3 Tdo 1419/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
prosince 2004 o dovolání podaném A. P., nyní ve výkonu trestu ve V. J., proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 598/2004 ze dne 22. 7. 2004,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp.
zn. 74 T 6/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 6/2004 ze dne 18. 5. 2004 byl
dovolatel uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3
písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil čtyřmi
skutky, které jsou podrobně popsány ve výrokové části citovaného rozsudku. Za
uvedený trestný čin byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro
jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
V předmětné věci podal A. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě
usnesením sp. zn. 3 To 598/2004 ze dne 22. 7. 2004 tak, že je jako nedůvodné
podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal A. P. dovolání a to
včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání
dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten,
který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto
svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy nepřihlédly v rámci
vedeného dokazování k tomu, že v případě poškozených Ing. K. a L. V. šlo o
půjčky, jejichž výše byla stanovena včetně sjednaných úroků, které byly
stanoveny v extrémní výši a nebyla tak zjištěna výše skutečně způsobené škody.
Především však namítl absenci subjektivní stránky skutkové podstaty trestného
činu, kterým byl shledán vinným, když uvedl, že před poškozenými nezatajoval
skutečný stav věci a ti mu peníze půjčovali proto, že mu chtěli pomoci dostat
se z problémů. Nesnažil se tedy nikoho uvést v omyl, když byl přesvědčen, že z
hospodářských problémů se dostane. Poukázal na to, že vztahy mezi ním a
poškozenými byly dlouhodobě bezproblémové a proto mu nelze přisoudit, že od
počátku jednal v úmyslu zapůjčené peníze nevrátit. Ke skutku pod bodem 2)
citovaného rozsudku soudu prvního stupně připustil, že příslušnou smlouvu
uzavřel, neměl však v úmyslu neplatit, postupoval však nesprávně a měl
odstoupit od smlouvy ve chvíli kdy bylo problematické dostát svým závazkům, pro
řadu dalších starostí se však o to přestal zajímat. Protože má za to, že se
nedopustil předmětného trestného činu, když nenaplnil jeho skutkovou podstatu
navrhl, aby „Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci a zprostil obviněného obžaloby“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního
zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupkyně) s tím, že dovolatel
namítá, že v rámci provedeného dokazování se soudy nezabývaly tím, že on sám
nezatajoval skutečný stav věcí a nesnažil se uvést někoho v omyl, aby se na
jeho úkor obohatil, když řešil pouze tímto způsobem svou špatnou hospodářskou
situaci s vírou, že ta se zlepší. V této souvislosti pokládá státní zástupkyně
dovolání za přípustné, avšak poukázala na argumentaci vedenou soudy, které
právě s poukazem na vedené dokazování dospěly k závěru, že dovolatel použil
takto získané finanční prostředky v rozporu s účelem, který uváděl při sjednání
těchto půjček, když současně lze konstatovat, že učiněná skutková zjištění
nejsou v extrémním rozporu s právním hodnocením jeho jednání. Proto navrhla,
aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný
prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů ustanovení § 265b
tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které
věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, kdy bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum
napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na
uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových
zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze
přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o
dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové
povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a
následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného
práva.
V dané věci z hlediska popisu jednotlivých skutků, které dovolatel napadl
námitkou, že v nich nelze spatřovat soudy shledaný trestný čin pro absenci
subjektivní stránky, která je podstatnou částí skutkové podstaty každého
trestného činu. Má za to, že soudy nevzaly v potaz, že v kritické době nechtěl
žádného z poškozených uvést v omyl a na jejich úkor se obohatit, když žádnému z
nich nezastíral neutěšený stav svého podnikání, přesto mu peníze půjčili právě
ve snaze mu pomoci. Z této skutečnosti potom dovozuje svou nevinu, když soudy
při svých právních závěrech uvedená fakta nevzaly v úvahu. To však neodpovídá
skutečnosti, když soudy v důvodech svého rozhodnutí odpovídajícím způsobem
vyložily své úvahy i stran zavinění dovolatele ve vztahu ke shledanému
trestnému činu. Takto bylo nepochybně prokázáno, že dovolatel v kritické době
byl ve finanční krizi a peníze si půjčoval minimálně za situace, kdy věděl, že
je nebude schopen ve sjednané lhůtě vrátit, přičemž vzbudil v poškozených
přesvědčení, že zapůjčené částky užije na nákup zboží, které následně se ziskem
prodá. Tato skutečnost však provedeným dokazováním byla vyvrácena, když
svědkyně I. R. a Ing. M. H. potvrdily, že zapůjčené částky neprošli účetnictvím
firmy dovolatele právě z hlediska nákupu zboží. V tomto směru lze mít za
prokázané, že dovolatel poškozené uvedl právě v omyl a to ke škodě jejich
majetku, kdy sebe takto obohatil. Za dané situace tak nelze mít za to, že v
posuzované věci nebyla prokázána subjektivní stránka skutkové podstaty
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., kterým
také soudy dovolatele shledaly vinným, když v tomto směru lze také odkázat na
podrobné závěry vyjádřené v odůvodnění citovaných rozhodnutí obou soudů. K
námitce výše způsobené škody z hlediska případně do ní započítaných úroků je na
místě připomenout, že tuto námitku vznesl dovolatel v zásadě až v řízení
dovolacím a soud prvního stupně ani soud odvolací tak na ni nemohly reagovat a
nemůže tak činit za dané situace tím méně soud dovolací, který není při
projednání dovolání soudem další (třetí) instance. Jenom jako obiter dictum je
na místě uvést, že jak plyne ze spisového materiálu, tak půjčky byly uzavírány
jako bezúročné případně s 8% úrokem a poukaz na jednotlivé splátky je nutné
samozřejmě vnímat i z hlediska případného úroku jako úroku ročního. Námitky
dovolatele v tomto směru z hlediska provedeného dokazování ohledně výše a
charakteru zmíněných půjček ostatně prokázány nebyly, když na tyto skutečnosti
ani dovolatel v řízení před soudem nalézacím ani odvolacím, jak již uvedeno,
nepoukazoval a v zásadě tak ani nezpochybňoval výši způsobené škody.
S ohledem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než
podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání
zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
tak učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu: