1 Azs 84/2025- 33 - text
1 Azs 84/2025 - 34 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: A. Z., zastoupen Mgr. Jiřím Tašlem, advokátem se sídlem Jezuitská 582/17, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2024, č. j. OAM 836/ZA
ZA11
ZA01
2024, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2025, č. j. 22 Az 20/2024 34,
I. Kasační stížnost se o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč do rukou jeho zástupce, advokáta Mgr. Jiřího Tašla, se sídlem Jezuitská 582/17, Brno, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 2024, č. j. OAM 836/ZA ZA11 ZA01 2024, neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobcův azylový příběh podle něj nesvědčí o existenci důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Brně. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Shledal, že žalovaný vycházel z nedostatečných podkladů. Při hodnocení toho, zda žalobci v Moldavsku hrozí nebezpečí svévolného násilí v podobě mezinárodního nebo vnitrostátního konfliktu, vycházel z listiny Moldavsko – Hodnocení Moldavska jako bezpečné změně původu, stav: říjen 2023, ze dne 3. 10. 2023. Toto hodnocení ale již dříve odmítl jak krajský soud, tak i Nejvyšší správní soud v navazujících rozhodnutích. V případě obav žalobce z reakcí dalších vojáků v případě, že by musel nastoupit k výcviku v ozbrojených silách, neobsahuje správní spis žádné informace o situaci v ozbrojených silách Moldavska, žádné informace o vztazích národnostních menšin obecně, natož v ozbrojených silách, a správní spis neobsahuje ani informace o situaci osob, které mají blízké příbuzné v Podněstří nebo Ruské federaci, resp. jejichž příbuzní slouží v ozbrojených silách v Podněstří nebo v Ruské federaci, resp. v ozbrojeném konfliktu na Ukrajině na straně agresora (což je žalobcův případ). Odkaz na možnost ochrany u institucí Moldavska, případě u mezinárodních organizací, je zcela nedostatečný, neboť zpráva Moldavsko – Hodnocení Moldavska jako bezpečné změně původu, stav: říjen 2023 se nijak nezabývá otázkou reálné ochrany, ale obsahuje pouze popis existence ochrany lidských práv v Moldavsku. Dále správní spis neobsahuje žádné informace k možnosti ozbrojeného konfliktu v Moldavsku v souvislosti se situací v Podněstří.
[3] Rozsudek krajského soudu napadá žalovaný (dále „stěžovatel“) kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Stěžovatel namítá, že požadavek krajského soudu na doplnění podkladových informací k situaci v ozbrojených silách Moldavska a ke vztahům národnostních menšin v ozbrojených silách je zjevně neopodstatněný. Nereflektuje zjištěný stav věci v průběhu správního řízení a vychází až z účelově konstruovaného žalobního tvrzení. Teprve v žalobě konstruuje žalobcův právní zástupce obavu, že v případě vstupu do moldavské armády by byl žalobce při výcviku a případném nasazení do armádních jednotek podroben nelidskému a ponižujícímu zacházení ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu ze strany ostatních vojáků a vojáků nadřízených, a to právě z důvodu otcova členství v armádě Ruské federace. Taková argumentace však nemá oporu ve výpovědi samotného žalobce, jak ji v průběhu správního řízení správnímu orgánu prezentoval. Krajský soud tedy nevycházel z autentických sdělení žadatele, která mají oporu ve správním spisu, nýbrž bez dalšího reflektoval žalobní tvrzení jeho právního zástupce, který obsah žadatelem předestřených obav značně vzdaluje jejich původní podobě. K nepřípustnosti této argumentace stěžovatel odkazuje na usnesení NSS ze dne 13. 6. 2024, č. j. 9 Azs 106/2024 30. Stěžovatel dále namítá, že rozsudky citované krajským soudem k otázce posuzování podkladů k hodnocení Moldavska jako bezpečné země se vztahují ke skutkově odlišným věcem (žalovaný v zmíněných řízeních shledal žádosti o mezinárodní ochranu zjevně nedůvodnými). Z těchto důvodů není výrok napadeného rozsudku dostatečně skutkově ani právně odůvodněný, což způsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku.
[4] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalobce, který se plně ztotožňuje s argumentací soudu. Navrhuje, aby NSS kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná.
[6] Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006
39, č. 933/2006 Sb., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Zároveň však platí, že NSS není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti NSS omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu. Zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného nebo procesního práva nebo nerespektování ustálené a jasné judikatury může odůvodňovat i přijatelnost kasační stížnosti správního orgánu.
Není rozhodné, že by takovéto pochybení nezasahovalo do hmotně právního postavení stěžovatele. Opačný přístup by neodpovídal zájmu na zajištění zákonného, spravedlivého a předvídatelného rozhodování soudů (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 59, č. 1143/2007 Sb. NSS.).
[7] O žádnou z uvedených situací se v projednávané věci nejedná. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.
[8] Judikatura NSS již podrobně vymezila kritéria nepřezkoumatelnosti rozsudku pro nedostatečné zdůvodnění. Za nepřezkoumatelný bude považován rozsudek, ze kterého není patrné, jaký skutkový stav vzal orgán rozhodující ve věci za rozhodný, jakým způsobem postupoval při utváření právního závěru a proč považuje argumentaci účastníka řízení za nesprávnou (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 130, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 62, či ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 75, obdobně též nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06).
[9] V projednávané věci však krajský soud vzal v potaz všechny relevantní skutečnosti a argumenty a s těmito se dostatečně vypořádal a své závěry řádně zdůvodnil. Stěžovatelem zmíněné usnesení 9 Azs 106/2024
30 se týká skutkově odlišné věci. Citované usnesení řešilo případ, v němž žadatel o mezinárodní ochranu v řízení před správním orgánem široce hovořil o obecné nedůvěře v moldavskou policii a o strachu ze svého věřitele. Až v řízení před správním soudem však uvedl, že přímo jeho věřitel je sám policistou. V nyní posuzované věci žalobce uvedl rozhodné skutečnosti týkající se jeho obav z povolání do moldavské armády a národnosti a aktivit jeho otce v armádě Ruské federace v obecné rovině již v rámci správního řízení. Pokud se žadatel o mezinárodní ochranu během řízení drží jedné dějové linie a jeho výpovědi lze i přes drobné nesrovnalosti označit za konzistentní a za souladné s dostupnými informacemi o zemi původu, pak je třeba z takové výpovědi vycházet (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2008, č. j. 2 Azs 49/2008 83).
[10] NSS dává stěžovateli za pravdu, že rozsudky krajského soudu a NSS citované v napadeném rozsudku se vztahují k otázce zjevné nedůvodnosti žádostí o mezinárodní ochranu. Závěry týkající se jejich nedostatečnosti při posuzování bezpečnostní situace v Moldavsku jsou však přenositelné i na nyní posuzovanou věc (srov. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 Az 8/2024 38, ze dne 30. 10. 2024, č. j. 41 Az 17/2023 58, a ze dne 30. 10. 2024, č. j. 41 Az 17/2022 44, a rozsudky NSS ze dne 29. 11. 2024, č. j. 2 Azs 210/2024 28, a ze dne 8. 11. 2024, č. j. 5 Azs 110/2021 51).
[11] K řešení právní otázky nastolené stěžovatelem v kasační stížnosti tedy již existuje ustálená judikatura. Rozhodnutí krajského soudu reflektuje závěry citované judikatury. NSS neshledal tuto judikaturu rozpornou a rovněž necítí potřebu se od ní odchýlit. Krajský soud se rovněž nedopustil zásadního pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Proto NSS odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020
33, část III. 4.). Stěžovatel neměl v řízení úspěch. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalobci soud přiznal náhradu nákladů řízení za jeden úkon právní služby, a to vyjádření ke kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.)], za který mu náleží odměna ve výši 4 620 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu), a paušální částku 450 Kč jako náhradu hotových výdajů. Zástupce žalobce je plátcem DPH. NSS proto zvýšil odměnu i o částku daně (1 064, 70 Kč). Celkově je tedy stěžovatel povinen uhradit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 6 134,70 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 24. června 2025
Michal Bobek předseda senátu