10 Azs 3/2026- 63 - text 10 Azs 3/2026 - 64 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: N. S., zastoupené advokátem JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, Opletalova 4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. S., II) S. S., proti rozhodnutí ze dne 16. 9. 2025, čj. OAM-14434-16/DP-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, čj. 13 A 46/2025-51, takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků ani osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra neprodloužilo žalobkyni platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny, protože by při dalším pobytu na území mohla ohrozit bezpečnost České republiky [§ 44a odst. 4 a § 46a odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky]. Žalobu, kterou žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala, Městský soud v Praze zamítl. Oba orgány vycházely z utajovaných informací zpravodajské služby, podle níž je žalobkyně napojena na společnost s blízkou vazbou na zastupitelský úřad Ruské federace, a to způsobem, který představuje riziko možného ohrožení bezpečnosti státu. Městský soud ve shodě s ministerstvem označil utajované informace za konkrétní, aktuální a věrohodné.
[2] Proti rozsudku městského soudu podává žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Považuje ji za přijatelnou, tedy přesahující její vlastní zájmy; týká se totiž praxe ministerstva, které na základě obecných informací bezpečnostních složek zamítá žádosti cizinců o povolení k pobytu za účelem společného soužití rodiny. Krom toho nebyla řádně posouzena nepřiměřenost zásahu do stěžovatelčina soukromého a rodinného života.
[3] V řízení vycházejícím z utajované informace je třeba aspoň naznačit podstatu vytýkaného jednání, to ale podle ní městský soud neudělal. Stěžovatelka tak neví, jaké konkrétní okolnosti vedly k zamítnutí její žádosti. Úvaha, podle níž právě stěžovatelka je bezpečnostním rizikem, není ani logická, protože ministerstvo dosud nečinilo žádné kroky ke zrušení pobytu stávajících jednatelů a společníků společnosti SKOM Company, tedy stěžovatelčina bratra a švagra. Městský soud nectil judikaturu ESLP (rozsudky ve věcech Gaspar, stížnost č. 23038/15, a Muhammad a Muhammad, stížnost č. 80982/12), Soudního dvora EU (ve věci ZZ, C-300/11) ani samotného NSS.
Soud pochybil i tím, že neprovedl navrhované důkazy, jimiž stěžovatelka chtěla doložit, že její vazby na společnost SKOM Company jsou jen historické a formální. Stejně tak městský soud řádně nezhodnotil stěžovatelčiny soukromé a rodinné poměry. Syn sice není na matce přímo závislý (v době vydání tohoto usnesení je čerstvě zletilý), ale žije tu už přes sedm let a Česko považuje za svůj domov. Rovněž manželské soužití by stěžovatelčiným nuceným odchodem do Ruska zásadně utrpělo. Manžel tu provozuje autoservis, což na dálku dělat nemůže.
Celé rodině by se tak objektivně zhoršily životní podmínky.
10 Azs 3/2026- 58 - text
10 Azs 3/2026 - 59 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupena advokátem JUDr. Dmitrijem Rožděstvenským, Opletalova 4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) M. S., II) S. S., proti rozhodnutí ze dne 16. 9. 2025, čj. OAM 14434
16/DP
2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2025, čj. 13 A 46/2025 51, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
Company jsou jen historické a formální. Stejně tak městský soud řádně nezhodnotil stěžovatelčiny soukromé a rodinné poměry. Syn sice není na matce přímo závislý (v době vydání tohoto usnesení je čerstvě zletilý), ale žije tu už přes sedm let a Česko považuje za svůj domov. Rovněž manželské soužití by stěžovatelčiným nuceným odchodem do Ruska zásadně utrpělo. Manžel tu provozuje autoservis, což na dálku dělat nemůže. Celé rodině by se tak objektivně zhoršily životní podmínky.
[4] Ministerstvo s kasační stížností nesouhlasí a podrobně reaguje na všechny námitky.
[5] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje stěžovatelovy zájmy (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11–12).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Stěžovatelka ve své první námitce dovozuje přesah vlastních zájmů z toho, že ministerstvo jí – a to v důsledku své nesprávné praxe – dostatečně konkrétně nesdělilo, proč právě ona představuje hrozbu pro bezpečnost České republiky. V tom se ale stěžovatelka mýlí: tato praxe ministerstva při rozhodování na základě utajovaných informací byla opakovaně u správních soudů potvrzena.
