11 Tdo 1048/2025-1796
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. 12. 2025 dovolání obviněného P. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2025, sp. zn. 15 To 30/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 1/2025, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. L. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 45 T 1/2025, byl obviněný P. L. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku soud prvního stupně obviněnému uložil i trest propadnutí náhradní hodnoty a to mobilního telefonu značky Apple iPhone 15, S/N: KN6Qnp4964, černé barvy, IMEI1:352016946850401, IMEI2:352016946918224 (uloženého ve skladu Policie České republiky, Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování v Zaječicích, Bečova 101).
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. L. dopustil předmětné trestné činnosti tak, že: „Jako člen organizované skupiny osob kolem dosud přesně neustanoveného muže označovaného jako „ALI“, vykonával úkoly, které mu zadával „ALI“, a za využití dalších osob v postavení kurýrů, kterými byli dnes již pravomocně odsouzení O. V. (dále jen „O. V.“), J. Č. (dále jen „J. Č.“) a M. H. (dále jen „M. H.“), kdy všichni byli vedeni společným úmyslem podílet se a profitovat na nezákonném obchodu s omamnými a psychotropními látkami a s vědomím toho, že se jedná o látky, jejichž nakládání s nimi je regulováno zákonem, a že nemají povolení s takovými látkami nakládat, tedy v rozporu s ustanoveními § 3 odst. 2, § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, od přesně neustanovené doby, nejméně však od měsíce října roku 2021, do dne 6.
2. 2022, minimálně na území České republiky, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Turecké republiky, Brazilské federativní republiky a Spolkové republiky Německo, motivováni především finančním ziskem, neoprávněně nakládali s psychotropní látkou metamfetamin a omamnou látkou kokain, kdy tyto látky mezi těmito zeměmi přepravovali letecky, v rozsahu vždy několika kilogramů, prostřednictvím vytvářené mezinárodní sítě cestujících kurýrů, kteří k těmto cestám využívali speciálně upravená cestovní zavazadla, přičemž metamfetamin je zařazen jako psychotropní látka v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a kokain je zařazen jako omamná látka v Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle ustanovení § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, kdy konkrétně:
1) obviněný P. L. po vzájemných dohodách mezi dosud přesně neustanoveným mužem označovaným jako „ALI“ a dnes již pravomocně odsouzenými O. V., J. Č. a M. H. a na základě požadavků a pokynů od dosud přesně neustanoveného muže označovaného jako „ALI“, zorganizoval následující kurýrní cestu, kdy O. V. přicestoval dne 7. 11. 2021 ze Sao Paula v Brazílii do Istanbulu v Turecku, kde se dne 10. 11. 2021 na mezinárodním letišti Göckem v Istanbulu setkal s J. Č. a M. H., kteří téhož dne vycestovali z České republiky z mezinárodního Letiště Václava Havla v Praze, letem společnosti PEGASUS č. PC302 na trase Praha – Istanbul, na základě jednosměrné letenky, kterou jim za tímto účelem zakoupil dne 10.
11. 2021 u společnosti Kiwi.com, s.r.o., IČ: 293 52 336 obviněný P. L. za částku ve výši 5.301,78 Kč, a který byl informován o každém jejich kroku, načež všichni společně setrvali na území Turecké republiky do dne 13. 11. 2021, kdy v dosud přesně nezjištěné době a za dosud přesně nezjištěných okolností, na základě pokynů od dosud přesně neustanoveného muže označovaného jako „ALI“, obdržel J. Č.
