena pouze v prostorách k tomu účelu kolaudovaných". Povinnost užívat stavbu pouze k účelům, které byly schváleny kolaudačním rozhodnutím, je stanovena v ustanovení § 82 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Obec tedy měla touto regulací opět porušit povinnost stanovenou ustanovením § 35 odst. 1 zákona o obcích, tj. zdržet se vlastní normotvorby na úsecích, které spadají do výkonu státní správy.
11. Vzhledem k výše uvedeným důvodům ministr vnitra navrhl, aby byla obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku Ústavním soudem zrušena.
12. Přípisem ministra vnitra MUDr. Mgr. Ivana Langera ze dne 19. 3. 2007 byl předmětný návrh doplněn tak, že vyhláška mimo jiné upravuje nakládání se zábavnou pyrotechnikou, což je oblast, jež je právně upravena již zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž též vyhláškou Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi. V souvislosti s nálezem Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 57/05
(viz níže) ovšem změnil ministr vnitra částečně svoji argumentaci tak, že akceptuje možnost obcí regulovat v souladu s ustanovením § 10 písm. a) zákona o obcích používání výrobků zábavné pyrotechniky. Předpokladem takové regulace je však dostatečně určité vymezení veřejných prostranství, na která se zákaz používání zábavné pyrotechniky vztahuje. Nelze tedy akceptovat zákaz vztažený na všechna veřejná prostranství v obci tak, jak stanovuje napadená vyhláška města České Velenice [nález Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 69/04
(viz níže)]. Proto ministr vnitra uvedl, že i přes existenci novější judikatury Ústavního soudu na podaném petitu trvá.
13. Kromě účastníka řízení byl stejnopis návrhu na zrušení vyhlášky zaslán podle § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu veřejnému ochránci práv, který však v zákonem stanovené lhůtě nereagoval, a do řízení tedy nevstoupil jako vedlejší účastník řízení.
14. Napadená vyhláška (včetně drobných pravopisných nepřesností) zní:
"Obecně závazná vyhláška
Města České Velenice
č. 2/2005
o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku
Zastupitelstvo Města České Velenice se na svém 17. zasedání dne 14.3.2005, usnesením č. 4/17 usneslo vydat na základě ustanovení § 10 písm. a) a c) a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a na základě ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku:
Čl. 1
Úvodní ustanovení
1) Ochrana, zajišťování a udržování čistoty a veřejného pořádku ve městě je nejen společnou věcí, ale též povinností jak správních orgánů města, kterým tuto povinnost ukládá zákon, tak i všech fyzických a právnických osob sídlících, bydlících či z jiného důvodu se zdržujících na území Města České Velenice. 2) Cílem vyhlášky je na základě zákonného zmocnění a v souladu s platnou právní úpravou vytvořit rámec pro zajištění veřejného pořádku ve městě České Velenice (dále jen město) na těch úsecích, které jsou do jeho působnosti svěřeny. 3) Touto vyhláškou není dotčeno právo fyzických ani právnických osob na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti. 4) Závazné podmínky a omezení stanovené touto vyhláškou se vztahují na veřejná prostranství i nemovitosti z nich veřejně přístupné, zejména na veřejné provozovny služeb, hostince, restaurace, vinárny, bary a herny v těchto částech města:
a) ulice Vitorazská
b) ulice Čsl. Legií
c) ulice Revoluční
d) část ulice Komenského od křižovatky s ulicí B. Němcové směrem ke státní hranici
e) sídliště Na Sadech. Čl. 2
Vymezení pojmů
1) Veřejný pořádek ve městě je stav, který umožňuje klidné a pokojné soužití občanů a návštěvníků města a realizaci jejich práv, zejména nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí, ochrany majetku, ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí. 2) Činnosti, kterými je nebo může být ve městě narušován veřejný pořádek, jsou:
a) pořádání veřejných hudebních produkcí v podobě živé i reprodukované (např. taneční zábavy, plesy, diskotéky), pokud jsou spojeny s možností konzumace alkoholu,
b) používání zábavné pyrotechniky. 3) Veřejně přístupná místa jsou zejména silnice, místní a účelové komunikace, parky, plochy veřejné zeleně a ostatní pozemky přístupné každému bez omezení. 4) Noční klid je pro účely této vyhlášky čas od 22.00 h do 06.00 hodin. Čl. 3
Omezující opatření k zabezpečení veřejného pořádku
1) Omezující opatření k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku spočívají:
a) ve vymezení místa a času, na nichž lze některé činnosti vykonávat
b) ve vymezení místa, kde jsou některé činnosti zakázány. 2) Na území města vymezeném v Čl. 1 pod písm.
a) až e) se stanovuje:
a) konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb je každý den nejpozději ve 24.00 hodin a počátek provozní doby je každý den nejdříve v 6.00 hodin,
b) konec veřejné produkce hudby je každý den nejpozději ve 24.00 hodin a začátek je každý den nejdříve v 6.00 hodin,
c) používání zábavné pyrotechniky je povoleno pouze ve dnech 5. a 31. prosince a 1. ledna. 3) Pokud je veřejně přístupná hudební produkce pořádána uvnitř stavby či budovy, je zakázána v nebytových i bytových prostorech, které k tomuto účelu nejsou určeny rozhodnutím stavebního úřadu, je dovolena pouze v prostorách k tomu účelu kolaudovaných (místní omezení). Čl. 4
Výjimky
1) Z ustanovení Čl. 3 odst. 2, této vyhlášky může na písemnou žádost udělit výjimku městská rada. 2) Výjimku lze udělit pouze:
a) na pořádání konkrétní akce
b) na určité časové období, je-li činnost (akce) pravidelně opakována, ne však na dobu přesahující jeden rok
3) Žadatel o výjimku doloží žádost:
a) přesným označením činnosti, dobou a místem konání, určením pořadatele, uvedením druhy hudební produkce a jejím provozovatelem,
b) předpokládaným počtem osob, které se akce zúčastní,
c) identifikací osoby odpovědné za zajištění pořadatelské služby. 4) Městská rada může udělení výjimky a stanovení její účinnosti podmínit splněním určitých doplňujících podmínek směřujících k zajištění veřejného pořádku. 5) Městská rada může udělenou výjimku v průběhu jejího trvání odejmout, narušuje-li činnost v době nočního klidu veřejný pořádek. 6) Povinnost žádat o výjimku se nevztahuje na akce pořádané městem České Velenice. Čl. 5
Kontrola a sankce
1) Porušení této obecně závazné vyhlášky
a) fyzickou osobou bude stíháno podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,
b) právnickou osobou a fyzickou osobou, která je podnikatelem, bude stíháno podle § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. 2) Kontrolu dodržování veřejného pořádku provádí Městská policie České Velenice a Policie ČR, podklady pro řízení o deliktech zajišťuje Městský úřad České Velenice. Čl. 6
Závěrečná ustanovení
Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 1.5.2005. místostarosta starosta"
II. Vyjádření účastníka řízení
15. K návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky se prostřednictvím právní zástupkyně dne 3. 10. 2006 vyjádřilo město České Velenice. To uvedlo, že přistoupilo k vydání napadené vyhlášky z důvodu neustálého narušování veřejného pořádku a poškozování majetku občanů.
16. Zastupitelé města České Velenice jsou přesvědčeni, že ustanovení § 10 písm. a) zákona o obcích dává každé obci dostatečné zmocnění k úpravě otevírací doby hostinských zařízení i k regulaci používání zábavné pyrotechniky z důvodu zajištění veřejného pořádku v obci. Za zajištění veřejného pořádku v obci je zastupitelstvo města zodpovědné všem občanům města České Velenice. Činnosti, které vyhláška č. 2/2005 reguluje, narušují veřejný pořádek v obci.
17. Pokud ministr vnitra ve svém návrhu napadá čl. 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky [správně má být uvedeno čl. 3 odst. 2 písm. a) vyhlášky], který upravuje začátek a konec provozní doby hostinských provozoven, heren a obdobných provozoven služeb, a odvolává se na zrušenou právní úpravu obsaženou v ustanovení § 96 zákona o ochraně veřejného zdraví, město České Velenice uvedlo, že právě po zrušení tohoto citovaného ustanovení má zastupitelstvo obce právo upravit provozní dobu těchto zařízení formou vyhlášky na základě ustanovení § 10 zákona o obcích. Obdobná je pak dle města České Velenice i problematika regulace veřejné produkce hudby.
18. K regulaci používání zábavné pyrotechniky město uvedlo, že zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Českého báňského úřadu č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, sice svěřuje tuto oblast orgánům státní báňské správy, ovšem vyhláška města řeší jinou otázku než citované právní předpisy. Používání pyrotechniky i za splnění podmínek pro používání pyrotechnických předmětů II. a III. třídy a podtřídy T1 může v neomezené míře narušovat veřejný pořádek, což je právě problém veřejného pořádku města České Velenice. Vyhláška obce proto nezasahuje do oprávnění daných orgánům státní báňské správy, ale pouze upravuje veřejný pořádek ve městě ve smyslu ustanovení § 10 zákona o obcích.
III.
Aktivní legitimace navrhovatele
19. V řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů se podmínky aktivní legitimace zkoumají k okamžiku zahájení řízení (srov. např. nález ze dne 1. března 2007
sp. zn. Pl. ÚS 8/06
, N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb., bod 25). Podle § 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném v době podání návrhu, byl ministr vnitra oprávněn podat návrh na zrušení jiného právního předpisu obce ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy. Tato aktivní legitimace nebyla svázána s dalšími podmínkami (viz nález ze dne 25. ledna 2005
sp. zn. Pl. ÚS 9/04
, N 13/36 SbNU 139; 90/2005 Sb.). Ministr vnitra tedy byl v okamžiku zahájení řízení oprávněn navrhovat zrušení právního předpisu obce, a to zásadně bez ohledu na průběh řízení o dozoru podle tehdy platného a účinného zákona o obcích. Uvedené se tedy vztahuje i na posouzení aktivní legitimace navrhovatele v dané věci. Z hlediska tohoto řízení tedy není rozhodné, že § 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 234/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 46/2004 Sb., podmiňuje aktivní legitimaci Ministerstva vnitra, procesního nástupce navrhovatele, splněním podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu, neboť posuzovaný návrh byl podán před účinností zmíněné novely (viz nález ze dne 11. prosince 2007
sp. zn. Pl. ÚS 45/06
, N 218/47 SbNU 871; 20/2008 Sb., body 17 a 18).
20. Podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu posuzuje Ústavní soud nejprve otázku, zda napadený právní předpis byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na otázku, zda obecně závazná vyhláška města České Velenice č. 2/2005 o některých omezujících opatřeních k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku splňuje tato kritéria.
21. Z písemných podkladů, které Ústavnímu soudu předložil navrhovatel, vyplývá, že vyhláška č. 2/2005 byla schválena na zasedání městského zastupitelstva dne 14. 3. 2005, přičemž pro její přijetí hlasovalo všech 15 přítomných zastupitelů. Dne 31. 3. 2005 byla vyhláška vyvěšena na úřední desce Městského úřadu města České Velenice, odkud byla sejmuta dne 20. 4. 2005, tedy po uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Vyhláška č. 2/2005 tedy byla vydána ústavně konformním způsobem a v souladu s § 84 odst. 2 písm. h), § 87 a § 12 zákona o obcích.
45. Ústavní soud nakonec posoudil ustanovení čl. 1 odst. 4, čl. 2 odst. 2 písm. b), čl. 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky, která obstála v předchozích krocích testu, z hlediska kritéria nerozumnosti, tedy zda se rozhodnutí obce nejeví zjevně absurdní, tj. kdy soudní přezkum vede jen k jedinému možnému závěru, který je absurdní, a tento soudem rozpoznaný závěr zůstal naopak obcí nerozpoznán (srov. nález ze dne 13. září 2006
sp. zn. Pl. ÚS 57/05
, N 160/42 SbNU 317; 486/2006 Sb., bod 22). Dospěl přitom k závěru, že takovýto důvod dán není.
46. Z výše uvedených důvodů tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že toliko ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 3 vyhlášky byla vydána mimo věcnou působnost obce a z důvodů vyložených shora je podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil. Pokud jde o ustanovení čl. 1 odst. 4, čl. 2 odst. 2 písm. b) a čl. 3 odst. 2 písm. b) a c) vyhlášky, byl návrh na jejich zrušení podle § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítnut. V ostatních částech byl návrh odmítnut podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněný.
47. Účastníci řízení v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání.
Odlišné stanovisko soudkyně Elišky Wagnerové
S nálezem přijatým ve shora uvedené věci nesouhlasím v rozsahu výroku I a k němu se vztahujícího odůvodnění (body 36 a 37 a dále 41 až 44).
Při odůvodnění svého názoru vztahujícího se k čl. 3 odst. 2 písm. a) napadené vyhlášky, o němž se domnívám, že neměl být derogován, se plně odvolávám na to, co jsem uvedla ve svém odlišném stanovisku, které jsem uplatnila ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 42/05
(N 45/44 SbNU 583; 162/2007 Sb.). Od názoru, který jsem zde vyslovila, nemám důvod se odchylovat. Posléze jej s porozuměním akceptoval i veřejný ochránce práv [např. jeho vyjádření ve věci
sp. zn. Pl. ÚS 28/09
- pozn. red.: vyřízeno až nálezem ze dne 2. 11. 2010 (368/2010 Sb.), který bude uveřejněn ve svazku 59 SbNU].
Z veřejné debaty, jakož i z názorů mediálně prezentovaných laiky i odborníky vyplývá, že "protihlukové vyhlášky" jsou "sezónním hitem", který je obecně souhlasně přijímán, neboť produkce imisí v podobě hluku zjevně stále stoupá. V nálezu
sp. zn. Pl. ÚS 35/06
ze dne 22. 4. 2008 (N 72/49 SbNU 67; 286/2008 Sb.) v bodu 27 Ústavní soud uvedl: "Ústavní soud v této souvislosti poznamenává, že pravomoc obce stanovovat povinnosti k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku se neomezuje jen na veřejná prostranství, jak by snad mohlo vyplývat z ustanovení věty za středníkem v § 10 písm. a) zákona o obcích. Jak bylo uvedeno výše, jde jen o demonstrativní výčet. Obec tedy svou regulaci může uplatnit i na činnosti odehrávající se na jiných místech než veřejných prostranstvích, pokud se jejich následky projevují na veřejných prostranstvích nebo pokud jsou způsobilé veřejný pořádek v obci narušit.".
Ten, kdo se setkal s hudbou, s níž co do žánru a mnohdy i provedení nesouzní, a vnímá ji pouze jako hluk, který je produkovaný v útrobách staveb, jež nejsou protihlukově izolovány, ví velmi dobře, že veřejný pořádek je takovou hudební produkcí narušen měrou vrchovatou. Pokud jej obec toleruje, resp. nevyvine dostatečné pozitivní protiopatření, odpovídá za porušení práva na soukromí všech osob dotčených takovou produkcí, neboť nedostála povinnosti ochránit veřejný pořádek. Byť je tedy čl. 3 odst. 3 napadené vyhlášky možná nešikovně zformulován, lze z něj přesto vyčíst snahu o naplnění ústavně konformního účelu - totiž zabránit třetím soukromým osobám, aby byť i zevnitř staveb, k jejichž užívání jim svědčí řádný právní titul, porušovaly hlukem právo na soukromí ostatních osob, které se zdržují oprávněně v jiných nemovitostech situovaných v obci, a tak v důsledku rušily veřejný pořádek. Nevidím přirozenějšího garanta pokojného, tj. i klidného a tichého soužití obyvatel obce, než obec samotnou.
Z uvedených důvodů jsem s derogačním výrokem nálezu nesouhlasila.