11 Tdo 1026/2025-433
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2025 dovolání obviněné L. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, sp. zn. 12 To 161/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 34/2025, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné L. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 23. 5. 2025, sp. zn. 1 T 34/2025, byla obviněná L. P. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl jí uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 27 (dvaceti sedmi) měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
Soud prvního stupně pak uložil obviněné i povinnost k náhradě škody poškozené Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group ve výši 644 880 Kč, poškozené XY s.r.o. ve výši 1 522 288,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně jdoucím z této částky ode dne 25. 5. 2025 do zaplacení a poškozené XY ve výši 119 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně jdoucím z této částky ode dne 25. 5. 2025 do zaplacení, se zbytkem nároku na náhradu škody pak poškozené XY s.r.o. a XY s.r.o.
odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná L. P. dopustila předmětné trestné činnosti tak, že:„Nejméně v období ode dne 1. 8. 2023 do dne 18. 11. 2023, v katastru obce XY, soudní okres XY, v prostorách jí pronajatého apartmánu číslo 6 v budově bývalého hotelu XY s číslem popisným XY, přestože si byla vědoma, že nemá nezbytné povolení podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, poté, co si obstarala potřebné chemikálie, laboratorní pomůcky a léky obsahující efedrin, cíleně nejméně ve čtyřech případech vyvíjela činnost k tomu, aby vyrobila drogu pervitin obsahující metamfetamin, který je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, avšak pervitin v dostatečné kvalitě a s požadovanými účinky se jí vyrobit nepodařilo, přičemž v případě posledního pokusu o výrobu pervitinu manipulovala kolem 15:55 hodin dne 18.
11. 2023 s chemikáliemi používanými při výrobě pervitinu, mimo jiné s technickým benzínem a toluenem, natolik neopatrně, že způsobila požár, který vzápětí zasáhl celý prostor ložnice apartmánu číslo 6, ve které zničil veškeré vybavení a povrchovou úpravu stěn, stropu, oken a dveří, načež zplodiny hoření zamořily prostory celého apartmánu č. 6, dále prostory apartmánů číslo 5, 7, 15 a 17 a společné prostory sloužící jako komunikační uzly mezi jednotlivými jednotkami apartmánového komplexu, přičemž z důvodu nebezpečí ohrožení života či zdraví obžalovanou způsobeným požárem muselo dojít k evakuaci nejméně 13 osob, kdy v důsledku poškození apartmánů číslo 5, 6, 7, 15, 17 a společných prostor apartmánového komplexu požárem zapříčiněným jednáním obžalované vznikla poškozené společnosti XY, s.r.o., škoda poškozením ve výši nejméně 2 162 668,42 Kč a následná škoda v podobě ceny opětovného naplnění tří použitých hasicích přístrojů ve výši 4 500 Kč, a dále poškozené společnosti XY s.r.o., následná škoda v podobě ušlého zisku z pronájmu zasažených apartmánů ve výši 119 000 Kč, přičemž obžalovaná se uvedeného jednání dopustila přesto, že: trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8.
2. 2023, sp. zn. 9 T 21/2023, který nabyl právní moci dne 14. 3. 2023, byla uznána vinnou ze spáchání přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let, rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 3. 2023, č. j. 4 T 24/2023 – 173, jenž nabyl právní moci téhož dne, byla uznána vinnou ze spáchání mimo jiné přečinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku a byl jí uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců a peněžitý trest ve výměře 25 000 (dvacet pět tisíc) Kč, který obžalovaná zaplatila dne 12. 2. 2024, to vše za současného zrušení výroku o trestu uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2.
3. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 7. 2025, sp. zn. 12 To 161/2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl.
II. Dovolání obviněné
4. Obviněná dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Václava Chuma LL.M. napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu. Obviněná zdůrazňuje, že si je vědoma dlouhodobě konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v tom směru, že trest uložený v rámci zákonem stanovené sazby není obecně možné napadat dovoláním ze žádného z důvodů stanovených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, je však přesvědčena, že v jejím případě jsou dány mimořádné okolnosti, které odůvodňují kasační zásah dovolacího soudu v souladu s jeho rozhodovací praxí.
5. Dovolatelka se domáhá, aby při ukládání trestu byl zohledněn § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Poukazuje na to, že od počátku spolupracovala s policií a doznala se ke svému jednání. Prostřednictvím obhájce se snažila sjednat se státním zástupcem dohodu o vině a trestu, u hlavního líčení prohlásila vinu a tím i zjednodušila trestní řízení. Uhradila 20 000,- Kč na náhradě škody M. Š. a omluvila se společnosti provozující hotel XY. Obviněná podnikla kroky, aby si našla stálé zaměstnání a vyhledala odbornou pomoc adiktologa.
6. Obviněná vytýká soudu prvního stupně i odvolacímu soudu, že nevzaly v potaz její rodinnou situaci, zejména to, že pečuje o nezletilé dítě. Má za to, že jí uložený trest je nepřiměřeně přísný, když v její věci jednak bylo možno užít § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a trest jí mimořádně snížit, jednak jí bylo možno uložený trest odnětí svobody podmíněně odložit.
7. Obviněná poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/23, v němž je zdůrazněna nutnost zohlednit zájem dítěte při ukládání trestu jeho rodiči a je řečeno, že nezohlednění tohoto zájmu je rozporné se základními právy obviněných. Zásah dovolacího soudu je proto (výjimečně) namístě tehdy, když uložený trest je v extrémním rozporu se zákonem vymezenými kritérii a se zásadou subsidiarity trestní represe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 7. 2025, sp. zn. 11 Tdo 1073/2024). Pokud v minulosti byl uložený trest v rozporu se zásadami trestního práva, rozhodoval Nejvyšší soud tak, že rozsudky nižších soudů rušil, přičemž je odkazováno na rozhodnutí sp. zn 7 Tdo 1587/2019. Ve vztahu k Úmluvě o právech dítěte je citováno i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2027/17, v souvislosti s tím je citováno i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1561/2016. Další rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1191/2023 je citováno v souvislosti s aplikací ustanovení § 58 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněná je přesvědčena, že splňuje zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, opětovně zdůrazňuje polehčující okolnosti, zejména péči o nezletilé dítě a zaštiťuje se rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1191/2023. Podle dovolatelky se oba nižší soudy s její argumentací nevypořádaly, nepovažuje přitom za korektní, že je jí vytýkáno, že zájmy svého syna dostatečně nezvážila ona, když se dopustila dříve méně závažné trestné činnosti, neboť toto nesouvisí se zájmy dítěte.
8. Dále obviněná vysvětluje, proč jí měl být výkon trestu podmíněně odložen (i pokud by nedošlo k jeho mimořádnému snížení). Opět je odkazováno na její rodinné poměry a je zdůrazňována změna způsobu života dovolatelky, k tomu je citována část komentáře Trestního zákoníku, jsou opětovně zdůrazňována data z aplikace „Jak trestáme“ (byla prezentována již i v odvolacím řízení). Znovu je zmiňován pohled obviněné, že soudy měly v tomto případě upřednostnit zájem nezletilého dítěte na styku s matkou.
9. Obviněná rovněž žádá, aby dovolací soud podle § 265o tr. řádu před rozhodnutím o dovolání rozhodl o odložení jejího výkonu trestu odnětí svobody.
10. Obviněná závěrem navrhuje, aby dovolací soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2025, č. j. 12 To 161/2025-367, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23. 5. 2025, č. j. 1 T 34/2025-342 a uložil Okresnímu soudu v Rakovníku, aby podle § 265l tr. řádu ve věci opětovně jednal a rozhodl.
11. Nejvyšší soud nařídil dne 20. 11. 2025 k projednání dovolání obviněné neveřejné zasedání na 25. 11. 2025. Dne 24. 11. 2025 bylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněné. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněné bylo Nejvyššímu státnímu zastupitelství doručeno již 27. 9. 2025, tedy před delší dobou, je zřejmé, že Nejvyšší státní zastupitelství mělo na vyjádření k dovolání téměř dva měsíce. Z těchto důvodů již nebylo vyjádření zasláno obhájci obviněné k replice, termín neveřejného zasedání nebyl měněn a aby byla zachována rovnost procesních práv obou stran, tak Nejvyšší soud k obsahu vyjádření státního zástupce při rozhodování o dovolání obviněné nikterak nepřihlížel. III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné, bylo podáno obviněnou prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
IV. Důvodnost dovolání
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, na který je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).
15. Nejvyšší soud předem připomíná, že obviněná opomněla explicitně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, je však nutno v souladu s rozhodovací praxí tento důvod pokládat za uplatněný implicitně. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že dovolatelkou podané odvolání bylo v předcházejícím řízení Krajským soudem v Praze podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom třeba uplatnit tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
16. Obviněná ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že argumentace jejího dovolání naplňuje důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněná tak ve svém podání odkázala na dovolací důvod, který je možné iniciovat tehdy, když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (v této věci jsou konkrétně zmiňována ustanovení trestního zákoníku týkající se ukládání trestu). Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované.
17. Dovolatelka se prostřednictvím svého dovolání domáhá, buď mimořádného snížení trestu ve smyslu § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nebo podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody, který jí byl uložen. Soud prvního stupně a soud odvolací se podle ní při svém rozhodování dopustily pochybení při použití těch norem trestního zákoníku, které upravují pravidla pro ukládání trestu a týkají se mimořádného snížení trestu nebo ukládání podmíněného (popřípadě nepodmíněného) trestu odnětí svobody.
18. Nejvyšší soud předesílá, že dovolací důvod týkající se nezákonnosti uloženého trestu obsažený v § 256b odst. 1 písm. i) tr. řádu nebyl obviněnou uplatněn, když tato si je zřejmě vědoma, že brojit podle tohoto ustanovení lze toliko proti tomu druhu trestu, který zákon vůbec nepřipouští nebo trestu, který je uložen mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. Nejvyšší soud k tomu dodává, že ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se týká zjevného excesu ze zákonné úpravy při ukládání trestu, nikoliv přiměřenosti nebo nepřiměřenosti druhu či výměry trestu.
19. Dovolatelka tvrdí v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, že byla nesprávně aplikována hmotněprávní norma při ukládání trestu. I v rámci tohoto důvodu obviněná v dovolání zdůrazňuje, v souladu s konstantní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, že je srozuměna s tím, že námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení § 58 odst. 1, 2 6 nebo 7 tr. zákoníku, nemůže sama o sobě naplnit žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 317/2020, z pozdějších rozhodnutí pak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 879/2023).
20. Obviněná však považuje rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí odvolacího soudu za zásah do jejího ústavními předpisy zaručeného práva stýkat se se svým synem a vychovávat ho a zároveň za zásah do práv jejího syna vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte (inkorporované do českého právního prostředí zákonem č. 104/1991 Sb.), když tento svůj právní názor opírá především o citace z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/23. Ústavní soud spojil postup obecných soudů v této citované věci s porušením nezadatelných práv stěžovatele na výchovu nezletilého syna a tím i zájmu dítěte ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy s právem stěžovatele na soudní ochranu a s porušením čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právem na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí.
21. Nejvyšší soud pak při rozhodování o dovolání interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
22. Nejvyšší soud nejprve považuje za důležité zdůraznit, že není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Tento závěr se týká i rozhodování o druhu a výměře trestu, který byl v trestním řízení obviněné uložen. Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudů nižších stupňů o druhu a výměře uloženého trestu tím způsobem, jako by byl obecnou třetí instancí. Dovolací soud posuzuje správnost rozhodnutí o druhu a výměře trestní sankce především v rozsahu důvodně a řádně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, kdy je uložen jiný druh trestu než zákon připouští nebo je uložen trest mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. „Prostou“ námitku, že uložený nepodmíněný trest je trestem nepřiměřeně mírným nebo naopak přísným, nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu (viz rovněž rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud k námitkám dovolatelky tak může jen posoudit, zda jí uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 27 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou je sankcí, která znamená neoprávněný zásah do Ústavou a ústavními předpisy zaručených osobnostních práv obviněné s přihlédnutím k právům jejího nezletilého syna, popřípadě, zda při ukládání tohoto trestu nedošlo k porušení procesních předpisů v trestním řízení, jež by dosahovalo intenzity neoprávněného zásahu do takových práv.
23. Soud prvního stupně a i soud odvolací se trestem, který je předmětem přezkumu, řádně zabývaly, hodnotily důkazy vztahující se k této otázce v rozsahu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy přistupovaly k nim jednotlivě i v souhrnu, odůvodnění obou rozhodnutí respektuje ustanovení § 125 odst. 1 tr. řádu, kdy je z nich patrno, z jakých důvodů soud prvního stupně uložil obviněné nepodmíněný trest odnětí svobody a i odvolací soud dostál svým povinnostem přezkumu odůvodnění tohoto výroku rozsudku, když vysvětlil dostatečným způsobem, proč nepovažoval za možné vyhovět odvolání obviněné proti výroku o trestu. Nejvyšší soud konstatuje, že nedošlo k porušení procesních předpisů v řízení před soudy obou nižších soudů, tím pádem ani nedošlo k porušení předpisů zakládajících důvod k zásahu do pravomocných rozhodnutí obou soudů v rozsahu nezadatelných ústavních práv obviněné z hlediska procesních předpisů.
24. Soud prvního stupně nepominul prohlášení viny obviněnou, vzal v potaz její lítost, její omluvu poškozené, nabídku náhrady škody, podrobení se dobrovolné adiktologické léčbě, odvolací soud pak výslovně vyjádřil, že vzal v potaz i skutečnost, že dovolatelka vychovává nezletilého syna, což ostatně bylo i jednou z odvolacích námitek obviněné; rovněž soud prvního stupně si byl ze spisového materiálu vědom, že rozhoduje o uložení trestu matce dítěte (ovšem nikoliv dítěte útlého věku, když syn obviněné byl v době rozhodování soudu prvního stupně ve věku cca 13 let). Nejvyšší soud považuje za správný i kontext, který odvolací soud zdůrazňuje, tedy, že obviněná sama nedbala zájmů svého syna, pokud opakovaně při jeho výchově projevila sklony k páchání trestné činnosti drogového charakteru. Jestliže nyní obviněná tvrdí, že argument odvolacího soudu je nekorektní, protože nijak nezohledňuje zájmy nezletilého, není tomu tak, protože, do důsledku vzato, není v zájmu nezletilého dítěte, aby osoba dlouhodobě a opakovaně poskytující nezletilému vyloženě nesprávný výchovný příklad, se domáhala v rámci trestního řízení pro sebe jeho lepšího výsledku tvrzením, že uložením zákonného a spravedlivého trestu bylo neoprávněně zasaženo do práv dítěte, a nakonec je pochybný a polemický i závěr o zájmu na řádné výchově dítěte takovou osobou (včetně objektivně posouzeného zájmu dítěte samotného). Paušalizovaná tendenční tvrzení o zájmu nezletilých, jaká dovolatelka užívá při uplatnění svých argumentů, by, při jejich akceptování ze strany soudů, vedlo za jakýchkoliv okolností k vyloučení možnosti uložit osobě, která vychovává děti, nepodmíněný trest odnětí svobody; bez zvážení skutečností vyplývajících z povahy a závažnosti spáchané trestné činnosti a ostatních osobních poměrů na straně pachatele. Z obsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů plyne i to, že vzaly v potaz předchozí podmíněný trest odnětí svobody, jež byl obviněné uložen a s tím spojenou možnost, že dojde v budoucnu k nařízení výkonu tohoto trestu jako nepodmíněného.
25. Odvolací soud a soud prvního stupně pak logicky a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, proč v případě obviněné nelze uložit jiný druh trestu než trest odnětí svobody nepodmíněný. V tomto kontextu, ač se Nejvyšší soud přímo nezabývá (z důvodů, jež již byly shora vysvětleny) při svém rozhodování tím, zda dovolatelce byl či nebyl uložen trest přiměřený, je možno odkázat na odstavec 10. usnesení odvolacího soudu a odstavec 7. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud pak přiléhavě odůvodnil v odstavci 11. svého rozhodnutí, proč není možno užít při ukládání trestu obviněné ustanovení § 58 tr. zákoníku.
26. Nejvyšší soud může jen opakovat, že prohlášení viny není jedinou podmínkou pro aplikaci § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, které se navíc vždy užije toliko fakultativně. Soudy se musí při použití tohoto ustanovení zabývat i poměry pachatele a povahou jím spáchané trestné činnosti. Pokud se obviněná, poté, co již výrazně projevila sklony k páchání trestné činnosti stejného druhu, dopustí zvlášť závažného zločinu, na který je stanoven trest odnětí svobody v rozmezí od 2 do 10 let, v souběhu s přečinem, sice nedbalostním, ale jež měl za následek přímé ohrožení 13 osob a škodu na majetku výrazně převyšující 1 milion Kč, je nutno uzavřít, že její nápravu, jako osoby značně morálně narušené, nemůže zajistit trest uložený pod dolní hranicí trestní sazby. Postup, jehož se obviněná domáhá v rámci dovolání, tedy vylučují jak její osobní poměry, tak povaha a závažnost trestné činnosti, jíž se dopustila, na tom nic nemění ani její péče o nezletilého syna, její nástup na adiktologickou léčbu, ani úhrada první, prakticky nepatrné části škody, jíž způsobila svým jednáním; tyto okolnosti nečiní okolnosti případu ani poměry obviněné mimořádnými ve smyslu citovaného zákonného ustanovení.
27. Nesprávné užití ustanovení trestního zákoníku ze strany soudů nižších stupňů, jež by mělo odůvodnit zásah dovolacího soudu ve prospěch obviněné v řízení o mimořádném opravném prostředku, neshledal Nejvyšší soud ani ve vztahu k neuložení podmíněného trestu odnětí svobody, respektive k uložení trestu odnětí svobody nepodmíněného. Oba soudy důkladně zvážily účel, který je s ukládáním trestní sankce spojován, jímž je nejen dosažení nápravy pachatele, ale i zabránění mu v páchání další trestné činnosti, působení výchovným příkladem na ostatní členy společnosti, že páchání trestné činnosti se nevyplácí a nakonec i ochrana společnosti před trestněprávním jednáním ze strany pachatelů trestných činů. Pokud oba soudy v neprospěch obviněné zvažovaly povahu a závažnost nyní posuzované trestné činnosti, spáchání jednoho zločinu a jednoho přečinu s vážnými následky, její předchozí projevené sklony k páchání trestné činnosti stejného druhu a v neposlední řadě i skutečnost, že na obviněnou již bylo dříve podmíněným trestem odnětí svobody bezvýsledně výchovně působeno, je jejich závěr, že nelze uložit jiný druh trestu než trest odnětí svobody nepodmíněný, zcela namístě.
28. Nejvyšší soud musí naopak vyzdvihnout, že pokud soud prvního stupně ukládal za tak výrazných přitěžujících okolností úhrnný trest jen mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, nepotrestal obviněnou v žádném případě nepřiměřeně přísně, spíše je nutno soudu prvního stupně přiznat, že výrazně ve prospěch dovolatelky vzal její prohlášení viny, spolupráci s policií a soudy, lítost, jíž projevila, zabýval se i jí hrozícím nařízením povinnosti vykonat původně podmíněně odložený trest odnětí svobody, uložený trest je možno hodnotit jako mírnější i při zvážení péče obviněné o syna, ostatně odvolací soud se vypořádal v odůvodnění druhu a výměry trestu odnětí svobody i s touto okolností. Samozřejmě, to vše je ze strany dovolacího soudu konstatováno za připomenutí, že není právem ani úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení hodnotit „pouhou“ přiměřenost uloženého trestu bez vazby na flagrantní porušení zákonných pravidel při ukládání trestu nebo při uložení zjevně nespravedlivé sankce ve smyslu ústavním, tedy sankce, jíž by byla porušena nezadatelná ústavní práva obviněné na výchovu nezletilého syna a tím i zájem dítěte ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo dovolatelky na soudní ochranu a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy práva na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí.
29. Nejvyšší soud uzavírá, že argumenty pro uložení trestu za podmínek § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nebo uložení podmíněného trestu odnětí svobody s tím, že oba soudy postupovaly proti hmotněprávní úpravě trestního zákoníku, když obviněné uložily nepodmíněný trest odnětí svobody, není možné ve věci objektivně nalézt. Stejně tak není možné dovolatelce přisvědčit, že bez ohledu na povahu a závažnost trestné činnosti, jíž se dopustila, okolnosti, za nichž k tomu došlo, její výraznou recidivu a marnost předchozích pokusů soudů ji ukládanými sankcemi přivést k nápravě, je nepodmíněný trest jí uložený porušením jejích ústavních práv ve vztahu k právům jejího nezletilého dítěte.
VI. Závěr
30. Obviněná svým dovoláním formálně odkazovala na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
31. Nejvyšší soud však neshledal, že by dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu byl dovoláním obviněné naplněn, včetně toho, že by bylo možno aprobovat její tvrzení, že soud prvního stupně a odvolací soud porušily uložením nepodmíněného trestu její nezadatelná ústavní práva na výchovu nezletilého syna a tím i zájem dítěte ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy její právo na soudní ochranu a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy právo na ochranu rodičovství, rodiny a zvláštní ochranu dětí.
32. Soud prvního stupně i odvolací soud se v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly s problematikou uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody zákonným a podle názoru Nejvyššího soudu i ústavně konformním způsobem.
33. Dovolání se tak zcela zjevně míjí s dovolacím důvodem, který je uplatněn čistě formálně, proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 11. 2025
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce