11 Tcu 14/2016-10
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 3. 2016 podnět Krajského soudu v Brně na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012, v trestní věci M. R., a rozhodl takto:
Podle analogie § 4 odst. 4 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon“), se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012, ve výroku pod bodem I. jímž bylo ve smyslu ustanovení § 4a odst. 3 zákona rozhodnuto, že se na odsouzení občana České republiky M. R., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje.
Rozsudkem Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, byl M. R. uznán vinným zločinem těžké výdělečné krádeže vloupáním zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1, č. 4, § 129 č. 1 a 2, § 130 čtvrtý případ, § 15 rakouského tr. zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona rozhodl usnesením ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012, tak, že se na odsouzení občana České republiky M. R. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 25. 2. 2016 podal Krajský soud v Brně pod sp. zn. 11 T 11/2013 Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie § 4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž podle § 4a odst. 3 zákona rozhodl, že se na odsouzení občana České republiky M. R., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 11 T 11/2013, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2014, sp. zn. 2 To 138/2013, bylo rozhodnuto, že se na území České republiky uznává pravomocný rozsudek Zemského soudu Korneuburg ze dne 27. 6. 2011, sp. zn. 602 Hv 6/11g, jímž byl obv. M. R. uznán vinným zločinem těžké výdělečné krádeže vloupáním zčásti dokonaným, zčásti ve stadiu pokusu podle § 127, § 128 odst. 1, č. 4, § 129 č. 1 a 2, § 130 čtvrtý případ, § 15 rakouského tr. zákona a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let.
Vzhledem k tomu, že zákon o Rejstříku trestů neobsahuje ustanovení, které by upravovalo zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaného podle § 4a odst. 3 zákona v takovém případě, postupoval Nejvyšší soud podle ustanovení svým obsahem nejbližšího a zrušil citované usnesení podle § 4 odst. 4 zákona.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 11 Tcu 245/2012.
Na základě tohoto rozhodnutí pak v opisech a výpisech z evidence Rejstříku trestů nelze u M. R. vykazovat původně zaznamenané odsouzení cizozemským soudem, neboť Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle § 4 odst. 1 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2016
JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu předseda senátu