11 Tdo 1025/2025

11 Tdo 1025/2025-1478

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 dovolání obviněného J. K. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, podané proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2025, č. j. 4 To 10/2025-1409, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 42/2023, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 9. 2024, č. j. 3 T 42/2023-1347, byl obviněný J. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vyjma toho okresní soud uložil obviněnému podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech i družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to ve výměře deseti let, jakož i v zákazu samostatné výdělečné činnosti s předmětem nákupu, prodeje či skladování zemědělských plodin, včetně přijímání peněžních prostředků či jiného majetkového plnění z této činnosti taktéž ve výměře deseti let.

2. Souběžně okresní soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozeným J. O. majetkovou škodu ve výši 616.656 Kč, Jindřichovskému obchodnímu družstvu majetkovou škodu ve výši 775.368 Kč, Zemědělskému družstvu Pozovice majetkovou škodu ve výši 320.004 Kč, 1. zemědělské a.s. Chorušice akciové společnosti majetkovou škodu ve výši 2.650.021 Kč, Zemědělské akciové společnosti Koloveč, majetkovou škodu ve výši 1.455.000 Kč, SALIMA družstvu Velim majetkovou škodu ve výši 485.000 Kč, společnosti DUSPOL spol. s r.o., majetkovou škodu ve výši 342.500 Kč, JZD Radkov-družstvu vlastníků, majetkovou škodu ve výši 213.282 Kč, V. Š. majetkovou škodu ve výši 1.225.125 Kč a D. Š. majetkovou škodu ve výši 408.375 Kč.

3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu ve Znojmě následně podali odvolání jak obviněný J. K., tak prostřednictvím svého zmocněnce poškozená společnost Zemědělská akciová společnost Koloveč. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. 4 To 10/2025-1409 tak, že z podnětu odvolání poškozené společnosti ve výroku o náhradě škody stran této poškozené podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek okresního soudu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit Zemědělské akciové společnosti Koloveč majetkovou škodu ve výši 1.455.000 Kč, zatímco v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Naproti tomu o odvolání obviněného rozhodl krajský soud tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

1. v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch předstíral, že je K. Š., jednatel společnosti XY s.r.o. (dále jen XY s.r.o.), jehož jménem začátkem měsíce září 2021 oslovil z telefonního čísla XY poškozeného soukromého zemědělce J. O., u kterého objednal 65 tun potravinářské pšenice a dne 3. 9. 2021 mu zaslal z e-mailové adresy XY podepsanou kupní smlouvu, na základě které se zavázal v období od 3. 9. 2021 do 3. 10. 2021 odebrat 65 tun potravinářské pšenice v ceně 5.600 Kč za tunu, přičemž si telefonicky a emailem odsouhlasili navýšení ceny na 5.800 Kč za tunu a dále navýšení množství odebrané komodity, načež v první polovině září roku 2021 odebral od poškozeného z posklizňové linky z bývalého areálu zemědělského družstva ve XY celkem 106,32 tun potravinářské pšenice, na základě čehož mu byla dne 15.

9. 2021 vystavena ze strany poškozeného faktura č. 21028 na částku 616.656 Kč se splatností 6. 10. 2021, ze které však neuhradil ničeho, neboť již od prvopočátku jednal v úmyslu za odebrané zboží nezaplatit ani z části, přestože minimálně 55,76 tun obratem přeprodal společnosti JOSTA spol. s.r.o., IČ:48038148, se sídlem U hranic 1384/9, 100 Praha 10 - Strašnice, za částku 4.900 Kč za tunu, která je dále přeprodala společnosti Agro Trade Praha, a.s., která za pšenici zaplatila celkem 292.005 Kč (což je 5.250 Kč za tunu) firmě Josta, a se zbytkem pšenice naložil nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu a stal se pro poškozeného nekontaktním, čímž J.

O. způsobil škodu ve výši nejméně 616.656 Kč, 2. v přesně nezjištěný den měsíce srpna 2021, kdy se vydával za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J. K., v úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, když s ohledem na svou finanční situaci a množství závazků po splatnosti věděl, že nebude schopen závazek řádně splnit, kontaktoval z telefonních čísel XY a XY, J. O., obchodní zástupkyni poškozeného Jindřichovského obchodního družstva, IČ: 06810616, se sídlem Jindřichov č. 541, 793 83 Jindřichov, od které poptával nákup ledku amonného a močoviny, kdy následně dne 17.

9. 2021 uzavřeli prostřednictvím e-mailové adresy XY kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka 100 tun ledku amonného a 100 tun NPK s termínem dodání září 2021 a splatností faktur ve lhůtě 14 dnů, a následně v období od 30. 9. 2021 do 15. 10. 2021 poškozené družstvo dodalo společnosti XY s.r.o. 100 tun NPK a 96 tun ledku amonného a současně vystavilo následující faktury: - dne 30. 9. 2021 fakturu č. 21098 na částku 356.950 Kč splatnou dne 14. 10. 2021, - dne 30. 9. 2021 fakturu č. 21099 na částku 356.950 Kč splatnou dne 14.

10. 2021, - dne 7. 10. 2021 fakturu č. 210100 na částku 356.950 Kč splatnou dne 21. 10. 2021,

- dne 7. 10. 2021 fakturu č. 210101 na částku 356.950 Kč splatnou dne 21. 10. 2021,

- dne 13. 10. 2021 fakturu č. 210103 na částku 258.456 Kč splatnou dne 27. 10. 2021,

- dne 15. 10. 2021 fakturu č. 210104 na částku 258.456 Kč splatnou dne 29. 10. 2021,

- dne 15. 10. 2021 fakturu č. 210105 na částku 258.456 Kč splatnou dne 29. 10. 2021,

- dne 15. 10. 2021 fakturu č.

210106 na částku 258.456 Kč splatnou dne 29. 10. 2021, kdy obv. K. po opakovaných urgencích, po splatnosti vystavených faktur, uhradil dne 11. 11. 2021 z bankovního účtu č. XY společnosti XY s.r.o., toliko fakturu č. 21098 na částku 356.950 Kč a fakturu č. 210103 na částku 258.456, Kč, a dále v rámci vyrovnání obchodu dodal ve dnech 10. 11. 2021 a 18. 11. 2021 celkově 108,52 tuny krmné pšenice v hodnotě 601.822 Kč, ve dnech 26. 1. 2022 a 28. 1. 2022 41,82 tun ovsa v hodnotě 161.007 Kč a dne 7. 3. 2022 uhradil bankovním převodem 200.000 Kč a dne 10. 3. 2022 uhradil ze svého bankovního účtu XY, vedeného u Raiffeisenbank a.s. částku 108.021 Kč, následně pak přestal s poškozenou komunikovat a poslední 3 faktury č. 210104, 210105, 210106 již neuhradil, kdy blíže neurčené množství hnojiva odvezl do Agro Slatiny a.s. a použil je jako náhradní plnění na starší pohledávku Agro Slatiny a.s. vůči XY s.r.o., čímž způsobil Jindřichovskému obchodnímu družstvu, škodu ve výši 775.368 Kč,

3. v přesně nezjištěný den měsíce září 2021, kdy se vydával za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J. K., v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, když s ohledem na svou finanční situaci a množství závazků po splatnosti věděl, že nebude schopen závazek řádně splnit, kontaktoval z telefonního čísla XY Jana Marka, předsedu představenstva poškozeného Zemědělského družstva Pozovice, IČ 13582631, se sídlem Smilov 52, 582 53 Štoky, od kterého poptával nákup sladovnického ječmene, kdy následně po osobní návštěvě v sídle Zemědělského družstva Pozovice, se dohodl na nákupu 100 tun sladovnického ječmene v jednotkové ceně 5.400 Kč za tunu se splatností faktur ve lhůtě 14 dnů, přičemž dne 21.

9. 2021 prostřednictvím e-mailové adresy XY zaslal kupní smlouvu, kterou Jan Marek potvrdil, a na základě této kupní smlouvy bylo ze skladu Zemědělského družstva Pozovice odvezeno v době od 29. 9. 2021 do 18. 10. 2021 celkově 118,99 tun sladovnického ječmene a Zemědělské družstvo Pozovice v rámci vypořádání obchodního vztahu vystavilo následující faktury: - dne 29. 9. 2021 fakturu č. 202114245 na částku 164.052 Kč, - dne 12. 10. 2021 fakturu č. 202114259 na částku 158.490 Kč - dne 18. 10. 2021 fakturu č. 202114263 na částku 320.004 Kč, kdy obviněný K.

po splatnosti vystavených faktur a opakovaných urgencích uhradil dne 11. 11. 2021 z bankovního účtu č. XY společnosti XY s.r.o., poté, co přijal platbu od poškozeného pod bodem 4, toliko fakturu č. 202114245 na částku 164.052 Kč a fakturu č. 202114259 na částku 158.490 Kč, následně přestal komunikovat a poslední vystavenou fakturu č. 202114263 již neuhradil, čímž způsobil poškozenému Zemědělskému družstvu Pozovice, škodu ve výši 320.004 Kč, 4. vědom si své špatné finanční situace, jakožto osoba ovládající bankovní účet společnosti XY s.r.o., číslo XY, vedeného u Raiffeisenbank a.s., vydávajíc se za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J.

K., v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, dne 1. 11.

2021 kontaktoval ze svého emailu XY poškozenou společnost 1. zemědělská a.s. Chorušice akciová společnost, IČO 46357238, se sídlem Chorušice 118, které mimo jiné nabídnul k prodeji hnojivo ledek amonný pod označením LAD 27%, přičemž na tuto nabídku zareagoval předseda představenstva poškozené společnosti MVDr. Miroslav Hrdlička, se kterým se prostřednictvím e-mailové komunikace a telefonní komunikace z čísel XY a XY dohodl na prodeji 200 tun hnojiva ledku amonného pod označením LAD 27% s termínem dodání do 15.

2. 2022 za částku 2.650.000 Kč s tím, že obviněný K. požadoval úhradu objednaného zboží předem, kdy dne 8. 11. 2021 tyto společnosti uzavřely kupní smlouvu a dne 11. 11. 2021 uhradila poškozená zálohovou fakturu č. 20210020 ve výši 2.650.000 Kč na bankovní účet XY a následně dne 1. 2. 2022 na základě zaslané faktury č. 20220001 uhradila stejným způsobem ještě doplatek ve výši 21 Kč, avšak dohodnuté zboží u nikoho neobjednal a ve smluvené době společnost XY s.r.o. uhrazené zboží poškozené nedodala, a až dne 9.

3. 2022 obviněný K. zaslal e-mailovou zprávu z e-mailového adresy XY, že objednané zboží nemůže být dodáno z důvodu problému v Evropě s tím, že finanční prostředky z neuskutečněného prodeje budou vráceny do 18. 3. 2020, což se však nestalo a následně obviněný přestal s poškozenou komunikovat, přičemž finanční prostředky, zaslané poškozenou na bankovní účet společnosti XY s.r.o., byly ihned použity k jiným platbám, mj. k úhradě závazků společnosti XY s.r.o., např. závazku ve výši 432.653 Kč, jehož splatnost byla 10.

1. 2020, nebo závazku ve výši 429.216 Kč, jehož splatnost byla 1. 3. 2021, nebo na částečnou úhradu závazku vůči poškozenému pod bodem 2, a pro soukromé potřeby obv. K., čímž poškozené 1. zemědělské a.s. Chorušice akciová společnost způsobil škodu ve výši 2.650.021 Kč,

5. vědom si své špatné finanční situace, jakožto osoba ovládající bankovní účet společnosti XY s.r.o., číslo XY, vedeného u Raiffeisenbank a.s., vydávajíc se za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o. pod neexistující identitou osoby J. K., v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, dne 1. 11. 2021 kontaktoval ze svého emailu XY poškozenou společnost Zemědělská akciová společnost Koloveč, IČ 477117700, se sídlem Koloveč, Tyršova 146, 345 43 Koloveč, které mimo jiné nabídnul k prodeji syntetická hnojiva, přičemž na tuto nabídku zareagoval předseda představenstva poškozené společnosti p.

Josef Mastný, se kterým se prostřednictvím e-mailové komunikace a telefonní komunikace z čísla XY dohodl na prodeji 75 tun močoviny s termínem dodání do 25. 2. 2022 za částku 1.455.000 Kč s tím, že obviněný K. požadoval úhradu objednaného zboží předem, kdy dne 19. 1. 2022 tyto společnosti uzavřely kupní smlouvu a téhož dne uhradila poškozená zálohovou fakturu č. 20220003 ve dvou platbách v celkové výši 1.455.000 Kč na bankovní účet XY, avšak dohodnuté zboží u nikoho neobjednal a ve smluvené době společnost XY s.r.o.

uhrazené zboží poškozené přes opakované sliby nedodala a teprve dne 29. 3. 2022 obviněný K.

zaslal poškozené SMS zprávu z telefonního čísla XY s tím, že záloha za zboží bude vrácena do konce příštího týdne, což se tak nestalo, a následně obviněný přestal komunikovat, přičemž finanční prostředky zaslané na bankovní účet společnosti XY s.r.o. byly ihned použity k jiným platbám, mj. k úhradě závazků společnosti XY s.r.o. a pro soukromé potřeby obviněného K., čímž poškozené Zemědělská akciová společnost Koloveč způsobil škodu ve výši 1.455.000 Kč, 6. vědom si své špatné finanční situace, jakožto osoba ovládající bankovní účet společnosti XY s.r.o., číslo XY vedeného u Raiffeisenbank a.s., vydávajíc se za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J.

K., v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, dne 18. 11. 2021 kontaktoval ze svého e-mailu XY poškozenou společnost SALIMA družstvo Velim, IČ 47048361, se sídlem Velim, Sokolská 24, 281 00 Velim, které mimo jiné nabídnul k prodeji močovinu, přičemž na tuto nabídku zareagoval místopředseda představenstva poškozené p. Pavel Drastil, se kterým se obviněný prostřednictvím e-mailové komunikace a telefonní komunikace z čísla XY dohodl na prodeji 200 tun močoviny s termínem dodání do 25.

2. 2022 za částku 1.940.000 Kč s tím, že obviněný K. požadoval úhradu první části objednaného zboží předem, kdy dne 24. 1. 2022 tyto společnosti uzavřely kupní smlouvu v sídle poškozené a dne 25. 1. 2022 uhradila poškozená zálohovou fakturu č. 20220005 ve výši 485.000 Kč na bankovní účet XY, avšak dohodnuté zboží u nikoho neobjednal a ve smluvené době společnost XY s.r.o. uhrazené zboží poškozené přes opakované sliby nedodala, a následně obviněný K. přestal komunikovat, přičemž finanční prostředky zaslané na bankovní účet společnosti XY s.r.o.

byly ihned užity k jiným platbám, mj. k úhradě závazků společnosti XY s.r.o. a pro soukromé potřeby obviněného K., čímž poškozené SALIMA družstvo Velim způsobil škodu ve výši 485.000 Kč, 7. vědom si své špatné finanční situace, jakožto osoba ovládající bankovní účet společnosti XY s.r.o., číslo XY vedeného u Raiffeisenbank a.s., vydávajíc se za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J. K., v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, dne 18.

1. 2022 kontaktoval ze svého e-mailu XY poškozenou společnost DUSPOL spol. s r.o., IČ: 49969722, se sídlem Dolní Dubňany 171, 671 73 Dolní Dubňany, které mimo jiné nabídnul k prodeji hnojivo ledek LAD 27%, přičemž na tuto nabídku zareagoval jednatel poškozené společnosti p. Petr Pecina, se kterým se prostřednictvím e-mailové komunikace a telefonní komunikace na čísle XY dohodl na prodeji 25 tun hnojiva ledku LAD 27% s termínem dodání do 25. 2. 2021 za částku 342.500 Kč s tím, že obviněný K. požadoval úhradu objednaného zboží předem, kdy dne 25.

1. 2022 tyto společnosti uzavřely kupní smlouvu a téhož dne uhradila poškozená zálohovou fakturu č. 20220006 ve výši 342.000 Kč na bankovní účet XY, avšak obžalovaný dohodnuté zboží u nikoho neobjednal a ve smluvené době společnost XY s.r.o.

uhrazené zboží poškozené přes opakované sliby nedodala a teprve dne 9. 3. 2022 obviněný K. zaslal e-mailovou zprávu z e-mailového účtu XY s tím, že objednané zboží nemůže být dodáno z důvodu problémů v Evropě a finanční prostředky z neuskutečněného prodeje budou vráceny do 18. 3. 2020, což se nestalo a následně obviněný přestal komunikovat, přičemž finanční prostředky zaslané na bankovní účet společnosti XY s.r.o. byly ihned použity k jiným platbám, mj. k úhradě závazků společnosti XY s.r.o. a pro soukromé potřeby obviněného K., čímž poškozené DUSPOL spol.

s r.o. způsobil škodu ve výši 342.500 Kč, 8. vědom si své špatné finanční situace, jakožto osoba ovládající bankovní účet společnosti XY s.r.o. číslo XY, vedeného u Raiffeisenbank a.s., dne 13. 12. 2021, v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, když s ohledem na svou finanční situaci a množství závazků po splatnosti věděl, že nebude schopen závazek řádně splnit a ani to neměl v úmyslu, zaslal prostřednictvím e-mailové schránky nabídku na koupi zemědělských plodin a prodej hnojiv zemědělské firmě ZVS Nemyšl spol.

s.r.o., vydávajíc se za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J. K., na kterou v polovině ledna roku 2022 telefonicky zareagoval pan A. L., člen poškozeného JZD Radkov-družstva vlastníků, IČ: 03383466, se sídlem Balková Lhota 14, 391 31, kterého zaujala výhodná nabídka výkupu ovsa, kdy následně po osobní návštěvě v sídle poškozeného JZD Radkov-družstva vlastníků se dohodl na nákupu 43 tun ovsa v jednotkové ceně 5.100 Kč za tunu se splatností faktur ve lhůtě 21 dnů, přičemž dne 25.

1. 2022 prostřednictvím e-mailové adresy XY zaslal kupní smlouvu, kterou podepsal p. Jan Kadlec, předseda JZD Radkov-družstva vlastníků, a na základě této kupní smlouvy bylo pak ze skladu poškozeného družstva odvezeno ve dnech 26. 1. 2022 a 28. 1. 2022 celkem 41,82 tun ovsa v hodnotě 213.282 Kč, přičemž po době splatnosti koncem února 2022 obviněný K. sliboval okamžité uhrazení vystavené faktury v hotovosti do druhého dne, následně však přestal komunikovat a vystavenou fakturu č. 222005 ze dne 10.

2. 2022 neuhradil, přičemž dodaný oves použil na úhradu svého závazku vůči poškozenému pod bodem 2, čímž způsobil poškozenému JZD Radkov-družstvo vlastníků škodu ve výši 213.282 Kč, 9. vědom si své špatné finanční situace, jakožto osoba vydávající se za obchodního zástupce společnosti XY s.r.o., pod neexistující identitou osoby J. K., v podvodném úmyslu nedodržet sjednaný závazek a neoprávněně se obohatit, dne 18. 1. 2022 kontaktoval ze svého e-mailu XY poškozeného soukromého zemědělce D. Š. na e-mailové adrese XY, kterému mimo jiné nabídnul k prodeji hnojivo ledek amonný pod označením LAD 27%, přičemž na tuto nabídku zareagoval dne 24.

2. 2022 poškozený D.

Š., se kterým se prostřednictvím e-mailové komunikace a telefonní komunikace na čísle +420 771 200 509, dohodl na prodeji 25 tun hnojiva ledku amonného pod označením LAD 27%, s termínem dodání do konce března 2022 za částku 408.375 Kč, a dále na prodeji 75 tun hnojiva ledku LAD 27% pro poškozeného soukromého zemědělce V. Š., s termínem dodání do konce března 2022 za částku 1.225.125 Kč s tím, že obviněný K. uzavřel kupní smlouvy s poškozenými D. Š. a V. Š. prostřednictvím e-mailu dne 4. 3. 2022, kdy dne 9.

3. 2022 si pak obviněný na pobočce Raiffeisenbank a.s. v Brandýse nad Labem založil soukromý bankovní účet XY a následně vytvořil jménem společnosti XY s.r.o. zálohovou fakturu č. 20220010 pro odběratele V. Š., se splatností 8. 3. 2022 na částku 1.225.125 Kč a také zálohovou fakturu č. 20220011 pro odběratele D. Š., se splatností 8. 3. 2022 na částku 408.375 Kč, které zaslal na e-mailovou adresu XY, přičemž do těchto zálohových faktur uvedl svůj nový bankovní účet XY, kdy na základě zálohové faktury č. 20220010 uhradil poškozený V.

