1 Azs 135/2024- 28 - text
1 Azs 135/2024 - 30 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: P. D. N., zastoupený Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2024, č. j. OAM 25/ZA
ZA15
HA13
2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2024, č. j. 20 Az 12/2024 20,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále též „zákon o azylu“). Měl za to, že jediným důvodem pro podání žádosti jsou ekonomické důvody. Jiné okolnosti, které by osvědčily, že by byl žalobce ve vlasti pronásledován z důvodů předpokládaných v § 12 zákona o azylu, nebo že by mu ve Vietnamu hrozila újma dle § 14a zákona o azylu, žalobce v žádosti ani později neuvedl.
[2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zamítl. Žalovaný podle soudu správně vyhodnotil, že problémy, kterých se žalobce ve vlasti obává, nesouvisí s žádným azylovým důvodem, a správně dospěl k závěru, že byly splněny obě podmínky stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce netvrdil ve správním řízení žádné azylově relevantní důvody podle § 12 zákona o azylu. Nebyly splněny ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Žalobce v průběhu správního řízení žádné nebezpečí vážné újmy nenamítal, pouze opakovaně sdělil, že chce v České republice vydělávat peníze a má dluh, který chce splatit. Z uvedeného se jakékoli obavy z hrozícího nebezpečí v místě původu nepodávají.
[3] Krajský soud dále zjistil, že žalobce ve správním řízení ani v náznacích nehovořil o pronásledování věřiteli, poprvé tak učinil až v žalobě. Přitom primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel a z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích vychází, správní orgán zjišťuje skutkový stav v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí právě z žadatelovy žádosti, respektive z dalších jím uváděných tvrzení. Pokud žalobce v žádosti o mezinárodní ochranu uváděl toliko ekonomické důvody, žalovaný nepochybil, jestliže se nezabýval otázkou ohrožení v zemi původu a neobstaral si informaci Ministerstva zahraničních věcí zaměřenou na otázku půjček, úvěrů a lichev. Žalobce byl navíc zastoupen advokátem, který byl seznámen s podklady pro rozhodnutí, ale žádné doplnění dokazování nenavrhl a další skutečnosti ke své žádosti netvrdil. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel tvrdí, že soud postupoval příliš formalisticky, pokud posoudil jeho žádost jako zjevně nedůvodnou a nezabýval se tvrzenými skutečnostmi (obavy o život a nedostatečná ochrana ze strany domovského státu před tamními lichváři), které odůvodňují udělení minimálně doplňkové ochrany či humanitárního azylu. Je přitom povinností soudu se vypořádat s tvrzeními stěžovatele, pokud existují důvody hodné zvláštního zřetele osvědčující hrozbu újmy. Situace stěžovatele nevykazuje známky pouhých ekonomických důvodů. Stěžovatel ve správním řízení vylíčil, že se v důsledku krachu podnikání a zadlužení dostal do těžké životní situace až na hranici chudoby, ekonomické důvody zasahují do jeho osobního života a podpory od státu se mu nedostalo. Proto stěžovatelova situace nesplňovala podmínky stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, a napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný a nezákonný.
[6] Pro rozhodnutí ve věci stěžovatele je stěžejní posouzení otázky ohrožení života ze strany věřitelů. Stěžovatel již ve správním řízení vylíčil všechny rozhodné skutečnosti, ale správní orgán i soud je ignorovaly. I když na udělení humanitárního azylu není právní nárok, má stěžovatel právo na důsledné projednání uváděných důvodů a na soudní přezkum. Soud se spokojil s poukazem na nedůvodnost stěžovatelovy žádosti pro chybějící azylově relevantní důvody, aniž by se zabýval osobní situací stěžovatele, existenční nouzí a ohrožením života v případě návratu do země původu, v níž nelze účinně využít ochrany státní moci. Stěžovatel nebyl na jiné důvody své žádosti při provedeném pohovoru ani dotázán. Není znalý problematiky azylového práva a zjistit skutkový stav bez důvodných pochybností je povinností správního orgánu. Nelze klást k tíži stěžovatele, že jej správní orgán nepoučil o nutném rozsahu azylově relevantních důvodů. V usnesení ze dne 30. 6. 2009, č. j. 8 Azs 25/2009 74, Nejvyšší správní soud uvedl, že žadatel zpravidla nedisponuje dostatečnými možnostmi k prokázání svých tvrzení, proto stačí, pokud věrohodně vypovídá o existenci důvodů podstatných z hlediska mezinárodní ochrany.
