1 Afs 62/2019- 39 - text
1 Afs 62/2019 - 42 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. K., zastoupeného Mgr. Ing. Michalem Hebkým, advokátem se sídlem Osiková 137/33, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019, č. j. 30 A 130/2018 – 33,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
1. Soud zakazuje žalovanému, aby pokračoval v odvolacím řízení ve věci odvolání ze dne 30. 9. 2016 … a v pokračování provádění dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí a k odstranění vad řízení.
2. Soud přikazuje žalovanému, aby ve věci daně z příjmu fyzických osob žalobce za zdaňovací období kalendářního roku 2011 a 2012 obnovil stav před zahájením daňové kontroly … .
3. Pokračování v odvolacím řízení ve věci odvolání ze dne 30. 9. 2016 … a pokračování provádění dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí a k odstranění vad řízení bylo dle § 87 s. ř. s. nezákonným zásahem, kdy tento stav a jeho negativní důsledky trvají. [23] Ačkoliv stěžovatel ze slova bylo ve třetí části petitu dovozuje, že se domáhá pouze deklarace nezákonného zásahu, na tuto konstrukci nelze přistoupit. Spatřuje-li stěžovatel nezákonný zásah v jednom a tomtéž chování správního orgánu, nemůže jít jednou o zásah ukončený, u kterého požaduje pouze určení, že byl nezákonný, a zároveň o zásah trvající, kdy se stěžovatel domáhá odstranění tohoto protiprávního stavu. Totéž ostatně vyplývá z citovaného rozsudku č. j. 7 As 155/2015 - 160, na který ve své kasační stížnosti stěžovatel odkazuje a dle něhož je třeba, aby si soud ujasnil, zda se jedná o jednu či druhou variantu. Účelem žaloby proti trvajícímu zásahu je poskytnutí ochrany vůči nezákonnému jednání (či nejednání) správního orgánu. Nelze však uměle fixovat stav trvajícího zásahu k určitému datu, obcházet tak podmínku přípustnosti vyčerpání jiných prostředků ochrany a usilovat tak o předstižné posouzení určitých skutečností. [24] Ze stěžovatelem popsaného skutkového stavu vyplývá, že jednání žalovaného považuje za nezákonné, neboť uplynula lhůta pro stanovení daně. I ze samotné třetí části petitu je zřejmé, že se jedná o stav trvající (odvolací řízení a dokazování je stále vedeno). Krajský soud z těchto informací proto vycházel a správně vyhodnotil, že se jedná o trvající zásah. Proto rozhodoval dle skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.) a také zkoumal, zda je naplněna podmínka přípustnosti žaloby spočívající ve vyčerpání jiných prostředků nápravy. [25] Stěžovatel ze skutečnosti, že zásahovou žalobou lze brojit proti daňové kontrole, která je postupem dle daňového řádu, dovozuje přípustnost zásahové žaloby též proti postupům správce daně a odvolacího správního orgánu dle § 113 a § 115 daňového řádu. Tato ustanovení svěřují správci daně pravomoc doplnit řízení o nezbytné úkony a žalovanému provádět v odvolacím řízení dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, či uložit takové doplnění správci daně, a následně povinnost seznámit daňový subjekt se zjištěnými skutečnostmi a důkazy. [26] Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že daňová kontrola může být předmětem přezkumu v rámci zásahové žaloby, a to podle okolností buď samotné její zahájení a provádění či konkrétní úkony správce daně v jejím průběhu (například zajišťování důkazů v podnikatelských prostorách, či obydlí) (srov. rozsudek ze dne 31. 7. 2006, č. j. 8 Aps 2/2006 - 95, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 1 Afs 183/2014 - 55). Jedním z argumentů pro připuštění ochrany proti daňové kontrole cestou žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu je skutečnost, že ne vždy musí tato kontrola vyústit v rozhodnutí, proti němuž lze brojit žalobou podle § 65 s. ř. s (srov. rozsudek ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Afs 85/2016 – 51). [27] Obecně totiž platí, že přezkoumání zákonnosti vedení správního řízení v rámci řízení o ochraně před nezákonným zásahem by bylo přezkumem předčasným a odporujícím systematice soudního řádu správního. „Prostřednictvím žaloby na ochranu před nezákonným zásahem nelze podrobovat testu zákonnosti jednotlivé procesní úkony správního orgánu, které zpravidla směřují k vydání rozhodnutí a samy o sobě nepředstavují zásah do práv účastníka řízení“ (viz rozsudek č. j. 8 Aps 2/2006 - 95, shodně usnesení č. j. 1 Afs 183/2014 - 55, resp. rozsudek č. j. 7 As 155/2015 – 160, bod 63). Zároveň, jak již bylo výše uvedeno (odst. [17]), stěžovatel nijak konkrétně netvrdí, že, případně jakým způsobem mu postup žalovaného způsobuje zásah do práv. [28] Zásahová žaloba nemá „štěpit“ jednotlivé úkony správního či daňového řízení do desítek či stovek různých zásahů. Samostatný přezkum takových úkonů ve správním soudnictví by snadno mohl nepřiměřeně prodloužit, ba dokonce v některých případech i zhatit cestu ke konečnému rozhodnutí o věci (rozsudek ze dne 17. 1. 2018, č. j. 9 Afs 85/2016 – 51). [29] Úkony dle § 113 a § 115 daňového řádu mohou správce daně a žalovaný činit pouze v průběhu zahájeného odvolacího řízení, což znamená, že v takovém případě bude jeho výsledkem vždy rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí o odvolání je soudně přezkoumatelné v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. V tomto řízení pak může žalobce brojit jak proti jednotlivým procesním úkonům správního orgánu, jejichž soulad se zákonem soud posoudí, tak proti skutkovým a právním závěrům. V projednávané věci je ústřední námitkou a důvodem, pro který stěžovatel považuje vedení odvolacího řízení a úkony v něm činěné za nezákonný zásah, tvrzená prekluze, tedy zánik práva správce daně, resp. žalovaného, doměřit stěžovateli daň. Jedná se o okolnost, která bude nepochybně předmětem soudního přezkumu, nebude-li stěžovatel spokojen s výsledkem odvolacího řízení a podá proto žalobu. Shledá-li soud, že v dané věci skutečně uplynula prekluzivní lhůta pro vyměření daně, z uvedeného důvodu rozhodnutí žalovaného i správce daně zruší. Důvodná tak není ani námitka, že krajský soud nevyhodnotil, zda je možnost ochrany, na kterou stěžovatele odkazuje, efektivní. Nadto, jak krajský soud správně uvedl, otázku prekluze je soud povinen posoudit ex offo, tedy i pokud by stěžovatel tuto námitku v žalobě nevznesl, v čemž mu ovšem nic nebrání. [30] Cituje-li stěžovatel usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 Afs 183/2014 – 55, v části, že oba prostředky soudní ochrany jsou žalobci k dispozici souběžně, je třeba tento závěr vztáhnout ke specifické situaci daňové kontroly, jak byla popsána výše. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci nejedná. [31] Ze všech výše uvedených důvodů neobstojí námitka stěžovatele, že nebyl povinen vyčkat výsledku odvolacího řízení a že jeho žaloba byla přípustná. Zejména soud již vysvětlil rozdíl mezi deklaratorní a zápůrčí zásahovou žalobou. Vyčerpání jiných prostředků nápravy u žaloby proti zásahu, který již byl ukončen, není vyžadováno, neboť ani kladné vyřízení tohoto prostředku nemůže změnit (odstranit) již proběhlý nezákonný zásah (srov. usnesení č. j. 1 Afs 183/2014 – 55, bod 35). V projednávané věci však ochranu stěžovateli může poskytnout soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle § 65 s. ř. s. Krajský soud stěžovatele neodkazoval na stížnost dle § 261 daňového řádu jako na prostředek, který má k ochraně svých práv využít, argument stěžovatele, že ji před podáním zásahové žaloby není nutno vyčerpat, je proto v projednávané věci irelevantní. [32] Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud správně vyhodnotil, že žaloba je dle § 85 s. ř. s. nepřípustná, a proto ji správně odmítl. IV. Závěr a náklady řízení [33] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). [34] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. listopadu 2019
JUDr. Filip Dienstbier předseda senátu