Š. dvěma bankovními převody ve dnech 9. 3. 2022 a 10. 3. 2022 ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet obviněného číslo XY celkově částku 1.225.125 Kč a na základě faktury č. 20220011 uhradil poškozený D. Š. bankovním převodem dne 10. 3. 2022 ze svého bankovního účtu číslo XY na tentýž bankovní účet obviněného číslo XY částku 408.375 Kč, avšak dohodnuté zboží u nikoho neobjednal a ve smluvené době uhrazené zboží přes opakované sliby společnost XY s.r.o. nedodala a následně obviněný K. přestal komunikovat na telefonním čísle XY a peníze z neuskutečněného prodeje nevrátil, neboť je v průběhu měsíce března 2022 použil pro úhradu předchozího závazku společnosti XY s.r.o.

vůči poškozené pod bodem 2 a pro soukromé potřeby, čímž poškozenému V. Š. způsobil přímou škodu ve výši 1.225.125 Kč a poškozenému D. Š. způsobil přímou škodu ve výši 408.375 Kč, kdy celkem tak svým jednáním způsobil poškozeným škodu v celkové výši 8.491.331 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, č.j. 2 T 20/2020, ze dne 24. 5. 2021, s nabytím právní moci 11. 6. 2021, uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kdy výrok o trestu mimo jiné i z tohoto rozhodnutí byl následně zrušen rozsudkem Krajským soudem v Ústí nad Labem ze dne 4.

10. 2023 č. j. 80 T 11/2021-1784, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, č. j. 8 To 6/2024-1835, s nabytím právní moci dne 6. 3. 2024, jímž byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr.

zákoníku a byl mu za sbíhající se trestnou činnost uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců a trest zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to ve výměře 10 let a v zákazu samostatné výdělečné činnosti s předmětem nákupu, prodeje či skladování zemědělských plodin včetně přijímání peněžních prostředků či jiného majetkového plnění z této činnosti ve výměře 10 let, který vykonává.

5. Obviněný J. K. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2025, č. j. 4 To 10/2025-1409, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 9. 2024, č. j. 3 T 42/2023-1347, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí variantě, neboť podle jeho mínění jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaných trestných činů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž současně nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

Vyjma toho dovolatel odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, jakož i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, neboť krajský soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr.

ř.

6. V prvé řadě dovolatel napadl výpověď klíčového svědka P. G., kterou označil za veskrze nepravdivou a stojící v protikladu s dalšími ve věci učiněnými skutkovými zjištěními, které podle obviněného vykazovaly vyšší objektivitu a pravdivosti než skutečnosti vyplývající z předmětné výpovědi jmenovaného svědka. Odvolací soud např. nevěnoval pozornost tomu, že obviněný poukazoval (nejen v odvolacím řízení) na zjevné rozpory, kdy svědek G. v protokolu z veřejného zasedání konaného dne 20. 9. 2024 se nejprve vyjadřuje velmi nekonkrétně, a poté své předchozí tvrzení razantně popírá. Odvolací soud rovněž nezohlednil nesprávný postup soudu prvního stupně, který tomuto svědkovi během jeho výslechu pokládal návodné otázky anebo mu přímo napovídal např. slovy „musíte si vzpomenout“ (viz protokol ze dne 20. 9. 2024).

7. Dovolatel rovněž namítl, že krajský soud nevyslechl svědky L. V. a Z. M., byť jejich výpovědi mohly vážným způsobem zpochybnit spornou výpověď svědka G. Podle tvrzení dovolatele byl L. V. účasten situace, kdy se svědkem G. řešil vracení peněžních částek za dodávky hnojiv a Z. M. mohl dosvědčit, že obviněný řešil závazek společnosti JOSTA spol. s. r. o. v souvislosti s dodávkou hnojiv, neboť tato společnost na hnojiva obdržela finanční zálohy. Tím, že odvolací soud provedení těchto svědeckých výpovědí odmítl, tak obviněnému fakticky zabránil v prokázání jeho neviny.

8. S výše uvedeným souvisí také další námitka obviněného stran rozporů mezi protokolací hlavního líčení a skutečným obsahem toho, co svědkové během hlavních líčení vypovídali. V této souvislosti obviněný odkázal na protokol z hlavního líčení ze dne 20. 9. 2024, který je podle jeho názoru „postaven“ tak, aby výpověď svědka G. působila jako věrohodná. Pokud odvolací soud odmítl námitky obviněného stran objektivních vad protokolace, pak pochybil, neboť zmíněné rozpory odrážejí zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě a v konečném důsledku vedly i k nesprávnému právnímu posouzení projednávaných skutků ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

9. Dovolatel rovněž namítl, že postupem Okresního soudu ve Znojmě byl zkrácen na svém právu na obhajobu tím, že mu nebyl poskytnut dostatečný časový prostor na přípravu závěrečné řeči, v níž chtěl výše uvedené výhrady přednést a shrnout.

10. Závěrem dovolatel prohlásil, že Krajský soud v Brně svým rozsudkem v podstatě potvrdil rozhodnutí okresního soudu, pročež je přesvědčen o tom, že stávající stav nelze napravit jinak než podáním mimořádného opravného prostředku. Z těchto důvodů obviněný J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací podle § 265k odst. l tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1, písm. g), h), m) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2025, č. j. 4 To 10/2025-1409, v celém rozsahu, a následně tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

11. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 14. 10. 2025, č. j. 1 NZO 793/2025-9, vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K dovolatelem rozporované výpovědi svědka P. G. státní zástupce konstatoval, že tento svědek jasně identifikoval obviněného jako osobu, se kterou v roce 2021 jednal o zobchodování zemědělských komodit. Následně podal spolehlivé informace o finančních transakcích, které obviněný svým podvodným jednáním inicioval a které mezi nimi proběhly, stejně jako vyloučil pravost obviněným předložených dokladů, které měly prokazovat, že obviněný mu předal finanční prostředky pocházející z jednotlivých obchodů. V této souvislosti státní zástupce odkázal na body 31. a 56. odůvodnění odsuzujícího rozsudku okresního soudu s tím, že o věrohodnosti výpovědi svědka P. G. nepochyboval nejen okresní, ale ani krajský soud. Z hlediska okolností podřaditelných pod objektivní stránku trestného činu podvodu státní zástupce vyjádřil naprostý souhlas s tvrzením tohoto svědka, že s obviněným žádnou dohodu na objednávku hnojiv neuzavřel. Pokud obviněný soudu předložil doklady k jím tvrzeným obchodům, státní zástupce na základě provedených důkazů konstatoval, že svědek G. je nikdy nepodepsal a že v této souvislosti od obviněného žádné peníze nepřevzal.

12. K otázce tzv. opomenutých důkazů stran navrhovaných výslechů L. V. a Z. M. se státní zástupce ztotožnil s okresním soudem, který v odůvodnění svého rozhodnutí stručně vyložil, proč výpovědi těchto svědků vyhodnotil jako nadbytečné. S těmito důvody se plně ztotožnil i krajský soud, který v odůvodnění svého rozsudku dostatečně reagoval i na opakovaný návrh obviněného uplatněný u veřejného zasedání o odvolání. Oba soudy tedy o důkazních návrzích obhajoby rozhodly a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, pročež zamítnutí návrhu obviněného na výslech obou osob nelze v žádném ohledu verifikovat jako projev soudní libovůle činěné v jeho neprospěch.

13. K dovolatelem zpochybňované úplnosti procesu dokazování státní zástupce doplnil, že dokazování jednoznačně není bezbřehé, a proto jeho rozsah nemůže být určován přáními či požadavky obviněného. Tuto skutečnost však obviněný přehlíží a pasuje se do role subjektu, který je jako jediný oprávněn určovat, jaký důkaz má být proveden a jak má být následně vyhodnocen. Avšak v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Odmítne-li soud provést důkaz navržený některou ze stran trestního řízení, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Tomuto zákonnému požadavku přitom oba soudy nižších stupňů v projednávané věci jednoznačně dostály.

14. K obviněným namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že dovolatelova argumentace neobsahuje námitky, které by byly pod předmětný dovolací důvod podřaditelné. Pokud obviněný vyjádřil pochybnosti o správnosti aplikované právní kvalifikace, činí tak na podkladě vlastní polemiky se skutkovými zjištěními soudů. Účelem dovolání však není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí, ani plná revize skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů.

15. S obviněným státní zástupce vyjádřil nesouhlas i pokud jde o jím uplatněnou výhradu údajného zkrácení jeho práva na obhajobu z důvodu neposkytnutí dostatečného prostoru na přípravu závěrečné řeči. Z přiloženého spisového materiálu vyplynulo, že po skončení dokazování bylo hlavní líčení přerušeno do 25. 9. 2024, aby měl obviněný dostatečný časový prostor pro přípravu svého závěrečného návrhu. Vzhledem k tomu, že v dané věci nebyla shledána pochybení ve smyslu výše uvedených dovolacích důvodů, postrádá jakékoli opodstatnění i námitka obviněného, kterou vtělil pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

16. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné a aby o tomto dovolání rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než jím navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci i jiným než navrženým způsobem.

17. Vyjádření státního zástupce bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice. V této souvislosti obhájce dovolacímu soudu přeposlal písemné vyjádření obviněného, v rámci kterého vyjádřil se stanoviskem státního zástupce striktní nesouhlas. V této souvislosti opětovně akcentoval celkový nesoulad protokolace se skutečným průběhem hlavního líčení, týkající se zejména výpovědí svědka P. G. učiněných v rámci hlavních líčení konaných dne 20. 9. 2024 a dne 25. 9. 2024 (jakož i dalších pochybení).

18. Konkrétně dovolatel tvrdí, že v protokolu z hlavního líčení konaného dne 20. 9. 2024: - na str. 2 ve výpovědi svědka P. G. v předposledním odstavci chybí část výpovědi týkající se pokladních dokladů, - na str. 3 v otázce „A to se stále vztahuje k tomuto milionu?“ podle zvukového záznamu chybí slovo „všechno“, tedy doslovné znění otázky zní: „A to se všechno stále vztahuje k tomu milionu?“ - na str. 3 v rámci čtvrté otázky ve znění: „To, že to má být hotově, chtěl pan K.?“ podle zvukového záznamu nezaznělo slovo „ano“, avšak v protokolu je uvedena odpověď: „Ano, to přebíral on.“ - na str. 3 v rámci osmé otázky, která zněla: „S panem K. kolik?“ svědek P. G. podle zvukového záznamu odpověděl: „To vám neodhadnu.“, avšak v protokolu je uvedeno: „Myslím, že to mohly být dva nebo tři obchody.“, - na str. 4 odpověď v odpovědi: „Myslím, že to bylo v době, kdy jsem ještě fungoval ve firmě JOSTA spol. s.r.o.“ ve skutečnosti chybí slovo „pouze“, tedy věta zněla: „Myslím, že to bylo pouze v době, kdy…“, - na str. 5 ve větě „obžalovaný předložil…“ chybí část výpovědi.

19. Také v protokolu z hlavního líčení ze dne 25. 9. 2024 dovolatel dohledal, že na str. 1 v předposledním odstavci chybí jeho vysvětlení vzniklého problému, které je podle jeho názoru důležité. Na základě toho dovolatel dospěl k názoru, že oba protokoly z hlavních líčení jsou „upraveny v jeho neprospěch“, a proto usiluje prokázat celkovou nevěrohodnost svědka P. G. Tuto námitku opětovně vznesl u veřejného zasedání u Krajského soudu v Brně, avšak ani odvolací soud k ní nezaujal odlišné stanovisko a dostatečně se k ní vyjádřil v bodu 30. odůvodnění svého rozsudku, s čímž však dovolatel vyjádřil (s ohledem na výše uvedené rozpory v protokolaci) striktní nesouhlas.

20. K poznámce státního zástupce, že „dokazování není bezbřehé“ dovolatel uvedl, že „břehy dokazování“ by měly být tak daleko, aby soud neměl pochybnost o tom, že se skutek mohl stát jinak. Poté zopakoval, že L. V. byl u toho, když osobně jednal se svědkem G. o vrácení záloh na hnojiva a rovněž se Z. M. (jako novým jednatelem prodané společnosti) jednal o vrácení záloh na objednaná hnojiva. Z těchto důvodů trvá na provedení jejich výpovědí, neboť se jedná o důkazy svědčící v jeho prospěch.

21. K průběhu dokazování obviněný doplnil, že předsedkyně senátu Okresního soudu ve Znojmě v průběhu hlavního líčení několikrát uvedla, že bez patřičných dokladů se v obchodu se zemědělskými komoditami nemůže zorientovat (nerozumí „tokům zboží a financí“). Tyto listinné důkazy však obviněný prezentoval v rámci veřejného zasedání. Nicméně Krajský soud v Brně je v rámci svého rozhodnutí nikterak nezohlednil, neprověřil, pouze je zamítl. Stran přednesení své závěrečné řeči dovolatel opětovně zopakoval, že neměl dostatečný časový prostor na její přípravu. Z těchto důvodů dovolatel tvrdí, že jeho dovolání je opodstatněné a Nejvyšší soud žádá, aby na základě výše uvedených skutečností pokračoval v řízení.

III. Přípustnost dovolání

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

23. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

24. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

25. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. V rámci tohoto dovolacího důvodu přitom platí, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod však umožňuje nápravu jen v těch případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy nelze v žádném případě vykládat extenzivně tak, že by jím došlo k obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkové povahy, neboť umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

26. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).

27. V případě dovolání opírajícího se o obviněným uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.) Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je rovněž možné vznášet námitky ve vztahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).

28. V neposlední řadě obviněný ve svém dovolání odkázal též na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, pokud v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.

29. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

30. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného J. K. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř.

31. Obviněný ve vztahu k jím zpochybňovaným jednáním opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině stran všech prokazovaných skutků. Jinými slovy dovolatel tvrdí, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

32. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění, aby stran svých jednání popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu ve Znojmě prosadil vlastní obhajobu, podle kterého se výše uvedené trestné činnosti nedopustil. Těmito tvrzeními však obviněný pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jej z předmětných jednání neusvědčily, v důsledku čehož usiluje o zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně a opětovné projednání této věci s cílem dosáhnout pro svoji osobu příznivějšího rozhodnutí. Takovouto argumentační negací dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné.

33. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

34. Takováto zásadní pochybení v rámci uplatněného dovolacího důvodu obviněný sice namítl, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran obviněným zpochybňovaných jednání řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán. Nejvyšší soud v dané věci nemá žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně pochybnosti zásadní.

V. 1. Námitky obviněným podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

35. Dovolatel v podstatě všechny své námitky vznesl s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jejich jádru stojí jeho tvrzení o nesprávném posouzení výpovědi klíčového svědka P. G., která je podle jeho mínění nepravdivá a v rozporu s dalšími ve věci zjištěnými skutečnostmi. Účelovost jeho výpovědi obviněný doložil poukazy na rozpory zachycené v protokolu z hlavního líčení ze dne 20. 9. 2024 (na které odvolací soud údajně nereagoval), což mělo mít vliv na správné posouzení skutkového stavu. Vyjma toho měl okresní soud pochybit i tím, že jednak na podnět obviněného nevyslechl L. V. a Z. M., kteří měli potvrdit pravdivost jeho výpovědi, a současně mu neměl poskytnout dostatečný prostor na přípravu závěrečné řeči, v níž chtěl na všechny nastíněné nedostatky upozornit.

36. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Okresní soud ve Znojmě provedl povaze dané věci odpovídající dokazování, zahrnující zejména výpověď obviněného u hlavního líčení a výpovědi klíčových svědků P. G. a K. Š., včetně svědectví zástupců poškozených společností. Z listinných důkazů je vhodné zmínit především doklady předložené poškozenými, výpisy z účtů poškozených, výpisy z obchodních rejstříků k dotčeným firmám, jakož i výpisy z účtů společnosti XY s.r.o. (dále pouze „CMG“) i samotného obviněného, zprávu insolvenčního správce, včetně dalších listinných důkazů vztahující se k osobě obviněného, zejména opis z evidence rejstříku trestů a rozhodnutí soudů vztahující se k jeho dřívějším odsouzením.

37. Výše uvedené důkazy (včetně dalších méně podstatných) Okresní soud ve Znojmě pečlivě hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. ř. zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním následně přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a závěry se plně ztotožnil i Krajský soud v Brně jako soud odvolací (s výjimkou výroku o náhradě škody ve vztahu k Zemědělské akciové společnosti Koloveč, kterak bylo zmíněno výše). Současně se oba soudy nižších instancí v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi námitkami, jež byly ze strany obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení vzneseny. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítá, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu, Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu naopak konstatuje, že trestná činnost jeho osoby byla soudy nižších stupňů spolehlivě prokázána.

38. Dovolatel v rámci svých námitek usiloval zpochybnit výpověď klíčového svědka P. G., neboť tvrdí, že prověřovaných podvodných jednání se dopustil právě tento svědek zastupující společnost JOSTA s.r.o. V této souvislosti však nelze pominout, že svědek G. obviněného identifikoval jako osobu, která s ním za společnost CMG jednala a následně podal spolehlivé informace o finančních transakcích, které obviněný svým podvodným jednáním inicioval a které mezi nimi proběhly. V této souvislosti vyloučil pravost obviněným předložených dokladů, které měly prokazovat, že mu obviněný předal finanční prostředky pocházející z jednotlivých obchodů. Z dalšího dokazování vyplynulo, že dovolatel stran projednávání jeho podvodných podnikatelských aktivit vyhotovil falzifikáty, které prezentoval jako průkazné doklady. Pravdivost tvrzení svědka G. byla ověřena výpovědí svědka K. Š., jakož i zástupců poškozených společností, kteří s obviněným jednali a kterým byla způsobena škoda. Pro stručnost dovolací soud odkazuje na přesvědčivé odůvodnění rozsudku okresního soudu (body 31. a 56.), stejně jako odůvodnění rozsudku krajského soudu (bod 30.)

39. Pokud dovolatel namítl, že svědek P. G. se u hlavního líčení vyjadřoval velmi nekonkrétně, aby následně svá tvrzení popíral, Nejvyšší soud z příslušného protokolu z hlavního líčení ověřil, že svědek vypovídal k obchodní činnosti se značným časovým odstupem, čemuž odpovídá, že si některé podrobnosti (na které se předsedkyně senátu dotazovala) nebyl schopen přesně vybavit. To je však zcela běžná okolnost, neboť paměťová stopa se u každého svědka během období, které uplyne od rozhodných skutkových událostí, časem „rozostřuje“, zvláště když svědčil o okolnostech, které neměl možnost zkontrolovat z žádných listin. Podstatné však je, že svědek odpovídal o prověřovaných událostech pravdivě (což bylo doloženo dalšími ve věci provedenými důkazy) a pokud si některé skutečnosti nevybavoval, otevřeně to přiznal, což přesvědčivost a důkazní hodnotu jeho výpovědi nikterak neumenšilo, spíše naopak. V této souvislosti je vhodné doplnit, že okresní soud při hodnocení výpovědi jmenovaného svědka rovněž zohlednil jeho věk, mentální schopnosti i zdravotní stav (svědek připustil, že s jednatelstvím skončil ze zdravotních důvodů, neboť např. v srpnu 2022 absolvoval operaci páteře).

40. Kategoricky je pak nutné odmítnout námitku dovolatele, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně tomuto svědkovi cíleně pokládala tzv. návodné otázky. Obecně platí, že sugestivní neboli návodné otázky v sobě již ukrývají požadovanou odpověď, neboť respondenta úmyslně navádí k tomu, aby se k věci vyjádřil tak, jak si tazatel přeje. Pokud předsedkyně senátu okresního soudu vyzvala svědka slovy: „Musíte si vzpomenout, pokud je doklad z března a vy jste už (v té době) nebyl jednatelem společnosti JOSTA, spol. s.r.o.“, pak takovou otázku nelze za žádných okolností hodnotit jako návodnou. Ostatně svědek na ni reagoval slovy: „Je možné, že jsme čekali na peníze a že jsme to pak dorovnali, ale těžko na to mohu s odstupem času reagovat.“. Tato odpověď neobsahuje nic, co by bylo možné hodnotit jako vyhovění vůli předsedkyně senátu v reakci na to, co by „chtěla slyšet“. Ani z ostatních otázek a odpovědí nevyplývá nic konkrétního, co by bylo možné napadnout jako úmyslně nesprávné vedení výslechu dotyčného svědka předsedkyní senátu okresního soudu v neprospěch obviněného.

41. Stran otázky komplexnosti celého dokazování obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku opětovně vznesl námitku tzv. opomenutých svědků, když tvrdí, že soudy nižších stupňů nevyhověly jeho návrhu na výslech svědků L. V. a Z. M. Dovolatel tvrdí, že tím, že soudy nižších stupňů navrhované důkazy neprovedly, tak jeho osobě „zabránily v prokázání jeho neviny“. Taková argumentace je však krajně nepřiléhavá.

42. Respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům a také navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za nutné k prokázání svých tvrzení. Soud projednávající danou věc však není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Pokud však odmítne provést obviněným navrhovaný důkaz, je povinen ve svém rozhodnutí řádně vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).

43. Vyjma toho Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve nejednou konstatoval, že i pokud by případné zamítnutí důkazního návrhu bylo bez adekvátního odůvodnění, sama o sobě tato skutečnost nevede k automatickému závěru o porušení práva na spravedlivý proces (k tomu též např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku, č. stížnosti 66802/01), protože k porušení tohoto práva dochází až situací, kdy neprovedení navrhovaného důkazu představuje závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 278/2023). K takové situaci však v nyní projednávané věci rozhodně nedošlo, což konstatovaly i oba soudy nižších stupňů (okresní soud stručně v bodě 52. a rozsáhle v bodě 57. odůvodnění svého rozsudku, krajský soud pak v bodě 30. odůvodnění svého rozhodnutí).

44. Nejvyšší soud ověřil, že pokud okresní soud nedoplnil dokazování o výslech L. V., tak své důvody dostatečně logicky a přesvědčivě objasnil tím, že s ohledem na již provedené dokazování (zejména výpověď svědka Š. a skutková zjištění vyplynuvší z listinných důkazů) nebylo nutné dále prověřovat, jakým způsobem došlo ke vstupu obviněného do společnosti XY a jak v této operaci figuroval L. V. Ostatně obviněný ani nepopíral, že za danou společnost jednal sám, a to na základě plné moci, která jej opravňovala ke všem jednáním. Stejně tak okresní soud dostatečně ozřejmil důvody, pro které nepřistoupil k předvolání svědka Z. M., který měl být novým jednatelem společnosti JOSTA, spol. s.r.o. Je zřejmé, že otázky navazující na prodej této firmy svědkem G. (a s tím související stav firmy, zahrnující její účetnictví a závazky) nemají pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného žádný důkazní význam. Zamítnutí důkazního návrhu obviněného na provedení výslechu svědků L. V. a Z. M. tedy nebylo projevem soudní libovůle, neboť bylo příslušným soudem řádně odůvodněno. Navíc z hodnotících částí odůvodnění rozsudků obou soudů nižších stupňů je dostatečně zřejmé, jakými úvahami se soudy řídily, pokud shledaly, že jimi neakceptovaný důkazní návrh vznesený obviněným nepřinese pro objasnění projednávané věci žádné nové skutečnosti. Oba soudy nižších stupňů tedy nikterak nepochybily, pokud výše uvedené důkazní návrhy zamítly, načež svá rozhodnutí i v tomto směru řádně odůvodnily.

45. Pokud se dovolatel vymezil k tvrzení státního zástupce o tom, že dokazování „není bezbřehé“, Nejvyšší soud k tomu pouze stručně konstatuje, že každý soud je povinen provést dokazování pouze v míře nezbytně nutné. Pakliže by soudy prováděly všechny důkazy, které strany navrhují, ale které nejsou z pohledu přijetí skutkových závěrů nezbytné, provinily by se proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, kterou jsou rovněž povinny při zjišťování skutkového stavu dodržovat. Soud má tedy povinnost provést pouze takový (obhajobou či jinou stranou trestního řízení navrhovaný) důkaz, který přispěje k důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Jestliže soud vyhodnotí určitý navrhovaný důkaz jako nadbytečný, pak je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a toto odmítnutí řádně odůvodnit, což je i situace, která v nyní projednávané situaci fakticky nastala. Oba soudy nižších stupňů totiž výslechy obviněným navrhovaných svědků odmítly jako nadbytečné, neboť by v kontextu všech provedených důkazů již nemohly do věci vnést zásadní obrat v jeho prospěch. Jinými slovy dosud řádně provedenými důkazy byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, jenž jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu podvodu jednáním obviněného, pročež faktické odmítnutí dalších, dovolatelem navržených důkazů nepředstavuje z hlediska zjištění skutkového stavu věci žádný (tím méně závažný) deficit. O spáchání trestné činnosti obviněným přitom neměly soudy žádných pochybností, a to jak z hlediska naplnění zákonných znaků objektivní, tak ani subjektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu.

46. Obviněný sám navíc naplnění objektivní stránky jemu přisouzeného trestného činu ani nepopíral, když ve své obhajobě aktivně negoval především naplnění subjektivní stránky předmětného zločinu. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že jeho podvodný úmysl v době uzavírání smluv byl dostatečně prokázán, a to jednak tím, že při dojednávání jednotlivých obchodních transakcí zásadně vystupoval pod jinými jmény (buď jako K. Š. anebo jako J. „K.“), dále svým obchodním partnerům zamlčel, že získanými finančními částkami od poškozených hodlá umořovat své staré dluhy, a v neposlední řadě jim zamlčel i to, že jsou na jeho osobu i společnost XY vedeny exekuce. Vyjma toho poškozené uváděl v omyl tím, že uzavíral smlouvy na dodání hnojiv, která ani neobjednal, pročež je nemohl dodat a vyžádané (předem uhrazené platby) si ponechal, eventuálně je použil na úhradu jiných svých dluhů. Podezřelým praktikám obviněného napovídají i dohodnuté platby na jeho osobní účet, stejně jako jím předložené výdajové doklady, které byly soudem posouzeny jako padělané, resp. dodatečně jím samotným vyrobené.

47. Obviněný tedy s prostředky, které byly jeho osobě vyplaceny, nenaložil způsobem, který by vedl k naplnění obsahu smluv (body 4. až 7. a 9. výroku o vině rozsudku okresního soudu) anebo se zbožím, které odebral a za které neuhradil smluvenou částku (body 1. až 3. a 8. výroku o vině rozsudku okresního soudu) naložil nezjištěným způsobem, nicméně tak, že za ně poškozeným nezaplatil (a pokud zaplatil, tak z prostředků od dalších poškozených). Současně nelze pominout, že podobnou trestnou činnost obviněný organizoval ještě před začátkem září roku 2021, z čehož vyplývá, že je speciálním recidivistou stran páchání typově shodné trestné činnosti, za kterou byl již dříve odsouzen. Jestliže se v této souvislosti obviněný odvolával na zvyklosti a dohody, není zřejmé, jaké zvyklosti tím má na mysli. Sám obviněný uvedl, že podniká od roku 2013, avšak jeho působení ve společnostech Giga servis s.r.o. i Agro JV CZ s.r.o. skončilo odsouzením za jím spáchanou trestnou činnost. Jak vyplývá z dokazování, obviněný využil další firmu, jejímž jménem mohl jednat a uzavírat obchody, aby následně aplikoval svůj již dříve zaužívaný „modus operandi“ za účelem získání profitu na úkor podnikajících zemědělských subjektů, nehledě na to, že nyní projednávané trestné činnosti se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení – již pouhé tři měsíce po jejím začátku – tedy bezprostředně po předchozím odsouzení.

48. Lze tedy shrnout, že výše uvedené námitky obviněného stran údajné nevěrohodnosti ve věci slyšeného svědka P. G. Nejvyšší soud neshledal důvodnými, když mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními neshledal žádný, natož zjevný nesoulad. Taktéž návrhy obviněného na doplnění dokazování stran výslechu výše uvedených osob soudy nižších instancí správně odmítly, přičemž tuto skutečnost v rámci odůvodnění svých rozsudků řádně odůvodnily.

49. Námitku obviněného, který tvrdí, že byl ze strany Okresního soudu ve Znojmě zkrácen na svém právu na obhajobu tím, že mu soud neposkytl dostatečný prostor na přípravu závěrečné řeči, Nejvyšší soud rovněž odmítá, neboť se nezakládá na pravdě. Nejvyšší soud totiž z protokolu o konání hlavního líčení ze dne 20. 9. 2024 ověřil, že po ukončení dokazování byly obě procesní strany dotázány, zda žádají lhůtu pro přípravu svých závěrečných návrhů. Státní zástupce o takovou lhůtu nepožádal, zatímco obhájce po poradě s obviněným k dotazu soudu uvedl, že lhůtu na přípravu závěrečné řeči žádá. Na to předsedkyně senátu soudu prvního stupně vyhlásila usnesení o odročení hlavního líčení na termín 25. 9. 2024, a to za účelem přednesu závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Obviněný tak měl na přípravu své závěrečné řeči celkem pět dnů, což je třeba jednoznačně považovat za dostatečnou dobu pro to, aby si svoji závěrečnou řeč promyslel a řádně připravil. Na tomto základě tak nelze tvrdit, že by byl jakkoli zkrácen na svém právu na obhajobu. Ostatně jeho obhájce ve své závěrečné řeči přednesené v rámci hlavního líčení konaného dne 25. 9. 2024 výsledky dokazování dostatečně shrnul a velmi podrobně odůvodnil. Taktéž u veřejného zasedání konaného dne 3. 6. 2025, tedy s odstupem cca osmi měsíců, měl obviněný dostatečný prostor se k dané věci na podkladě jím podaného odvolání znovu podrobně vyjádřit, čehož také využil.

50. Značnou část své argumentace dovolatel věnoval námitce údajně nesprávné, respektive neúplné protokolace průběhu hlavního líčení konaného u Okresního soudu ve Znojmě, stejně jako veřejného zasedání o odvolání konaného před Krajským soudem v Brně. Ani tato námitka však nemohla být ze strany Nejvyššího soudu akceptována, neboť její vznesení nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů. V úvahu by přicházely pouze natolik závažné nedostatky procesního charakteru, které by obviněného prokazatelně poškozovaly na jeho procesních právech, v důsledku čehož by došlo ke zkrácení jeho osoby na právu na spravedlivý proces. K takové situaci však v nyní projednávané věci žádným způsobem nedošlo.

51. Z ustanovení § 55 a § 55b tr. ř. vyplývá, že průběh hlavního líčení i veřejného zasedání je zachycen ve formě audiozáznamu, který je uložen na CD nosiči a založen do příslušného spisového materiálu. Podle § 55b odst. 5 tr. ř. protokol o průběhu hlavního líčení či veřejného zasedání vyhotovuje protokolující úředník nebo vyšší soudní úředník, a to buď v průběhu úkonu anebo bezprostředně po jeho ukončení. Zásadně se však zaznamenává pouze podstatný obsah daného úkonu, tzn. že se nejedná o doslovný přepis celého jednání. Pokud tedy dovolatel namítl, že v protokolu chybí nějaké slovo, věta či malá část jeho výpovědi, nejedná se o pochybení, ke kterému by bylo nutné přihlížet. Na tomto základě Nejvyšší soud kategoricky odmítá, že by protokoly z hlavního líčení byly záměrně „postaveny“ tak, aby výpověď svědka G. „vyzněla jako věrohodná“, kterak obviněný výslovně namítá.

52. Z explicitně upřesněných příkladů, které dovolatel uvedl ve své replice k písemnému vyjádření státního zástupce k podanému dovolání a které mají prokazovat rozpory se skutečným obsahem prováděných výpovědí (viz výše) nikterak nevyplývá úmyslná manipulace soudu (či soudního úředníka, který protokol vyhotovoval na základě pořízeného audiozáznamu) s textem protokolu v neprospěch obviněného. Naopak – příklady, které dovolatel uvedl v rámci svého vyjádření a na základě kterých chtěl doložit závažné nepřesnosti v protokolaci výpovědi svědka G., paradoxně ukazují, že oba protokoly z hlavních líčení jsou z pohledu výše uvedeného ustanovení trestního řádu zcela vyhovující.

53. Ani tato námitka (byť ji dovolatel pečlivě doložil) tak nemohla zvrátit stabilizovaný skutkový závěr soudů nižších stupňů o závažných podvodech, kterých se dovolatel svým jednáním prokazatelně dopustil. Jinými slovy – řízení, které předcházelo vydání dovoláním napadeným rozhodnutím, není zatíženo vadami, které by byly s to zásadním způsobem ovlivnit správnost a zákonnost rozsudků soudů prvního i druhého stupně.

54. K průběhu dokazování obviněný ve své replice ještě doplnil, že předsedkyně senátu Okresního soudu ve Znojmě v průběhu hlavního líčení několikrát uvedla, že „bez patřičných dokladů se v obchodu se zemědělskými komoditami nemůže zorientovat, neboť nerozumí tokům zboží a financí“. V návaznosti na to dovolatel namítl, že předmětné listinné důkazy prezentoval v rámci veřejného zasedání, nicméně Krajský soud v Brně je v rámci svého řízení neprověřil, ani nezohlednil, pouze je zamítl. I tuto námitku je však Nejvyšší soud nucen striktně odmítnout, neboť není pravdivá.

55. Z protokolu o konání veřejného zasedání ze dne 3. 6. 2025 vyplývá, že obviněný v rámci svého vyjádření toliko doplnil důvody, pro které žádal soud o provedení výpovědi svědků M. a V. a následně soudu objasňoval vybrané části prověřované trestné činnosti, jak ve vztahu k jím navrhovaným svědkům, tak ve vztahu ke svědkovi G. Avšak žádné nové listinné doklady již odvolacímu soudu nepředal, když v opačném případě by tomu odpovídal jak pořízený audiozáznam z tohoto jednání, tak i záznam v předmětném protokolu z veřejného zasedání.

V. 2. Námitky obviněným podřazené pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř.

56. Dovolatel v záhlaví svého mimořádného opravného prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., v rámci kterého měl uvést důvody, pro které je přesvědčen, že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního, a to v jeho neprospěch.

57. Jak bylo konstatováno výše, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolatel oprávněn vznést toliko výhrady, že zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán ve výroku o vině, není takovým trestným činem (či trestnými činy), za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu (nebo činů), jenž byl dovolateli přisouzen. Jelikož dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku žádné hmotněprávní námitky nevznesl, toliko namítl, že chybná skutková zjištění vedla k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávané trestné činnosti, Nejvyššímu soudu nezbylo, než i výše uvedené tvrzení (respektive pouhý odkaz na „hmotněprávní“ dovolací důvod) odmítnout jako zcela irelevantní.

58. Opodstatnění postrádá rovněž odkaz obviněného na druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., v jehož rámci namítl, že odvolací soud jeho řádnému opravnému prostředku chybně nevyhověl, neboť již rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadami, které jsou podřaditelné pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Jelikož však rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 9. 2024, č. j. 3 T 42/2023-1347, žádným z takových nedostatků zatížen není, nemohl být vadný ani rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2025, č. j. 4 To 10/2025-1409, stran nedostatků, na které cílí druhá varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Za této situace Nejvyšší soud odkaz na tento dovolací důvod kategoricky odmítl, neboť není nikterak důvodný.

VI. Závěr

59. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel J. K. v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. V tomto směru je namístě připomenout, že odlišná interpretace skutkových zjištění nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

60. V posuzované věci je mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. Úplnost skutkových zjištění nenarušila ani námitka obviněného stran toho, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhované důkazy (které ve své procesní situaci považuje za podstatné), které však soudy nižších stupňů odmítly jako nadbytečné, přičemž své rozhodnutí v tomto směru patřičným způsobem odůvodnily.

61. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

62. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2025, č. j. 4 To 10/2025-1409, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 9. 2024, č. j. 3 T 42/2023-1347, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. K. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. 11. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu