11 Tcu 14/2025-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. S., rozsudkem Okresního soudu v Lucemburku, Lucemburské velkovévodství, ze dne 16. 2. 2023, č. 446/2023, sp. zn. 29245/22/CD; 32969/22/CD, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lucemburku, Lucemburské velkovévodství, ze dne 16. 2. 2023, č. 446/2023, sp. zn. 29245/22/CD; 32969/22/CD, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2023, byl T. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle § 461 a § 463 francouzského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Lucemburku se T. S. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
1) dne 22. 7. 2022, kolem 15:24 hodin, na adrese XY, XY, v obchodě „Simsalabim Costumes & More“ odcizil věci, které mu nepatřily, konkrétně klobouk a bundu v celkové hodnotě 69,90 EUR,
2) dne 30. 9. 2022, dne 1. 10. 2022 přibližně v 09:55 hodin a 12:46 hodin, dne 3. 10. 2022 přibližně v 10:51 hodin, dne 4. 10. 2022 přibližně ve 13:28 hodin, dne 5. 10. 2022 přibližně v 11:40 hodin, dne 6. 10. 2022 přibližně v 08:06 hodin, dne 9. 10. 2022 přibližně v 11:48 hodin a dne 10. 10. 2022 přibližně v 16:55 hodin, vždy v Lucemburku, XY, XY, v supermarketu „Cactus- Merl“, odcizil na úkor jiné osoby věci, které mu nepatřily, konkrétně 37 lahví whisky, koňaku a šampaňského v celkové hodnotě 2.007,50 EUR.
3. Dne 10. 2. 2025 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Lucemburku, Lucemburské velkovévodství, ze dne 16. 2. 2023, č. 446/2023, sp. zn. 29245/22/CD; 32969/22/CD, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2023, ve vztahu k osobě T. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
1. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
2. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
3. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že T. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 31. 3. 2023 (viz č. l. 8 spisu). Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, jež vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění lucemburského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více (celkem deseti) dílčími útoky, jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku, přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku lucemburského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty (z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 2 tr. zákoníku) poté, co byl jednak rozsudkem Obvodového soudu v Lucemburku, Lucemburské velkovévodství, ze dne 29. 10. 2020, č. 2415/2020, a dále rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 1. 2021, č. 220/2021, oba ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 4. 2023, sp. zn. 11 Tcu 49/2023, pravomocně uznán vinným mimo jiné trestnými činy krádeže podle francouzského trestního zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
4. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem deseti dílčích útoků v rámci krátkého období necelých třech měsíců, přičemž jím fakticky způsobená škoda několikanásobně přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2001 až 2011 byl na území České republiky celkem sedmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení těchto odsouzení je na něho třeba hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl T. S. v rozmezí let 2012 až 2024 celkem ve dvaceti sedmi případech pravomocně odsouzen za další trestnou činnost převážně majetkového charakteru též na území Francouzské republiky, Nizozemska, Lucemburského velkovévodství, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska či Spolkové republiky Německo. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 1.
2. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Lucemburku, uložena nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení T. S. příslušným soudem Lucemburského velkovévodství hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
3. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 2. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu