11 Tdo 1094/2023

11 Tdo 1094/2023-379

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2024 o dovolání obviněného D. M., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 To 309/2023-331, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 30/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného D. M. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 26. 7. 2023, č. j. 32 T 30/2023-306, byl obviněný D. M. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:

v rekreační chatě XY a kůlně – obě stavby se nacházejí na pozemcích parcelních čísel č. XY a XY v katastrálním území Plzeň - XY a dále i na uvedených pozemcích samotných, od přesně nezjištěné doby do 24. 8. 2022, v rozporu s ustanovením § 24 odst. 1 písm. a) zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů, v platném znění, bez licence udělované Státním ústavem pro kontrolu léčiv dle ustanovení § 24c zmíněného zákona a bez povolení k zacházení vydávaného Ministerstvem zdravotnictví ČR dle ustanovení § 8 odst. 1 zmíněného zákona, za použití kompletního pěstebního zařízení a dalších předmětů – vše specifikováno v protokolu o domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, pěstoval rostliny rodu konopí, přičemž při prohlídce prováděné dne 24. 8. 2022 zde bylo nalezeno celkem 162 ks rostoucích rostlin konopí o výšce 18 – 180 cm, kdy po vysušení a oddělení nepoužitelných částí byla ve zbylé sušině o celkové hmotnosti 5 341,47 g prokázána přítomnost delta-9-tetrahydrokanabinolu (dále jen THC) v množství 3,2 – 6,7 %, (celkem 236,95 g čistého THC), dále na témže místě ke dni 24. 8. 2022 přechovával v plastových sáčcích a nádobách téměř suchý rostlinný materiál, jehož hmotnost po dosušení činila 292,98 g a obsahovala 3,4 – 12,9 % THC (tedy 14,2 g čistého THC),

THC je psychotropní látka zařazená mezi psychotropní látky v seznamu č. 4 přílohy č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a konopí je omamná látka zařazená mezi omamné látky v seznamu č. 3 přílohy č. 3 k témuž vládnímu nařízení.

2. Za uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 25 (dvaceti pěti) měsíců, jehož výkon podle § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců za současného stanovení dohledu. Dále mu podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku uložil povinnost, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem zdržel užívání návykových látek a podroboval se pravidelnému testování na jejich přítomnost. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku soud prvního stupně uložil obviněnému i peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 50 000 (padesát tisíc) Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil též trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil.

3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město (učinil tak v neprospěch obviněného do výroku o trestu) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 To 309/2023-331, tak, že:

k odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město se podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušují z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 7. 2023, č. j. 32 T 30/2023-306, výroky o uloženém podmíněném trestu odnětí svobody a uloženém peněžitém trestu a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že obviněný D. M., narozený XY, se odsuzuje podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 25 (dvaceti pěti) měsíců,

podle § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 3,5 (tři a půl) roku za současného stanovení dohledu v rozsahu stanoveném v trestním zákoníku,

podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku a § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku se obviněnému ukládá povinnost, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem zdržel užívání návykových látek a podroboval se pravidelnému testování na jejich přítomnost,

podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku se ukládá peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 100 000 (sto tisíc) Kč,

jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Pavla Cinka, LL.M., MBA, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu. Má totiž za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na „nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na odlišném hmotněprávním posouzení a současně mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž toto dovolání směřuje toliko do výroku o uložení peněžitého trestu odvolacím soudem.“

5. V podrobnostech dovolatel předně uvádí, že se plně ztotožňuje s tím, pokud soud prvního stupně vyhodnotil peněžitý trest v celkové výměře 50 000 Kč jako plně dostačující, neboť takovou výši daného trestu by byl, byť na splátky, podle svých majetkových možností schopen postupně uhradit. Za nedůvodný, postavený na nesprávném právním posouzení skutku i hmotněprávních skutečností a zejména uložený ve zcela neobvyklé, resp. nepřiměřeně vysoké výměře však označuje peněžitý trest uložený odvolacím soudem, jenž přistoupil k jeho navýšení na 100 000 Kč. Vytýká přitom odvolacímu soudu, že v rámci příslušné části odůvodnění jeho rozhodnutí zcela absentuje úvaha ve smyslu § 67 odst. 1 tr.

zákoníku, resp. § 39 odst. 8 tr. zákoníku týkající se získání majetkového prospěchu, resp. snahy jej získat. Poukazuje na to, že odvolací soud sice správně konstatuje, že v rámci trestního řízení nebylo prokázáno, že by měl ze svého jednání jakýkoliv možný zisk, nicméně následně dovozuje, že peněžitý trest může být navýšen na podkladě páchání trestné činnosti v nemovité věci, která se v době páchání nacházela zčásti v jeho vlastnictví; s uvedenou argumentací se naprosto neztotožňuje s tím, že jednak má za to, že kupní cena nemovité věci, byť takové nemovité věci, ve které byla páchána trestná činnost, nemůže představovat důvod sám o sobě pro navýšení peněžitého trestu.

Jestliže pak odvolací soud dospívá určitou úvahou k závěru, že mu zůstává částka ve výši 200 000 Kč, kterou může použít na úhradu peněžitého trestu, taková úvaha rovněž nemá oporu v provedeném dokazování – stejně jako není prokázáno, že by vypěstované konopí dále distribuoval, dále není nijak prokázáno, že by mu skutečně zůstala zmíněná částka z prodeje jeho podílu na chatě. Dodává, že i kdyby tomu tak bylo, nemá tato skutečnost žádnou relevanci k páchání trestné činnosti jeho osobou; nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že mu nebyl uložen trest propadnutí věci – podílu o velikosti id.

? na chatě, jenž vlastnil (poznamenává však, že takový trest by ovšem považoval za zjevně nepřiměřený).

6. V dalším textu dovolání obviněný zdůrazňuje, že navíc při ukládání trestu, který majetkově postihuje pachatele, má soud povinnost obligatorně přihlédnout k majetkovým a osobním poměrům pachatele (v souladu s již zmíněným § 39 odst. 8 tr. zákoníku). Vytýká v tomto směru odvolacímu soudu, že v rámci odůvodnění uložení peněžitého trestu se jeho majetkovými poměry vůbec nezabývá, nekonstatuje je a ani je neprokazuje; v této souvislosti obviněný poukazuje na výši svého výdělku jakožto rozvozce jídla ve společnosti XY v částce 10 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně, jenž je jeho jediným příjmem. Uvádí, že z prodeje chaty totiž žádné prostředky nemá, když celá kupní cena bude uhrazena na účet jeho dědečka a jemu také patří (neboť „ani případné zhodnocení ve výši 200 000 Kč na podílu obviněného nebude obviněnému vyplaceno“), a rozhodně nemá ani žádné prostředky z jakékoli distribuce vypěstovaného konopí. Obviněný tak pokládá dovolacímu soudu k posouzení otázku, zda je možné uložit peněžitý trest ve výměře, která téměř sedmkrát až desetkrát přesahuje jeho průměrný měsíční výdělek za situace, kdy nevlastní žádný hodnotný majetek a nadto jeho majetkové poměry nebyly v rámci trestního řízení jakkoliv prokazovány ani zjišťovány. Je přesvědčen, že nikoliv, a peněžitý trest tudíž považuje za likvidační a neodůvodněný, uložený na podkladě určité úvahy soudu, která však nemá oporu v provedeném dokazování, a tedy uložený v rozporu se zásadami obsaženými v trestním řádu.

7. Z výše uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 9. 2023, č. j. 9 To 309/2023-331, a poté aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem Nejvyššího soudu.

8. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Pavel Jež, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně poukazuje na to, že výrok o uloženém trestu se výslovně týká pouze (obviněným uplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, přičemž v případě peněžitého trestu odpovídají jeho první alternativě (tj. že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští) toliko námitky týkající se zřejmé nedobytnosti peněžitého trestu (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku). Co se týče obviněným dále označeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

řádu, státní zástupce připomíná, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako například pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu. Zdůrazňuje, že prostřednictvím žádného dovolacího důvodu tedy zásadně nelze namítat pochybení soudu spočívající v údajném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 a násl. tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu.

9. Státní zástupce vyslovuje názor, že obviněný v mezích dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu neargumentuje. Za zcela nesprávný přitom označuje poznatek obviněného, že navýšení peněžitého trestu na jeho celkovou výši 100 000 Kč odvolacím soudem je založeno na nesprávném právním posouzení skutku, neboť právní posouzení skutku se týká v prvé řadě výroku o vině, do něhož ovšem dovolání nemíří a vzhledem k prohlášení o vině a nenapadení tohoto výroku řádným opravným prostředkem ani prakticky mířit nemůže.

Další námitky obviněného jsou pak založeny takřka výlučně na zpochybnění důkazního podkladu, který měl odvolací soud k dispozici a na jehož základě mohl přistoupit k uložení peněžitého trestu a stanovení jeho konkrétní výměry; vychází-li totiž obviněný z toho, že jeho majetkové poměry nebyly v trestním řízení zjišťovány a prokazovány, jde o námitky napadající rozsah provedeného dokazování, nikoli námitky týkající se jiného hmotněprávního posouzení či uložení nepřípustného trestu. Státní zástupce konstatuje, že nadto jsou tyto výhrady zcela neopodstatněné a neodpovídající skutečnému průběhu řízení ve věci.

Oponuje dovolateli v jeho tvrzení, že v řízení před soudy nebyly zjišťovány jeho majetkové poměry. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a též z obsahu protokolu o hlavním líčení ze dne 26. 7. 2023 vyplývá, že majetkové a příjmové poměry obviněného zjišťovány byly, k čemuž sám obviněný poskytl součinnost; uvedl, že bydlí u rodičů v rodinném domě (z čehož lze dovodit, že jeho náklady na bydlení nejsou nikterak vysoké) a pracuje jako rozvozce jídla pro XY, kde si vydělá 10 až 15 000 Kč měsíčně.

Dále potvrdil, že nemá dluhy, exekuce ani vyživovací povinnost, a naopak připustil, že má úspory ve výši 1,1 mil. Kč, a to z prodeje chaty, přičemž však měl nějaké výdaje na auto, a také výslovně doznal, že chata se prodala za 1,6 mil. Kč. Státní zástupce uvádí, že námitka obviněného, že k jeho majetkovým poměrům nebylo vedeno dokazování, je tudíž zcela lichá. Poukazuje dále na skutečnost, že až v reakci na podané odvolání státního zástupce přišel obviněný s verzí, podle níž celá kupní cena za prodej chaty nepřipadla jemu, nýbrž jeho dědečkovi, a to i za jeho spoluvlastnický podíl ve výši id.

?. Je otázkou, nakolik se uvedené tvrzení stalo předmětem dokazování ve veřejném zasedání o odvolání, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí se nepodává, že by odvolací soud k doplnění dokazování přistoupil. Přesto se odvolací soud vyjádřil i k nové verzi obviněného o způsobu naložení s finančními prostředky z prodeje chaty s tím, že i pokud by se vycházelo z tohoto tvrzení, stále by obviněnému z prodeje chaty připadlo 200 000 Kč a tato částka ve spojení s dosahovanými příjmy obviněného by nepochybně měla být postačující k tomu, aby byl obviněný schopen dostát povinnosti uhradit peněžitý trest v celkové výměře 100 000 Kč. Státní zástupce má za to, že v daném případě není možné uvažovat o nedobytnosti peněžitého trestu.

Ostatně peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč původně nepovažoval za nepřiměřený a již vůbec ne za zjevně nepřiměřený a nedobytný ani samotný dovolatel. Jak vyplývá z již výše zmíněného protokolu o hlavním líčení, sám obviněný v řízení deklaroval svou schopnost uhradit v případě peněžitého trestu částku 100 000 Kč.

10. Dále státní zástupce uvádí, že lze přisvědčit dovolateli v jeho poznámce, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí absentuje úvaha ve smyslu § 67 odst. 1 tr. zákoníku, přestože oba soudy uložily peněžitý trest podle tohoto ustanovení. Poukazuje na to, že byť pro splnění podmínky spočívající v tom, že pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, nesvědčí závěr odvolacího soudu, který ve prospěch obviněného přijal v bodu 10. odůvodnění svého rozsudku, totiž že orgány činnými v trestním řízení nebylo vedeno dokazování k prokázání úvahy o možném dalším prodeji vypěstovaného konopí (ač podle množství zajištěných rostlin konopí a zajištěného rostlinného materiálu je zřejmé, že takové množství obviněný nemohl zkonzumovat sám a mohlo být určeno k další distribuci), jde o rozpor jen zdánlivý. O splnění dané podmínky totiž není důvod pochybovat vzhledem k tomu, co ke skutku v hlavním líčení uvedl sám obviněný – připustil, že z pěstovaných rostlin dělal masti a tinktury, které buď někomu daroval anebo za to od někoho i něco dostal. Za takového stavu důkazního zjištění nelze zpochybňovat naplnění podmínky uvedené v § 67 odst. 1 tr. zákoníku v podobě získání majetkového prospěchu či snahy o takový prospěch.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem má státní zástupce za to, že obviněný reálně nevznesl námitku nedobytnosti peněžitého trestu, nýbrž toliko namítl prostou nepřiměřenost peněžitého trestu v celkové výši 100 000 Kč. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Pro případ, že by Nejvyšší soud vyložil tvrzení obviněného o trestu likvidačním a zcela nepřiměřeném ve smyslu uplatnění námitky trestu uloženého v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, bylo by možné tento návrh korigovat na odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako dovolání zjevně neopodstatněného. Současně státní zástupce souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.

12. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu, přičemž u obou odkazuje na obě jejich varianty. Současně uvádí, že dovolání směřuje toliko do výroku o uložení peněžitého trestu odvolacím soudem (k tomu Nejvyšší soud poznamenává, že pak je zřejmě písařským pochybením v rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněným uvedeno, že tyto se mají týkat též rozhodnutí soudu prvního stupně).

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první varianta) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá varianta). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

17. Druhý obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).

18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

19. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím brojí proti uložení peněžitého trestu v celkové výměře 100 000 Kč s tím, že tento je trestem zcela nepřiměřeným, likvidačním a byl odvolacím soudem uložen bez zohlednění a zjištění jeho majetkových poměrů a bez opory v provedeném dokazování, neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu. Takové námitky obviněného stran uloženého peněžitého trestu totiž směřují v převážné části proti rozsahu, resp. úplnosti dokazování a způsobu hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, a dále představují i zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění jeho rozhodnutí. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

20. Jestliže obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a vytýká odvolacímu soudu, že pokud navýšil výměru peněžitého trestu na 100 000 Kč, jde o zcela nedůvodný postup spočívající na nesprávném právním posouzení skutku, jedná se o argumentaci, jež se s danou (tj. první) variantou citovaného dovolacího důvodu zcela míjí. Předně je třeba zdůraznit, že právní posouzení skutku se týká výroku o vině, a dále, že proti výroku o vině obviněný dovolání nesměřuje a ani směřovat nemůže, a to z důvodu jím učiněného prohlášení viny v hlavním líčení konaném dne 26. 7. 2023; prohlášení viny přitom učinil po řádném poučení soudem prvního stupně o jeho následcích zejména ve smyslu § 206c odst. 6 a 7 tr. řádu, tj. mimo jiné o tom, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.

21. Ve vztahu k druhé variantě dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je pak vhodné připomenout, že za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu daného důvodu dovolání, je možno podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [resp. podle 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů, zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce. Je zjevné, že námitky obviněného tak stojí rovněž mimo rámec této varianty uvedeného dovolacího důvodu.

22. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, na nějž obviněný dále odkazuje, je zapotřebí především uvést, že tento je naplněn ve své druhé alternativě tehdy, byl-li obviněnému uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejenže obviněný takovou vadu fakticky ani nenamítá (odkazuje na ni toliko formálně v rámci vymezení dovolacích důvodů), ale v daném případě zjevně ani nepřichází v úvahu s ohledem na to, že obviněnému byl odvolacím soudem uložen peněžitý trest v zákonné výměře 100 denních sazeb (zákonné rozpětí přitom činí 20 až 730 celých denních sazeb) po 1 000 Kč (zákonné rozpětí denní sazby přitom činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč), tj. plně v souladu s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Pro úplnost lze doplnit, že peněžitý trest v zákonné výměře, jak pokud jde o počet denních sazeb, tak výši denní sazby, byl obviněnému uložen již předtím též soudem prvního stupně (50 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 50 000 Kč). Současně je zřejmé, že počet denních sazeb byl (taktéž oběma soudy) určen v souladu s § 68 odst. 3 tr. zákoníku (horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody v daném případě činí 10 let, obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 25 měsíců a peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb, tj. dvojnásobek počtu denních sazeb spolu s uloženým trestem odnětí svobody zcela zjevně nepřesahuje horní hranici uvedené trestní sazby trestu odnětí svobody).

23. K námitkám obviněného ohledně naprosté nepřiměřenosti takto uloženého peněžitého trestu, jenž označuje dokonce za likvidační, Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že tyto nelze podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů.

24. Judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z již shora zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [resp. podle 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. řádu.

25. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.

11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv.

Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový případ extrémně přísného, resp. zjevně nespravedlivého trestu se ale v posuzované věci nejedná. Byť je třeba přihlédnout k tomu, že obviněnému polehčuje prohlášení viny a lítost, současně je nutno zohlednit, že tento se dopustil trestné činnosti drogového charakteru, čin spáchal ve značném rozsahu (nadto co do množství konopí tento znak kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu naplnil více než pětinásobně, co do množství účinné látky o více než 150 %) a navíc trestnou činnost páchal v době, kdy proti němu bylo vedeno jiné trestní řízení a i po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v této jiné trestní věci.

26. Jestliže pak obviněný jemu uložený peněžitý trest považuje za nepřiměřený ve vztahu k jeho majetkovým poměrům a vytýká odvolacímu soudu, že se těmito vůbec nezabýval, nekonstatoval je a ani je neprokazoval, nelze mu přisvědčit. Taková námitka založená na zpochybnění důkazního podkladu, který měl odvolací soud k dispozici a na jehož základě mohl přistoupit k uložení peněžitého trestu a stanovení jeho konkrétní výměry, je zcela nedůvodná. Již z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. jeho strany 4 a 5) a rovněž z protokolu o hlavním líčení ze dne 26.

7. 2023 (založeného na č. l. 300 až 302 spisu) je zřejmé, že osobní a majetkové poměry obviněného byly řádně zjišťovány, přičemž obviněný (mimo jiné) uvedl, že bydlí v domě rodičů, pracuje jako rozvozce jídla pro společnost XY s výdělkem 10 000 až 15 000 Kč měsíčně, ovšem nechce si takto vydělávat celý život a hodlá na sobě pracovat, případně si doplnit vzdělání; dále vypověděl, že nemá děti, nemá žádné dluhy ani exekuce a z prodeje chaty za kupní cenu 1 600 000 Kč má úspory asi 1 100 000 Kč s tím, že by byl ochoten a schopen uhradit částku 50 000 až 100 000 Kč najednou v případě uložení peněžitého trestu.

Taktéž z protokolu o veřejném zasedání ze dne 7. 9. 2023 (založeného na č. l. 327 a 328 spisu), v němž byly k důkazu čteny (mimo jiné) listiny předložené obviněným v rámci jeho vyjádření k odvolání státního zástupce (výpis z účtu ze dne 13. 4. 2023, kupní smlouva o převodu nemovité věci ze dne 10. 3. 2023, potvrzení o zůstatku na účtu ze dne 17. 8. 2023), a z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (srov. jeho bod 10.) je zjevné, že i tento soud se majetkovými poměry obviněného zabýval a logicky se vyjádřil k nové verzi obviněného o způsobu naložení s finančními prostředky z prodeje chaty, kterou prezentoval ve svém vyjádření k odvolání státního zástupce a podle níž vrátil z jeho podílu na ceně z prodeje chaty (jejímž byl podílovým spoluvlastníkem s velikostí podílu id.

?) dědečkovi částku 600 000 Kč, kterou mu dlužil. Tento soud tak v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů stran majetkových poměrů obviněného učinil a z jakých důvodů uložil obviněnému peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč, a Nejvyšší soud tak nemá, co by mu mohl v tomto směru vytknout. V této souvislosti je vhodné jen připomenout, že peněžitý trest v uvedené výměře ostatně původně (jak bylo zmíněno výše) nepovažoval za nepřiměřený, natož zcela nepřiměřený svým majetkovým poměrům ani sám obviněný.

27. Konečně pokud jde o první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, jež je dána tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, je vhodné nejprve předeslat, že obviněný byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a peněžitý trest mu byl uložen podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Současně je zapotřebí uvést, že nepřípustným trestem by byl peněžitý trest v případě, bylo-li by zřejmé, že by byl nedobytný (§ 68 odst. 6 tr. zákoníku).

28. Dále Nejvyšší soud připomíná, že podle § 67 odst.1 tr. zákoníku peněžitý trest může soud uložit, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku se peněžitý trest ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč. Podle § 68 odst. 3 tr. zákoníku počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Dvojnásobek počtu denních sazeb nesmí však ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody a náhradním trestem odnětí svobody za trest domácího vězení přesahovat horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, která pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den.

29. V těchto souvislostech je třeba zdůraznit, že námitky obviněného o nepřiměřenosti peněžitého trestu v celkové výši 100 000 Kč uloženého mu odvolacím soudem nelze považovat za relevantně uplatněné námitky nedobytnosti peněžitého trestu [obviněný ostatně nedobytnost peněžitého trestu s poukazem na § 68 odst. 6 tr. zákoníku vůbec nezmiňuje], a tyto tudíž nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu v žádné z jeho alternativ (a ani žádný jiný z dovolacích důvodů), tedy ani právě citovanou první alternativu.

30. Poslední okruh dovolacích námitek obviněného se týká jedné z podmínek pro uložení peněžitého trestu, jíž je zištný motiv pachatele (úmyslného trestného činu). Obviněný konkrétně vytýká, že v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu zcela absentuje úvaha ve smyslu § 67 odst. 1 tr. zákoníku, a poukazuje na rozpor spočívající v tom, že na jedné straně odvolací soud konstatuje, že nebylo prokázáno, že by měl ze svého jednání jakýkoliv možný zisk, nicméně následně dovozuje, že peněžitý trest může být navýšen. Nejvyšší soud shledal, že uvedenými námitkami obviněný míří proti přesvědčivosti odůvodnění napadeného rozhodnutí; přehlíží totiž, že odvolací soud v bodu 10. tamtéž dospěl k jednoznačnému závěru, že „je evidentní, že minimálně v prostoru chaty a přilehlého pozemku pěstoval takové množství rostliny konopí, že si minimálně majetkově pomohl tak, že si nemusel tuto drogu kupovat“. Nadto je možné připomenout i výpověď obviněného z hlavního líčení konaného dne 26. 7. 2023, kdy uvedl, že z vypěstovaného konopí dělal masti a tinktury a „spíše jsem je někomu daroval a potom třeba někdo mi za to dal něco“. Ani této části dovolací argumentace obviněného proto Nejvyšší soud nepřisvědčil.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

31. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. M. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 12. 3. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu