11 Tcu 5/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. dubna 2010 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministryně spravedlnosti České republiky podaný podle § 397 odst. 5 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny A. I. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2009, sp. zn. 2 To 32/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 28 Nt 204/2005, a rozhodl t a k t o :
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2009, sp. zn. 2 To 32/2009, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 28 Nt 204/2005, s e z r u š u j í . Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočce v Liberci, se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Generální prokuratura Ukrajiny požádala na základě čl. 12 Evropské úmluvy o vydávání (sdělení č. 549/1992 Sb.), jejímiž smluvními státy jsou Ukrajina i Česká republika, dopisem ze dne 14. března 2005, č. j. 355/2005-MO-M/9, o vydání státního občana Ukrajiny A. I. S. k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin obchodování s lidmi nebo jiné nezákonné dohody o předání člověka podle čl. 149 trestního zákona Ukrajiny.
Trestné činnosti se měl A. I. S. (dále také jen „obviněný“) dopustit v podstatě tím, že za účelem nezákonného obohacení, využívaje mnohostranných vztahů s občany Česka provozujícími noční kluby, jedním z jejichž druhů služeb je poskytování sexuálních služeb, přistoupil počátkem roku 2001 na návrh N. I. J., D. R. L. podílet se na páchání zvlášť závažného trestného činu – uskutečnění ohledně člověka nezákonné dohody související s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě za účelem sexuálního vykořisťování, s uvedením do dlužnické závislosti. N. I. J., D. R. L., spolehlivě uvědomujíce si, že jejich jednáním bude ohrožená společenská bezpečnost a úmyslně přejíce si vznik škodlivých (těžkých) následků, se rozhodli vytvořit ustálenou organizovanou zločineckou skupinu s mezinárodními vazbami. Kromě toho N. I. J., D. R. L. vypracovali plán páchání trestných činů, podle kterého si rozdělili mezi sebou zločinné úlohy a rovněž stanovili, že pro páchání zvlášť závažných trestných činů je třeba do organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami zapojit jako vykonavatele osoby, které by při pobytu na území Česka potkávaly ženy, dopravovaly je do nočních klubů K. a N. pro sexuální vykořisťování a neustanovené osoby jménem M. peněžní prostředky za sexuální vykořisťování dívek, tyto peněžní prostředky budou posílat prostřednictvím bankovního systému Western Union organizátorům zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami N. I. J. a D. R. L. do města K. R. Při uskutečňování zločinného úmyslu, zaměřeného na vytvoření organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami pro páchání zvlášť závažných trestných činů, nabídli organizátoři N. I. J. a D. R. L. při svém pobytu na území Česka občanům Ukrajiny G. S. N., S. A. I. a vyšetřováním neustanovené osobě jménem A. uskutečňovat ohledně člověka nezákonné dohody související s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě za účelem sexuálního vykořisťování, s uvedením do dlužnické závislosti, s čímž tito souhlasili. Po obdržení souhlasu N. I. J., D. R. L., G. S. N., S. A. I. a vyšetřováním neustanovená osoba jménem A. si pro páchání trestné činnosti, plánování a organizování trestných činů rozdělili mezi sebou zločinné úlohy, přitom: N. I. J. – jako organizátor a vůdce organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami řídil a usměrňoval trestnou činnost, vypracoval trasu pro překročení státní hranice Ukrajiny, shromažďoval u sebe společné peníze získané zločinným způsobem, využíval je pro páchání trestného činu a rozděloval je mezi spoluúčastníky organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, D. R. L. – jako jeden z organizátorů organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami rovněž řídil a organizoval na území Ukrajiny ve městě K. R. nábor mladých dívek a připravil s cílem uvedení do dlužnické závislosti společně s organizátorem organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami N. I. J. doklady potřebné pro vycestování do Česka za účelem sexuálního vykořisťování a bezprostředně posílal mladé dívky do Česka podle předem vypracované trasy, G. S. N., S. A. I. a vyšetřováním neustanovená osoba jménem A. jako členové organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami při pobytu na území České republiky potkávali vyslané mladé dívky a podle dohody předávali je majitelům nočních klubů K. a N. k sexuálnímu vykořisťování a rovněž dostávali od majitelů nočních klubů peněžní prostředky získané ze sexuálního vykořisťování dívek, posílali tyto peníze prostřednictvím bankovního systému Western Union organizátorům organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami N. I. J. a D. R. L. do města K. R. Kromě toho spolupachatelé trestného činu stanovili trasu pro převoz žen z K. R. přes státní hranici Ukrajiny na území Česka, a sice železniční dopravou do L., přičemž po předchozí rezervaci místa v mikroautobusu jedoucím na území Česka a aniž by je informoval o svých zločinných záměrech je potkával soukromý podnikatel P. J. A., který tyto ženy dopravoval mikroautobusem na území Česka. Tímto způsobem byla v roce 2001 za účelem páchání zvlášť závažných trestných činů zaměřených proti svobodě, cti a osobní důstojnosti, uskutečnění ohledně člověka nezákonné dohody související s jeho přemístěním přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě za účelem sexuálního vykořisťování, s uvedením do dlužnické závislosti, vytvořena organizovaná zločinecká skupina s mezinárodními vazbami, do které patřili N. I. J., D. R. L., G. S. N., S. A. I. a vyšetřováním neustanovená osoba jménem A., přitom tito znali jen jeden druhého a rovněž byli obeznámeni s úlohou každého z členů organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami při páchání trestných činů. Výše uvedená organizovaná zločinecká skupina s mezinárodními vazbami, jednajíc cílevědomě, s přímým úmyslem, spáchala v době od roku 2001 do roku 2003 řadu zvlášť závažných trestných činů – uzavření ohledně člověka nezákonné dohody související s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě za účelem sexuálního vykořisťování, s uvedením do dlužnické závislosti za následujících okolností:
1. Tak koncem září 2001 N.
I. J., společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, uvedení do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny M. M. N., a Č.
I. V. s tím, že jim sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně, přičemž s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali M. M. N. a Č.
I. V., že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit během svého pobytu na území Česka. Dne 23. 10. 2001 N.
I. J. a D. R. L., pokračujíce v uskutečňování svých zločinných záměrů o uzavření nezákonných dohod ohledně osob, souvisejících s jejich přemístěním přes státní hranici Ukrajiny pro jejich další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, dopravili automobilem Mercedes, který řídil N.
I. J., na území Běloruska M. M. N. a Č.
I. V., kde je potkala vyšetřováním neustanovená osoba jménem A. Poté, podle předchozí dohody a rozdělení úloh mezi spoluúčastníky zločinecké organizace s mezinárodními vazbami, přesedli N.
I. J., M. M. N., Č.
I. V. do osobního automobilu Škoda Fabia, který řídila vyšetřováním neustanovená osoba jménem A., a překročili státní hranici Ukrajiny. Po příjezdu na území Česka do obce L. N.
I. J. a vyšetřováním neustanovená osoba jménem A. podle předběžné dohody plnili své úlohy v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami a předali M. M. N. a Č.
I. V. majiteli nočního klubu K. M, F. M. k sexuálnímu vykořisťování a informovali o tom spolupachatele trestného činu G. S. N. a S. A.
I. Dopraveným do nočního klubu K. M. M. N. a Č.
I. V. bylo oznámeno, že každá z nich má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 1.500 německých marek, v souvislosti s čímž musí vrátit uvedený dluh provozováním prostituce a kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou dívky po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30% z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
2. Opakovaně přibližně v prosinci 2001 N.
I. J. společně s D. R. L., podle rozdělení úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A., O.
O. V., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A., O. O. V. tím, že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na územím Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 12.
1. 2002 D. R. L. a N.
I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A., O. O. V. železniční jízdenky na vlak „Z. – L.“ do stanice L., kde je má potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka, do Ú. n. L. Poté N.
I. J. a Ď. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 12. 1. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A., O. O.
V. Ve městě L. potkal J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A,, O. O. V. soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen a dne 12. 1. 2002 převezl je přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L. potkali J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A., O. O. V., spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I., kteří ze své strany v souladu s rozdělením úloh v organizované zločinecké skupině s mezinárodními vazbami osobní automobily dopravili je do obce L.
a předali k dalšímu sexuálnímu vykořisťování F. M. – majiteli nočního klubu K. v obci L. Dopraveným do nočního klubu K. J. M. V., B. O. A., L. J. A., L. O. S., P. J. A., O. O. V. bylo oznámeno, že každá z nich má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka, a to B. O. A. ve výši 900 eur, J. M. V. 1000 eur, P. J. A. ve výši 960 eur, L. J. A. ve výši 864 dolarů USA, L. O. S. ve výši 900 dolarů USA, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
3. Opakovaně přibližně v listopadu 2001 N.
I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny R. S. A., T. O. N., J. T. A., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně.
Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali R. S. A., T. O. N., J. T. A, že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 18. 1. 2002 D. R. L. a N.
I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro R. S. A., T. O. N., J. T. A. železniční jízdenky na vlak „K. R. – L.“ do L., kde je má potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L.. Poté N.
I. J. a Ď. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 18. 1. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování R. S. A., T. O. N., J. T. A. Ve L. potkal R. S. A., T. O. N., J. T. A spolupachatel trestného činu G. S. N., který ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizaci s mezinárodními vazbami, řídil automobil Škoda Fabia, dopravil je do R. a předal k dalšímu sexuálnímu vykořisťování vyšetřováním neustanovené osobě jménem M. – majitelce nočního klubu N. ve městě R. Dopraveným do nočního klubu N. R. S .A., T. O. N., J. T. A. bylo oznámeno, že každá z nich má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 1.500 eur, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30% z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
4. Opakovaně, přibližně začátkem května 2002 N.
I. J. společně s D. R. L., v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny Č.
I. A., které sdělili, že ji budou moci zaměstnat jako tanečnici v nočním klubu na území Česka, kde bude dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali Č.
I. A. tím, že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které pak tato bude muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka D. R. L. a N.
I. J. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování Č.
I. A. Realizujíce své zločinné záměry N.
I. J. společně s D. R. L. dne 26. 6. 2002 automobilem Mercedes, který řídil N.
I. J. překročili státní hranici Ukrajiny. Po příjezdu na území Česka do R. N.
I. J. a D. R. L., podle předběžné dohody plnili svou úlohu v rámci zločinecké organizace s mezinárodními vazbami a předali Č.
I. A. k dalšímu sexuálnímu vykořisťování F. M. – majiteli nočního klubu K. v obci L., přičemž informovali o tom spolupachatele trestného činu G. S. N. a S. A.
I. Poté, co byla Č. A. I. dopravena do nočního klubu N., sdělili jí, že má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 550 eur, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu bude po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny. Později během pobytu Č.
I. A. v nočním klubu N. ji spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I. převezli za účelem sexuálního vykořisťování do nočního klubu K. v obci L., kde rovněž byla vystavena sexuálnímu vykořisťování.
5. Opakovaně přibližně v dubnu 2002 N.
I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za P.
V. V. a L.
V. A., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali P.
V. V. a L.
V. A., že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladu budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 31. 5. 2002 D. R. L. a N.
I. J v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro P.
V. V. a L.
V. A. železniční jízdenky na vlak „K. R. – L.“ do L., kde je měl potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L. Poté N.
I. J. a D. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 31. 5. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování P.
V. V. a L.
V. A. Ve L. P.
V. V. a L. potkal soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen a dne 1. 6. 2002 převezl je přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L., P.
V. V. a L.
V. A. potká spolupachatel trestného činu S. A. I., který ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizované skupině s mezinárodními vazbami řídil automobil Škoda Fabia, dopravil je do města R. a předal k dalšímu sexuálnímu vykořisťování vyšetřování neustanovené osobě jménem M. – majitelce nočního klubu N. ve městě R. Dopraveným do nočního klubu N. P.
V. V. a L.
V. A. bylo oznámeno, že každá z nich má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 600 eur – L.
V. A. a 300 eur – P.
V. V., který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
6. Opakovaně přibližně v červnu 2002 N.
I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny Ch. J. N. a B. O. A., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně.
Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku zainteresovali Ch. J. N. a B. O. A., že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 14. 6. 2002 D. R. L. a N.
I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro Ch. J. N. a B. O. A. železniční jízdenky na vlak „K. R. – L.“ do L., kde je měl potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L. Poté N.
I. J. a D. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 14. 6. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování Ch. J. N. a B. O. A. Ve L. Ch. a B. O. A. potká soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen a dne 15. 6. 2002 převezl je přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L. Ch. J. N. a B. O. A. potkali spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I., kteří ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizované skupině s mezinárodními vazbami řídili automobil Škoda Fabia, dopravil je do obce L.
a předali k dalšímu sexuálnímu vykořisťování F. M. – majiteli nočního klubu K. v obci L. Dopraveným do nočního klubu K. Ch. J. N. a B. O. A. bylo oznámeno, že každá z nich má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 500 eur, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
7. Opakovaně, přibližně koncem července 2002 N.
I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání Česka občany Ukrajiny J. M. V. a M. M. N., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali J. M. V. a M. M. N., že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 2. 8. 2002 D. R. L. a N.
I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro J. M. V. a M. M. N. železniční jízdenky na vlak „K. R. – L.“ do L., kde je měl potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L. Poté N.
I. J. a D. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 2. 8. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování J. M. V. a M. M. N. Ve L. J. M. V. a M. M. N. potkal soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen a dne 3. 8. 2002 převezl je přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L. J. M. V. a M. M. N. potkali spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I., kteří ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizované skupině s mezinárodními vazbami řídili automobil Škoda Fabia, dopravili je do obce L.
a předali k dalšímu sexuálnímu vykořisťování F. M. – majiteli nočního klubu K. v obci L. Dopraveným do nočního klubu K. J. M. V. a M. M. N. bylo oznámeno, že každá z nich má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 400 eur, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
Později během pobytu J. M. V. v nočním klubu K. ji spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I. převezli z účelem sexuálního vykořisťování do nočního klubu N. v R., kde byla rovněž vystavena sexuálnímu vykořisťování.
8. Opakovaně, přibližně koncem června 2002 N.
I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny L.
V. V., K. M. V., L.
I. A., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali L.
V. V., K. M. V., L.
I. A., že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 8. 11. 2002 D. R. L. a N.
I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro L.
V. V., K. M. V., L.
I. A. železniční jízdenky na vlak „K. R.– L.“ do L., kde je měl potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L.. Poté N.
I. J. a D. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 8. 11. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování L.
V. V., K. M. V., L.
I. A. Ve L. L.
V. V., K. M. V., L.
I. A. potkal soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen, registrační značka ..... a dne 9. 11. 2002 převezl je přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L. L.
V. V., K. M. V., L.
I. A. potkali spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I., kteří ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizované skupině s mezinárodními vazbami řídili automobil Škoda Fabia, dopravili K. M. V. a L.
I. A. do R. a předali k dalšímu sexuálnímu vykořisťování vyšetřovatelem neustanovené osobě jménem M. – majitelce nočního klubu N. v R. a L.
V. V. dopravili do obce L. a předali F. M. – majiteli nočního klubu K. v obci L.. Dopravené do nočního klubu K. L.
V. V. bylo oznámeno, že má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 500 dolarů USA, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
9. Opakovaně přibližně v listopadu 2002 N.
I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání do Česka občanku Ukrajiny K. O. S., které sdělili, že ji budou moci zaměstnat jako tanečnici v nočním klubu na území Česka, kde bude dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali K. O. S., že veškeré výdaje související s vyřizováním cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tato bude muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 6. 12. 2002 D. R. L. a N.
I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro K. O. S. železniční jízdenky na vlak „K. R. – L.“ do L., kde ji měl potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L. Poté N.
I. J. a D. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 6. 12. 2002 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování K. O. S. Ve L. K. O. S. potkal S. A. I. a soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen a dne 8. 12. 2002 převezl ji přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L. K. O. S. potkal spolupachatel trestného činu G. S. N., který ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizované skupině s mezinárodními vazbami řídil auto Škoda Fabia, dopravil K.
O. S. do obce L. a předali k dalšímu sexuálnímu vykořisťování F. M. – majiteli nočního klubu K. v obci L. Dopravené do nočního klubu K. K. O. S. bylo oznámeno, že má dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 250 dolarů USA, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
10. Opakovaně přibližně koncem října 2002 N. I. J. společně s D. R. L. v souladu s rozdělením úloh v rámci organizované zločinecké skupiny s mezinárodními vazbami, realizujíce své zločinné záměry, za účelem nezákonného obohacení v souvislosti s uskutečněním ohledně člověka nezákonné dohody, s přemístěním s jeho souhlasem přes státní hranici Ukrajiny pro další předání jiné osobě, s uvedením do dlužnické závislosti za účelem sexuálního vykořisťování, vyhledali pro vyslání do Česka občany Ukrajiny L. J. A., Ch. J. N., kterým sdělili, že je budou moci zaměstnat jako tanečnice v nočním klubu na území Česka, kde budou dostávat jako mzdu velkou částku peněz v cizí měně. Přitom s cílem uvedení do dlužnické závislosti a aniž by uváděli dlužnou částku, zainteresovali L. J. A., Ch. J. N., že veškeré výdaje související s vyřizování cestovních dokladů budou hradit ze svých peněžních prostředků, které tyto pak budou muset vrátit při svém pobytu na území Česka. Po vyřízení dokladů potřebných pro vycestování do Česka dne 8. 2. 2003 Ď. R. L. a N. I. J. v souladu s předem vypracovanou trasou opatřili pro L. J. A., Ch. J. N. železniční jízdenky na vlak „Z. – L.“ do L., kde je měl potkat soukromý podnikatel P. J. A. a mikroautobusem dopravit do Česka do Ú. n. L. Poté N. I. J. a D. R. L. oznámili spolupachatelům trestného činu G. S. N. a S. A. I., že dne 8. 2. 2003 posílají do Česka k dalšímu sexuálnímu vykořisťování L. J. A. a Ch. J. N. Ve L. L. J. A. a Ch. J. N. potká soukromý podnikatel P. J. A., který řídil mikroautobus Volkswagen a dne 9. 2. 2003 převezl je přes státní hranici Ukrajiny do Česka. Po příjezdu na území Česka do Ú. n. L. L. J. A. a Ch. J. N. potkali spolupachatelé trestného činu G. S. N. a S. A. I., kteří ze své strany v souladu s rozdělením úloh v zločinecké organizované skupině s mezinárodními vazbami řídili automobil Škoda Fabia, dopravili L. J. A. a Ch. J. N. do R. a předali k dalšímu sexuálnímu vykořisťování vyšetřováním neustanovené osobě jménem M. – majitelce nočního klubu N. v R. Dopraveným do nočního klubu N. L. J. A. a Ch. J. N. bylo oznámeno, že mají dluh za vyřízení dokladů a cestu na území Česka ve výši 500 dolarů USA, který musí vrátit provozováním prostituce. Kromě toho během pobytu v tomto nočním klubu budou po umoření dluhu provozovat poskytování sexuálních služeb klientům klubu a dostávat za to 30 % z výdělku a zbývající částka se rozdělovala mezi členy organizované zločinecké skupiny.
Po předběžném šetření podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem dne 30. září 2005 pod sp. zn. 2 KZV 11/2005 u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání A. I. S. k trestnímu stíhání na Ukrajinu.
O návrhu krajské státní zástupkyně rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 28 Nt 204/2005, tak, že podle § 397 odst. 1 tr. ř. vydání ukrajinského státního občana A. I. S. k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin obchodování s lidmi nebo jiné nezákonné dohody o předávání člověka, jehož se dopustil způsobem výše popsaným, není přípustné. Důvod nepřípustnosti vydání obviněného spatřoval krajský soud v ustanovení § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle jeho názoru trestná činnost obviněného byla páchána výhradně na území České republiky, kde se nachází jak obviněný, tak celá řada dalších, pro trestní řízení potřebných důkazních prostředků, o jejichž zajištění ukrajinská strana neprojevila žádný zájem, a trestní řízení proti obviněnému by proto mělo být provedeno v České republice.
Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala stížnost krajská státní zástupkyně a Vrchní soud v Praze o ní rozhodl usnesením ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. 2 To 29/2008, tak, že podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené rozhodnutí krajského soudu v celém rozsahu zrušil a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí s tím, že podle popsaných skutkových zjištění by spíše bylo možno dojít k závěru, že trestná činnost, které se měl obviněný dopustit jako spolupachatel, byla páchána nejen na území České republiky, ale také na území Ukrajiny. Ani okolnost, že by trestná činnost obviněného byla páchána výhradně na území České republiky, by ale sama o sobě nemohla být důvodem pro rozhodnutí soudu o nepřípustnosti vydání. Závěr, že není třeba dát přednost trestnímu stíhání v dožadujícím státě je třeba zvažovat na základě všech konkrétních okolností věci; taková zjištění však krajský soud v posuzovaném případě neučinil.
Po vrácení věci vrchním soudem Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci znovu rozhodl usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 28 Nt 204/2005, tak, že podle § 397 odst. 1 tr. ř. z důvodu podle § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř. vydání ukrajinského státního občana A. I. S. k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin obchodování s lidmi nebo jiné nezákonné dohody o předávání člověka, jehož se dopustil způsobem výše popsaným, není přípustné. Krajský soud doplnil dokazování o cizozemské trestní rozsudky, jimiž byli za posuzovanou trestnou činnost, na níž se měl podílet i obviněný, odsouzeni někteří spolupachatelé, a po novém zhodnocení důkazů opět dospěl k závěru, že se obviněný trestné činnosti kladené mu za vinu dopustil výhradně na území České republiky, kde by také proti němu mělo být vedeno trestní řízení, neboť se zde nachází pro trestní řízení zásadní důkazní prostředky. V posuzované věci tedy podle názoru krajského soudu nejsou žádné konkrétní okolnosti, pro které by bylo třeba dát přednost trestnímu stíhání obviněného na Ukrajině.
Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podala krajská státní zástupkyně stížnost, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 30. září 2009, sp. zn. 2 To 32/2009, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že vrchní soud se sice neztotožnil se závěrem krajského soudu ohledně důvodu nepřípustnosti vydání obviněného podle § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle jeho názoru se místo spáchání trestné činnosti obviněného nachází také na Ukrajině, a že zároveň není důvod dát přednost vedení trestního řízení v České republice, neboť ukrajinské orgány dokázaly dovést trestní řízení ohledně některých spolupachatelů obviněného až k meritornímu rozhodnutí, zatímco české orgány činné v trestním řízení podezření vůči obviněnému zatím ani neprověřily.
Dospěl ale k jinému závěru o důvodech nepřípustnosti vydání, a to že v posuzovaném případě by vydání obviněného bylo v rozporu se závazky České republiky vyplývajícími z mezinárodních smluv o ochraně lidských práv a základních svobod, a to zejména s Úmluvou o právech dítěte. Vydání osoby k trestnímu stíhání do ciziny je velmi razantním zásahem do jejích práv a přípustnost vydání osoby proto musí být poměřována zásadou přiměřenosti. Soud musí zkoumat, zda u vydávané osoby nejsou dány humanitární, zdravotní či jiné závažné osobní důvody, vzhledem k nimž by vydání do ciziny způsobilo osobě nepřiměřenou újmu.
V posuzovaném případě je podle názoru vrchního soudu takovým důvodem skutečnost, že se obviněnému dne 1. prosince 2008 narodila na území České republiky z jeho manželství dcera, které je podle Úmluvy o právech dítěte třeba zabezpečit kontakt s jejím rodičem; ten by ale v případě trestního stíhání obviněného na Ukrajině a jeho případného následného výkonu trestu v této zemi byl značně ztížen a vydání obviněného proto vzhledem k § 377 tr. ř. není přípustné, neboť by tím byl poškozen zájem České republiky na dodržování práv dítěte – R.
S. (dcery obviněného), vyplývající z Úmluvy o právech dítěte, kterou je Česká republika vázána.
Ministryně spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení § 397 odst. 5 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2008 předložila dne 15. ledna 2010 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k přezkoumání správnosti výše uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že rozhodnutí krajského i vrchního soudu v posuzované věci v tomto směru vzbuzují značné pochybnosti. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci založil své rozhodnutí o nepřípustnosti vydání obviněného na ustanovení § 393 odst. 1 písm. g) tr.
ř., tj. že v posuzovaném případě není třeba dát přednost trestnímu stíhání obviněného v dožadujícím státě z důvodů náležitého zjištění skutkového stavu a z důvodů týkajících se výměry trestu nebo jeho výkonu s tím, že se obviněný trestné činnosti dopustil výhradně na území České republiky, kde se také nachází všechny potřebné důkazy, vyjma poškozených ukrajinských žen, které jsou již zpět na Ukrajině, ale jejichž výpovědi lze získat cestou právní pomoci. Tyto závěry krajského soudu však nijak neberou v potaz skutečnost, že trestní řízení na Ukrajině je již ve značně pokročilém stádiu (údajní spolupachatelé obviněného již byli na Ukrajině odsouzeni), zatímco v České republice trestní řízení nebylo do dnešního dne ani zahájeno.
V případě, že by obviněný skutečně byl stíhán v České republice, pro orgány činné v trestním řízení by bylo značně obtížné, ne-li nemožné řádně objasnit skutkový stav věci. Některé důkazy by sice skutečně bylo možno opatřit cestou právní pomoci, opatření jiných důkazů, jako např. veškerých listinných materiálů dosud pořízených v trestním řízení na Ukrajině, by ovšem znamenalo postup velice finančně a časově náročný a bylo by spojeno se značnými obtížemi. Okolnost, že ukrajinské orgány dosud nepožádaly o provedení dokazování cestou právní pomoci pak svědčí o tom, že provedení trestního řízení obviněného na Ukrajině by tak i z tohoto pohledu bylo zřejmě efektivnější.
Vzhledem ke způsobu spáchání trestné činnosti (jde o trestnou činnost spáchanou na území více států organizovanou skupinou, ne-li zločinným spolčením) nelze trestnou činnost obviněného posuzovat izolovaně, ani není možno dospět k závěru, že se trestné činnosti dopustil výhradně na území České republiky. Podle názoru ministryně spravedlnosti tedy v posuzovaném případě jsou dány zvláštní okolnosti, pro které je třeba dát přednost provedení trestního stíhání v dožadujícím státě.
Dále ministryně spravedlnosti připomenula, že proti rozhodnutí krajského soudu v posuzované věci podala stížnost krajská státní zástupkyně. Vrchní soud o ní sice napadeným usnesením rozhodl tak, že ji jako nedůvodnou zamítl, avšak z odůvodnění jeho rozhodnutí je nicméně patrno, že důvody, na kterých krajský soud založil své rozhodnutí o nepřípustnosti vydání obviněného, shledal nesprávnými. Důvod nepřípustnosti vydání obviněného podle názoru vrchního soudu spočívá ve skutečnosti, že obviněnému se v průběhu jeho pobytu v České republice narodila z jeho manželství dcera, česká státní příslušnice, jíž je podle čl. 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte třeba zachovat rodinné svazky a respektovat tak její právo nebýt oddělena od svých rodičů. Ani tyto závěry však podle názoru ministryně spravedlnosti nelze považovat za správné. Článek 9 Úmluvy o právech dítěte nemůže být důvodem nepřípustnosti vydání obviněného; jeho odstavec čtvrtý pamatuje na případy, kdy je rodič dítěte vzat do vazby, vypovězen či deportován ze státu, v němž se nachází jeho dítě (za takový obdobný postup přitom lze považovat i vydání obviněného), a to tak, že vůči dítěti a rodičům stanoví informační povinnost ohledně místa pobytu nepřítomného člena rodiny; Úmluva tedy vůbec nepočítá s nemožností takového postupu. Při aplikaci tohoto článku je nadto třeba vycházet i z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, z jehož odstavce druhého vyplývá, že zásah do rodinného života je nezbytný v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, předcházení zločinnosti i ochrany práv a svobod jiných, což je právě posuzovaný případ obviněného, který je na Ukrajině trestně stíhán pro podíl na organizované trestné činnosti spočívající v obchodování s lidmi. Právo na rodinný život nadto, a to narozdíl od práva na ochranu před mučením či jiným krutým, nelidským či ponižujícím zacházením nebo trestáním zakotveném v čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod není právem absolutním. V posuzovaném případě tak vydání obviněného k trestnímu stíhání na Ukrajinu je podle názoru ministryně spravedlnosti přiměřeným i nezbytným zásahem do práva na rodinný život i práva jeho dcery na kontakt s rodičem, jež bude zajištěnou cestou čl. 9 odst. 4 Úmluvy o právech dítěte.
Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, zrušil a podle § 397 odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že vydání ukrajinského státního příslušníka A. I. S. k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro výše popsaný skutek je přípustné. Ministryně spravedlnosti dále navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl také o vzetí obviněného do předběžné vazby, a to s ohledem na jeho možný útěk v situaci, kdy bude jeho vydání na Ukrajinu již více než pravděpodobné.
Nejvyšší soud přezkoumal shora uvedené námitky ministryně spravedlnosti a poté dospěl k závěru, že podanému opravnému prostředku lze přisvědčit.
Podle § 394 odst. 1 tr. ř. státní zástupce krajského státního zastupitelství, jemuž Ministerstvo spravedlnosti nebo Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo žádost cizího státu o vydání nebo který se dozvěděl o trestném činu, pro který by cizí stát mohl žádat o vydání, provede předběžné šetření. Účelem předběžného šetření je zejména zjistit, zda vydání osoby do cizího státu nebrání skutečnosti uvedené v § 393 odst. 1 tr. ř. Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla zadržena, zda vydání je přípustné (§ 397 odst. 1 tr. ř.).
V posuzovaném případě Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, jemuž byla věc obviněného po skončení předběžného šetření předložena, dospěl po provedeném dokazování k závěru, že ve věci je dán důvod nepřípustnosti vydání obviněného podle § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř., a to s ohledem na skutečnost, že obviněný páchal trestnou činnost výhradně na území České republiky, jednání obviněného nemělo na činnost ostatních pachatelů na Ukrajině žádný vliv, neboť obviněný se na trestné činnosti organizované skupiny evidentně podílel až ve fázi, kdy už o osudu ukrajinských žen bylo rozhodnuto (z popisu jednání navíc není zřejmé v jaké formě probíhala účast obviněného), a zároveň neexistuje důvod, pro který by měla být dána přednost trestnímu stíhání obviněného v dožadujícím státě (kde podle názoru krajského soudu byla věc obviněného vyloučena ze společného řízení zřejmě pro nedostatek důkazů, přičemž tento stav by mohl být způsoben i nevyužitím institutu dožádání ze strany ukrajinských orgánů činných v trestním řízení), když veškeré důkazy o trestné činnosti obviněného (personál nočních klubů nebo záznamy cizinecké policie o vstupu ukrajinských žen na území České republiky) jsou stejně, jakož i místo jejího páchání, v České republice; Krajský soud proto rozhodl podle § 397 odst. 1 tr. ř. tak, že vydání obviněného k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro výše popsané jednání není z důvodu uvedeného v ustanovení § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř. přípustné. Tyto závěry krajského soudu však podle názoru Nejvyššího soudu, který se v tomto směru ztotožňuje s názorem Vrchního soudu v Praze rozvedeným v odůvodnění jeho rozhodnutí, nemohou ve světle provedeného dokazování a předložených extradičních podkladů obstát.
Důvod nepřípustnosti vydání podle § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud trestný čin, který je předmětem žádosti cizozemského orgánu o vydání osoby z České republiky, byl spáchán na území České republiky, resp. byl spáchán také na území České republiky, přičemž z hlediska posouzení, zda jde o trestný čin spáchaný na území České republiky je rozhodující obsah extradiční žádosti cizího státu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/2006 Sb. rozh. tr.), a současně vzhledem ke konkrétním okolnostem případu není důvod dát přednost trestnímu stíhání v dožadujícím státě. Přednost trestnímu stíhání v dožadujícím státě je třeba dát především tehdy, je-li tímto důvodem lepší předpoklad náležitého zjištění skutkového stavu věci nebo jsou-li zde důvody týkající se výměry trestu nebo jeho výkonu.
Ze skutkových zjištění popsaných v žádosti generální prokuratury Ukrajiny o vydání obviněného a z připojených extradičních materiálů (především jde o usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného – ve spise na č. l. 107) vyplývá, že na obviněného byl na Ukrajině vydán příkaz k zatčení pro trestnou činnost spočívající v podstatě v tom, že v období let 2001 až 2003 působil jako člen organizované mezinárodní zločinecké skupiny, která lákala ukrajinské ženy na údajně dobře placenou práci tanečnic v nočních klubech na území České republiky, přitom po dopravení na území České republiky byly ukrajinské ženy umísťovány do nočních klubů N. v R. a K. v obci L., kde jim bylo sděleno, že organizátorům dluží vysokou finanční částku za vyřízení dokladů a za cestu na území České republiky, kterou musí umořit tak, že budou ve výše jmenovaných klubech poskytovat sexuální služby a po umoření dluhu, zde budou dále poskytovat sexuální služby klientům klubů, přičemž za své služby obdrží odměnu ve výši 30 % z výdělku, a o zbývající část výdělku se podělí členové organizované skupiny. Obviněný se přitom měl na trestné činnosti organizované skupiny konkrétně podílet tak, že byl předem informován o příjezdu poškozených žen (v jednom případě - pod bodem 9. - byl dokonce na území Ukrajiny ve L. účasten příjezdu poškozené K.), poškozené ukrajinské ženy většinou vyzvedával na hranicích České republiky, osobním automobilem je odvážel do výše uvedených nočních klubů, kde je za účelem již popsaného sexuálního vykořisťování předával jejich majitelům a peníze získané z prostituce provozované ukrajinskými ženami pak obviněný posílal prostřednictvím bankovního systému Western Union organizátorům trestné činnosti – osobám jménem I. J. N. a R. L. D. - do města K. R., Ukrajina.
Ze skutkových zjištění tak, jak jsou popsána ukrajinskou stranou v předložených extradičních materiálech, vyplývá, že u obviněného jde o trestnou činnost, jejíž podstatou neměl být pouhý převoz ukrajinských žen z hranic České republiky a jejich umístění do nočních klubů, ale také převod peněz z jimi poskytovaných sexuálních služeb na Ukrajinu, a tedy významný podíl na činnosti celé mezinárodní organizované skupiny zabývající se sexuálním vykořisťováním nemalého množství ukrajinských žen (z podkladů ukrajinských orgánů vyplývá, že poškozených mělo být 24) v nočních klubech na území České republiky. Podle zjištění ukrajinských orgánů obviněný S. poškozené jednak přepravoval po území České republiky, ale především je umisťoval do dohodnutých nočních klubů, kde měly „k umoření svého dluhu za cestu a cestovní doklady“ poskytovat klientům klubů sexuální služby, za což následně inkasoval od majitelů klubů peníze, které posílal zpět ukrajinským členům skupiny. Svou činností tak obviněný měl významně přispívat k hladkému průběhu předmětné trestné činnosti. Z předložených extradičních materiálů se podává, že obviněný byl s činností skupiny přesně obeznámen, znal její další členy a znal přesně i svou úlohu, stejně tak jako úlohu dalších jejích členů (srov. extradiční materiály na č. l. 107 a 108). Obviněný měl tedy zjevně jednat s ostatními členy skupiny ve společném úmyslu, a to sexuálně vykořisťovat ženy zlákané do České republiky nabídkou na dobře placenou práci tanečnic, a jeho jednání jako jeden z článků řetězu mělo směřovat k realizaci výše popsané trestné činnosti, která by i podle českého právního řádu byla posuzována jako trestný čin obchodování s lidmi podle § 232a tr. zák. (§ 168 tr. zákoníku). Je tedy zřejmé, že pokud organizovaná zločinecká skupina, na jejíž činnosti se obviněný měl podílet, se dopouštěla trestné činnosti jak na území Ukrajiny (kde byly na údajnou práci tanečnic najímány poškozené ukrajinské ženy a odtud dopravovány až do České republiky), tak na území České republiky (kde docházelo k jejich sexuálnímu zneužívání a kořistění z toho), pak nemůže obstát závěr krajského soudu o možnosti samostatného posouzení jen jednání obviněného na území České republiky a lepších předpokladech jeho spolehlivého objasnění ze strany českých orgánů činných v trestním řízení (zvláště pak uváží-li se časový odstup více jak sedmi let).
Ani okolnost, že trestný čin, pro nějž je vydání obviněného žádáno, byl spáchán výhradně na území České republiky, by však sama o sobě nebyla důvodem pro rozhodnutí soudu o absolutní nepřípustnosti vydání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck 2008, 2661 s.). Okolnost, že obviněný spáchal trestný čin, pro který má být vydán, na území České republiky nebo také na jejím území, by se mohla stát důvodem nepřípustnosti jeho vydání pouze v situaci, pokud by soud dospěl k závěru, že není důvod dát přednost trestnímu stíhání v dožadujícím státě, neboť např. v něm nemůže být náležitě zjištěn skutkový stav věci.
Samozřejmě je zcela v kompetenci soudu, v jakém rozsahu provede dokazování k objasnění splnění právních podmínek pro své rozhodnutí. V posuzovaném případě se však krajský soud věcí z tohoto pohledu dostatečně nezabýval a své rozhodnutí zčásti založil i na závěrech, které s jistotou nelze z předložených extradičních materiálů učinit. Některé skutečnosti, jako např. otázku využití dožádání ze strany ukrajinských orgánů činných v trestním řízení a jejich postupu při objasňování věci obviněného S., pak českému soudu ani hodnotit nepřísluší.
Krajský soud v posuzovaném případě opřel své závěry o předpoklad, že obviněný se trestné činnosti dopustil výhradně na území České republiky a že důkazy prokazující jeho jednání jsou zde rovněž k dispozici, a proto by jeho trestní stíhání mělo být vedeno v České republice. Již výše bylo poukázáno na nepřesvědčivost této argumentace krajského soudu. Krajský soud v zásadě pominul obsah opatřených extradičních materiálů, z nichž vyplývá, že na Ukrajině je trestní řízení s jednotlivými členy organizované skupiny, na jejíž činnosti se měl obviněný podílet, již ve značně pokročilém stádiu, a někteří její členové již dokonce byli pravomocně odsouzeni (srov. rozsudky na č. l. 247 a č. l. 261). Na Ukrajině se zřejmě také nachází ostatní již odsouzení členové organizované skupiny, na jejíž činnosti se obviněný měl podílet, jakož i poškozené ženy, jejichž svědectví nepochybně bude pro posouzení viny obviněného zásadní. Skutky, na nichž se měl podílet obviněný, sice skutečně byly vyloučeny z řízení proti již odsouzeným I. Y. N., R. L. D. a S. N. G. Z odůvodnění rozsudku Odvolacího soudu Dněpropetrovské oblasti, Ukrajina, je ovšem také patrné, že důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že proti obviněnému A. I. S. nebylo možno pokračovat v trestním řízení s ohledem na neznámé místo jeho pobytu. Z dodatečných informací ukrajinské strany (č. l. 133) se v tomto směru totiž podává, že trestní řízení proti obviněnému bylo ve fázi předběžného vyšetřování na Ukrajině z tohoto důvodu přerušeno (viz č. l. 136) a po obviněném bylo následně vyhlášeno pátrání. Úvahy krajského soudu o důkazní situaci (o důkazní nouzi) ukrajinských orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k trestné činnosti obviněného S. nejsou namístě, neboť na podkladě předložených extradičních materiálů takovéto závěry nelze učinit a navíc soudu v řízení o vydání do ciziny je ani nepřísluší činit (srov. přiměřeně č. 43/1998 Sb. rozh. tr.). O důkazní nouzi ukrajinských orgánů pak nesvědčí ani nevyužití institutu dožádání, jak ve svém rozhodnutí naznačoval krajský soud. V situaci, kdy vyšetřování podílu obviněného na činnosti organizované skupiny je pro jeho nepřítomnost teprve v počátcích, není tím nijak vyloučeno využití tohoto institutu mezinárodní spolupráce ukrajinskými orgány v budoucnu (např. ve vztahu k zajištění výpovědí zaměstnanců nočních klubů, popř. zajištění záznamů cizinecké policie).
Nepřípadné je pak hodnocení krajského soudu ohledně reálnosti vedení trestního řízení proti obviněnému v České republice, k němuž by měly přistoupit tuzemské orgány činné v trestním řízení ve smyslu mezinárodní zásady aut dedere aut punitare po případném nevydání obviněného na Ukrajinu. Z obsahu extradičního spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci vůbec nevyplývá, že by české orgány činné v trestním řízení do současné doby nějakým způsobem činnost obviněného alespoň prověřovaly. O jeho činnosti, vyjma poznatků z řízení na Ukrajině, tak tuzemské orgány doposud patrně neučinily žádná relevantní zjištění. Navíc pokud by trestní řízení skutečně mělo být po případném nevydání obviněného vedeno v České republice, pak by vzhledem k charakteru trestné činnosti obviněného bylo nezbytné opatřit důkazy o činnosti celé zločinecké skupiny na Ukrajině. Obtížnost a náročnost jejich obstarání z Ukrajiny cestou právní pomoci, jakož i povaha těchto důkazních prostředků (tj. výslechy zbývajících členů zločinecké organizace, výslechy poškozených žen atd) krajský soud blíže nezvažoval a nezabýval se tak ani vlivem, který by měl tento postup na celkovou délku trestního řízení proti obviněnému. Jak již bylo výše připomenuto, od spáchání činu uplynulo více jak 7 let, aniž je zřejmé, že by byly na území České republiky zahájeny nějaké úkony ze strany českých orgánů činných v trestním řízení směřující k trestnímu stíhání vydávané osoby.
Tyto nedostatky, jimiž bylo zatíženo řízení a meritorní rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, sice Vrchní soud v Praze, jako soud stížnostní, vytkl soudu prvního stupně, avšak nevyvodil z nich odpovídající procesní důsledky, když oprávněnou stížnost státní zástupkyně nesprávně zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako údajně nedůvodnou.
Z odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je přitom zřejmé, že stížnostní soud se neztotožnil se závěry krajského soudu a nepokládal za správné jeho úvahy, které vedly k rozhodnutí o nepřípustnosti vydání obviněného na Ukrajinu. Přesto však stížnost státní zástupkyně zamítl, neboť na rozdíl od krajského soudu dospěl k závěru, že je dán jiný důvod nepřípustnosti vydání, a to, že vydáním obviněného na Ukrajinu by došlo k porušení čl. 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte, tedy mezinárodních závazků, které je Česká republika povinna respektovat.
Tento postup stížnostního soudu nelze považovat za správný už z procesního hlediska. Nejvyšší soud sice již v usnesení ze dne 12. února 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007 (rozhodnutí je dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), vyslovil názor, že není nezbytné, aby ve výroku rozhodnutí soudu o nepřípustnosti vydání osoby do ciziny, byl obsažen rovněž odkaz na svou povahou hmotně právní ustanovení, která byla důvodem pro takové rozhodnutí soudu. Pokud ovšem ve výroku usnesení soudu prvního stupně je takový odkaz obsažen /ve výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci o nepřípustnosti vydání obviněného se výslovně uvádí ustanovení § 393 odst. 1 písm. g) tr. ř./, pak dospěje-li stížnostní soud k závěru, že vydání obviněného je nepřípustné, ale z jiného zákonného důvodu, tak nemůže zamítnout podanou stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou a zjištěnou vadu usnesení soudu prvního stupně vytknout pouze v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud stížnostní soud v takové situaci dospěje ohledně důvodů nepřípustnosti vydání obviněného k odlišným závěrům než soud prvního stupně, pak mu nezbývá než takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě ve věci, tj. o přípustnosti či nepřípustnosti vydání obviněného, sám rozhodnout, tzn. musí postupovat podle ustanovení § 149 odst. 1 písm. a), popř. b) tr. ř.
Pokud pak jde o samotné okolnosti, v nichž stížnostní soud v posuzovaném případě spatřoval důvod, pro který je vydání obviněného nepřípustné, i v tomto směru je třeba dát za pravdu námitkám ministryně spravedlnosti, a to, že takové okolnosti samy o sobě nepřípustnost vydání obviněného zapříčinit nemohou.
V rámci rozhodování o přípustnosti vydání soud posuzuje splnění všech právních podmínek pro vydání konkrétní osoby do ciziny, a to právních podmínek vyplývajících z trestního řádu (§ 393 odst. 1 tr. ř.) nebo z příslušné mezinárodní smlouvy, podle které je extradiční řízení vedeno (např. podle Evropské úmluvy o vydávání – sdělení č. 549/1992 Sb.), ale musí se zabývat rovněž splněním právních podmínek vyplývajících z jiných v úvahu přicházejících inkorporovaných mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, pokud jsou tyto mezinárodní smlouvy svojí povahou přímo aplikovatelné. Splnění právních podmínek pro rozhodnutí o přípustnosti vydání je tedy třeba posuzovat také z hlediska dodržení jiných mezinárodněprávních závazků České republiky. Rozhodnutí o vydání nesmí těmto mezinárodněprávním závazkům odporovat. V případě, že dojde ke kolizi v úvahu přicházejících mezinárodních smluv, musí soudy vyřešit i tuto otázku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 42/2002 Sb. rozh. tr. nebo nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 2007, sp. zn. III. ÚS 534/06).
Soud tak musí mimo jiné zvažovat rovněž závazky, které Česká republika převzala v oblasti ochrany lidských práv. Vydání osoby do ciziny k trestnímu stíhání či výkonu trestu znamená zpravidla velmi razantní zásah do práv takové osoby a jejích poměrů a jeho přípustnost proto nemůže být posuzována bez uplatnění zásady přiměřenosti. Soud tak musí zkoumat, zda na straně vyžádané osoby nejsou humanitární, zdravotní či jiné závažné osobní důvody, vzhledem k nimž by vydání do ciziny osobě způsobilo nepřiměřenou újmu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. ledna 2007, sp. zn. III. ÚS 534/06).
V posuzovaném případě sice Vrchní soud v Praze dovodil nepřípustnost vydání obviněného právě s poukazem na takovouto nepřiměřenou újmu, mírou intenzity případného zásahu do života obviněného se však v podstatě vůbec nezabýval. Stížnostní soud totiž založil své rozhodnutí o nepřípustnosti vydání obviněného výlučně na zjištění, že obviněný trvale žije a pracuje na území České republiky a dne 1. prosince 2008 se mu zde narodila ze sňatku s českou státní občankou dcera, rovněž česká státní občanka. Jeho vydání k trestnímu stíhání na Ukrajinu by tak podle názoru soudu bylo v rozporu s čl. 8 a 9 Úmluvy o právech dítěte (publikována pod č. 104/1991 Sb.- dále též jen „Úmluva“), podle nichž povinností smluvních stran je respektovat právo dítěte na zachování rodinných svazků a zabezpečit, aby dítě nemohlo být oddělováno od svých rodičů proti jejich vůli. Samotná okolnost spočívající v narození dítěte však podle názoru Nejvyššího soudu důvodem nepřípustnosti vydání být nemůže; tato skutečnost přitom vyplývá již ze samotné Úmluvy o právech dítěte.
V čl. 8 Úmluvy, na nějž v napadeném rozhodnutí odkazoval stížnostní soud, je stanoveno, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti a rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů. Především toto ustanovení není ve smyslu teorie mezinárodního práva veřejného a jí odpovídající judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. již zmiňované usnesení ze dne 12. února 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007) ustanovením přímo vykonatelným, neboť aplikace povinnosti v něm obsažené je odvislá od přijetí příslušné zákonné úpravy (srov. „…v souladu se zákonem…“).
Nejedná se tedy o ustanovení, které by v praxi bylo nutné přednostně aplikovat před příslušnými vnitrostátními předpisy (tj. před ustanoveními hlavy dvacáté páté tr. ř.) a odkazem na něj, tak již s ohledem na jeho povahu v rámci posuzování přípustnosti vydání obviněného, přímo argumentovat nelze. Druhý z článků Úmluvy, na nějž vrchní soud v napadeném rozhodnutí odkazoval, tedy čl. 9, jenž zní „státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte“, pak sice je možno považovat za ustanovení přímo vykonatelné, tedy takové povahy, že z něj pro aplikující vnitrostátní orgány přímo vyplývá povinnost zajistit, aby dítě nemohlo být nedůvodně odděleno od svých rodičů, tuto povinnost však sama Úmluva výrazně omezuje v čl.
9 odstavci čtvrtém, a to pro případy „… jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo smrt … jednoho nebo obou rodičů dítěte…“, kdy smluvním státům toliko stanoví povinnost poskytnout na požádání rodičům, dítěti, nebo případně jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) členů rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte. Ani sama Úmluva o právech dítěte tedy nepočítá s možností, že by závazek smluvních států neoddělovat děti od jejich rodičů proti jejich vůli mohl být důvodem nevydání obviněného k trestnímu stíhání jinému státu, což lze nepochybně považovat za obdobný postup, jako jsou ty, které jsou uvedeny v čl.
9 odst. 4 věta první Úmluvy. Rozhodnutí soudu o nepřípustnosti vydání obviněného proto toliko poukazem na čl. 9 Úmluvy o právech dítěte odůvodnit nelze. Obdobně je ostatně koncipováno i právo na rodinný a soukromý život v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sdělení č. 209/1992 Sb.), kde je rovněž státním orgánům dovolen zásah do tohoto práva, a to tam, kde je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.
V této souvislosti nelze přehlédnout povahu, charakter a závažnost trestné činnosti (tj.
rozsáhlé a dlouhodobé mezinárodní obchodování s lidmi za účelem jejich sexuálního zneužití) ohledně níž se žádá o vydání obviněného S. Proto také nelze souhlasit s názorem Vrchního soudu v Praze, že vydání obviněného odporuje ustanovení § 377 tr. ř., tj. že žádosti orgánu cizího státu nelze vyhovět, jestliže by jejím vyřízením byla porušena Ústava České republiky nebo takové ustanovení právního řádu České republiky, na kterém je třeba bez výhrady trvat, anebo jestliže by vyřízením žádosti byl poškozen jiný významný chráněný zájem České republiky.
Ze všech shora uvedených důvodů byl opravný prostředek ministryně spravedlnosti shledán Nejvyšším soudem důvodným. Nejvyšší soud tedy zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2009, sp. zn. 2 To 32/2009, jakož i jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 28 Nt 204/2005, a s ohledem na povahu a rozsah zjištěných pochybení přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení krajský soud, při vázanosti právním názorem Nejvyššího soudu, shledá-li to potřebným případně opatří i další potřebné podklady pro posouzení otázky přípustnosti vydání A. I. S. na Ukrajinu, a poté znovu rozhodne, zda v posuzované věci jsou splněny všechny právní podmínky pro rozhodnutí o přípustnosti či nepřípustnosti vydání A. I. S. na Ukrajinu.
Na závěr považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že pokud by se obviněného, který se nenacházel v předběžné vazbě, nepodařilo zajistit pro účely vydávacího řízení (např. proto, že již opustil území České republiky), soud by nemohl rozhodovat o přípustnosti nebo nepřípustnosti jeho vydání, ale s ohledem na absenci objektivních podmínek by musel být návrh státního zástupce na jeho vydání zamítnut (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. 11 Tcu 4/2007, dostupné z: http://www.nsoud.cz), dále č. 26/1996 Sb. rozh. tr.). Z tohoto důvodu, jakož i s ohledem na povahu vytýkaných pochybení na straně obou nižších soudů, Nejvyšší soud nemohl vyhovět návrhu ministryně spravedlnosti, aby ve věci vydání obviněného S. sám rozhodl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík