1 As 54/2010- 29 - text
1 As 54/2010 - 35
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2
Nové Město, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 12. 2009, čj. 427/2009
OT-OSV-ODV/3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, čj. 5 A 12/2010
20,
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2010, čj. 5 A 12/2010
20, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
124.
[4] Městský soud dále uvedl, že samotné věcné jádro sporů vedených žalobkyní má zřejmě pracovněprávní základ. Prostředkem k jejich řešení však nepochybně není obstrukční využívání zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalobkyně svým chováním, které je jinak právem dovoleno, sleduje vyvolání řízení, a to i s vědomím, že toto řízení ve svém důsledku k poskytnutí informace nijak nepřispěje. Dle názoru městského soudu se v těchto případech sice jedná o výkon práva, ale s ohledem na okolnosti o výkon práva závadný, neboť nesměřuje k dosažení výsledků, k jejichž docílení byla žalobkyni propůjčena ochrana. Jedná se pouze o zdánlivý výkon práva, neboť jeho účelem není právo vykonat, nýbrž samoúčelně napadnout postup správního orgánu opravným prostředkem, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou je pro žalobkyni nepochybně vedlejší a z jejího hlediska bez významu. Závěry o šikanózním výkonu práva učinil soud i s ohledem na rozsah a povahu sporů žalobkyně a odborové organizace. Oba tyto subjekty jednají ve shodě, nadto jde fakticky pouze o úkony jednoho subjektu, a to žalobkyně. Pokud tedy žalobkyně hodlá svá práva vymáhat soudní cestou v takovém rozsahu a takovým způsobem, je třeba aby soudní řízení vedla s vědomím existence nákladů řízení.
[5] Městský soud uzavřel, že s ohledem na počet sporů vedených žalobkyní, s akcentem na šikanózní povahu některých uplatněných žalob, je třeba její žádost o osvobození od soudních poplatků považovat za zneužití institutu osvobození od soudního poplatku dle § 36 odst. 3 s. ř. s. a jako takovému nelze z téhož důvodu přiznat dobrodiní zákona (§ 3 občanského zákoníku). Důvodem pro odklon od stávající judikatury, která žalobkyni přiznávala osvobození od soudních poplatků, je stoupající počet sporů iniciovaných žalobkyní a odborovou organizací, v některých případech jejich zjevně šikanózní charakter a samotný postup žalobkyně v těchto sporech, ze kterého není patrná snaha dobrat se meritorního rozhodnutí ve věci. K obdobnému závěru došel ve vztahu k odborové organizaci městský soud v usnesení ze dne 7. 1. 2010, čj. 5 Ca 385/2008
78. Kasační stížnost mířící proti tomuto usnesení byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010
78. Kasační stížnost mířící proti tomuto usnesení byla zamítnuta rozsudkem NSS ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010
91.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení soudu kasační stížnost z důvodu nesprávného právního posouzení věci a z důvodu, že rozhodoval vyloučený senát. Stěžovatelka namítá nepřípadnost odůvodnění opírajícího se o věci sp. zn. 5 Ca 40/2008 a 5 Ca 41/2008, neboť tato řízení se netýkají jejích práv, ale zcela jiného účastníka řízení. Je nepřípustné, aby byly ztotožňovány dvě rozdílné osoby a aby šly k tíži stěžovatelky úkony a postup v řízení jiného subjektu (právnické osoby). To je v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka jako fyzická osoba má svá samostatná práva oddělená od práv právnické osoby. Závěr o šikanózním výkonu práva ve věcech sp. zn. 5 Ca 40/2008 a 5 Ca 41/2008 je nadto zcestný. Pokud by totiž byl opodstatněný, pak by senát 5 Ca musel z tohoto důvodu zamítnout žádost o osvobození od soudních poplatků, nikoliv toto osvobození šikanující právnické osobě v obou řízeních opakovaně přiznat. Jestliže rozhodující senát 5 Ca v těchto věcech o šikanózním výkonu práva vůbec neuvažoval, je zjevné, že městský soud nyní používá argumentaci o šikanózním výkonu práva ze strany odlišné osoby zcela účelově, protizákonně.
[7] Stěžovatelka namítá, že způsob vedení řízení ze strany soudu nesvědčí o nestrannosti a nezávislosti, nýbrž o vyjádření negativního poměru k její osobě a snaze přivodit jí újmu. Stát nemá možnost omezovat obsah a rozsah požadovaných informací a nemůže klást rozsah uplatněného základního práva k tíži žadatele. Občan, kterému není fungování státu a jeho orgánů lhostejné, jistě bude práva na informace využívat více než občan, kterému je vše jedno. Je absurdní, že orgány soudní moci poskytují ochranu správním orgánům, které dlouhodobě a zcela záměrně omezují základní právo na informace. Stěžovatelka má za to, že ve věci rozhodoval vyloučený senát, neboť kromě negativního poměru k osobě stěžovatelky je senát vyloučen i pro poměr k věci. Předmětem přezkumu je rozhodnutí žalovaného, které bezprostředně souvisí s obdobným rozhodnutím soudu, které vydal jako povinný subjekt v řízení (srov. sp. zn. 7 A 1/2010) o poskytnutí informací. Soud tedy má zájem, aby se stěžovatelce nedostalo informace, kterou požaduje pro podporu své argumentace o šikanózním uplatnění soudní moci ze strany Městského soudu v Praze (srov. řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 vedené pod sp. zn. 19 C 77/2010). Skutečným důvodem pro zamítání žádostí o osvobození od soudních poplatků je, že se stěžovatelka domáhá náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. za několik nezákonných rozhodnutí a nesprávných úředních postupů Městského soudu v Praze. Soud se touto „řízenou regulací“ počtu soudních řízení snaží eliminovat vznik dalších nezákonných rozhodnutí, za něž by mohla stěžovatelka požadovat náhradu škody.
[8] V neposlední řadě stěžovatelka namítá, že tvrzení soudu, že evidoval k počátku roku 60 soudních sporů, je neúplné, zavádějící a obsahově „bezpříznakové“. Pro náležité posouzení věci je podstatné, v kolika z těchto řízení bylo žalobě vyhověno, kolik nezákonných rozhodnutí bylo v těchto řízeních vydáno a za kolik z těchto rozhodnutí se stěžovatelka domáhá náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Pak budou skutečné důvody, proč soud záměrně brání právu stěžovatelky na soudní ochranu účelovou konstrukcí o údajném šikanózním výkonu práva, zcela patrné. Na závěr stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající se výlučně a osobně stěžovatelky.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou zmatečnosti řízení před městským soudem [důvod dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., III.A.], posléze přihlédl k nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení pro nedostatek důvodů [III.B.].
III.A.
Zmatečnost řízení před městským soudem
[12] Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 370/04 ze dne 27. 10. 2004 (N 159/35 SbNU 181) uvedl, že nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům). Kategorii nestrannosti je však třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (viz též např. usnesení NSS ze dne 18. 12. 2009, čj. Nao 82/2009
157; všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz).
[13] Stěžovatelka založila námitku podjatosti členů senátu 5 A na způsobu, jakým soud vede řízení o jejích právech a který je vyjádřením negativního poměru k její osobě. Dle stěžovatelky jí soud chce vědomě přivodit újmu. Dle § 8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nejsou důvodem pro vyloučení soudců okolnosti spočívající v jejich postupu v řízení o projednávané věci nebo v jejich rozhodování v jiných věcech. Výtky stěžovatelky vůči postupu soudu v řízení mohou být důvodem kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka ostatně tyto námitky uplatnila a soud se jimi zabývá v další části rozsudku (III.B.).
[13] Stěžovatelka založila námitku podjatosti členů senátu 5 A na způsobu, jakým soud vede řízení o jejích právech a který je vyjádřením negativního poměru k její osobě. Dle stěžovatelky jí soud chce vědomě přivodit újmu. Dle § 8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nejsou důvodem pro vyloučení soudců okolnosti spočívající v jejich postupu v řízení o projednávané věci nebo v jejich rozhodování v jiných věcech. Výtky stěžovatelky vůči postupu soudu v řízení mohou být důvodem kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka ostatně tyto námitky uplatnila a soud se jimi zabývá v další části rozsudku (III.B.).
[14] Stěžovatelce nelze dát zapravdu ani v části, v níž poukazuje na poměr členů senátu 5 A k dané věci zakládající se na skutečnosti, že sám městský soud vydal jako povinný subjekt dle zákona o svobodném přístupu k informacím obdobné rozhodnutí. Nejvyšší správní soud vyslovil např. v usnesení ze dne 29. 2. 2008, čj. Nad 4/2008 - 47, právní názor, podle něhož směřuje-li žaloba proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu vystupujícího v pozici správního orgánu prvního stupně, jsou z projednávání a rozhodování takové věci vyloučeni všichni soudci specializovaných správních senátů tohoto soudu. Tento závěr je podepřen i prastarou právní zásadou nemo iudex in causa sua (viz též usnesení NSS ze dne 29. 3. 2007, čj. Nad 8/2007
40, či usnesení ze dne 20. 8. 2009, čj. Nao 42/2009 - 21). V nyní posuzovaném případě vystupuje jako správní orgán I. stupně Krajský soud v Hradci Králové a jako odvolací orgán Ministerstvo spravedlnosti. Členové senátu 5 A nejsou v žádném pracovním či obdobném vztahu k těmto orgánům, který by zakládal objektivní důvody pochybovat o jejich nepodjatosti.
[15] Lze uzavřít, že v dané věci nerozhodovali vyloučení soudci, řízení před městským soudem nebylo zmatečné. Tato námitka je nedůvodná.
III.B.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů
[16] Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Ačkoliv soudní řád správní, na rozdíl od § 138 odst. 1 o. s. ř., výslovně nevylučuje osvobození od soudních poplatků v případě svévolného uplatňování práva, tato úvahu musí být imanentní součástí posuzování specifických okolností žádosti a osobních poměrů žadatele, a proto se uplatní i v soudním řízení správním (viz rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010
91, popř. nedávno v obecné rovině usnesení RS NSS ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 - 74 ve věci Ateliér pro životní prostředí, o. s., body 27 - 32).
[16] Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Ačkoliv soudní řád správní, na rozdíl od § 138 odst. 1 o. s. ř., výslovně nevylučuje osvobození od soudních poplatků v případě svévolného uplatňování práva, tato úvahu musí být imanentní součástí posuzování specifických okolností žádosti a osobních poměrů žadatele, a proto se uplatní i v soudním řízení správním (viz rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2010, čj. 8 As 22/2010
91, popř. nedávno v obecné rovině usnesení RS NSS ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008 - 74 ve věci Ateliér pro životní prostředí, o. s., body 27 - 32).
[17] Stěžovatelka především namítá, že nelze ztotožňovat stěžovatelku jakožto fyzickou osobu a odborovou organizaci. K tomu lze v obecné rovině poznamenat, že ačkoliv se z hlediska právní subjektivity jedná o dva odlišné subjekty, úkony týkající se práva na informace jsou de facto činěny pouze jednou osobou, a to stěžovatelkou (viz rozsudek NSS čj. 8 As 22/2010
91, cit. v bodě [16] shora). Subjektem práva na informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím je jakákoliv fyzická či právnická osoba. Žadatel o poskytnutí informace přitom nemusí mít žádný vztah k požadované informaci, není potřeba prokazovat právní zájem na poskytnutí informace. Je tedy zcela nerozhodné, zda se stěžovatelka domáhá poskytnutí informací coby fyzická osoba, či pod rouškou odborové organizace.
[18] Městský soud založil své rozhodnutí na tom, že stěžovatelka a odborová organizace vedou před městským soudem velký počet sporů, přičemž ve věcech sp. zn. 7 Ca 216/2008, 5 Ca 40/2008 a 5 Ca 41/2008 postupovaly šikanózním způsobem, ze kterého není patrná snaha dobrat se meritorního rozhodnutí ve věci.
[19] Obdobnými námitkami odborové organizace se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku čj. 8 As 22/2010
91 (cit. v bodě [16] shora), jehož závěry lze aplikovat i na nyní posuzovaný případ. Nejvyšší správní soud dává stěžovatelce za pravdu, že z počtu sporů vedených před městským soudem není možné bez dalšího usuzovat na zneužívání práva na osvobození od soudních poplatků. Počet vedených sporů může být relevantním ukazatelem pouze ve spojení s dalšími skutečnostmi týkajícími se dané věci či poměrů na straně žadatele o osvobození. Ačkoliv Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 As 22/2010
91 aproboval usnesení městského soudu, kterým nebylo odborové organizaci přiznáno osvobození od soudních poplatků, dodal, že tím není nikterak omezena možnost vedení sporů týkajících se práva na informace v budoucnu. Správní soudy se musí nadále zabývat každou případnou žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a posuzovat konkrétní okolnosti jednotlivých případů.
[19] Obdobnými námitkami odborové organizace se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku čj. 8 As 22/2010
91 (cit. v bodě [16] shora), jehož závěry lze aplikovat i na nyní posuzovaný případ. Nejvyšší správní soud dává stěžovatelce za pravdu, že z počtu sporů vedených před městským soudem není možné bez dalšího usuzovat na zneužívání práva na osvobození od soudních poplatků. Počet vedených sporů může být relevantním ukazatelem pouze ve spojení s dalšími skutečnostmi týkajícími se dané věci či poměrů na straně žadatele o osvobození. Ačkoliv Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 8 As 22/2010
91 aproboval usnesení městského soudu, kterým nebylo odborové organizaci přiznáno osvobození od soudních poplatků, dodal, že tím není nikterak omezena možnost vedení sporů týkajících se práva na informace v budoucnu. Správní soudy se musí nadále zabývat každou případnou žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a posuzovat konkrétní okolnosti jednotlivých případů.
[20] V nyní posuzované věci nicméně městský soud v intencích výše reprodukovaného právního názoru ve věci čj. 8 As 22/2010
91 nepostupoval. Městský soud se nikterak nezabýval charakterem tohoto sporu ani způsobem, kterým stěžovatelka v této věci (sp. zn. 5 A 12/2010) uplatňuje svá práva. Své rozhodnutí opřel pouze o charakter sporu v jiné věci stěžovatelky (sp. zn. 7 Ca 216/2008) a o počínání odborové organizace ve věcech sp. zn. 5 Ca 40/2008 a 5 Ca 41/2008. V této souvislosti se městský soud dovolává názoru Nejvyššího správního soudu vyřčeného v rozsudcích ze dne 31. 8. 2009, čj. 8 As 49/2009
113 a 8 As 51/2009
124. V nich zdejší soud hodnotil postup odborové organizace v těchto konkrétních věcech, aniž by se však jakkoliv vyjadřoval ke splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, neboť předmětné kasační stížnosti směřovaly proti rozhodnutí o zproštění ustanoveného advokáta a zamítnutí návrhu na opravu zřejmé chyby ve výroku tohoto rozhodnutí.
[21] Ústřední část argumentace městského soudu v druhé polovině strany 3 napadeného usnesení se nikterak nedotýká věci vedené pod sp. zn. 5 A 12/2010, nýbrž představuje paušalizované hodnocení počínání stěžovatelky či odborové organizace v jiných věcech. Tato argumentace by mohla být relevantní pouze ve spojení s posouzením charakteru věci, v níž se rozhoduje o žádosti o osvobození od soudních poplatků, popř. postupu stěžovatelky v této věci. Přístup městského soudu, který své rozhodnutí odůvodnil pouze nadměrným počtem věcí stěžovatelky vedených tímto soudem a charakterem některých z těchto věcí, resp. postupem stěžovatelky v nich, aniž by však zohlednil okolnosti případu, v němž se stěžovatelka nyní domáhá ochrany svých práv, je v rozporu se zákonem. Jedná se totiž o odraz mechanického rozhodování, při němž nejsou zvažovány okolnosti konkrétní projednávané věci. Dle tohoto schématu by stěžovatelka již nikdy neměla právo na osvobození od soudních poplatků, neboť ve věcech sp. zn. 7 Ca 216/2008, 5 Ca 40/2008 a 5 Ca 41/2008 postupovala dle městského soudu šikanózně, bez snahy dobrat se rozhodnutí ve věci samé. Tato argumentační konstrukce je neudržitelná.
[21] Ústřední část argumentace městského soudu v druhé polovině strany 3 napadeného usnesení se nikterak nedotýká věci vedené pod sp. zn. 5 A 12/2010, nýbrž představuje paušalizované hodnocení počínání stěžovatelky či odborové organizace v jiných věcech. Tato argumentace by mohla být relevantní pouze ve spojení s posouzením charakteru věci, v níž se rozhoduje o žádosti o osvobození od soudních poplatků, popř. postupu stěžovatelky v této věci. Přístup městského soudu, který své rozhodnutí odůvodnil pouze nadměrným počtem věcí stěžovatelky vedených tímto soudem a charakterem některých z těchto věcí, resp. postupem stěžovatelky v nich, aniž by však zohlednil okolnosti případu, v němž se stěžovatelka nyní domáhá ochrany svých práv, je v rozporu se zákonem. Jedná se totiž o odraz mechanického rozhodování, při němž nejsou zvažovány okolnosti konkrétní projednávané věci. Dle tohoto schématu by stěžovatelka již nikdy neměla právo na osvobození od soudních poplatků, neboť ve věcech sp. zn. 7 Ca 216/2008, 5 Ca 40/2008 a 5 Ca 41/2008 postupovala dle městského soudu šikanózně, bez snahy dobrat se rozhodnutí ve věci samé. Tato argumentační konstrukce je neudržitelná.
[22] Tím, že městský soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků pro zneužití tohoto institutu, a přitom se nezabýval charakterem předmětného sporu a postupem stěžovatelky v tomto řízení, zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003
75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS). K té je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout i bez námitky (§ 109 odst. 3 s. ř. s.).
IV.
Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na zastoupení stěžovatelky advokátem (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007
37).
[24] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto dle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
[25] V dalším řízení městský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení:Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2010
JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu