11 Tcu 14/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. února 2007 v neveřejném
zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení
cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o :
Z a m í t á s e návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na
zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České
republiky L. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika
Německo, ze dne 3. 8. 2006, sp. zn. 1034 Ls 365 Js 46898/05.
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Mnichově, Spolková republika
Německo, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2006, byl L. Š. uznán vinným
trestným činem nedovoleného obchodování s omamnými látkami, trestným činem
nedovoleného získání omamných látek a trestným činem nedovoleného držení
omamných látek podle § 29a odst. 1 č. 2, § 29 odst. 1 č. 1, § 1 odst. 1, § 3
odst. 1 č. 1 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, § 52, § 53
trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen trest pro
mladistvé, a to odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců,jehož
výkon byl podmíněně odložen.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v
podstatě tak, že v období od dubna roku 2004 do června roku 2005 v M., koupil
ve čtyřech případech od odsouzeného D. M. celkem 40 g kokainu za cenu nejméně
65 EUR za 1 g, a dále ve dvou případech 1 kg marihuany za cenu 4,70 EUR za 1 g
, a to s úmyslem zakoupené drogy se ziskem prodat.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle § 4 odst. 2 zák. č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České
republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence
Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny
zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku
trestů.
Především je třeba uvést, že podle § 4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České
republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se
do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České
republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle
právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu
a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud
Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do
evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako
na odsouzení soudem České republiky (§ 4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že
odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským
soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i
podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou
splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci však nejsou dány všechny podmínky materiální povahy.
Odsouzený L. Š. nezákonně koupil větší množství drogy a to s cílem získat
finanční prospěch jejím dalším prodejem. Kritérium závažnosti činu tedy
naplněno je. Nikoli však též kritérium druhu uloženého trestu odůvodňující
zápis do evidence Rejstříku trestů. Ze spisového materiálu vyplývá, že L. Š.
byl v této trestní věci posuzován jako mladistvý pachatel a také jako
mladistvému mu byl ukládán toliko podmíněný trest odnětí svobody s tím, že
takový postih pro něj bude dostatečným varováním. Nejvyšší soud České
republiky, i přes nepochybnou závažnost předmětné trestné činnosti, je toho
názoru, že uložený podmíněný trest odnětí svobody vzhledem ke svému charakteru,
zařazení v hierarchii sankcí v českém trestním právu a vzhledem k tomu, že byl
ukládán L. Š. jako mladistvému postup podle shora uvedeného ustanovení
neodůvodňuje. V tomto směru Nejvyšší soud neshledal důvodu ke změně své
dosavadní judikatury (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února
2006, sp. zn. 11 Tcu 12/2006).
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky nevyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík