o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších záko- nů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) k zákonu č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách“ Pokud zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, dává určité osobě právo napadnout již zapsanou ochrannou známku, posoudí se procesní otázky takového podání; včetně účinků rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, a toho, kdy lze návrh učinit, podle procesních norem zákona č. 441/2003 Sb. Naopak zápisná způ- sobilost ochranné známky (důvody neplatnosti ochranné známky atd.) se posoudí podle norem zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (srov. $ 52 odst. 1 zá- kona č. 441/2003 Sb.). xxfi
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších záko- nů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) k zákonu č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách“ Pokud zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, dává určité osobě právo napadnout již zapsanou ochrannou známku, posoudí se procesní otázky takového podání; včetně účinků rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví, a toho, kdy lze návrh učinit, podle procesních norem zákona č. 441/2003 Sb. Naopak zápisná způ- sobilost ochranné známky (důvody neplatnosti ochranné známky atd.) se posoudí podle norem zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (srov. $ 52 odst. 1 zá- kona č. 441/2003 Sb.). xxfi
IV. Právní názor Nejvyššího správního soudu C.) [12] Ustanovení $ 52 odst. 1 bylo již opakovaně podrobeno pozornosti zdejšího soudu. Všechna relevantní rozhodnutí ostat- ně městský soud sám ve svém rozsudku citu- je. V rozsudku ze dne 9. 1. 2008, čj. 3 As 63/2007-66, ve věci PVA, a. s., soud mj. uvedl, že $ 52 odst. 1 je třeba „interpretovat tak, že pokud byl podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, tedy jíž v době účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., zá- pisná způsobilost se posuzuje podle právní úpravy platné a účinné v době zápisu ochranné známky do rejstříku, COŽ v dané věci představuje zákon č. 137/1995 Sb. Tudíž je třeba otázku splnění zákonných podmí- nek zápisu posuzovat výlučně podle zákona č. 137/1995 Sb. Ochranná známka by však nebyla prohlášena za neplatnou, pokud by sice zákonným podmínkám podle zákona č. 137/1995 Sb. nevyhověla, ale pokud by splňovala podmínky zápisu podle zákona č. 441/2003 Sb., což je smysl poslední věty. Opačný přístup, tedy, že zápis ochranné známky | zabsané © podle © zákona č. 137/1995 Sb., bokud je posuzována za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., musí být v souladu s tímto pozdějším záko- nem, je proto mylný“ (zvýraznění doplně- no). Ustanovení $ 52 odst. 1 věty druhé je normou prospívající subjektu, který již vlast- níkem daného označení je. I v případě, že by správní orgán zjistil, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem účinným v době zápisu, ovšem tento důvod zápisné nezpůsobilosti již nebyl zahrnut do zákona č. 441/2003 Sb., je povinen návrh za- mítnout (takto rozsudek ze dne 12. 3. 2009, čj. 3 As 42/2008-123, ve věci PVA, a. s., a roz- sudek ze dne 6. 5. 2010, čj. 1 As 18/2010-101, ve věci INOMA — Brno, s. r. 0., bod 14). Usta- novení $ 52 odst. 1 věty druhé zákona č. 441/2003 Sb. se aplikuje též na podání dle $ 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. (srov. rozsu- dek NSS ze dne 30. 4. 2008, čj. 1 As 3/2008-195, č. 1665/2008 Sb. NSS; dále např. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2010, čj. 5 As 17/2009-152, ve věci WS International, a. s., body 40 a 41, nebo výše citovaná věc INOMA - Brno, bod 15, nedávno pak rozsudek ze dne 4. 8. 2011, čj. 1 As 79/2011-107, ve věci Kostečka Group I, bod 17). [13] Ustanovení $ 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. zcela zřejmě směřuje jen na některé otázky hmotného práva, nikoliv na otázky práva procesního. To je patrné již jen z prostého textu tohoto ustanovení. To říká, že v případě podání návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu její- ho zápisu v rozporu se zákonem se podle zá- kona č. 137/1995 Sb. posuzuje zápisná způsobilost ochranné známky. Zápisná způsobilost je bezesporu termín hmotně- právní. Interpretace hmotného práva uprave- ného v tomto zákoně však bude vždy probí- hat se zřetelem na závazky České republiky z práva EU a z práva mezinárodního. To vy- chází již ze samotného faktu, že smysl starého i nového zákona o ochranných známkách byl na prvém místě v provedení mezinárodně- právních a evropských závazků České repub- liky (proto rozsudek čj. 1 As 3/2008-195 ho- voří o tzv. materiální aplikaci podmínek zápisné nezpůsobilosti uvedených v novém zákoně; shodně v bodě [12] citovaná věc WS International, bod 41). [14] Naproti tomu nově podaný návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou se co do procesního práva plně řídí procesní- mi normami zákona č. 441/2003 Sb. Po- kud tedy zákon č. 441/2003 Sb. dává určité osobě možnost napadnout již zapsanou ochrannou známku, posoudí se procesní otázky jejího podání, včetně účinků rozhod- nutí stěžovatele a toho, kdy lze návrh učinit, podle procesních norem tohoto zákona. Na- opak zápisná způsobilost ochranné známky (důvody neplatnosti ochranné známky atd.) se posoudí podle norem zákona č. 137/1995 Sb. Zápisnou způsobilost, která je pojmem hmot- něprávním, nutno přitom posuzovat jako ob- jektivní kategorii. I když námitky nebyly uplatněny, zápis to sám o sobě nečiní bezvad- ným, neboť takovýto zápis je v rozporu se staršími právy třetí osoby. Opačný závěr by byl zjevně absurdní. Podmiňoval by totiž možnost podání návrhu podle zákona č. 441/2003 Sb. tím, že stejný návrh byl po- dán již za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. To by snad vedlo až k tomu, že návrh podle záko- na č. 441/2003 Sb. by představoval jakousi specifickou formu. opravného prostředku SL M:Xí účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. [15] Závěr, k němuž zdejší soud dospěl, není porušením zásady zákazu pravé retroak- tivity, tedy zpětné změny právních následků, 241 2515 které staré právo přikládalo starým právním skutečnostem. Zásadou při aplikaci procesní- ho práva je použití nových procesních no- rem počínaje účinností zákona, což představu- je jen retroaktivitu nepravou (srov. nedávný nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 38/09, č. 269/2011 Sb.). Opačná situace, tedy použití starých procesních pra- videl též za účinnosti nového právního před- pisu, musí být zákonodárcem výslovně zakot- vena; navíc je takováto situace velmi neobvyklá (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 574/03, N 80/37 SbNU 105, č. 80/2005 Sb. ÚS). [16] Závěr městského soudu proto neob- stojí. Z pouhé skutečnosti, že společnost AR- TEL S.P.A. neměla subjektivní právo určitý ná- vrh učinit podle procesních norem zákona č. 137/1995 Sb., neplyne závěr, že tentýž ná- vrh nemůže učinit podle procesních norem zákona č. 441/2003 Sb. Jinými slovy, městský soud sice správně vyložil, že je nutné z hle- diska hmotného práva (zápisná způsobilost) použít zákon č. 137/1995 Sb., aplikoval ho však nesprávně i na procesní stránku věci. [17] Městský soud se spokojil se zjiště- ním, že podle staré procesní úpravy by navr- hovatelka společnost ARTEL S.P.A. nedosáhla výmazu již zapsané ochranné známky. Proto se již nezabýval věcným posouzením naplně- ní důvodu pro prohlášení napadené ochran- né známky za neplatnou. Tím však pochybil, neboť podmínky řízení řeší již zákon č. 441/2003 Sb. a stará úprava se vztahuje pouze k zápisné způsobilosti ochranné znám- ky v době zápisu. Obecně je třeba při střetu staré a nové právní úpravy posoudit, zda bylo možno známkovou nezpůsobilost (ať už pro důvody absolutní nebo relativní) ze zákona č. 137/1995 Sb. dovodit (srov. takto opakova- ně citovaný rozsudek čj. 1 As 3/2008-195). 2515 Hospodářská soutěž: doporučené ceny; vertikální zakázaná dohoda o určení ceny k $ 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně někte- rých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže)“ Jestliže dodavatel svému odběrateli pro další prodej zboží stanoví ceník s dopo- ručenými cenami, pak byť by se jednalo o ceny dodavatelem formálně „pouze dopo- ručené“, je-li jejich dodržování dodavatelem kontrolováno, obsahujíli smlouvy možnosti sankce pro případ nedodržení „doporučených cen“ a jeli odběratel moti- vován k dodržování těchto „doporučených cen“ garancí obchodní marže poskytova- né dodavatelem, jde fakticky o určení ceny zboží pro další prodej, a tedy o vertikál- ní zakázanou dohodu narušující hospodářskou soutěž uvedenou v $ 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže.
Společnost s ručením omezeným Kostečka Group proti Úřadu průmyslového vlastnictví, za účasti společnosti ARTEL S.P.A., o prohlášení ochranné známky za neplatnou, o kasač- ní stížnosti žalovaného.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] První námitku stěžovatele o nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] nelze považovat za důvodnou. Městský soud ve svém rozhodnutí na stranách 8 a 9 srozumitelně vysvětlil, jaké právní závěry zaujal ohledně výkladu intertemporálních ustanovení nového zákona o ochranných známkách. Jeho právní závěr lze shrnout v klíčové pasáži na straně 9. Městský soud zdůraznil, že podle právní úpravy účinné v době zápisu napadené ochranné známky do rejstříku (zákon č. 137/1995 Sb., dále též „starý zákon“) by navrhovatelka ARTEL S.P.A. mohla na základě řádně a důvodně podaných námitek proti jejímu zápisu z důvodu kolize nezapsaného označení s ochrannou známkou dosáhnout pouze toho, že by známka do rejstříku zapsána nebyla. Nemohla však po zápisu dosáhnout zpětně jejího výmazu. Jestliže tedy ARTEL S.P.A. své právo v zákonné lhůtě pro podání námitek podle starého zákona neuplatnila, byl zápis napadené ochranné známky do rejstříku učiněn v souladu se starým zákonem. Za této situace pak dle názoru městského soudu nemohla být napadená ochranná známka prohlášena za neplatnou podle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. (dále též „nový zákon“) ve spojení s ustanovením § 7 odst. 1 písm. g) téhož zákona. Tento názor je naprosto srozumitelný. Hlavním jádrem kasační stížnosti je ve skutečnosti posouzení správnosti právě citovaného právního názoru [kasační námitka podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. – viz následující text].
[11] Podle § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. ochranné známky zapsané podle dřívějších právních předpisů zůstávají v platnosti. Je-li podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem, posuzuje se zápisná způsobilost ochranné známky podle zákona platného v době zápisu ochranné známky do rejstříku. Ochranná známka však nebude prohlášena za neplatnou, je-li její zápis v souladu s tímto zákonem.
[12] Cit. ustanovení § 52 odst. 1 bylo již opakovaně podrobeno pozornosti zdejšího soudu. Všechna relevantní rozhodnutí ostatně městský soud sám ve svém rozsudku cituje. V rozsudku ze dne 9. 1. 2008, č. j. 3 As 63/2007 – 66 (věc PVA a. s.) soud mj. uvedl, že § 52 odst. 1 je třeba „interpretovat tak, že pokud byl podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, tedy již v době účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., zápisná způsobilost se posuzuje podle právní úpravy platné a účinné v době zápisu ochranné známky do rejstříku, což v dané věci představuje zákon č. 137/1995 Sb. Tudíž je třeba otázku splnění zákonných podmínek zápisu posuzovat výlučně podle zákona č. 137/1995 Sb. Ochranná známka by však nebyla prohlášena za neplatnou, pokud by sice zákonným podmínkám podle zákona č. 137/1995 Sb. nevyhověla, ale pokud by splňovala podmínky zápisu podle zákona č. 441/2003 Sb., což je smysl poslední věty. Opačný přístup, tedy, že zápis ochranné známky zapsané podle zákona č. 137/1995 Sb., pokud je posuzována za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb. musí být v souladu s tímto pozdějším zákonem, je proto mylný“ (zvýraznění doplněno). Ustanovení § 52 odst. 1 věty druhé je normou prospívající subjektu, který již vlastníkem daného označení je. I v případě, že by správní orgán zjistil, že napadená ochranná známka byla zapsána v rozporu se zákonem účinným v době zápisu, ovšem tento důvod zápisné nezpůsobilosti již nebyl zahrnut do zákona č. 441/2003 Sb., je povinen návrh zamítnout (takto rozsudek ze dne 12. 3. 2009, č. j. 3 As 42/2008 - 123, ve věci PVA a. s. a rozsudek ze dne 6. 5. 2010, č. j. 1 As 18/2010 – 101, věc INOMA – Brno, s. r. o., bod 14). Ustanovení § 52 odst. 1 věta druhá zákona č. 441/2003 Sb. se aplikuje též na podání dle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008 - 195; dále např. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 17/2009 - 152, ve věci WS International a. s., body 40 a 41, nebo výše cit. věc INOMA – Brno, bod 15, nedávno pak rozsudek ze dne 4. 8. 2011, č. j. 1 As 79/2011
107, Kostečka Group I, bod 17).
[13] Ustanovení § 52 odst. 1 nového zákona zcela zřejmě směřuje jen na některé otázky hmotného práva, nikoliv na otázky práva procesního. To je patrné již jen z prostého textu tohoto ustanovení. To říká, že v případě podání návrhu na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem se podle starého zákona posuzuje zápisná způsobilost ochranné známky. Zápisná způsobilost je bezesporu termín hmotněprávní. Interpretace hmotného práva upraveného ve starém zákoně však bude vždy probíhat se zřetelem na závazky České republiky z práva EU a z práva mezinárodního. To vychází již ze samotného faktu, že smysl starého i nového zákona byl na prvém místě v provedení mezinárodněprávních a evropských závazků České republiky (proto rozsudek č. j. 1 As 3/2008 - 195 hovoří o tzv. materiální aplikaci podmínek zápisné nezpůsobilosti uvedených v novém zákoně; shodně v bodě [12] cit. věc WS International, bod 41).
[14] Naproti tomu nově podaný návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou se co do procesního práva plně řídí procesními normami zákona nového. Pokud tedy nový zákon dává určité osobě možnost napadnout již zapsanou ochrannou známku, posoudí se procesní otázky jejího podání, včetně účinků rozhodnutí stěžovatele a toho, kdy lze návrh učinit, podle procesních norem nového zákona. Naopak zápisná způsobilost ochranné známky (důvody neplatnosti ochranné známky atd.) se posoudí podle norem starého zákona. Zápisnou způsobilost, která je pojmem hmotněprávním, nutno přitom posuzovat jako objektivní kategorii. I když námitky nebyly uplatněny, zápis to sám o sobě nečiní bezvadným, neboť takovýto zápis je v rozporu se staršími právy třetí osoby. Opačný závěr by byl zjevně absurdní. Podmiňoval by totiž možnost podání návrhu podle nového zákona tím, že stejný návrh byl podán již za účinnosti starého zákona. To by snad vedlo až k tomu, že návrh podle nového zákona by představoval jakousi specifickou formu opravného prostředku proti dřívějšímu rozhodnutí vynesenému za účinnosti starého zákona.
[15] Závěr, k němuž zdejší soud dospěl, není porušením zásady zákazu pravé retroaktivity, tedy zpětné změny právních následků, které staré právo přikládalo starým právním skutečnostem. Zásadou při aplikaci procesního práva je použití nových procesních norem počínaje účinností zákona, což představuje jen retroaktivitu nepravou (srov. nedávno nález sp. zn. Pl. ÚS 38/09, ze dne 3. 8. 2011). Opačná situace, tedy použití starých procesních pravidel též za účinnosti nového právního předpisu, musí být zákonodárcem výslovně zakotvena; navíc je takováto situace velmi neobvyklá [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 574/03, ze dne 13. 4. 2005 (N 80/37 SbNU 105)].
[16] Závěr městského soudu proto neobstojí. Z pouhé skutečnosti, že společnost ARTEL S.P.A. neměla subjektivní právo určitý návrh učinit podle procesních norem starého zákona, neplyne závěr, že tentýž návrh nemůže učinit podle procesních norem zákona nového. Jinými slovy, městský soud sice správně vyložil, že je nutné z hlediska hmotného práva (zápisná způsobilost) použít starý zákon, aplikoval ho však nesprávně i na procesní stránku věci.
[17] Městský soud se spokojil se zjištěním, že podle staré procesní úpravy by navrhovatelka společnost ARTEL S.P.A. nedosáhla výmazu již zapsané ochranné známky. Proto se již nezabýval věcným posouzením naplnění důvodu pro prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou. Tím však pochybil, neboť podmínky řízení řeší již nový zákon a stará úprava se vztahuje pouze k zápisné způsobilosti ochranné známky v době zápisu. Obecně je třeba při střetu staré a nové právní úpravy posoudit, zda bylo možno známkovou nezpůsobilost (ať už pro důvody absolutní nebo relativní) ze starého zákona dovodit (srov. takto opakovaně cit. rozsudek č. j. 1 As 3/2008 – 195).
V.
Závěr a náklady řízení
[18] Protože městský soud nesprávně interpretoval intertemporální ustanovení zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, je kasační stížnost důvodná. Proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení městský soud v rozsahu žalobních bodů přezkoumá, jaké důvody známkové nezpůsobilosti připouštěl starý zákon a zda v době zápisu tyto důvody existovaly. Třebaže snad důvod námitek uvedený v § 7 odst. 1 písm. g) nového zákona není ve starém zákoně výslovně uveden ve shodné dikci, městský soud zváží, zda v podmínkách starého zákona neexistovalo ustanovení, pod které by bylo možno namítaný důvod podřadit.
[19] Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu v tomto rozsudku vysloveným (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v dalším řízení (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. listopadu 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu