Regionální rada regionu soudržnosti rozhoduje v řízení o odvodu za porušení
rozpočtové kázně dle § 22 odst. 11 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů, jako veřejnoprávní subjekt, na který byl na základě zákona přenesen výkon veřejné správy; nemá proto v soudním řízení postavení osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s.
Regionální rada regionu soudržnosti rozhoduje v řízení o odvodu za porušení
rozpočtové kázně dle § 22 odst. 11 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů, jako veřejnoprávní subjekt, na který byl na základě zákona přenesen výkon veřejné správy; nemá proto v soudním řízení postavení osoby zúčastněné na řízení ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s.
[15] Nejvyšší správní soud již v minulosti
rozhodoval o přípustnosti kasační stížnosti proti rozhodnutí, dle něhož určitá osoba
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
není osobou zúčastněnou na řízení . Takové
rozhodnutí má zásadní vliv na práva osoby,
které není postavení osoby zúčastněné na
řízení přiznáno, proto jej nelze ve smyslu
§ 104 odst . 3 písm . b) s . ř . s . označit za usnesení, kterým se pouze upravuje vedení řízení
(srov . rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31 . 8 . 2005, čj . 7 As 43/2005-53,
č . 710/2005 Sb . NSS) . Kasační stížnost je tedy
z tohoto hlediska přípustná, Nejvyšší správní
soud neshledal ani jiné důvody její nepřípustnosti .
[16] Soudní řád správní vymezuje v § 34
odst . 1 osoby zúčastněné na řízení jako osoby, „které byly přímo dotčeny na svých právech a povinnostech vydáním napadeného
rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo
vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li
účastníky a výslovně oznámily, že budou
v řízení práva osob zúčastněných na řízení
uplatňovat“ . Ustanovení § 34 odst . 2 s . ř . s .
přitom předpokládá aktivní postup soudu
při zjišťování okruhu osob zúčastněných na
řízení (srov . rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21 . 12 . 2005, čj . 1 As 39/2004-
-75, č . 1479/2008 Sb . NSS) .
[17] Krajský soud nepovažoval stěžovatelku za osobu zúčastněnou na řízení, neboť vystupovala prostřednictvím svého výkonného
orgánu (úřadu) v projednávané věci v pozici
správního orgánu prvního stupně .
[18] Judikatura Nejvyššího správního
soudu se k otázce účasti správního orgánu
prvního stupně v soudním řízení opakovaně vyjádřila se závěrem, že „[s]oudní řád
správní nepočítá s účastí správního orgánu prvního stupně v řízení o žalobě proti
správnímu rozhodnutí podle § 65 a násl.
s. ř. s. Vychází totiž z předpokladu, že řízení před správními orgány tvoří jeden celek
a postačí, pokud žalobou napadené správní
rozhodnutí v soudním řízení obhajuje toliko odvolací správní orgán, který je k tomu
zpravidla lépe personálně i materiálně vybaven. Správní orgán, který rozhodl v prvním
stupni, tedy není žalovaným, ačkoliv soud
podle § 78 odst. 3 s. ř. s. může zrušit také jeho
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
rozhodnutí a ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. je
i správní orgán prvního stupně vázán právním názorem soudu. Postavení účastníka
řízení nesvědčí správnímu orgánu prvního
stupně ani z jiného titulu, nemůže být ani
osobou zúčastněnou na řízení. Tou je totiž
podle § 34 odst. 1 s. ř. s. osoba přímo dotčená
na svých právech a povinnostech vydáním
napadeného rozhodnutí správního orgánu,
a nikoliv správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.“ (srov . usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30 . 5 . 2013,
čj . 4 As 77/2013-25, nebo usnesení ze dne
27 . 9 . 2013, čj . 5 As 57/2013-16) . (…)
[18] Judikatura Nejvyššího správního
soudu se k otázce účasti správního orgánu
prvního stupně v soudním řízení opakovaně vyjádřila se závěrem, že „[s]oudní řád
správní nepočítá s účastí správního orgánu prvního stupně v řízení o žalobě proti
správnímu rozhodnutí podle § 65 a násl.
