10 Afs 71/2021- 46 - text
10 Afs 71/2021 - 48 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: Masarykova univerzita, Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2020, čj. 15570/20/5000-10610-703359, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, čj. 31 Af 40/2020-52,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby budou zadány témuž dodavateli,
2. dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby nemohou být technicky nebo ekonomicky odděleny od původní veřejné zakázky, pokud by toto oddělení způsobilo závažnou újmu zadavateli, nebo ačkoliv je toto oddělení technicky či ekonomicky možné, jsou dodatečné stavební práce nebo dodatečné služby zcela nezbytné pro dokončení předmětu původní veřejné zakázky, a
3. v případě veřejného zadavatele celkový rozsah dodatečných stavebních prací nebo dodatečných služeb nepřekročí 30 % ceny původní veřejné zakázky. [14] Podmínky, podle nichž se musí jednat o vícepráce, které nebyly obsaženy v původních zadávacích podmínkách, které zadavatel nemohl předvídat a které jsou pro provedení původních stavebních prací nezbytné, musejí být splněny současně. Podstatné je, že se musí jednat o takové změny, bez nichž by nebylo možné dokončit stavbu tak, jak ji vymezila projektová dokumentace. Režim jednacího řízení bez uveřejnění tedy neslouží k „vylepšení“ stavby o nové prvky, jež by sice byly vhodné, ale na které původní projektová dokumentace nepomyslela a stavbu by přitom bylo možné vybudovat i bez nich. Typicky se jedná o případy z oblasti stavebnictví, kdy se objeví takové skutečnosti, s nimiž zadavatel nepočítal a které je třeba překlenout k řádné a úplně realizaci stavby (Podešva, V., Olík, M., Janoušek, M., Stránský, J. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2006, komentář k § 23). Zadavatel v takovém případě nemůže dopředu vědět, že dodatečné stavební práce bude zadávat. Mělo by proto jít o výjimečnou situaci, kdy potřeba takových prací vznikne objektivně a nezávisle na vůli zadavatele z důvodu chyby v projektu, nutnosti dalších prací z povahy místa realizace veřejné zakázky a podobně (Jurčík, R. Zákon o veřejných zakázkách. Komentář. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, komentář k § 23). [15] Krajský soud se podrobně věnoval jednotlivým technickým listům změn. U každého z nich vysvětlil, proč z něj nelze dovodit nezbytnost dodatečných stavebních prací. V podrobnostech NSS odkazuje na rozsudek krajského soudu (body 17 až 22). Namátkou lze uvést, že v jednom případě stěžovatelka ani nesplnila povinnost tvrzení, v jiném neprokázala, že výzkum v nových oblastech (jímž odůvodňovala nezbytnost změn) neprobíhal už dříve. Ohledně další vícepráce pak soud uvedl, že argument vhodnosti ani účelnosti změn stavby neznamená, že tyto práce byly nezbytné. NSS souhlasí s rozborem jednotlivých změn smlouvy o dílo i se závěrem, který z něj krajský soud dovodil. [16] Stěžovatelka tedy uzavřením dodatků č. 2 a 3 porušila rozpočtovou kázeň tím, že v rozporu s čl. XII rozhodnutí o poskytnutí dotace tyto dodatky uzavřela v jednacím řízení bez uveřejnění. Jelikož nebyla shledána podmínka nezbytnosti prací, nebylo nutné zkoumat, zda tyto práce byly objektivně nepředvídatelné. Nelze ani dospět k závěru, že by původní stavbu CESEB nebylo možné dokončit, pokud by tyto změny nebyly provedeny. Krajský soud v tomto ohledu odkázal i na odbornou literaturu, podle níž se musí nezbytnost víceprací vztahovat k dílu tak, jak je vymezila projektová dokumentace. NSS s tímto posouzením souhlasí a uzavírá, že stěžovatelka uzavřela dodatky ke smlouvě o dílo v jednacím řízení bez uveřejnění v rozporu s § 23 odst. 7 písm. a) starého zákona o veřejných zakázkách. [17] NSS ve shodě s krajským soudem shledává jako dostačující, že žalovaný zohlednil spoluzavinění poskytovatele dotace spočívající v jeho vyjádřeních v rámci e-mailové komunikace se stěžovatelkou tak, že snížil částku obou odvodů. [18] Stěžovatelka odkázala také na rozsudek čj. 30 Af 103/2016-201, jímž krajský soud zrušil rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vydané v její věci. Úřad stěžovatelce uložil za uzavření dodatku č. 3 pokutu podle § 120 odst. 1 písm. a) starého zákona o veřejných zakázkách. NSS upozorňuje, že rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, čj. 3 As 4/2021-42, vyhověl kasační stížnosti žalovaného a zrušil rozsudek, jehož závěrů se stěžovatelka dovolávala. [19] Kromě toho řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně a řízení o správním deliktu, byť souvisejícím, jsou řízení na sobě nezávislá. Závěry přijaté v jednom z těchto řízení nejsou automaticky přenositelné do řízení druhého. K porušení rozpočtové kázně totiž nedochází spácháním správního deliktu, ale porušením povinnosti stanovené zákonem pro nakládání s peněžními prostředky. Do těchto povinností spadá též jejich vynakládání v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Platí proto, že jakékoli porušení zákona o veřejných zakázkách většinou bude představovat porušení rozpočtové kázně, avšak pouze některá jeho porušení budou představovat i naplnění skutkové podstaty správního deliktu. Vztah porušení rozpočtové kázně a správního deliktu podle zákona o veřejných zakázkách je proto na sobě nezávislý. Přinejmenším do doby rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o spáchání správního deliktu je orgán rozhodující o uložení odvodu oprávněn zcela samostatně posoudit, zda příjemce dotace porušil zákon o veřejných zakázkách bez ohledu na to, zda toto porušení mohlo zároveň znamenat naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle zákona o veřejných zakázkách (rozsudek NSS ze dne 26. 5. 2021, čj. 8 Afs 114/2019-52, č. 4213/2021 Sb. NSS). [20] Pro úplnost NSS dodává, že podle rozsudku ze dne 6. 9. 2017, čj. 6 Afs 281/2016-86, č. 3647/2017 Sb. NSS, není dokonce ani rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o spáchání správního deliktu ve vztahu k uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně závazným rozhodnutím o předběžné otázce ve smyslu § 117 odst. 1 písm. d) daňového řádu. Zrušení takového rozhodnutí proto nemůže být samo o sobě důvodem pro obnovu řízení o uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně. IV. Závěr a náklady řízení [21] NSS dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl. [22] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. září 2022
Ondřej Mrákota předseda senátu