10 Afs 286/2023- 32 - text
10 Afs 286/2023 - 33 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: YOUSIF COMPANY, spol. s r. o., Podle trati 5, Praha 10, zastoupené advokátem JUDr. Mgr. Michalem Pospíšilem, Ph.D., Na Podkovce 12, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2021, čj. 23599/21/5300 21442
713011, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2023, čj. 11 Af 41/2021 111,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobkyní je obchodní společnost, která si za období květen 2017 a červen 2017 žádala o vrácení nadměrného odpočtu DPH. Nárok na odpočet jí byl po několika letech (po ukončení daňové kontroly) přiznán. V říjnu 2020 pak Finanční úřad pro hlavní město Prahu přiznal společnosti úrok ze zadrženého nadměrného odpočtu, a to dvěma samostatnými rozhodnutími (jedno se týkalo května 2017, druhé června 2017). Společnost se proti oběma rozhodnutím odvolala.
[2] V červnu 2021 potvrdilo Odvolací finanční ředitelství jedním rozhodnutím obě rozhodnutí finančního úřadu. Společnost se proti odvolacímu rozhodnutí bránila žalobou podanou k Městskému soudu v Praze; během řízení o žalobě pak Generální finanční ředitelství nařídilo přezkoumání odvolacího rozhodnutí. Městský soud přerušil řízení do doby, kdy bude toto přezkoumávání pravomocně skončeno.
[3] V dubnu 2023 vydal odvolací orgán v přezkumném řízení rozhodnutí, kterým změnil odvolací rozhodnutí napadené žalobou. Nově potvrdil odvolací orgán jen jedno rozhodnutí finančního úřadu; druhé změnil ve prospěch společnosti. Společnost se proti tomuto výsledku bránila, Generální finanční ředitelství však měnící (přezkumné) rozhodnutí potvrdilo (v září 2023).
[4] Tentýž měsíc (v září 2023) městský soud rozhodl o pokračování v řízení; v usnesení uvedl, že s ohledem na vydání měnícího rozhodnutí v přezkumném řízení odpadl předmět řízení před soudem (odkázal na rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2019, čj. 8 Afs 361/2018 49, č. 3951/2020 Sb. NSS). Městský soud vyzval společnost i odvolací orgán, aby sdělily svá procesní stanoviska k nastalé situaci.
[5] Společnost trvala na podané žalobě: rozhodnutí vydané v přezkumném řízení se podle ní vztahovalo jen na jedno rozhodnutí finančního úřadu (na to, které se týkalo května 2017), kdežto k druhému rozhodnutí finančního úřadu se nadále vztahovalo jen původní odvolací rozhodnutí. Odvolací finanční ředitelství naproti tomu navrhlo, aby městský soud žalobu odmítl, protože rozhodnutí, které žaloba napadla, už neexistuje.
[6] Městský soud vzápětí (v říjnu 2023) usnesením žalobu odmítl. Proti usnesení městského soudu podala společnost kasační stížnost.
[7] Společnost tvrdí, že městský soud měl v řízení pokračovat; fakticky byl totiž nařízen přezkum jen části starého odvolacího rozhodnutí. Podání nové žaloby (k němuž společnost z opatrnosti přistoupila) je pro společnost nehospodárné. Společnost kasační stížností výslovně napadla i nákladový výrok, proti výroku o vrácení soudního poplatku nic nenamítala.
[8] Odvolací finanční ředitelství ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že předmět řízení o žalobě jednoznačně odpadl, proto je usnesení městského soudu zákonné (ředitelství odkázalo na řadu rozsudků NSS). Na tom nic nemění ani to, že tato skutečnost může společnosti způsobovat potíže (vyšší náklady).
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Pokud správce daně, který je nejblíže nadřízený správci rozhodujícímu v posledním stupni, zjistí, že rozhodnutí vydané v tomto stupni je v rozporu s právním předpisem, nařídí jeho přezkoumání (§ 121 odst. 1 a § 122 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu). Přezkumné řízení provede správce daně, který rozhodl v posledním stupni; bylo li původní rozhodnutí v rozporu s právním předpisem, může ho zrušit nebo změnit (§ 123 odst. 1 a 5 daňového řádu). Pokud správce daně původní (přezkoumávané) rozhodnutí změní, rozhodnutí v původním znění fakticky zaniká a je nahrazeno rozhodnutím ve znění změněném. Z hlediska soudní ochrany před zkrácením práv tedy původní rozhodnutí neexistuje a je třeba se bránit proti rozhodnutí změněnému (8 Afs 361/2018, body 17 a 18). To platí i tehdy, pokud se změna týká jen části původního rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2024, čj. 3 Afs 51/2022 38, bod 20 a judikatura tam citovaná).
[11] V projednávané věci není sporu o tom, že poté, co společnost napadla určité rozhodnutí správce daně u městského soudu, bylo toto rozhodnutí v přezkumném řízení změněno a přezkumné rozhodnutí nabylo právní moci (nebylo zrušeno). To je podle ustálené judikatury NSS jediná rozhodující skutečnost. Naopak není vůbec podstatné, jak velké části původního (přezkoumávaného) rozhodnutí se změna dotkla.
[12] NSS tedy souhlasí s městským soudem: žalobu společnosti bylo třeba odmítnout, protože nebylo o čem jednat (odpadl předmět řízení). NSS ještě podotýká, že tento důsledek vydání pravomocného přezkumného rozhodnutí nemohl být pro společnost překvapivý. Společnost byla v řízení před městským soudem zastoupena advokátem, související judikatura nebyla nijak rozporná a městský soud společnost na tento důsledek výslovně upozornil (a to ještě ve lhůtě pro podání žaloby proti přezkumnému rozhodnutí, respektive proti rozhodnutí o odvolání vůči přezkumnému rozhodnutí; novou žalobu ostatně společnost podle svých slov podala).
[13] Co se týče nákladového výroku napadeného usnesení (proti kterému společnost vznesla výslovnou kasační námitku), ten NSS věcně přezkoumal. Kasační stížnost totiž nesměřovala jen proti němu, a nebyla tedy proto nepřípustná (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007 64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod 31). Protože městský soud žalobu správně odmítl, není žádný důvod rušit jeho výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle zákona nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo, bylo li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Navrhovatel má právo na náhradu nákladů řízení jen tehdy, pokud vzal svůj návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele (§ 60 odst. 3 s. ř. s.). Společnost žalobu zpět nevzala, a nebyla ani plně uspokojena (a už vůbec ne v režimu § 62 s. ř. s., na nějž citované ustanovení míří).
[14] Společnost se svými námitkami neuspěla. NSS proto její kasační stížnost zamítl. Neúspěšná společnost nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti; Odvolacímu finančnímu ředitelství nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. června 2024
Michaela Bejčková předsedkyně senátu