s. ř. s. Vychází totiž z předpokladu, že řízení před správními orgány tvoří jeden celek
a postačí, pokud žalobou napadené správní
rozhodnutí v soudním řízení obhajuje toliko odvolací správní orgán, který je k tomu
zpravidla lépe personálně i materiálně vybaven. Správní orgán, který rozhodl v prvním
stupni, tedy není žalovaným, ačkoliv soud
podle § 78 odst. 3 s. ř. s. může zrušit také jeho
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
rozhodnutí a ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. je
i správní orgán prvního stupně vázán právním názorem soudu. Postavení účastníka
řízení nesvědčí správnímu orgánu prvního
stupně ani z jiného titulu, nemůže být ani
osobou zúčastněnou na řízení. Tou je totiž
podle § 34 odst. 1 s. ř. s. osoba přímo dotčená
na svých právech a povinnostech vydáním
napadeného rozhodnutí správního orgánu,
a nikoliv správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.“ (srov . usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30 . 5 . 2013,
čj . 4 As 77/2013-25, nebo usnesení ze dne
27 . 9 . 2013, čj . 5 As 57/2013-16) . (…)
[21] Stěžovatelka odvozuje své postavení osoby zúčastněné na řízení ve správním soudnictví z titulu jedné ze stran sporu
z veřejnoprávní smlouvy . Nejvyšší správní
soud podotýká, že v nyní projednávané věci
se nelze zabývat veškerými alternativami
postavení Regionální rady jakožto smluvní strany veřejnoprávní smlouvy a různými
důvody a podobami sporu z veřejnoprávní
smlouvy . Jeho úkolem v dané věci je posoudit, zda Regionální rada může mít postavení
osoby zúčastněné na řízení v řízení, v němž
rozhodovala v prvním stupni řízení prostřednictvím svého úřadu o odvodu za porušení
rozpočtové kázně dle zákona o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů . Pouze k tomuto postavení Regionální rady jsou uváděny
všechny následující závěry .
[21] Stěžovatelka odvozuje své postavení osoby zúčastněné na řízení ve správním soudnictví z titulu jedné ze stran sporu
z veřejnoprávní smlouvy . Nejvyšší správní
soud podotýká, že v nyní projednávané věci
se nelze zabývat veškerými alternativami
postavení Regionální rady jakožto smluvní strany veřejnoprávní smlouvy a různými
důvody a podobami sporu z veřejnoprávní
smlouvy . Jeho úkolem v dané věci je posoudit, zda Regionální rada může mít postavení
osoby zúčastněné na řízení v řízení, v němž
rozhodovala v prvním stupni řízení prostřednictvím svého úřadu o odvodu za porušení
rozpočtové kázně dle zákona o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů . Pouze k tomuto postavení Regionální rady jsou uváděny
všechny následující závěry .
[22] Spory z veřejnoprávních smluv nejsou správním řádem nijak charakterizovány
dle důvodu vzniku či obsahu, § 169 odst . 1
správního řádu pouze podle určení smluvních stran upravuje, jaké subjekty o sporech
rozhodují . Zákon o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů upravuje zvláštní případ
sporu z veřejnoprávní smlouvy – z důvodu
porušení rozpočtové kázně . Ukládá stěžovatelce povinnost definovat a odhalovat u jí
poskytnutých dotací případy, v nichž došlo
k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22
odst . 1 a odst . 2 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů . V takových případech stěžovatelka postupuje podle zákona
č . 280/2009 Sb ., daňového řádu (§ 22 odst . 15
zákona o rozpočtových pravidlech územních
rozpočtů), a je povinna ukládat odvody za
porušení rozpočtové kázně . Příjemce dotace je v takovém řízení v postavení daňového subjektu . Stěžovatelka tedy při porušení
smluvních podmínek veřejnoprávní smlouvy
o poskytnutí dotace, které je možno definovat jako porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22 zákona o rozpočtových pravidlech
územních rozpočtů, nezahajuje spor z veřejnoprávní smlouvy dle správního řádu, ale
postupuje podle zvláštního zákona, tj . zákona
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů . Jedná se zvláštní případ porušení veřejnoprávní smlouvy, úprava § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů je
vůči § 167 správního řádu speciální . Poměr
speciality potvrzuje i komplexní úprava § 22
zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, neboť odlišným způsobem od
úpravy sporů z veřejnoprávních smluv dle
správního řádu stanoví subjekty, které rozhodují o odvodu, upravuje jejich postup i opravné prostředky – odvolání, včetně taxativního
výčtu způsobu rozhodnutí odvolacích orgánů (§ 22 odst . 10 citovaného zákona) .