[8] Jak plyne i z evropské judikatury citované stěžovatelkou (zvláště z věcí Muhammad a Muhammad a ZZ), musejí být procesní omezení účastníka, jemuž jsou utajované informace po právu znepřístupněny, vyvážena tak, aby byla přiměřená sledovanému účelu (tedy ochraně důležitého veřejného zájmu). I když účastníku nelze obsah utajované informace sdělit, musí správní orgán v rozhodnutí popsat aspoň podstatu důvodů, pro něž se svou žádostí neuspěl. Na správním soudu pak je, aby se s utajovanou informací v její úplnosti seznámil a sám její obsah posoudil.
[9] Judikatura NSS pak dále upřesňuje, že utajované podklady nemohou jen vyjadřovat názor jejich zpracovatele. Je zde třeba uvést jednak fakta popisující závadové působení cizince, jednak zdroj a způsob zjištění těchto faktů (rozsudky ze dne 4. 11. 2021, čj. 10 Azs 270/2021-54, bod 12, a ze dne 7. 2. 2022, čj. 10 Azs 438/2021-47, bod 37). Utajované informace musejí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (rozsudek ze dne 12. 3. 2020, čj. 2 Azs 259/2019-28, bod 22). Jen tak mohou správní soudy zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost skutečností uvedených v utajovaných podkladech (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 3. 2016, čj. 4 As 1/2015-40, č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32).
[10] V této věci ministerstvo sice stručně, ale dostatečně popsalo podstatu důvodů, pro něž stěžovatelčinu žádost zamítlo (napojení na společnost s blízkou vazbou na zastupitelský úřad Ruské federace). Městský soud pak nemohl stěžovatelce sdělit více než ministerstvo. Stěžovatelka sama v řízení vysvětlovala vznik a fungování jejich rodinné společnosti SKOM Company, a ministerstvo i městský soud si tak mohly udělat představu o jejím náhledu na věc. Na podstatě utajované informace to však nic nezměnilo (ani podle NSS změnit nemohlo) a z téhož důvodu nebylo třeba ani provádět navržené důkazy. Všem rozhodujícím orgánům bylo známo, že společnost provozuje autoservis. To, že stěžovatelka v roce 2024 (v souvislosti se svou žádostí o trvalý pobyt) prodala svůj podíl ve společnosti zbylým společníkům (manželovi a švagrovi) a přestala být jednatelkou, je patrné i z obchodního rejstříku.
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobkyni se ukládá zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení.
[1] Ministerstvo vnitra neprodloužilo žalobkyni platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území, protože by při dalším pobytu na území mohla ohrozit bezpečnost České republiky. Žalobu, kterou žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala, městský soud zamítl (odkladný účinek, o který jej žádala, předtím žalobě nepřiznal).
[2] Proti rozsudku městského soudu podává žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost a současně žádá o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V důsledku dosavadních rozhodnutí jí hrozí, že bude muset ČR opustit, což rozdělí rodinu, zmaří pracovní a studijní vazby jejích členů k českému prostředí a zasáhne do nejlepšího zájmu stěžovatelčina dosud nezletilého syna. Ten zde studuje střední školu a jeho odloučení od matky či přesun do cizího prostředí během školního roku by jej nepřiměřeně zasáhlo. Pokud by stěžovatelčin manžel musel zůstat v ČR bez ní, rozvrátilo by to jejich rodinný život; pokud by ji následoval, mělo by to zásadní dopad na obživu rodiny (manžel tu totiž provozuje autoservis). Tyto okolnosti převládnou nad veřejným zájmem už proto, že stěžovatelka v ČR pobývá dlouhodobě (od roku 2018) a dříve zde vykonávala užitečnou práci (jako sanitářka na infekčním oddělení nemocnice, a to i v době kovidu). Přiznání odkladného účinku je navíc jen dočasným opatřením a kasační stížnost není zjevně nedůvodná. Stěžovatelka k tomu prohlašuje, že nikdy nebyla v kontaktu s žádnými zpravodajskými či bezpečnostními složkami jakéhokoli státu.
[3] Ministerstvo podrobně popisuje stěžovatelčiny osobní poměry a nesouhlasí s přiznáním odkladného účinku kvůli rozporu s důležitým veřejným zájmem. Poukazuje na stěžovatelčino jednání, které je popsáno v utajované části spisu. Stěžovatelka podle něj ani příliš nekonkretizovala újmu, která by jí vycestováním hrozila.
[4] Stěžovatelčin návrh podporují i její manžel a syn coby osoby zúčastněné na řízení. Podle obou je stěžovatelka důležitým prvkem jejich rodiny, jak emočně, tak z hlediska praktického fungování. Syn studuje obchodní akademii, k tomu potřebuje klid a stabilní zázemí. Manžel zdůrazňuje, že kdyby manželka musela odjet, péče o syna by zůstala jen na něm, což by při jeho pracovní vytíženosti bylo velmi obtížné.
[5] Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek, soud jej však může na návrh přiznat. Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelkou však dospěl soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou naplněny.
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. - zda stěžovatelce hrozí (pro případ, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy) újma nepoměrně větší ve srovnání s újmou, kterou by utrpěly jiné osoby, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a současně - zda odložení účinků napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
y udělat představu o jejím náhledu na věc. Na podstatě utajované informace to však nic nezměnilo (ani podle NSS změnit nemohlo) a z téhož důvodu nebylo třeba ani provádět navržené důkazy. Všem rozhodujícím orgánům bylo známo, že společnost provozuje autoservis. To, že stěžovatelka v roce 2024 (v souvislosti se svou žádostí o trvalý pobyt) prodala svůj podíl ve společnosti zbylým společníkům (manželovi a švagrovi) a přestala být jednatelkou, je patrné i z obchodního rejstříku. Jak ale správně podotkl městský soud, fakticky zůstala stěžovatelka na společnost navázána přes své rodinné příslušníky. (Úkolem správních soudů pak není hodnotit, jak se ministerstvo staví k pobytovým titulům zbylých rodinných příslušníků. Tato okolnost nevypovídá nic o zákonnosti rozhodnutí, které je přezkoumáváno nyní.)
[11] Ve své druhé námitce stěžovatelka tvrdí, že při hodnocení dopadu rozhodnutí ministerstva do jejího soukromého a rodinného života nepostupoval městský soud v souladu s judikaturou. Žádný rozpor s judikaturou však stěžovatelka neoznačuje; ve skutečnosti jen polemizuje s výsledkem, k němuž městský soud dospěl. Podle NSS nelze ani v tomto ohledu městskému soudu nic vytknout. Ve svém rozsudku se městský soud zabýval nejen konkrétními okolnostmi stěžovatelčina rodinného života (body 34 až 36), ale i výkladem pojmu nejlepší zájem dítěte v judikatuře Ústavního soudu a NSS (body 37 a 38). Poměřování stěžovatelčina práva na ochranu rodinného života a zájmu státu na ochraně vlastní bezpečnosti nedopadlo ve stěžovatelčin prospěch; to ale neznamená, že městský soud nevedl své úvahy řádně, jak mu stěžovatelka vytýká.
[12] Sám NSS se k této otázce vyjádřil už v usnesení, jímž kasační stížnosti nepřiznal odkladný účinek. Souhlasí proto s tím, že neprodloužení pobytu stěžovatelce jistě nepříznivě zasáhne do života rodiny. Tento následek však není nepřiměřený – jen odpovídá závažnosti důvodů, pro které stěžovatelka nemůže na území ČR dlouhodobě pobývat (např. rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2021, čj. 9 Azs 243/2020-32, body 29 až 31). Celá rodina společně žije v ČR už od roku 2018, předtím však manželé osm let žili odděleně (stěžovatelka s malým synem v Rusku). Navíc část rodiny mají nadále v Rusku (včetně dospělé dcery). Jejich situace tedy není nijak výjimečná a další společný život v ČR není jejich jedinou možností.
[13] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatelka úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému ministerstvu žádné náklady nevznikly. Ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7.
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. - zda stěžovatelce hrozí (pro případ, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy) újma nepoměrně větší ve srovnání s újmou, kterou by utrpěly jiné osoby, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a současně - zda odložení účinků napadeného rozhodnutí není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Odkladný účinek je výjimkou ze zákonného pravidla a k jeho přiznání musejí nastat mimořádné okolnosti. Současně je na žadatelích o odkladný účinek, aby takové okolnosti tvrdili a podrobně uvedli, proč mají kvůli nim být odloženy účinky pravomocného rozhodnutí. NSS tyto okolnosti posuzuje vždy případ od případu, a odkladný účinek tak nepřiznává automaticky například ani ve věcech správního vyhoštění cizinců (rozsudek ze dne 5. 10. 2017, čj. 2 Azs 273/2017 19, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019 38, č. 4039/2020 Sb. NSS, bod 58).
[8] I rozhodnutí ve věcech pobytových (zamítnutí žádosti o povolení či prodloužení pobytu, zrušení povolení k pobytu, zastavení řízení o žádosti) mívají obvykle za následek, že cizinec nebude moci v ČR legálně setrvat (nebo jen po dobu platnosti výjezdního příkazu). Tím spíš ale platí i zde, že soud nemá přiznávat odkladný účinek v běžných případech „jen“ proto, že nutnost opustit zemi, kde už je cizinec zabydlen, bývá dost zásadním a z povahy věci nepříjemným zásahem do jeho života.
[9] Stěžovatelce nebyla prodloužena platnost povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny. U tohoto typu pobytového povolení je už z jeho názvu patrné, že ten, komu bylo uděleno, přišel do ČR právě za rodinou. Proto se ukončení takového pobytu pravidelně dotkne rodinného života. Přesto zákon nepočítá s tím, že osobní těžkosti, které z toho vzniknou, mají soudy běžně odvracet přiznáváním odkladného účinku. Tím by se totiž z výjimky stalo ve vztahu k určitému typu pobytového oprávnění pravidlo, což by popíralo mimořádnost odkladného účinku.
[10] Nejen stěžovatelka, ale i její rodinní příslušníci ve svých podáních popisují, že stěžovatelčin nucený odjezd by rodině přinesl různé komplikace. To je ale u takového rozhodnutí bohužel obvyklé (bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo) – a nic mimořádně tíživého (po stránce sociální, citové, zdravotní či pracovní) soud na stěžovatelčině situaci nespatřuje.
ační stížnost odmítl pro nepřijatelnost. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatelka úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému ministerstvu žádné náklady nevznikly. Ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. dubna 2026 Michaela Bejčková předsedkyně senátu
[10] Nejen stěžovatelka, ale i její rodinní příslušníci ve svých podáních popisují, že stěžovatelčin nucený odjezd by rodině přinesl různé komplikace. To je ale u takového rozhodnutí bohužel obvyklé (bylo by divné, kdyby tomu tak nebylo) – a nic mimořádně tíživého (po stránce sociální, citové, zdravotní či pracovní) soud na stěžovatelčině situaci nespatřuje.
[11] Stěžovatelka sama žije v ČR od roku 2018, kdy sem přijela s desetiletým synem. Její manžel zde pobývá a podniká spolu se svým bratrem už od roku 2010 (dříve provozovali nákladní dopravu, teď mají autoservis). Manželé tak po řadu let žili odděleně (i když stěžovatelčin manžel přijížděl do Ruska na návštěvu). Nelze tak souhlasit s tím, že by stěžovatelčin odjezd rozvrátil jejich rodinný život. Z ničeho ani neplyne, že by stěžovatelka s rodinou museli do budoucna žít právě jen v ČR, i když to dosud pro ně byla ta nejlepší volba. Pokud by manžel (i se synem) stěžovatelku následoval, je zřejmé, že by nemohl osobně a každodenně poskytovat služby autoservisu svým zákazníkům v Praze. Opět jde ale o běžný důsledek toho, že jeden z členů rodiny pozbude pobytové oprávnění. Navíc ani případný odchod z rodinného podniku není něčím, co by stěžovatelčin manžel musel řešit bezprostředně a s rizikem okamžité ztráty příjmů. V Rusku krom toho žijí dosud jak stěžovatelčini sourozenci, tak její starší dcera.
[12] Stěžovatelčinu mladšímu synovi, který žije v ČR s rodiči, bude příští měsíc osmnáct. Studuje v Praze prvním rokem střední školu, což jej k území váže, současně ale už pro svůj věk není na stěžovatelčině péči závislý. (Není na stěžovatelku vázán ani pobytově – stejně jako jeho otec má v ČR povolen trvalý pobyt.)
[13] Je přirozené, že od roku 2018 si zde stěžovatelka s rodinou vytvořili zázemí, to ale samo o sobě nezakládá právo na zvláštní zacházení ve formě odkladného účinku kasační stížnosti, pokud stěžovatelce v důsledku napadeného rozhodnutí nehrozí mimořádná újma (tj. újma převyšující újmu jiných cizinců v podobné situaci). Nic takového soud nezjistil.
[14] Proto ani nemusel poměřovat tuto hrozící újmu s konkrétním veřejným zájmem, který by naopak při setrvání stěžovatelky na území mohl být ohrožen. Jen obecně tak soud připomíná, že stěžovatelce nebyl prodloužen pobyt kvůli obavě, že by do budoucna mohla ohrozit bezpečnost České republiky. Důvodem ztráty pobytového oprávnění tedy nebylo například jen nějaké procesní pochybení na straně stěžovatelky (jako je tomu třeba při zastavení řízení o žádosti kvůli nepředložení podkladů). Konkrétními důvody, pro které ministerstvo stěžovatelce nevyhovělo, se však soud bude zabývat až při hodnocení přijatelnosti její kasační stížnosti.
[15] Soud tedy kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Tím nijak nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
[16] Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá podle položky 20 sazebníku soudních poplatků (který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) soudnímu poplatku ve výši 1 000 Kč. Soud proto vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[17] [OBRÁZEK]Soudní poplatek lze zaplatit: - v hotovosti na pokladně NSS; - bezhotovostně převodem na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol: 1100500326.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. února 2026
Michaela Bejčková předsedkyně senátu