speciálně upravený cestovní kufr zn. Eminent, černé barvy, ve kterém byla ukryta psychotropní látka metamfetamin, čehož si byli vědomi, se kterým dne 13. 11. 2021 ve 21:25 hodin, letem společnosti PEGASUS č. PC1163, na základě jednosměrné letenky, kterou mu dne 12. 11. 2021 u společnosti Kiwi.com, s.r.o.,
IČ: 293 52 336 zakoupil O. V. za částku ve výši 5.758,27 Kč, odcestoval z Istanbulu do Londýna na mezinárodní letiště Stansted, kde byl dne 13. 11. 2021 po příletu podroben celní kontrole, při které bylo zjištěno, že J. Č. ve svém odbaveném zavazadle, cestovním kufru zn. Eminent, černé barvy, s dvojitým dnem, který byl opatřen manipulační etiketou č. 0624PC195324 a jménem C. J., dovezl skrytě do Spojeného království Velké Británie a Severního Irska 7.170 gramů psychotropní látky metamfetamin, o koncentraci 72% hydrochloridu metamfetaminu, což představuje celkem 5.162,4 gramů metamfetaminu báze, v důsledku čehož byl zadržen, a to aniž by došlo k předání této psychotropní látky dalším osobám,
2) obviněný P. L. po vzájemných dohodách mezi dosud přesně neustanoveným mužem označovaným jako „ALI“ a dnes již pravomocně odsouzenými O. V. a M. H. a na základě požadavků a pokynů od dosud přesně neustanoveného muže označovaného jako „ALI“, zorganizoval následující kurýrní cestu, kdy O. V. a M. H. vycestovali dne 17. 1. 2022 z Prahy, z mezinárodního Letiště Václava Havla, po trase Praha – Paříž – Frankfurt nad Mohanem – Sao Paulo, přičemž cestovali na základě jednosměrné letenky, kterou dne 16.
1. 2022 u cestovní kanceláře GO TO GATE zakoupil O. V. za částku ve výši 9.333 Kč pro sebe a za částku ve výši 9.519 Kč pro M. H., po příletu do Sao Paula v Brazílii se ubytovali podle pokynů od dosud přesně neustanoveného muže označovaného jako „ALI“, kde společně setrvali do dne 22. 1. 2022, kdy za nimi přicestoval obviněný P. L., který z mezinárodního Letiště Václava Havla v Praze odcestoval dne 21. 1. 2022 na základě jednosměrné letenky, kterou si u cestovní kanceláře GO TO GATE sám zakoupil dne 20.
1. 2022 za částku ve výši 12.402 Kč, v Brazílii se ubytoval ve stejném ubytovacím zařízení jako O. V. a M. H., kde společně setrvali do dne 4. 2. 2022, kdy v dosud přesně nezjištěné době a za dosud přesně nezjištěných okolností, na základě pokynů od dosud přesně neustanoveného muže označovaného jako „ALI“, který se v této době rovněž zdržoval společně s ostatními v Brazílii, obdrželi speciálně upravený cestovní kufr zn. Eminent, tmavě šedé barvy, ve kterém byla ukryta omamná látka kokain, čehož si byli vědomi, kdy obviněný P.
L., O. V. a M. H. následně předstírali záchyt M. H. s touto omamnou látkou, které dne 2. 2. 2022 za částku 39.358 Kč zakoupil O. V. jednosměrnou letenku u cestovní kanceláře GO TO GATE s dnem odletu 3. 2. 2022 ze Sao Paula s přestupem v Amsterdamu a cílovou destinací Istanbul v Turecku, kterou však M. H. nevyužila a zůstala v Brazílii společně s ostatními, dne 4. 2. 2022 z Brazílie odcestoval jako první obviněný P. L., letem na trase Sao Paulo – Madrid – Frankfurt nad Mohanem, a to na základě jednosměrné letenky, kterou si dne 3.
2. 2022 sám zakoupil za částku ve výši 22.294,58 Kč u cestovní kanceláře GO TO GATE, kdy jeho úkolem bylo zjistit skutečnosti, které mohou O. V. a M. H. při své zpáteční cestě očekávat, dne 5. 2. 2022 z Brazílie odcestovali na trase Sao Paulo – Madrid – Frankfurt nad Mohanem společně O. V. a M. H., a to na základě jednosměrných letenek, které dne 3. 2. 2022 zakoupil O. V. za stejnou částku ve výši 14.927 Kč pro sebe i pro M. H., kdy cestovali každý s cestovním kufrem, jako s odbaveným zavazadlem a kabinovým zavazadlem, přičemž o průběhu své zpáteční cesty průběžně informovali obviněného P.
L., načež dne 6. 2. 2022, po jejich příletu na letiště ve Frankfurtu nad Mohanem, byli podrobeni celní kontrole, při které bylo zjištěno, že M. H. ve svém odbaveném zavazadle, cestovním kufru zn. Eminent, tmavě šedé barvy, s dvojitým dnem, který byl opatřen manipulační etiketou č. 0996UX517478 a jménem H.
M., dovezla skrytě do
Spolkové republiky Německo 4.964,3 gramů omamné látky kokain, o koncentraci 97,2 % kokain báze, což představuje celkem 4.614,9 gramů kokain báze, v důsledku čehož byla zadržena v doprovodu O. V., jehož úkolem bylo na M. H. dohlížet, přičemž v jeho odbaveném zavazadle, cestovním kufru zn. Eminent, šedé barvy, který byl opatřen manipulační etiketou č. 0996UX517482 a jménem V. O., bylo nalezeno dvojité dno, avšak prázdné, a to aniž by došlo k předání této omamné látky dalším osobám.“
3. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 8. 2025, sp. zn. 15 To 30/2025 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu se napadený rozsudek k odvolání obžalovaného P. L. částečně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že, při nedotčeném výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a výroku o trestu odnětí svobody a trestu propadnutí náhradní hodnoty, obviněného P. L. podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) podal prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Neumanna proti rozsudku odvolacího soudu dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, když nejprve rekapituluje postup řízení před nižšími soudy a obsah jejich rozhodnutí. Podle dovolatele je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, byť v odvolacím řízení nedošlo k zamítnutí jeho opravného prostředku, odvolává se přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16.
10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1059/2019, kde se uvádí, že pokud dovolatel v tam projednávané věci výslovně zvolil druhou z uvedených variant (obsažených tehdy v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, aktuálně dle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu) ve spojení s některým z dovolacích důvodů, lze i tento způsob uplatnění citovaného dovolacího důvodu s jistou mírou tolerance akceptovat, byť soud druhého stupně odvolání obviněného nezamítl. Obviněný pak podává dovolání z důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, neboť skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle jeho přesvědčení ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolatel upozorňuje, že ostatním osobám spáchání trestné činnosti rozmlouval, nevěděl, až do příjezdu do Brazílie, že jde o převoz drog. Odvolává se na odposlech telefonického hovoru mezi ním a svědkem O. V. (do kterého vstupovala rovněž svědkyně H.) ze dne 6. 2. 2021 a ten cituje. Rovněž svědkyně H. tvrdila, že obviněný ostatním převoz kufru rozmlouval, tedy nechtěl trestnou činnost spáchat, ale ani nechtěl, aby ji spáchal někdo jiný.
Plyne to i z odposlechu telefonického rozhovoru mezi svědky N. a Č. ze dne 3. 2. 2022. Jeho obhajobu podporuje, že k jeho zatčení a zahájení trestního stíhání obviněného došlo až v prosinci 2023 tedy téměř po dvou letech a žádná drogová trestná činnost u obviněného nebyla zaznamenána, přičemž lze se vzhledem k okolnostem domnívat, že obviněný byl v té době monitorován. Obviněný také odmítl, že by byl ve spojení s nějakou organizovanou skupinou působící ve více státech, z důkazů vyplývá, že není schopen anglicky se na běžné úrovni domluvit.
Obviněný dále podává dovolání i z důvodu upraveného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu podle obviněného spočívá na jiném nesprávném
hmotně právním posouzení, a to ohledně výměry trestu. Nesprávné hmotně právní posouzení věci spočívá v tom, že v mezidobí mezi vydáním rozsudku soudu I. stupně a rozsudku odvolacího soudu byl schválen zákon č. 270/2025 Sb. z 3. 7. 2025, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb. a mění se i spodní sazba výměry trestu v § 283 odst. 4 trestního zákoníku z deseti na osm let. Nesprávný je proto závěr soudu prvního stupně aprobovaný odvolacím soudem, že mu byl uložen trest mírně nad dolní hranicí zákonné trestní sazby, byť shora uvedená novelizace trestního zákoníku je účinná až od 1. 1. 2026. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podal k dovolání obviněného vyjádření. Po reprodukci dovolacích námitek obviněného státní zástupce zdůrazňuje, že nepřekračují rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Obviněný neidentifikoval zásadní pochybení v důkazním procesu a primárně kritizuje skutková zjištění soudů. Prostřednictvím alternativního výkladu těchto zjištění usiluje o zpochybnění právního závěru o své trestní odpovědnosti, kdy se jedná o opakování obhajoby, která byla v řízení před soudy nižších stupňů spolehlivě vyvrácena.
Obviněný je usvědčen ze spáchání trestné činnosti výpovědí svědků M. H. a J. Č., jejich věrohodnost není zpochybněna postoji, které zaujali v trestních řízeních, jež proti nim byla vedena v zahraničí. Také z výpovědi F. C. dále vyplývá, že se obviněný opakovaně dopouštěl dovozu návykových látek ze zahraničí. Výpovědi korespondují s obsahem záznamu a odposlechu telekomunikačního provozu. Obviněný mimo kontext tvrdí, že rozmlouval ostatním převoz drogy, činil tak však až poté, co vykonával aktivní roli v celé operaci.
