10 Afs 311/2019- 42 - text
9 Afs 302/2019 - 53 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. D., zast. JUDr. Jaroslavem Novákem, advokátem se sídlem Trojanova 2022/12, Praha 2, proti žalovanému: finanční arbitr, se sídlem Legerova 69, Praha 1, ve věci ochrany před nečinností žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2019, čj. 14 A 220/2018-51,
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Městský soud v Praze zastavil usnesením ze dne 26. 8. 2019 řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal ochrany před nečinností žalovaného; učinil tak poté, co žalobce vzal žalobu zpět. Protože žalovaný v průběhu řízení vydal rozhodnutí, jehož se žalobce domáhal, a ke zpětvzetí žaloby tak vedlo pozdější chování žalovaného, přiznal soud žalobci náhradu nákladů řízení.
[2] Žalovaný (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu kasační stížností. Vysvětlil, že ve věci nebyl nečinný, naopak aktivně usiloval o smírné vyřešení věci. Žaloba měla šikanózní charakter: žalobcův zástupce podal najednou žaloby proti nečinnosti v desítkách řízení, aby stěžovatele zahltil. Městský soud tedy pochybil tím, že shledal stěžovatelovu nečinnost (pro niž jej pak odsoudil k náhradě nákladů řízení), místo aby odmítl žalobu pro předčasnost.
[3] Kasační stížnost není přípustná.
[4] NSS již v minulosti odmítal stěžovatelovy kasační stížnosti, které mířily proti výroku o zastavení řízení pro pozdější chování žalovaného správního orgánu a domáhaly se odmítnutí žaloby (viz např. usnesení ze dne 30. 1. 2018, čj. 9 Afs 275/2017-73). Měl totiž za to, že i když jsou splněny podmínky objektivní přípustnosti kasační stížnosti, nejsou stížnosti subjektivně přípustné: stěžovatel se jimi nedomáhal meritorního, tj. zamítavého výroku soudu o žalobě, nýbrž jen jiného procesního výroku, a to především proto, aby nemusel žalobci hradit náklady řízení. Nedostatek subjektivní přípustnosti vyjadřoval NSS výroky, jimiž byly kasační stížnosti odmítány jako podané osobou zjevně neoprávněnou podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
[5] Tato rozhodovací praxe byla před časem zpochybněna a předložena k posouzení rozšířenému senátu NSS. Ten ve věci rozhodl svým usnesením ze dne 26. 3. 2020, čj. 9 Afs 271/2018-52. Protože stěžovatel byl i účastníkem řízení před rozšířeným senátem, nebylo by účelné zde argumentaci rozšířeného senátu v celé její šíři opakovat. Postačí říci, že rozšířený senát nedal za pravdu předkládajícímu senátu – který s dosavadní (nikoli jednotnou, ale převládající) rozhodovací praxí nesouhlasil –, a potvrdil koncepci subjektivní nepřípustnosti, zaujatou poprvé v usnesení NSS ze dne 20.
12. 2012, čj. 1 Ans 17/2012-33. Rozšířený senát sice ve svém dřívějším usnesení ze dne 1. 6. 2010, čj. 7 Afs 1/2007-64, č. 2116/2010 Sb. NSS, bod 31, shledal přípustnou kasační námitku proti výroku rozhodnutí krajského soudu např. o náhradě nákladů řízení, podanou souběžně s alespoň jednou kasační námitkou směřující proti rozhodnutí v meritu věci, přípustnost napadení výroku o nákladech řízení však podmínil přípustností alespoň jedné meritorní námitky.
[6] Taková námitka v této věci nebyla vznesena. Stěžovatel sice vyjadřuje nesouhlas i s výrokem o zastavení řízení, ovšem veškeré důsledky, které napadenému usnesení přičítá, pramení výhradně z výroku, jímž soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Výrok, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě, nemůže zasáhnout do stěžovatelovy dobré pověsti – takový potenciál by neměl ani výrok pro stěžovatele jednoznačně věcně nepříznivý, tedy meritorní výrok, jímž by soud uložil stěžovateli vydat rozhodnutí či jímž by (v jiném typu řízení) zrušil jeho rozhodnutí jako nezákonné. Kasační tvrzení o zásahu do dobré pověsti správního orgánu by ani nebylo možné přiřadit k žádnému z důvodů kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 s. ř. s., jakkoli jsou tyto důvody formulovány velmi široce.
[7] Relevantní újma zde stěžovateli z povahy věci nemohla vzniknout, protože žaloba sice nebyla zamítnuta (pro správní orgán obecně nejpříznivější možný výsledek každého soudního sporu), ale soudní řízení bylo skončeno jinak, aniž žalobě bylo (byť jen z malé části) vyhověno. Újma, před kterou by NSS mohl stěžovateli poskytnout ochranu, přitom nemůže spočívat jen v povinnosti založené výrokem ukládajícím náhradu nákladů řízení, jehož dopady považuje stěžovatel za nespravedlivé. Takový akcesorický výrok totiž nelze napadnout samostatnou kasační stížností (§ 104 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Shodně s rozšířeným senátem tak lze uzavřít, že stěžovatel je osobou zjevně neoprávněnou k podání kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení podle § 47 písm. a) s. ř. s. Soud proto jeho kasační stížnost odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) a § 120 s. ř. s.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.: žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. dubna 2020
Ondřej Mrákota předseda senátu