[7] Krajský soud se podle stěžovatele nezabýval námitkou, že si správní orgán neopatřil všechny potřebné informace o situaci v zemi původu ve vztahu k vymáhání pohledávek. Uzavřel, že stěžovatel konkrétní důvody svých obav netvrdil. Stěžovatel tak sice neučinil při pohovoru, nicméně později ve vyjádření k podkladům rozhodnutí uvedl, že má obavy z praktik svých věřitelů. Žalovaný tudíž věc nedostatečně posoudil.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že napadené rozhodnutí i napadený rozsudek jsou v souladu s právními předpisy. Napadený rozsudek je srozumitelný a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. Posuzovaná kasační stížnost však nesplňuje žádnou z těchto podmínek.
[10] Stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti soudu nepředestřel a samotné kasační námitky také neobsahují důvody, které by mohly založit přesah vlastních zájmů stěžovatele, natož přesah svým významem podstatný. Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku krajského soudu rovněž prima facie neshledal žádná pochybení, která by mohla mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Námitky uplatněné stěžovatelem dostatečně řeší dosavadní judikatura Nejvyššího správního soudu, od které soud neshledal důvod se v nyní posuzované věci odchýlit.
[11] Napadené rozhodnutí i napadený rozsudek také splňují požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost správních i soudních rozhodnutí (viz např. rozsudky ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 44, či ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017
38). Krajský soud reagoval na všechny žalobní body. Pokud stěžovatel namítá, že se jimi krajský soud nezabýval vůbec či nedostatečně, pak se ve skutečnosti jedná o nesouhlas s názorem vysloveným v napadeném rozsudku.
[12] Krajský soud zohlednil všechny tvrzené skutečnosti a nepominul ani stěžovatelova tvrzení o obavách z praktik věřitelů. V souladu s judikaturou kasačního soudu však detailně vysvětlil, že pokud stěžovatel takové obavy ve správním řízení vůbec nevznesl, nelze je zohlednit až v řízení o žalobě, přičemž žalovaný nebyl povinen opatřovat podklady ke skutečnostem, které stěžovatel ve své žádosti o mezinárodní ochranu ani při pohovoru neuvedl. S tímto názorem stěžovatel v kasační stížnosti ani nijak nepolemizuje.
[13] Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel, z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích vychází. Žadatele stíhá břemeno tvrzení, důkazní břemeno je následně rozloženo mezi něj a správní orgán. Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudky ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 41, a ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 32, nebo usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 38, ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 48, a ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 48). V usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 1. 2011, č. j. 5 Azs 6/2010
107, publ. pod č. 2289/2011 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „[ž]ádost o poskytnutí mezinárodní ochrany posuzuje správní orgán na základě skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem této ochrany, které se k těmto skutečnostem vztahují“. Na tom nemůže nic změnit ani námitka, podle níž měl žalovaný stěžovatele poučovat o tom, co má tvrdit, aby se jednalo o azylově relevantní důvody. Stěžovatel byl během pohovoru vyzván, aby uvedl, čeho se v zemi původu konkrétně obává, zda měl nějaké problémy se státními orgány atd. K výslovnému dotazu na problémy související s jeho dluhy uvedl, že žádné nemá a nikdo mu nevyhrožuje. Krajský soud tudíž věc posoudil v souladu se zjištěným skutkovým stavem, se zákonem i ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[14] Pouze na okraj kasační soud uvádí, že tvrzení stěžovatele, podle něhož již ve vyjádření k podkladům správního rozhodnutí uvedl, že má obavy z praktik věřitelů, je v rozporu s obsahem správního spisu. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí, učiněném prostřednictvím zástupce pouze konstatoval, že s ohledem na obsah spisu je odůvodněna „ohrožující situace pro stěžovatele v zemi původu“.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, nebo usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28). Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Ivo Pospíšil předseda senátu