[23] Pouze na základě skutečnosti, že dotace byla poskytnuta formou veřejnoprávní
smlouvy, tedy nelze dovodit jiné postavení
stěžovatelky v projednávané věci, kdy došlo
k porušení rozpočtové kázně, nežli je její
vrchnostenské postavení v řízení vedeného
dle daňového řádu vůči porušiteli – příjemci
dotace .
[23] Pouze na základě skutečnosti, že dotace byla poskytnuta formou veřejnoprávní
smlouvy, tedy nelze dovodit jiné postavení
stěžovatelky v projednávané věci, kdy došlo
k porušení rozpočtové kázně, nežli je její
vrchnostenské postavení v řízení vedeného
dle daňového řádu vůči porušiteli – příjemci
dotace .
[24] Stěžovatelka namítá, že je nutno oddělovat rozhodování a úkony Regionální rady
jakožto samostatné právnické osoby s právní
subjektivitou a rozhodnutí vydaná úřadem
Regionální rady . Nejvyšší správní soud s tímto výkladem nesouhlasí . K tomu (a ke všem
ostatním námitkám stěžovatelky) považuje za
nutné stručně připomenout historii a důvody vzniku Regionálních rad v jejich současné
podobě a na základě toho shrnout jejich postavení a povahu činnosti .
[25] Podle § 15 zákona o podpoře regio-
nálního rozvoje byly pro potřeby spojené
s koordinací a realizací hospodářské a sociální soudržnosti zřízeny regiony soudržnosti .
Jejich územní vymezení je totožné s územ-
ními statistickými jednotkami nazývanými
NUTS 2 . Regionální rada je řídícím orgánem
Regionálního operačního programu pro příslušný region soudržnosti (§ 16 odst . 1 zákona o podpoře regionálního rozvoje) . Jejím
úkolem je připravit a řídit provádění tohoto
programu za účelem úspěšného využití finančních prostředků vyčleněných prostřednictvím strukturálních fondů na regionální
rozvoj . Toto je zákonem stanovený účel zřízení Regionálních rad, od něhož je nutno odvíjet obsah jejich činnosti .
[26] Důvodem vzniku Regionálních rad
v současné podobě, tj . právnických osob
s právní subjektivitou, byly podmínky stanovené Evropskou unií zahrnující existenci národních struktur, které by byly odpovědné za
realizaci regionálních operačních programů .
V úvahu zpočátku přicházely kraje a jejich
úřady . Tento model však nebyl shledán vyhovujícím, neboť postavení krajů jakožto jednotek územní samosprávy výrazně omezovalo
schopnost státu ovlivňovat aktivity územní
samosprávy prováděné v rámci samostatné
působnosti (včetně kontroly), což bylo ve
vztahu k podobě závazků stanovených Evropskou komisí při využívání podpory v rámci politiky soudržnosti hodnoceno jako riziko . Dalším důvodem proti využití krajů byla
jejich jiná úroveň v hierarchii statistických
jednotek Evropské unie (tzv . NUTS), než stanovila Evropská komise, která trvala na zřízení řídících orgánů regionálních operačních
programů minimálně v územních celcích
s počtem obyvatel mezi 800 tisíci a třemi miliony . Na této úrovni však v České republice
neexistovala instituce s právní subjektivitou,
která by byla schopna tento úkol zajistit .
[26] Důvodem vzniku Regionálních rad
v současné podobě, tj . právnických osob
s právní subjektivitou, byly podmínky stanovené Evropskou unií zahrnující existenci národních struktur, které by byly odpovědné za
realizaci regionálních operačních programů .
V úvahu zpočátku přicházely kraje a jejich
úřady . Tento model však nebyl shledán vyhovujícím, neboť postavení krajů jakožto jednotek územní samosprávy výrazně omezovalo
schopnost státu ovlivňovat aktivity územní
samosprávy prováděné v rámci samostatné
působnosti (včetně kontroly), což bylo ve
vztahu k podobě závazků stanovených Evropskou komisí při využívání podpory v rámci politiky soudržnosti hodnoceno jako riziko . Dalším důvodem proti využití krajů byla
jejich jiná úroveň v hierarchii statistických
jednotek Evropské unie (tzv . NUTS), než stanovila Evropská komise, která trvala na zřízení řídících orgánů regionálních operačních
programů minimálně v územních celcích
s počtem obyvatel mezi 800 tisíci a třemi miliony . Na této úrovni však v České republice
neexistovala instituce s právní subjektivitou,
která by byla schopna tento úkol zajistit .
[27] Z uvedených důvodů byl ustanoven
právní subjekt na úrovni NUTS 2 a v souladu s příslušnou evropskou legislativou byla
definována jeho odpovědnost, kompetence,
orgány i systém fungování . K tomu byl využit
stávající zákon o podpoře regionálního rozvoje, který zřízení a fungování tzv . Regionálních rad regionů soudržnosti obsahoval, nicméně do té doby to byly struktury bez právní
subjektivity . Od 1 . 7 . 2006 byl zákon o podpoře regionálního rozvoje novelizován a vznikly
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
Regionální rady regionů soudržnosti jakožto
právnické osoby, které fungují výhradně za
účelem realizace operačních programů . Svoji
činnost vykonávají prostřednictvím orgánů:
Výbor, úřad a předseda (§ 16 odst . 4 zákona
o podpoře regionálního rozvoje) .
[28] Je nutno připustit, že právní postavení regionálních rad je specifické a i po téměř
deseti letech jejich působení v současné podobě stále v určitých bodech sporné . Podle
Nejvyššího správního soudu lze z právního
hlediska regionální rady zařadit mezi tzv .
ostatní veřejnou správu, nejsou orgány státní správy (přestože určitou část státní správy
přeneseně vykonávají) a v žádném případě
orgány samosprávy . Regiony soudržnosti,
v nichž regionální rady působí, jsou územní
jednotky v České republice vytvořené pouze
za účelem sledování statistických charakteristik . Z hlediska stávající české správní struktury jsou jednotky NUTS umělou úrovní,
která kromě částečné implementace strukturálních fondů není pro výkon veřejné správy
(či jakýchkoliv jiných aktivit státu) využívána .
[28] Je nutno připustit, že právní postavení regionálních rad je specifické a i po téměř
deseti letech jejich působení v současné podobě stále v určitých bodech sporné . Podle
Nejvyššího správního soudu lze z právního
hlediska regionální rady zařadit mezi tzv .
ostatní veřejnou správu, nejsou orgány státní správy (přestože určitou část státní správy
přeneseně vykonávají) a v žádném případě
orgány samosprávy . Regiony soudržnosti,
v nichž regionální rady působí, jsou územní
jednotky v České republice vytvořené pouze
za účelem sledování statistických charakteristik . Z hlediska stávající české správní struktury jsou jednotky NUTS umělou úrovní,
která kromě částečné implementace strukturálních fondů není pro výkon veřejné správy
(či jakýchkoliv jiných aktivit státu) využívána .
[29] Dle současného znění § 16 odst . 5 zákona o podpoře regionálního rozvoje „Regionální rada vykonává působnost [výhradně]
v oblasti veřejné správy“ . Regionální rady podle tohoto ustanovení vykonávají pouze úkoly vyplývající z přímo použitelných nařízení
Evropské unie . Konkrétně funkce řídícího
orgánu Regionálního operačního programu
podle § 16 odst . 3 zákona o podpoře regionálního rozvoje se opírá o vymezení funkcí řídícího orgánu v článku 60 nařízení Rady (ES)
č . 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudružnosti
a o zrušení nařízení (ES) č . 1260/1999 . Nová
funkce zprostředkujícího subjektu doplněná
zákonem č . 298/2015 Sb . se opírá o čl . 123
odst . 6 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č . 1303/2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální
rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu
soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu
soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES)
č . 1083/2006 a z hlediska vymezení úkolů
o článek 125 tohoto nařízení . Obdobně mají
oporu v přímo použitelných nařízeních i další úkoly v souvislosti s implementací fondů
Evropské unie, jejichž výkonem může být
Regionální rada řídícím orgánem pověřena .
Zákon pro vymezení působnosti Regionální
rady nepoužil termín „přenesená působnost“,
který je v platných právních předpisech vymezen pro působnost obcí a krajů, aby byl
odlišen od působnosti samostatné . Regionální rada není orgánem územní samosprávy,
proto byl záměrně použit vhodnější termín
dle § 1 odst . 1 správního řádu a § 1 odst . 1
zák . č . 255/2012 Sb ., o kontrole (kontrolní
řád), a to „výkon působnosti v oblasti veřejné správy“ (viz důvodová zpráva k bodu [7]
zákona č . 298/2015 Sb .) .
[29] Dle současného znění § 16 odst . 5 zákona o podpoře regionálního rozvoje „Regionální rada vykonává působnost [výhradně]
v oblasti veřejné správy“ . Regionální rady podle tohoto ustanovení vykonávají pouze úkoly vyplývající z přímo použitelných nařízení
Evropské unie . Konkrétně funkce řídícího
orgánu Regionálního operačního programu
podle § 16 odst . 3 zákona o podpoře regionálního rozvoje se opírá o vymezení funkcí řídícího orgánu v článku 60 nařízení Rady (ES)
č . 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudružnosti
a o zrušení nařízení (ES) č . 1260/1999 . Nová
funkce zprostředkujícího subjektu doplněná
zákonem č . 298/2015 Sb . se opírá o čl . 123
odst . 6 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č . 1303/2013 o společných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální
rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu
soudržnosti, Evropském zemědělském fondu pro rozvoj venkova a Evropském námořním a rybářském fondu, o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální
SBÍRKA ROZHOD NUTÍ N SS 10 /2016
rozvoj, Evropském sociálním fondu, Fondu
soudržnosti a Evropském námořním a rybářském fondu a o zrušení nařízení Rady (ES)
č . 1083/2006 a z hlediska vymezení úkolů
o článek 125 tohoto nařízení . Obdobně mají
oporu v přímo použitelných nařízeních i další úkoly v souvislosti s implementací fondů
Evropské unie, jejichž výkonem může být
Regionální rada řídícím orgánem pověřena .
Zákon pro vymezení působnosti Regionální
rady nepoužil termín „přenesená působnost“,
který je v platných právních předpisech vymezen pro působnost obcí a krajů, aby byl
odlišen od působnosti samostatné . Regionální rada není orgánem územní samosprávy,
proto byl záměrně použit vhodnější termín
dle § 1 odst . 1 správního řádu a § 1 odst . 1
zák . č . 255/2012 Sb ., o kontrole (kontrolní
řád), a to „výkon působnosti v oblasti veřejné správy“ (viz důvodová zpráva k bodu [7]
zákona č . 298/2015 Sb .) .
[30] Výklad stěžovatelky, dle kterého je
nutno rozhodnutí úřadu o odvodu pro porušení rozpočtové kázně oddělit od osoby
Regionální rady a nepovažovat je za projev
vůle této právnické osoby, Nejvyšší správní
soud shledává za zjevně rozporný s již výše
citovanými § 16 odst . 5 zákona o podpoře
regionálního rozvoje a § 22 odst . 9 zákona
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů . Regionální Rada je právnickou osobou – veřejnoprávní korporací, která jedná
pouze prostřednictvím svých orgánů . Podle
§ 22 odst . 11 písm . b) zákona o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů rozhoduje
o uložení odvodu a penále pro porušení rozpočtové kázně u Regionální rady její úřad .
Rozhodnutí, které funkčně dle zákona činí za
Regionální radu úřad, jsou rozhodnutími Regionální rady, nikoliv vnějším samostatným
projevem vůle úřadu, který by jiný orgán
Regionální rady mohl v následných řízeních
napadnout . Vyplývá to též z § 16 odst . 5 zákona o podpoře regionálního rozvoje, podle
něhož působnost v oblasti veřejné správy vykonává Regionální rada – nikoliv její jednotlivé orgány .
[30] Výklad stěžovatelky, dle kterého je
nutno rozhodnutí úřadu o odvodu pro porušení rozpočtové kázně oddělit od osoby
Regionální rady a nepovažovat je za projev
vůle této právnické osoby, Nejvyšší správní
soud shledává za zjevně rozporný s již výše
citovanými § 16 odst . 5 zákona o podpoře
regionálního rozvoje a § 22 odst . 9 zákona
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů . Regionální Rada je právnickou osobou – veřejnoprávní korporací, která jedná
pouze prostřednictvím svých orgánů . Podle
§ 22 odst . 11 písm . b) zákona o rozpočtových
pravidlech územních rozpočtů rozhoduje
o uložení odvodu a penále pro porušení rozpočtové kázně u Regionální rady její úřad .
Rozhodnutí, které funkčně dle zákona činí za
Regionální radu úřad, jsou rozhodnutími Regionální rady, nikoliv vnějším samostatným
projevem vůle úřadu, který by jiný orgán
Regionální rady mohl v následných řízeních
napadnout . Vyplývá to též z § 16 odst . 5 zákona o podpoře regionálního rozvoje, podle
něhož působnost v oblasti veřejné správy vykonává Regionální rada – nikoliv její jednotlivé orgány .
[31] Rozhodnutí Regionální rady a úřadu
nelze z vnějšího pohledu oddělovat, neboť
Regionální rada nemá působnost rozdělenou na samostatnou a přenesenou, jako je
tomu u krajů a obcí . U těchto jednotek územní samosprávy může v určitých specifických
případech docházet ke střetu rozhodování
např . obecního úřadu v rámci přenesené působnosti o záležitosti spadající do samostatné působnosti obce . To se však u Regionální
rady nemůže stát . Samostatná působnost
pojmově znamená samostatný výkon samosprávy – péče o všestranný rozvoj území
a o potřeby občanů . Jak je výše uvedeno, regiony soudržnosti jsou sice územní, ale pouze administrativní jednotkou zřízenou na
základě podmínek stanovených Evropskou
komisí pro tvorbu a přijímání programů na
regionální rozvoj a řádné čerpání prostředků Evropské unie . Regionální rady se zodpovídají pouze vůči státu . Jsou personálně
tvořeny zástupci krajů, jsou tedy odvozeny
od územní samosprávy, ale nejsou orgánem
územní samosprávy – materiálně ani formálně, neboť územní samospráva je zakotvena
v Ústavě . Regionální rada je právnickou
osobou vykonávající působnost výhradně
v oblasti veřejného práva, odpovědnou za
svoji činnost pouze státu (jemu určeným
orgánům), který ji zřizuje; z této pozice činí
všechny své úkony .
[31] Rozhodnutí Regionální rady a úřadu
nelze z vnějšího pohledu oddělovat, neboť
Regionální rada nemá působnost rozdělenou na samostatnou a přenesenou, jako je
tomu u krajů a obcí . U těchto jednotek územní samosprávy může v určitých specifických
případech docházet ke střetu rozhodování
např . obecního úřadu v rámci přenesené působnosti o záležitosti spadající do samostatné působnosti obce . To se však u Regionální
rady nemůže stát . Samostatná působnost
pojmově znamená samostatný výkon samosprávy – péče o všestranný rozvoj území
a o potřeby občanů . Jak je výše uvedeno, regiony soudržnosti jsou sice územní, ale pouze administrativní jednotkou zřízenou na
základě podmínek stanovených Evropskou
komisí pro tvorbu a přijímání programů na
regionální rozvoj a řádné čerpání prostředků Evropské unie . Regionální rady se zodpovídají pouze vůči státu . Jsou personálně
tvořeny zástupci krajů, jsou tedy odvozeny
od územní samosprávy, ale nejsou orgánem
územní samosprávy – materiálně ani formálně, neboť územní samospráva je zakotvena
v Ústavě . Regionální rada je právnickou
osobou vykonávající působnost výhradně
v oblasti veřejného práva, odpovědnou za
svoji činnost pouze státu (jemu určeným
orgánům), který ji zřizuje; z této pozice činí
všechny své úkony .
[32] Stěžovatelka dále namítala, že pokud
by pravomoc k ukládání odvodů za porušení
rozpočtové kázně byla svěřena jinému správnímu orgánu vně stěžovatelky, stěžovatelka
by podmínky pro postavení osoby zúčastněné na řízení jistě splňovala . Tato námitka
jednak popírá povinný postup Regionální
rady podle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a je opět opřena
o předpoklad, že rozhodování úřadu je možno izolovat od činnosti Regionální rady, který
je vyvrácen v předchozích odstavcích . Výklad
§ 22 odst . 11 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů provedený stěžovatelkou, podle něhož je rozhodování o odvodu za porušení rozpočtové kázně svěřeno
nikoliv Regionální radě, ale úřadu jako samostatnému a od Regionální rady oddělitelnému subjektu, je nutno odmítnout i s odkazem
na obdobnou úpravu v § 22 odst . 7 zákona
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, dle které obce a kraje rozhodují o těchto
otázkách v samostatné působnosti, a to prostřednictvím obecních či krajských úřadů .
Jazykové vyjádření je zcela shodné (např . „za
porušení rozpočtové kázně rozhoduje v samostatné působnosti u obce obecní úřad“),
je však zjevně vyloučeno, aby rozhodnutí,
která přijímají obce či kraje v samostatné působnosti, nebyla přičitatelná těmto osobám
– jednotkám územní samosprávy, ale pouze
jejich úřadům . Nejvyšší správní soud na základě uvedeného uzavírá, že § 22 odst . 11
zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů svěřil rozhodování o odvodu
za porušení rozpočtové kázně Regionální
radě s funkčním určením orgánu, která bude
o těchto záležitostech uvnitř právnické osoby rozhodovat . Regionální radu je tedy nutno
považovat za správní orgán, který rozhoduje
podle uvedeného ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
v prvním stupni řízení o porušení rozpoč-
tové kázně .
[32] Stěžovatelka dále namítala, že pokud
by pravomoc k ukládání odvodů za porušení
rozpočtové kázně byla svěřena jinému správnímu orgánu vně stěžovatelky, stěžovatelka
by podmínky pro postavení osoby zúčastněné na řízení jistě splňovala . Tato námitka
jednak popírá povinný postup Regionální
rady podle § 22 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a je opět opřena
o předpoklad, že rozhodování úřadu je možno izolovat od činnosti Regionální rady, který
je vyvrácen v předchozích odstavcích . Výklad
§ 22 odst . 11 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů provedený stěžovatelkou, podle něhož je rozhodování o odvodu za porušení rozpočtové kázně svěřeno
nikoliv Regionální radě, ale úřadu jako samostatnému a od Regionální rady oddělitelnému subjektu, je nutno odmítnout i s odkazem
na obdobnou úpravu v § 22 odst . 7 zákona
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, dle které obce a kraje rozhodují o těchto
otázkách v samostatné působnosti, a to prostřednictvím obecních či krajských úřadů .
Jazykové vyjádření je zcela shodné (např . „za
porušení rozpočtové kázně rozhoduje v samostatné působnosti u obce obecní úřad“),
je však zjevně vyloučeno, aby rozhodnutí,
která přijímají obce či kraje v samostatné působnosti, nebyla přičitatelná těmto osobám
– jednotkám územní samosprávy, ale pouze
jejich úřadům . Nejvyšší správní soud na základě uvedeného uzavírá, že § 22 odst . 11
zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů svěřil rozhodování o odvodu
za porušení rozpočtové kázně Regionální
radě s funkčním určením orgánu, která bude
o těchto záležitostech uvnitř právnické osoby rozhodovat . Regionální radu je tedy nutno
považovat za správní orgán, který rozhoduje
podle uvedeného ustanovení zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
v prvním stupni řízení o porušení rozpoč-
tové kázně .
[33] Regionální rada hospodaří podle
vlastního rozpočtu za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem a zajišťuje výkon finanční kontroly podle zvláštního
právního předpisu (zákon o finanční kontrole) . Hospodaření Regionální rady za uplynulý
kalendářní rok přezkoumává podle zvláštního právního předpisu Ministerstvo financí
(viz § 16a zákona o podpoře regionálního
rozvoje) . Ministerstvo financí je tedy nejen
odvolacím orgánem v řízení o odvodu pro
porušení rozpočtové kázně dle § 22 zákona
o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ale i podle zákona o podpoře regionálního rozvoje orgánem způsobilým i zákonem
povolaným hájit veřejné zájmy týkající se rozpočtu Regionální rady .
[34] Argumentace, že Regionální rada
musí mít v řízení o odvodu za porušení rozpočtové kázně vedle Ministerstva financí samostatné postavení a hájit zájmy svého rozpočtu, nemá oporu v citovaných právních
předpisech a je v rozporu zejména s § 16a
zákona o podpoře regionálního rozvoje . Ministerstvo financí z pozice kontrolního a od-
SB ÍRKA ROZHODNUTÍ NSS 10/2 016
Společnost s ručením omezeným INTERTOUR proti Ministerstvu financí o odvod za
porušení rozpočtové kázně, o kasační stížnosti Regionální rady regionu soudržnosti
Jihozápad .