[49] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost částečně důvodnou, byť nad rámec uplatněných námitek, a to v rozsahu napadeného výroku I . rozsudku městského soudu . Proto podle § 110 odst . 1 s . ř . s . napadený výrok I . rozsudku městského soudu zrušil . Podle téhož ustanovení platí, že pokud pro takový postup byly důvody již v řízení před krajským soudem, rozhodne Nejvyšší správní soud současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu i o odmítnutí návrhu . Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka se podanou žalobou domáhala ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalované spočívajícím v jejím
k § 65 odst . 1 soudního řádu správního
Žalobce byl účastníkem plavební nehody, která se udála dne 18 . 6 . 2011 na vodní cestě Vltava v plavební komoře Praha-Smíchov (dále jen „plavební komora“) . Rozhodnutím ze dne 17 . 2 . 2012 o odborném šetření a stanovení příčiny plavební nehody osobní motorové lodi Státní plavební správa – pobočka Praha jako správní orgán prvního stupně určila, že příčinou plavební nehody bylo, se stejným podílem zavinění:
– jednání žalobce jakožto vůdce osobní motorové lodi, který po proplavení jím vedeného plavidla z dolní na horní vodu v plavební komoře, i když si byl vědom toho, že může způsobit škodu na majetku třetích osob, dal pokyn k odvázání osobní motorové lodi a za-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
postupu při vyřizování žádosti stěžovatelky ze dne 30 . 1 . 2012 . Protože se však nejednalo o zásah správního orgánu, nebyla naplněna podmínka pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví a byl dán důvod pro odmítnutí návrhu stěžovatelky dle § 46 odst . 1 písm . a) s . ř . s . Vzhledem k tomu, že již v řízení před městským soudem byly důvody pro takový postup, rozhodl Nejvyšší správní soud rovněž o odmítnutí žaloby v uvedeném rozsahu podle § 46 odst . 1 písm . a) s . ř . s . (srov . rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12 . 4 . 2013, čj . 5 As 70/2011-111, ze dne 27 . 3 . 2014, čj . 4 Aps 7/2013-25, č . 3046/2014 Sb . NSS, a ze dne 6 . 3 . 2015, čj . 4 Azs 256/2014- -29), č . 3253/2015 Sb . NSS . (…)
hájil s ní manévr vyplouvání z plavební komory směrem proti proudu, a
– jednání zaměstnance osoby zúčastněné na řízení 2), obsluhy plavební komory Jana K ., který v době, kdy do plavební komory z dolní vody zaplula malá plavidla a byla v ní vyvázána nebo se v ní vyvazovala před zahájením vlastního proplavení, umožnil, aby do plavební komory vplula ještě osobní motorová loď, a tím se malá plavidla, která již dříve vplula do plavební komory a byla v ní vyvázána, nenacházela až za plavidlem, které nebylo malým, ale nacházela se bočně od tohoto plavidla, čímž nebyl zachován bezpečný odstup malých plavidel od plavidla, které nebylo malým .
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 3 . 7 . 2012 zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil .
Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze zamítl rozhodnutím ze dne 11 . 9 . 2015, čj . 11 A 138/2012-69 . Uvedl, že žalobce pouze polemizuje se závěry žalovaného ohledně určení příčin nehody, přičemž zásadně nesouhlasí s tím, jak žalovaný vyhodnotil odpovědnost žalobce za nehodu . Podle městského soudu se správní orgány velmi podrobně zabývaly zjištěním skutkového stavu tak, aby o něm nebyly žádné pochybnosti .
Proti rozsudku městského soudu podal
žalobce (stěžovatel) kasační stížnost .
Stěžovatel je přesvědčen, že v souvislosti s danou plavební nehodou nikterak nepochybil a odmítá jakoukoli odpovědnost za vznik škody . Stěžovatel má za to, že není možné mu vytýkat uposlechnutí pokynu obsluhy plavební komory . Je si samozřejmě vědom svých povinností vůdce plavidla, avšak v době, kdy k nehodě došlo, nebyl prostor k tomu, aby se dohadoval s obsluhou plavební komory, zda vypluje či nikoli . Stěžovatel v danou chvíli postupoval v souladu se svým přesvědčením tak, aby nedošlo k ohrožení lidského života ani k poškození plavidel či vytvoření plavební překážky .
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje za nepochybné stanovení příčin plavební nehody, jak to správní orgány učinily . Osoba zúčastněná na řízení 1) se ke kasační stížnosti vyjádřila toliko, že souhlasí s napadeným rozsudkem a naopak s důvody kasační stížnosti se neztotožňuje . Osoba zúčastněná na řízení 2) ve svém vyjádření uvedla, že v dané věci není dostatečně prokázána a zdůvodněna příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním jejího zaměstnance Jana K .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
( . . .)
IV.A Přípustnost soudního přezkumu
[49] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost částečně důvodnou, byť nad rámec uplatněných námitek, a to v rozsahu napadeného výroku I . rozsudku městského soudu . Proto podle § 110 odst . 1 s . ř . s . napadený výrok I . rozsudku městského soudu zrušil . Podle téhož ustanovení platí, že pokud pro takový postup byly důvody již v řízení před krajským soudem, rozhodne Nejvyšší správní soud současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu i o odmítnutí návrhu . Jak již bylo uvedeno, stěžovatelka se podanou žalobou domáhala ochrany před tvrzeným nezákonným zásahem žalované spočívajícím v jejím
k § 65 odst . 1 soudního řádu správního
Žalobce byl účastníkem plavební nehody, která se udála dne 18 . 6 . 2011 na vodní cestě Vltava v plavební komoře Praha-Smíchov (dále jen „plavební komora“) . Rozhodnutím ze dne 17 . 2 . 2012 o odborném šetření a stanovení příčiny plavební nehody osobní motorové lodi Státní plavební správa – pobočka Praha jako správní orgán prvního stupně určila, že příčinou plavební nehody bylo, se stejným podílem zavinění:
– jednání žalobce jakožto vůdce osobní motorové lodi, který po proplavení jím vedeného plavidla z dolní na horní vodu v plavební komoře, i když si byl vědom toho, že může způsobit škodu na majetku třetích osob, dal pokyn k odvázání osobní motorové lodi a za-
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
postupu při vyřizování žádosti stěžovatelky ze dne 30 . 1 . 2012 . Protože se však nejednalo o zásah správního orgánu, nebyla naplněna podmínka pravomoci soudů rozhodujících ve správním soudnictví a byl dán důvod pro odmítnutí návrhu stěžovatelky dle § 46 odst . 1 písm . a) s . ř . s . Vzhledem k tomu, že již v řízení před městským soudem byly důvody pro takový postup, rozhodl Nejvyšší správní soud rovněž o odmítnutí žaloby v uvedeném rozsahu podle § 46 odst . 1 písm . a) s . ř . s . (srov . rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12 . 4 . 2013, čj . 5 As 70/2011-111, ze dne 27 . 3 . 2014, čj . 4 Aps 7/2013-25, č . 3046/2014 Sb . NSS, a ze dne 6 . 3 . 2015, čj . 4 Azs 256/2014- -29), č . 3253/2015 Sb . NSS . (…)
hájil s ní manévr vyplouvání z plavební komory směrem proti proudu, a
– jednání zaměstnance osoby zúčastněné na řízení 2), obsluhy plavební komory Jana K ., který v době, kdy do plavební komory z dolní vody zaplula malá plavidla a byla v ní vyvázána nebo se v ní vyvazovala před zahájením vlastního proplavení, umožnil, aby do plavební komory vplula ještě osobní motorová loď, a tím se malá plavidla, která již dříve vplula do plavební komory a byla v ní vyvázána, nenacházela až za plavidlem, které nebylo malým, ale nacházela se bočně od tohoto plavidla, čímž nebyl zachován bezpečný odstup malých plavidel od plavidla, které nebylo malým .
Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný svým rozhodnutím ze dne 3 . 7 . 2012 zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil .
Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze zamítl rozhodnutím ze dne 11 . 9 . 2015, čj . 11 A 138/2012-69 . Uvedl, že žalobce pouze polemizuje se závěry žalovaného ohledně určení příčin nehody, přičemž zásadně nesouhlasí s tím, jak žalovaný vyhodnotil odpovědnost žalobce za nehodu . Podle městského soudu se správní orgány velmi podrobně zabývaly zjištěním skutkového stavu tak, aby o něm nebyly žádné pochybnosti .
Proti rozsudku městského soudu podal
žalobce (stěžovatel) kasační stížnost .
Stěžovatel je přesvědčen, že v souvislosti s danou plavební nehodou nikterak nepochybil a odmítá jakoukoli odpovědnost za vznik škody . Stěžovatel má za to, že není možné mu vytýkat uposlechnutí pokynu obsluhy plavební komory . Je si samozřejmě vědom svých povinností vůdce plavidla, avšak v době, kdy k nehodě došlo, nebyl prostor k tomu, aby se dohadoval s obsluhou plavební komory, zda vypluje či nikoli . Stěžovatel v danou chvíli postupoval v souladu se svým přesvědčením tak, aby nedošlo k ohrožení lidského života ani k poškození plavidel či vytvoření plavební překážky .
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje za nepochybné stanovení příčin plavební nehody, jak to správní orgány učinily . Osoba zúčastněná na řízení 1) se ke kasační stížnosti vyjádřila toliko, že souhlasí s napadeným rozsudkem a naopak s důvody kasační stížnosti se neztotožňuje . Osoba zúčastněná na řízení 2) ve svém vyjádření uvedla, že v dané věci není dostatečně prokázána a zdůvodněna příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním jejího zaměstnance Jana K .
Nejvyšší správní soud kasační stížnost za-
mítl .
Z odůvodnění:
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
( . . .)
IV.A Přípustnost soudního přezkumu
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je rozhodnutí žalovaného, které navazovalo na rozhodnutí Státní plavební správy, způsobilé přezkumu v rámci správního soudnictví, či zda se nejedná o správní akt spadající do kompetenčních výluk podle § 70 s . ř . s . Činil tak proto, že při vyloučení napadeného správního aktu žalovaného ze soudního přezkumu by bylo namístě zrušit rozsudek městského soudu a zároveň žalobu stěžovatele odmítnout pro nepřípustnost podle § 68 písm . e) s . ř . s . ve spojení s § 70 s . ř . s ., a to postupem dle § 110 odst . 1 věty druhé s . ř . s . Druhým důvodem, proč se Nejvyšší správní soud touto otázkou zabýval, je skutečnost, že tato otázka nebyla doposud správními soudy řešena, a proto je zcela namístě tuto otázku zodpovědět .
[13] Podle § 31 odst . 2 zákona o vnitrozemské plavbě „[v]ůdce plavidla a provozovatel plavidla jsou povinni zajistit, aby nehoda byla neprodleně ohlášena plavebnímu úřadu, jemuž přísluší její odborné šetření a stanovení příčin“ . Dle § 39 téhož zákona vykonávají státní správu na daném úseku plavební úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Státní plavební správa, přičemž ministerstvo v posuzované věci plnilo funkci odvolacího správního orgánu .
[14] Ustanovení § 65 odst . 1 s . ř . s . upravuje, že „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen ‚rozhodnutí‘), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“ .
[15] Dle § 70 jsou ze soudního přezkumu
vyloučeny „úkony správního orgánu,
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 4/2 016
a) které nejsou rozhodnutími,
b) předběžné povahy,
c) jimiž se upravuje vedení řízení před
správním orgánem,
d) jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak,
e) o nepřiznání nebo odnětí odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání nebo zaměstnání nebo jiné činnosti,
f) jejichž přezkoumání vylučuje zvláštní
zákon“ .
[16] V posuzované věci bylo tedy nutné zodpovědět otázku, zda správní akty Státní plavební správy a žalovaného, stanovující příčiny plavební nehody po procesu jejího odborného šetření, naplňují definiční kritéria pojmu rozhodnutí v pojetí podle § 65 odst . 1 s . ř . s ., resp . zda se nejedná o úkon, který by spadal do jedné z kompetenčních výluk podle § 70 s . ř . s .
[17] Po formální stránce se nepochybně o rozhodnutí jedná, neboť jsou takto označena a zároveň představují výsledek správního řízení vedeného podle správního řádu . Klíčové pro posouzení přípustnosti soudního přezkumu těchto správních aktů je však materiální vnímání, tedy samotný obsah a účinky těchto aktů (srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2 . 7 . 2008, čj . 1 Ans 5/2008-104, nebo ze dne 5 . 5 . 2011, čj . 2 Aps 3/2010-112, č . 2350/2011 Sb . NSS) . U daných správních aktů je tak nutné zkoumat, zda zakládají, mění, ruší (tedy konstituují) či závazně určují (tedy deklarují) práva a povinnosti, resp . zda zasahují do právní sféry adresátů veřejné správy (srov . usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23 . 3 . 2005, čj . 6 A 25/2002-42, č . 906/2006 Sb . NSS) .
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 4 /2016
[18] Odborná literatura k problematice deklaratorních rozhodnutí uvádí, že „jsou bezprostředně zaměřeny na vyvolávání právních následků (účinků) jiného druhu. Autoritativně zjišťují, prohlašují existenci nebo vlastnosti a (ve smyslu deklarace zjištění) potvrzují již existující vztahy správního práva. Jde vlastně o ‚akt – nález‘. V tomto smyslu působí i do minulosti, od okamžiku vzniku vztahů, jejichž existenci potvrzují (deklaratorní akty působí pro praeterito a ex tunc). Deklaratorní akty se vydávají tehdy, kdy je zapotřebí autority subjektu veřejné správy k určení vztahů správního práva. Tak tomu je zejména v případech, kdy je existence těchto vztahů sporná, pochybná nebo když potvrzení závisí na výkladu ne- určitého právního pojmu. Deklaratorní správní akt posiluje právní jistotu, takže lze s určitou nadsázkou říci, že upevňuje vztahy správního práva, jichž se týká. Na vztazích samotných se však, na rozdíl od konstitutivních správních aktů, nic nemění.“ (Staša, J . In Hendrych, D . a kol . Správní právo. Obecná část. 6 . vyd . Praha : C . H . Beck, 2006, s . 195–196)
[19] Rozhodnutí plavební správy autoritativně deklaruje s působností ex tunc příčiny plavební nehody (existenci vztahu správního práva), přičemž účinky takového správního aktu jsou způsobilé zasáhnout do právní sféry stěžovatele . Je tomu proto, že po deklaratorním stanovení příčin plavební nehody je možné vést další řízení např . o náhradě škody, v rámci kterých se již příslušné orgány či soudy nebudou zabývat příčinami plavební nehody v rozsahu, v jakém se jim věnovali Státní plavební správa či žalovaný . Při opačné interpretaci by mohlo být zasaženo do stěžovatelova práva na přístup k soudu podle čl . 36 odst . 1 a 2 Listiny základních práv a svobod jakožto jedné ze základních komponent práva na spravedlivý proces, neboť by nebylo prakticky možné domoci se plného soudního přezkumu napadeného rozhodnutí i správního aktu Státní plavební správy . Rovněž k aplikaci kompetenčních výluk je nezbytné přistoupit restriktivně, tedy v pochybnostech vždy zvolit variantu ve prospěch soudního přezkumu
Lukáš Z . proti Ministerstvu dopravy, za účasti 1) Pavla P . a 2) státního podniku Povodí