10 As 28/2022- 26 - text
10 As 28/2022 - 27
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Rivica s. r. o., Donatellova 2003/6, Praha 10, zastoupené advokátem Mgr. Janem Boučkem, Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2019, čj. 74/2019
190
TAXI/5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, čj. 8 A 103/2019
46,
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, čj. 8 A 103/2019
46, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
[1] Magistrát hlavního města Prahy žalobkyni uložil rozhodnutím ze dne 25. 6. 2018 ve společném řízení pokutu ve výši 500 000 Kč za spáchání čtyř přestupků podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2020, a pěti přestupků podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Dalším rozhodnutím ze dne 24. 10. 2018 magistrát uložil žalobkyni pokutu ve výši 150 000 Kč za spáchání přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Žalovaný v odvolacím řízení obě řízení spojil, napadená rozhodnutí magistrátu změnil a žalobkyni uložil pokutu ve výši 525 000 Kč za čtyři přestupky podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a šest přestupků podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Žalovaný zároveň zrušil rozhodnutí magistrátu ve věci přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě spáchaného dne 22. 1. 2018 a v tomto rozsahu řízení zastavil. Žalovaný dále uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a započetl kauci 50 000 Kč podle § 35f odst. 2 zákona o silniční dopravě.
[2] Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalovaného i obě rozhodnutí magistrátu. Dospěl totiž k závěru, že spojením věcí až v odvolacím řízení žalovaný podstatně porušil § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaný stanovil výši pokuty podle zcela jiných pravidel než správní orgán prvního stupně a žalobkyně neměla možnost se proti takto uloženému trestu odvolat. Soud také konstatoval, že je při novém ukládání trestu potřeba vzít v úvahu také dobu, která uplynula od spáchání přestupků.
[3] Žalovaný (stěžovatel) v kasační stížnosti namítl, že městský soud rozhodl bez nařízení jednání, i když s tím stěžovatel nesouhlasil. Dále uvedl, že NSS v rozsudku ze dne 19. 6. 2009, čj. 1 As 28/2009
62, konstatoval, že odůvodnění ani jednoho z rozhodnutí správních orgánů v tehdy projednávané věci se nevěnovalo souvislosti ukládaných trestů s tresty uloženými dříve, a správní orgány nepoužily zásadu absorpce. V nyní projednávané věci však stěžovatel nestanovil výši pokuty podle jiných pravidel než správní orgán prvního stupně. Již magistrát totiž využil při ukládání trestu asperační zásadu podle § 41 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. Stěžovatel uvedl, že po spojení věcí v odvolacím řízení zvýšil stanovenou pokutu ve smyslu absorpční zásady o 5 % a zrušil přitom rozhodnutí o jednom přestupku s minimální závažností. Takový postup podle stěžovatele nelze považovat za stanovení výše pokuty podle zcela jiných pravidel než správní orgán prvního stupně. Spojení věcí v odvolacím řízení bylo navíc dáno okolnostmi případu.
[4] Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem městského soudu, že je potřeba zohlednit dobu, která uplynula od spáchání přestupku. Upozornil také na rozpor mezi výrokem I rozsudku, kterým městský soud zrušil kromě stěžovatelova rozhodnutí i obě rozhodnutí vydaná v prvním stupni, avšak věc vrátil k dalšímu řízení stěžovateli a nikoli magistrátu.
[5] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[6] Kasační stížnost je důvodná.
[7] K námitce, že městský soud rozhodl bez nařízení jednání, ač s tím stěžovatel nesouhlasil, NSS uvádí, že soud napadené rozhodnutí zrušil pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení soud zruší napadené rozhodnutí bez jednání. Soud tak může učinit bez ohledu na to, zda si účastníci konání jednání přejí či nikoli. Městský soud tedy nemusel nařizovat jednání, pokud rozhodl podle výše citovaného ustanovení.
[8] Městský soud nepochybil ani v tom, že vrátil věc k dalšímu řízení stěžovateli, i když kromě jeho rozhodnutí zrušil také obě rozhodnutí magistrátu. Takový postup je naopak v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s., podle něhož je část výroku o tom, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému obligatorním výrokem rozsudku soudu, který ruší rozhodnutí správního orgánu. To platí i v případě, že soud ruší také rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Soud během řízení komunikuje pouze se žalovaným, nikoliv se správním orgánem prvního stupně, který není účastníkem řízení (srov. § 69 s. ř. s.).
[9] NSS se dále zabýval tím, zda je rozsudek městského soudu přezkoumatelný, neboť pouze v takovém případě lze posuzovat další kasační námitky. Rozsudek krajského (městského) soudu je přezkoumatelný, pokud z něj je patrné, na základě jakých důkazů a skutkového stavu, jakož i právních úvah, soud dospěl ke svým závěrům (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003
75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004
74, nebo ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004
73, č. 787/2006 Sb. NSS). Stěžovatel sice nepřezkoumatelnost rozsudku výslovně nenamítl, jde však o vadu, k níž NSS přihlíží z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.).
[10] Podle NSS je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Městský soud stěžovateli vytkl, že v odvolacím řízení spojil ke společnému projednání dvě řízení o přestupcích žalobkyně a shledal v tom důvod nejen pro zrušení stěžovatelova rozhodnutí, ale i obou rozhodnutí magistrátu. NSS nepřehlédl, že městský soud soustředil svůj právní názor výhradně do bodu 18 napadeného rozsudku. V něm městský soud odkázal na své rozsudky ze dne 30. 8. 2021, čj. 8 A 60/2019
37, a ze dne 16. 11. 2021, čj. 8 A 69/2019
42, a uvedl, že vycházejí z již citovaného rozsudku NSS čj. 1 As 28/2009
62. Z něj podle městského soudu plyne, že spojení věcí až v odvolacím řízení představuje podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci. V projednávaném případě totiž žalovaný stanovil výši pokuty podle zcela jiných pravidel než správní orgán prvního stupně a žalobkyně neměla možnost se proti takto uloženému trestu odvolat. Městský soud uzavřel, že ani nyní neshledal důvod odchýlit se od závěrů formulovaných v citovaných rozsudcích.
[11] NSS nesouhlasí s tím, jak městský soud pro účely posuzované věci vyložil rozsudek čj. 1 As 28/2009
62. Z tohoto rozsudku totiž plyne, že nevedení společného řízení o přestupcích žalobce by nemuselo prima facie způsobovat vadu řízení dopadající na zákonnost rozhodnutí, pokud by z těchto navazujících rozhodnutí bylo patrné uplatnění zásad stanovených pro ukládání trestu za souběh přestupků. Vedení společného řízení je tedy u souběhu přestupků žádoucí a ze zákona obligatorní. Jeho cílem je přitom projednání více přestupků téhož pachatele, užití tzv. absorpční zásady a minimalizace zátěže účastníka řízení. NSS v citovaném rozsudku dospěl k závěru, že nevedení společného řízení není vadou s vlivem na zákonnost rozhodnutí, pokud je z rozhodnutí patrné, že správní orgán uplatnil zásady stanovené pro ukládání trestu za souběh přestupků. V tomto rozsudku se však NSS nevyjadřoval k otázce spojování věcí až v odvolacím řízení.
[12] NSS připomíná také své dřívější závěry, podle nichž musí být z pozdějšího rozhodnutí správního orgánu, který řízení nespojil, patrné zohlednění absorpční zásady při ukládání sankce za sbíhající se správní delikty. Přitom se jako příhodný jeví výslovný odkaz na tuto zásadu s popisem způsobu, jakým ji správní orgán při stanovení konkrétní sankce zohlednil. Tomuto požadavku však lze dostát i implicitně (rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2017 čj. 6 As 116/2017
53, nebo ze dne 15. 9. 2022, čj. 9 As 223/2020
41).
[13] Městský soud v napadeném rozsudku uvedl pouze, že spojení věcí až v odvolacím řízení představuje podstatné porušení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu, jelikož stěžovatel stanovil výši pokuty podle zcela jiných pravidel než správní orgán prvního stupně a žalobkyně neměla možnost se proti takto uloženému trestu odvolat. Tento závěr však z judikatury, na kterou soud odkázal, neplyne. Napadený rozsudek přitom neobsahuje žádné další úvahy, z nichž by bylo možné seznat, zda nelze ke spojení věcí v odvolacím řízení přistoupit vůbec, či zda tím došlo k pochybení pouze v projednávané věci. Městský soud se pak především vůbec nezabýval tím, jestli správní orgán prvního stupně při stanovení trestu použil zásady pro ukládání trestu za souběh přestupků či nikoli. Z rozsudku není vůbec patrné, zda se soud vůbec konkrétně zabýval otázkou, jestli skutečně stěžovatel použil pro stanovení trestu jiné zásady než správní orgán prvního stupně. V odůvodnění rozsudku městského soudu chybí jakákoli provázanost citace soudních rozhodnutí v bodě 18 se skutkovými a právními okolnostmi posuzované věci.
[14] NSS proto rozsudek městského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud tedy zejména posoudí, zda správní orgány při stanovení sankce zohlednily zásady stanovené pro ukládání trestu za souběh přestupků či nikoli, a své závěry řádně odůvodní.
[15] Námitkou týkající se zohlednění doby, která uplynula od spáchání přestupku, se NSS nezabýval. S ohledem na závěr o nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu to není namístě.
[16] Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu