10 Azs 151/2021- 36 - text
10 As 246/2021 - 34 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. G., zastoupeného advokátkou JUDr. Irenou Strakovou, Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2019, čj. OAM-666/ZA-ZA11-P16-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, čj. 4 Az 7/2020-20,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce požádal dne 27. 7. 2019 v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že nemá jinou možnost, jak si legalizovat pobyt a žít zde se svou manželkou. V Česku žije již od roku 2013, v Kazachstánu nic nemá a musel by tam všechno budovat od začátku. Žalovaný žalobcově žádosti nevyhověl a mezinárodní ochranu mu neudělil. Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu. Městský soud v Praze žalobu zamítl.
[2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Městský soud se podle něj nedostatečně vypořádal s tvrzením, že se stěžovatel v případě návratu do Kazachstánu obává nátlaku státního aparátu, konkrétně požadavku finančního plnění s ohledem na stěžovatelovu příslušnost k ruské menšině. Posledních několik událostí v Kazachstánu svědčí o tom, že tam panuje velké napětí v mezietnických vztazích. Městský soud byl od počátku ovlivněn nepodloženou argumentací žalované, že stěžovatelova žádost byla účelová s cílem legalizovat si pobyt na území ČR a vést tu soukromý a rodinný život.
[3] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[4] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[5] NSS neshledal žádné pochybení městského soudu, které by v této věci založilo přijatelnost kasační stížnosti. Stěžovatel nesplňuje žádný z důvodů pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, žalovaný při zvažování možnosti pro udělení humanitárního azylu nevybočil z mezí správního uvážení.
[6] Stěžovatel nejprve obecně namítá nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Tato vada by zpravidla sama o sobě zakládala přijatelnost kasační stížnosti a postačovala by k jeho zrušení. Proto NSS tuto námitku posoudil předběžně a dospěl k závěru, že rozsudek touto vadou netrpí. Je z něj patrná reakce městského soudu na všechna žalobní tvrzení, své závěry soud dostatečně a srozumitelně vysvětlil. Ani stěžovatel v kasační stížnosti konkrétně neuvádí, v čem spatřuje nedostatek důvodů rozhodnutí.
[7] Stěžovatel teprve v kasační stížnosti rozvíjí úvahy o svých obavách z pronásledování kvůli své příslušnosti k ruské menšině, v žalobě však nic takového nenamítal. Městský soud proto věc z tohoto pohledu nezkoumal ani zkoumat nemohl a nebude tak činit ani NSS. V této části by kasační stížnost ani nebyla přípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.).
[8] Otázku stěžovatelova práva na soukromý a rodinný život posoudil městský soud v souladu s judikaturou NSS. Ačkoli je stěžovatelova snaha setrvat na území ČR a rozvíjet zde svůj rodinný i profesní život lidsky pochopitelná, nenaplňuje předpoklady pro udělení doplňkové ochrany. Za konkrétních a výjimečných okolností může vycestování žadatele představovat nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života a porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tedy i důvod k udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2013, čj. 5 Azs 7/2012-28, č. 2836/2013 Sb. NSS). Článek 8 Úmluvy však neukládá státu všeobecný závazek respektovat volbu osob, které nejsou jeho státními příslušníky, ohledně země jejich společného pobytu a umožnit jim přenést si jejich rodinný život na území daného státu. Žádné výjimečné okolnosti přitom ve stěžovatelově případě nenastaly.
[9] Žalovaný ani nevybočil z mezí správního uvážení při zvažování, zda udělit humanitární azyl. Z vysvětlení žalovaného na stranách 6 a 7 napadeného rozhodnutí a zejména městského soudu v bodě 11 až 13 jeho rozsudku přesvědčivě plyne, že stěžovatel se nenachází ve výjimečné situaci, která by odůvodňovala udělení humanitárního azylu.
[10] NSS závěrem dává stěžovateli za pravdu, že jeho žádost nelze označit jako „zjevně“ či „čistě účelovou“, jak činí žalovaný, a to ve smyslu, že by se snad stěžovatel snažil zastřít pravé důvody své žádosti. Naopak stěžovatel po celou dobu otevřeně uvádí, že žádá o azyl, neboť nemá jinou možnost, jak si zde legalizovat pobyt. K tomu však mezinárodní ochrana neslouží (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 7/2003-60, nebo ze dne 24. 2. 2005, čj. 7 Azs 187/2004-94).
[11] V této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Městský soud ani hrubě nepochybil při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (§ 104a s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 60 odst. 1 a § 120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020 33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak toto právo měl, žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. srpna 2021
Ondřej Mrákota předseda senátu