Organizovanou skupinu působící ve více státech tvořili obviněný P. L., dále osoba označovaná jako „Ali“ (komunikace s touto osobou byla jednoduchého charakteru, obviněnému tak nevadila jeho horší znalost angličtiny), M. H., J. Č. a O.
V. Role obviněného P. L. byla koordinační a rozhodovací – uděloval pokyny ostatním členům skupiny a rozhodoval o podstatných úkonech realizace přeprav kurýrů a úhradě nákladů a výplatě honorářů. Argument, že od cesty do Brazílie nedocházelo k další trestné činnosti je lichý, protože trestnou činnost a transport organizoval právě dovolatel. Není naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, protože výhrady proti uloženému trestu lze subsumovat toliko pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu a za hmotněprávní nesprávnost nelze považovat uložení trestu v zákonných hranicích platného a účinného trestního zákona, když rozsudek nabyl právní moci před 1. 1. 2026, tedy před datem, kdy vstoupí v účinnost novela, na niž se dovolatel odkazuje. Státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
6. Obviněný reagoval na vyjádření státního zástupce replikou. Trvá na tom, že z telefonního rozhovoru mezi ním a svědkem V. (do kterého vstupovala rovněž svědkyně H.) ze dne 6. 2. 2021 (který byl výslovně reprodukován v dovolání), je zřejmé, že nechtěl, aby drogy byly převáženy a ostatním to rozmlouval. To vyplynulo i z příslušné části výpovědi svědkyně H. a podpůrně i z telefonického rozhovoru mezi svědky N. a Č. ze dne 3. 2. 2022. Podle dovolatele tyto důkazy vylučují jeho úmyslné zavinění. Trvá na tom, že neovládá anglický jazyk tak, aby byl schopen trestnou činnost domlouvat a nemá ani kontakty v zahraničí. Kromě své výpovědi se v tomto ohledu odvolává na výpověď svědkyně H. a úřední záznam policie. Co se týká té části dovolání obviněného, která směřuje do rozhodnutí o trestu, pak obviněný založil tuto část dovolání na dovolacím důvodu upraveném v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu podle obviněného spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, když poukazuje na platný zákon č. 270/2025 Sb. z 3. 7. 2025, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, podle jehož čl. 1 bodu 86 se mění spodní sazba výměry trestu v § 283 odst. 4 tr. zákoníku z deseti na osm let. Odvolací soud přitom nevzal shora uvedenou novelu trestního zákoníku v úvahu a nesnížil výměru trestu na novou spodní hranici. Došlo tak podle obviněného k nesprávné aplikaci čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku a čl. 1 bodu 86 zákona č. 270/2025 Sb.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo obviněným podáno prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
IV. Důvodnost dovolání
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu, na které je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).
10. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný explicitně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, byť v předcházejícím řízení nedošlo k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku podle § 256 tr. řádu. Obviněný staví ve svém dovolání postup odvolacího soudu na roveň takového vyřízení věci v odvolacím řízení, s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 8 Tdo 1059/2019. Nutno připomenout, že i ve zmíněném rozhodnutí považoval předmětný dovolací důvod Nejvyšší soud za naplněný s „jistou dávkou tolerance“, čímž bylo naznačeno, že tento důvod být uplatněn neměl, stejně jako v nynější věci, nicméně tato skutečnost nezbavuje Nejvyšší soud povinnosti přezkoumat předchozí postup nižších soudů z pohledu dalších dovolacích důvodů.
11. Dovolatel pak vznáší námitky, podřaditelné, byť jen formálně (jak bude následně vysvětleno), pod dovolací důvod vyjádřený § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a tento dovolací důvod i uplatňuje. Tento důvod dovolání je naplněn tehdy, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný má, podle obsahu jeho námitek, na mysli první variantu tohoto důvodu.
12. Obviněný konečně ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí i dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněný tak ve svém podání odkázal na dovolací důvod, který je možné iniciovat tehdy, když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované.
13. Dovolatel se tak prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu domáhá pro něj příznivějšího rozhodnutí o trestu. Nejvyšší soud předesílá, že dovolací důvod týkající se nezákonnosti uloženého trestu obsažený v § 256b odst. 1 písm. i) tr. řádu nebyl obviněným uplatněn, když tento si je zřejmě vědom, že brojit podle tohoto ustanovení lze toliko proti tomu druhu trestu, který zákon vůbec nepřipouští nebo trestu, který je uložen mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. Nejvyšší soud k tomu dodává, že ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se týká zjevného excesu ze zákonné úpravy při ukládání trestu, nikoliv přiměřenosti nebo nepřiměřenosti druhu či výměry trestu. Dovolatel však tvrdí v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, že byla nesprávně aplikována hmotněprávní norma při ukládání trestu.
14. Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
15. Nejvyšší soud nejprve považuje za důležité zdůraznit, že není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
16. Obviněným užitý dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, popřípadě nastiňují jinou verzi skutkového stavu na základě nepodstatných rozporů v důkazech, na nichž soud postavil svá skutková zjištění. Nejvyšší soud je tak oprávněn na základě skutkových námitek dovolání zasáhnout do skutkových zjištění nižších soudů pouze, když jejich hodnocení důkazů je v extrémním nesouladu nebo zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů; v nyní projednávané věci žádné rozpory v procesně použitelných důkazech objektivně nejsou, je zde toliko obecný odkaz obviněného na nevěrohodnost svědků M. H. a J. Č. a nesprávnost hodnocení dalších důkazů ze strany nižších soudů.
17. Obviněný tak založil těžiště své dovolací argumentace na námitkách skutkového charakteru. Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. řádu, ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy soudu prvního stupně, jež byly použity při hodnocení důkazů, nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
18. Nejvyšší soud nespatřuje ve věci extrémní nesoulad nebo zjevný rozpor mezi obsahem výpovědi svědků M. H., J. Č. a F. C., obsahem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na straně jedné a soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem a jeho právním posouzením věci na straně druhé. Oba soudy se s věrohodností výpovědí svědků vypořádaly a důvodně hodnotily tyto výpovědi nejen samostatně, ale i v souladu s dalšími provedenými důkazy. Obviněný, v podstatě potřetí, v dovolání opakuje svoji verzi skutkového děje, s níž se soud prvního stupně a odvolací soud právem neztotožnily. Dovolatel ignoruje skutečnost, že shora uvedené důkazy tvoří celistvý řetězec, jímž je on sám z nezákonného jednání, které mu je kladeno za vinu, spolehlivě usvědčen.
19. Nejvyšší soud může jen znovu, již potřetí, zopakovat (což však není účelem dovolacího řízení), že obviněný přepravu drog sám zorganizoval a řídil, zadával ostatním (již odsouzeným M. H., J. Č. a O. V.) úkoly ohledně páchání trestné činnosti, je tak vyloučeno, jak účelově a nepravdivě tvrdí, že nevěděl nic o náplni činnosti skupiny osob, kterou na území několika států úkoloval a řídil. Pokud dovolatel vytrhuje z kontextu, že vymlouval ostatním členům skupiny, aby přepravu drog z Brazílie uskutečnili, rozhodně tak v tomto případě nečinil proto, aby zabránil páchání trestné činnosti. Bylo totiž spolehlivě prokázáno, že to byl on, kdo další osoby předtím zjednal k přepravě drogy, kdo celou akci řídil. Pokud pak nechtěl, aby finální fáze akce proběhla, rozhodně jeho primární pohnutkou nebylo zabránění páchání trestné činnosti. Žádný extrémní nesoulad nebo zjevný rozpor mezi nižšími soudy hodnocenými důkazy a jejich skutkovými zjištěními tak neexistuje a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je uplatněn pouze formálně, když potřetí opakované, podvakrát nižšími soudy důvodně odmítnuté, obhajovací námitky proti skutkovým zjištěním nižších soudů nemohou tento důvod objektivně naplnit.
20. Právní posouzení zjištěného skutkového děje soudem prvního stupně a odvolacím soudem z hlediska hmotného práva, je pak rovněž zákonné a správné, zde je možno pro stručnost pouze odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů (viz odstavce 92. až 101. rozsudku soudu prvního stupně a odstavec 22. rozsudku odvolacího soudu), včetně odůvodnění výroku o trestu (viz odstavce 102. až 105. rozsudku soudu prvního stupně a 23. až 25. rozsudku odvolacího soudu). Pokud pak odvolací soud částečně vyhověl odvolání obviněného ohledně změny způsobu výkonu trestu odnětí svobody v mírnějším typu věznice, i tento svůj postup a jeho důvody odvolací soud dostatečně rozebral v odstavci 26. svého rozsudku.
21. Jestliže se obviněný zaštiťuje ve svém dovolání nastávající změnou Trestního zákoníku od 1. 1. 2026 zákonem č. 270/2025 Sb. z 3. 7. 2025, kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb. a mění se i dolní hranice sazby výměry trestu v § 283 odst. 4 trestního zákoníku z deseti na osm let a dovozuje z toho, že „již neplatí“ konstatování soudu prvního stupně a odvolacího soudu v odůvodnění jejich rozsudků že byl potrestán trestem mírně nad dolní hranicí trestní sazby, tak naprosto překrucuje základní podmínky uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
22. Stručně řečeno, dovolatel nenamítá, že by byl trest jemu uložený v rozporu s hmotným právem, v tom smyslu, že by byla porušena ustanovení o ukládání trestu odnětí svobody za stávající právní úpravy, pokud jde o zákonné hranice trestní sazby (toto by mohl namítat v mezích dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu), dokonce nenamítá ani to, že by trest jemu uložený neodpovídal v tomto smyslu zákonné úpravě účinné od 1. 1. 2026 (Nejvyšší soud však nepokládá ani takovou případnou argumentaci za korektní, neboť soud musí trest ukládat podle zákona účinného v době, kdy je ukládán a posuzuje se podle doby, kdy rozsudek nabývá právní moci, nikoliv podle platného, ale ještě neúčinného zákona), proto je nepřiléhavý odkaz na § 2 odst. 1 tr. zákoníku, dovolatel v podstatě namítá toliko „nesprávné“ odůvodnění takového trestu soudem prvního stupně i odvolacím soudem ve vztahu k novele trestního zákoníku účinné až od 1. 1. 2026.
23. Nejvyšší soud uzavírá, že k porušení hmotného práva ze strany soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu při ukládání trestu odnětí svobody nedošlo, trest byl obviněnému vyměřen podle zákonného ustanovení § 283 odst. 4 tr. zákoníku v trestní sazbě od deseti do osmnácti let. Nejvyšší soud k tomu dodává, že trest odnětí svobody byl obviněnému uložen u dolní hranice trestní sazby, jak důvodně a správně uvádí soud prvního stupně a navíc, toto tvrzení by více méně platilo, byť s menší výrazovou přesností, i za právní úpravy, jež má nabýt účinnosti od 1. 1. 2026, kdy by stále výměra uloženého trestu byla významně blíže dolní hranici trestní sazby než horní. V každém případě tak není argument užitý dovolatelem přiléhavý a de facto směřuje „pouze“ k tomu, aby dovolací soud posuzoval „přiměřenost“ jemu uloženého trestu, nemůže se jeho prostřednictvím domoci konstatování, že bylo porušeno jeho právo dle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud pak opakovaně v minulosti námitky proti přiměřenosti uloženého trestu v rámci dovolacího řízení odmítal tak, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu nemůže naplnit žádný dovolací důvod a činí tak i v současnosti (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11Tdo 1425/2015, novější pak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 879/2023).
VI. Závěr
24. Obviněný svým dovoláním nadbytečně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, což však na přezkum dovolacím soudem nemělo žádný vliv.
25. Dovolatel pak čistě formálně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho námitky, jež jsou třetím opakováním jeho stanoviska uplatněného v rámci obhajoby před soudem prvního stupně a odvolacích námitek před odvolacím soudem nemohly naplnit avizovaný dovolací důvod, neboť žádný zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními obou soudů a obsahem hodnocených důkazů neexistuje, když extrémním nesouladem nemůže být obviněným tvrdošíjně uplatňovaná verze vlastního skutkového děje.
26. Nejvyšší soud však neshledal, že by dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu byl dovoláním obviněného objektivně naplněn, neboť ani s přiléhavostí jeho námitky uplatněné dokonce ani ne z důvodu vadně aplikovaného hmotněprávního předpisu, ale s údajně nepřiléhavým odůvodněním uloženého trestu odvolacím soudem v odůvodnění rozsudku, se nelze ztotožnit.
27. Dovolání se tak zjevně zcela minulo s uplatněnými dovolacími důvody, proto Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 12. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce