USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 To 218/2024-2311, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 27/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 13. 6. 2024, č. j. 4 T 27/2024-2179, byl obviněný J. D. uznán vinným (společně s obviněným M. B.) ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (jednání pod bodem I. výroku o vině) a dále [sám] přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem III. výroku o vině). Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále soud prvního stupně podle § 226 písm. c) tr. řádu jmenovaného obviněného zprostil obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Kolíně dne 28. 2. 2024, a to pro skutek popsaný v tomto zprošťujícím výroku rozsudku, jenž měl spáchat společně s obviněným M. B. a který byl právně kvalifikován jako zločin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný J. D.
2. Pro úplnost lze doplnit, že citovaným rozsudkem soud prvního stupně současně uznal vinným obviněného M. B. (skutky popsanými pod body I., II. a IV. výroku o vině) a uložil mu trest odnětí svobody a trest propadnutí věci [jak je specifikováno ve výrocích o vině a trestu týkajících se tohoto obviněného], a též podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí, jak je blíže v rozsudku konkretizováno.
3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný J. D. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně (učinil tak v neprospěch obviněných J. D. a M. B. do výroku o ochranném opatření) odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 To 218/2024-2311. Pokud jde o obviněného J. D., odvolací soud zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu z podnětu jeho odvolání, při nedotčeném zprošťujícím výroku, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod body I. a III. a ve výroku o trestu, a z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku o uložení ochranného opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že:
spolu s již odsouzeným M. B., ačkoli si byli vědomi protiprávnosti takového jednání, a to i vzhledem k tomu, že nejsou držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami a s přípravky obsahujícími návykové látky, přičemž látka metamfetamin, jakožto účinná látka drogy pervitin, je uvedena jako psychotropní látka v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění,
po předchozí domluvě, za účelem zisku prodejem drogy pervitin společným jednáním nejméně od jara 2019 až do doby svého zadržení dne 1. 3. 2023, v 17:32 hodin B., a v 17:40 hodin D. v místě jejich bydliště na adrese XY, XY, úmyslně a neoprávněně vyráběli drogu pervitin (metamfetamin), kdy za tímto účelem si opatřili zejména blíže nezjištěná léčiva (obsahující pseudoefedrin/efedrin) a další potřebné chemikálie: jód, červený fosfor, kyselinu fosforečnou, kyselinu chlorovodíkovou, dále skleněné laboratorní sklo, 2 ks trojhrdlých skleněných baněk s kulatým dnem o objemu 6 000 ml, 2 ks skleněných spirálových chladičů, trychtýře, lihový teploměr, síto, horní část mixéru, pH papírky, nádoby a kanystry, přičemž tyto uvedené předměty tvoří ve svém souhrnu tzv. varnu určenou k výrobě pervitinu, kdy s využitím shora uvedených chemikálií a předmětů vyrobili v uvedené nemovitosti v dosud přesně nezjištěných výrobních cyklech nejméně 96,091 g sypké krystalické látky obsahující 75,46 g účinné látky metamfetamin, přičemž nejméně 22,0811 g sypké krystalické látky obsahující 17,62 g účinné látky metamfetamin přechovávali v domě na adrese XY, XY, XY, a ve vozidle Škoda Octavia, RZ XY, k další distribuci, kdy za tímto účelem dále v domě přechovávali injekční inzulínové stříkačky, digitální váhy, sáčky s nožovým uzávěrem a sprejovou nádobu se šroubovým dnem,
a dále obviněný, ačkoli si byl vědom protiprávnosti takového jednání, a to i vzhledem k tomu, že není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami a s přípravky obsahujícími návykové látky, přičemž látka metamfetamin, jakožto účinná látka drogy pervitin, je uvedena jako psychotropní látka v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění,
nejméně od jara 2019 do doby svého zadržení dne 1. 3. 2023 v 17:40 hodin, v místě svého bydliště na adrese XY, XY, XY, a v dílně na adrese XY, XY, úmyslně a neoprávněně prodával nebo jinak poskytoval drogu pervitin (metamfetamin), a to osobám:
- M. V., v přesně nezjištěnou dobu na adrese XY, XY, XY, poskytl bezúplatně drogu pervitin (metamfetamin) v přesně nezjištěném množství,
- D. T., v době od začátku ledna 2022 do začátku července 2022 na adrese XY, XY, XY, prodal za různé částky drogu pervitin (metamfetamin) v přesně nezjištěném množství,
- P. K., v přesně nezjištěnou dobu na adrese XY, XY, XY a v dílně na adrese XY, XY, XY, prodával opakovaně vždy za částku 1 000 Kč dávku 1 g a za částku 4 000 Kč dávku 4 g drogy pervitin (metamfetamin) v celkem přesně nezjištěném množství.
4. Odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) shora uvedené jednání obviněného J. D. právně posoudil jako jediný skutek [odrazem čehož je nově formulovaný popis skutku, tzv. skutková věta spojující původně dva samostatné skutky do jediného jednání], jenž právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (spáchaný dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku) a obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Pro úplnost lze uvést, že z důvodu principu beneficia cohaesionis odvolací soud v tomto směru obdobně zasáhl i ve vztahu k obviněnému M. B., pokud se jednalo o jeho jednání pod body I. a II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která také posoudil jako jediný skutek, jímž jej uznal vinným a který rovněž právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (spáchaný dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku) a uložil za něj (a za další trestný čin pod bodem IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jenž ponechal nedotčen), tomuto obviněnému (úhrnný) trest, resp. tresty, jak je v rozsudku konkretizováno. Dále odvolací soud podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku uložil ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí blíže v rozsudku specifikovaných (rozhodl přitom nově o zabrání veškerých při domovních prohlídkách zajištěných finančních prostředků, když ohledně těchto napravil nesrozumitelnou formulaci výroku o ochranném opatření z rozsudku soudu prvního stupně).
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní obviněný J. D. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Tomáše Kasala, LL.M., advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, tedy že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a také, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a existuje tu i stav jiného nesprávného hmotněprávního posouzení.
6. V rámci uplatněných dovolacích důvodů obviněný v podrobnostech namítá, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům, kdy skutková tvrzení soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. skutková zjištění soudů z výsledků dokazování nevyplývají, případně v nich nemají spolehlivou oporu a zejména řada skutkových tvrzení je zjištěna zcela nedostatečně. Dále vytýká, že některé z důkazů byly hodnoceny excesivně mimo zásadu volného hodnocení důkazů a zároveň bylo poškozeno jeho právo na spravedlivý proces, když řadu důkazních návrhů soudy odmítly provést jako důkaz, byť nepochybně mohly mít vliv na výsledek trestního řízení.
V této souvislosti současně uvádí, že soudy sice rozhodly o zamítnutí důkazních návrhů a toto bylo v rozsudku odvolacího soudu i odůvodněno, avšak zjevně se jednalo o paušalizované odůvodnění s odkazem na to, že proti němu stojí dostatek důkazů prokazujících vinu podle obžaloby, a proto tento soud nepřipustil provádění dalších důkazů. Obviněný však má za to, že soud nemůže předem vědět, tj. předjímat, že žádný z důkazů nemá potenciál zeslabit důkazní stav. Zdůrazňuje, že v některých případech se přitom jednalo o poměrně zásadní doplnění dokazování, neboť byla zpochybňována legalita některých vyšetřovacích postupů (zejména co se týče domovní prohlídky, stěru z rukou, zajištění a vyhodnocení daktyloskopie, obsahu odposlechů, věrohodnosti konkrétních osob); odvolací soud se sice ke každé problematice vyjádřil, avšak nepotřebnost provádění dalších důkazů zdůvodnil kaskádovitě, neboť měl zjevně předem jasno o jeho vině a nehodlal své přesvědčení konfrontovat s důkazy.
Obviněný poukazuje rovněž na to, že trestní řízení nemůže být založeno na tom, že vyšetřovatel nashromáždí a soud provede jako důkazy toliko důkazy svědčící o údajné vině, ale dokazování musí být prováděno na základě takových důkazů, které mohou vinu vyvracet nebo ji alespoň zeslabovat. Je přesvědčen, že oba soudy na uvedené rezignovaly, a především odvolací soud, byť se snažil fakticky suplovat nedostatky soudu prvního stupně, nevěnoval jeho případu relevantní pozornost a odůvodnění jeho rozsudku nepůsobí přesvědčivě.
7. V dalším textu obviněný konkretizuje jednotlivé dovolací námitky. Co se týče nezákonně provedené domovní prohlídky, připomíná, že namítal, že příkaz k ní byl vydán na konkrétní nemovitost, avšak zcela byla opomenuta parcela st. XY, přičemž nadto prohlídka probíhala dokonce i mimo tuto parcelu na místech, které žádným způsobem v soudním příkazu nebyly uvedeny a povoleny. Jestliže odvolací soud v této souvislosti argumentuje tím, že ohledně příkazu je nutno vycházet z logiky a účelu věci, a tudíž je nerozhodné, pokud bylo v příkazu na některé pozemky zapomenuto, považuje takové vyjádření za doslova šokující v konceptu ochrany základních práv a svobod.
S poukazem na ústavní požadavek na odůvodnění příkazu k domovní prohlídce týkající se konkretizace skutkových (a případně jiných) okolností, kdy nestačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (případně jejich citace), vyslovuje názor, že předmětný příkaz neobstojí, resp. obstát logicky nemůže. Dále upozorňuje na samostatně uplatněnou (a podle jeho názoru zjevně odůvodněnou) námitku nesplnění neodkladnosti nařízení a provedení domovní prohlídky a vytýká, že ani jeden ze soudů se k ní nevyjadřuje; poukazuje na to, že nezbytnou náležitostí takového příkazu je zcela konkrétní vysvětlení, proč ve vztahu k projednávané trestní věci jde o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, avšak v příkazu k domovní prohlídce i protokolu o ní konkrétní a přezkoumatelné odůvodnění v tomto směru absentuje a tyto obsahují jen formulářové, „překopírované“, a tedy nekonkretizované formulace.
Je přesvědčen, že odvolací soud měl připustit absenci odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky v předmětném příkazu, namísto toho však tomu nepřikládal opět žádný význam a vyjádřil se v tom smyslu, že není potřeba být formálně přepjatý. Navazující námitky dovolatel (opakovaně) vznáší ohledně nezákonnosti stěrů z jeho rukou a čela s tím, že od prvopočátku namítal závadný proces provedení stěrů, resp. částečně ani neprovedených. Připomíná, že upozorňoval na dobu, místo, čas a formu pořízení úředního záznamu o odběru vzorků, kdy tento byl učiněn a doplněn do trestního spisu až ex post, dokonce až po jeho seznámení s obsahem trestního spisu; upozorňuje navíc na to, že zákon předjímá, že o prohlídce, resp. prováděném stěru jakožto odběru biologického materiálu, je třeba vyhotovit protokol, přičemž nelze odhlédnout ani od toho, že jakýkoliv takový odběr lze provést až po marné výzvě překonáním odporu, k němuž policejní orgán potřebuje předchozí souhlas státního zástupce.
Uzavírá tudíž, že zajištění důkazu odběrem biologického materiálu je nezákonné a nepřezkoumatelné, a pak soudy nemohou vycházet z příslušných odborných vyjádření o přítomnosti jakýchkoli látek z předmětných stěrů získaných. Vytýká současně odvolacímu soudu, že se výše uvedeným námitkám ve svém rozhodnutí vyhnul, resp. se k těmto vyjádřil opět zcela paušálně.
8. Obviněný setrvale brojí i proti posouzení daktyloskopických stop s tím, že má za to, že soud prvního stupně ponechal zcela stranou odbornou otázku přenosu či uchování stop tohoto druhu na předmětech jako sklo. Opětovně zdůrazňuje, že předložil jasnou informaci, jak mohlo dojít ke vzniku této stopy, stejně tak to, že na typických součástech varny (jimiž jsou nejen trojhrdlá baňka) jsou otisky třetí osoby, nikoli jeho. Vytýká soudu prvního stupně, že i v této části postupoval velmi jednostranně, kdy opomíjel existenci dalších důkazů stejného druhu spojených s osobami jako P.
S. či R. K.; v této souvislosti upozorňuje na nerovný přístup ke své osobě, kdy druhově stejné stopy vedou k tomu, že jedna osoba je kriminalizována a jiné nikoliv. Uvádí, že odvolací soud se ani s touto námitkou nebyl schopen racionálně, natož obhajitelně vypořádat. Další část dovolací argumentace obviněného se týká odposlechů. Připomíná, že v tomto směru namítal tzv. tunelové vidění orgánů činných v trestním řízení, kdy v přepisech odposlechů a jejich hodnocení byly nevhodně dovozovány skutečnosti a informace podle chtěného výkladu policejního orgánu, a to, že veškerá konverzace se vždy a za všech okolností týká zájmové trestné činnosti (např. komunikace o koupi klobás je vnímána jako konspirační rozhovor s drogovým podtextem), přičemž žádné pozitivní vysvětlivky v záznamech neexistují (např. „patrně se jednalo o koupi masných potravin“).
Obviněný uvedené považuje za jasný doklad účelovosti a nepřípustného výkladu, jenž kriminalizuje běžný hovor odposlouchávaných osob, a zdůrazňuje, že i z těchto důvodů trval na přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, neboť ztratil důvěru v obsah daných přepisů a jejich vyhodnocení; v nevyhovění takovému požadavku pak spatřuje zkrácení svého práva na obhajobu. Konečně se obviněný podrobně zaměřuje na výpovědi spoluobviněného M. B. a svědků, zejména T. N. Setrvale namítá, že soudy obou stupňů dovodily z obsahu těchto výpovědí spekulativní závěry.
Dále vytýká soudu prvního stupně, že nezohlednil v celkovém hodnocení výpovědí svědků to, zda případný náznak trestně relevantního jednání je přímým vjemem či zprostředkovanou či dovozenou informací, a rovněž to, že je zde velké množství svědků, kteří i pod sankcí postihu za případnou křivou výpověď jednoznačně prokazují jeho nevinu.
9. V závěrečných pasážích dovolání obviněný odkazuje na zásady trestního řízení týkající se hodnocení důkazů, zjišťování skutkového stavu věci, prokázání viny, odůvodnění výroku o vině, práv obviněného a povinností soudů. Vyslovuje názor, že soud prvního stupně svým základním povinnostem v dané trestní věci nedostál a porušil jeho právo na spravedlivý proces. Zdůrazňuje také, že byl velmi intenzivně zasažen, jakým paušalizovaným způsobem se následně s jeho námitkami, z nichž některé jsou nepopiratelným důkazem o porušování fair procesu, vypořádal odvolací soud. Zaráží jej skutečnost, že přes objektivně nepochybná pochybení mimo jiné v rámci domovní prohlídky či provedených stěrů, jsou rozhodující justiční složky schopny označit celý proces za tzv. bezvadný, a deklaruje, že není připraven taková flagrantní porušení svých základních lidských práv akceptovat, přičemž avizuje, že hodlá proti uvedenému brojit případně i nadále, a to jak v rámci ústavní stížnosti, tak i stížnosti podané k Evropskému soudu pro lidská práva.
10. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 To 218/2024-2311, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto soudu, případně Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, eventuálně aby Nejvyšší soud po zrušujícím rozhodnutí sám podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl rozsudkem o jeho zproštění obžaloby. Obviněný rovněž navrhuje, aby byl propuštěn dovolacím soudem z výkonu trestu odnětí svobody.
11. K dovolání obviněného se vyjádřila Mgr. Ladislava Čarvaš, státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně konstatuje, že obsah dovolání je kopií vybraných pasáží odvolání a v podstatě se jedná o pouhý přepis části v něm uplatněné argumentace; obviněný přitom opakuje popěrnou obhajobu vedenou před soudem prvního stupně, kterou nejenže shrnul ve svém odvolání, ale kterou vedl totožným způsobem při veřejném zasedání o odvolání před odvolacím soudem, přičemž oba soudy se s jeho námitkami již řádně vypořádaly. Státní zástupkyně uvádí, že celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily principy spravedlivého procesu, mezi něž patří i princip presumpce neviny a z něj vyvěrající zásady a subprincipy, včetně zásady in dubio pro reo.
12. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, jehož naplnění spatřuje zejména v tom, že soudy nesprávně vyhodnotily výpovědi spoluobviněného M. B. či svědka T. N., výsledky daktyloskopické expertizy a výstupy z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, státní zástupkyně uvádí, že neshledala žádný, natož pak extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a výsledky provedeného dokazování. Zdůrazňuje, že obviněný fakticky uplatňuje námitky, které směřují výhradně a jedině proti správnosti skutkových zjištění soudů, setrvává na svých dosavadních tvrzeních, primárně se domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozuje, že se činu v podobě, jak uzavřely oba soudy, nedopustil.
V tomto směru odkazuje na konkrétní body odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud uvádí důkazy stěžejní pro prokázání viny obviněného a vypořádává se náležitě i s namítanou nevěrohodností výpovědi spoluobviněného M. B. s tím, že ji hodnotí jako učiněnou ve snaze dovolatele vyvinit. Poukazuje též na závěry odvolacího soudu, jenž se ztotožnil s logickým a výstižným hodnocením provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně i jím na tomto podkladě učiněnými a přiléhavě odůvodněnými skutkovými zjištěními.
Ohledně hodnocení provedeného dokazování dodává, že soud prvního stupně v žádném případě nepostupoval jednostranně. Pokud jde o námitku procesní nepoužitelnosti důkazů, kterou obviněný vznáší s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé alternativě, a to těch důkazů, jež byly získány na základě nezákonné domovní prohlídky a nezákonného stěru z rukou a čela, státní zástupkyně ji nepovažuje za důvodnou, přičemž podrobně vysvětluje, proč ani příkaz k dané domovní prohlídce, potažmo protokol o jejím provedení, ani proces provedení předmětných stěrů nelze shledat vadnými.
K namítanému porušení práva na spravedlivý proces, které obviněný spatřuje v procesním postupu soudu prvního stupně při přehrávání záznamů telekomunikačního provozu v průběhu hlavního líčení, resp. v nevyhovění jeho požadavku na přehrání všech záznamů odposlechu, odkazuje předně na podrobné odůvodnění v rozsudku odvolacího soudu k této problematice. Dále zdůrazňuje, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 3. 2024 navíc obviněný výslovně uvedl, že nerozporuje autentičnost záznamů o pořízeném telekomunikačním provozu, nežádá jejich přehrání a souhlasí s jejich předložením v rámci listinných důkazů, tedy zjednodušeně řečeno, že obviněný nevznesl žádný návrh na přehrání konkrétních hovorů.
Uzavírá proto, že neshledala, že by bylo zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces, a již vůbec se neztotožnila s akcentací tzv. opomenutého důkazu v podobě, jak obviněný namítá.
13. Co se týče obviněným deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a s odkazem na něj vznesené námitky nesprávného právního posouzení skutku, státní zástupkyně konstatuje, že obviněný, byť brojí proti soudy tvrzenému a ve skutkové větě rozsudku nevyjádřenému naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu v jeho kvalifikované skutkové podstatě, se fakticky pouze snaží prosadit verzi o své nevině. Primární podstata námitek obviněného totiž spočívá v neztotožnění se s hodnotícími úvahami soudů, které na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že jednání, jehož se obviněný dopustil, vykazuje znaky souzeného trestného činu. Státní zástupkyně tudíž vyslovuje názor, že taková obsahová stránka dovolání obviněného citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Dodává navíc a zdůrazňuje, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, přičemž oba soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily; to, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení principu presumpce neviny či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně dospívá k závěru, že dovolání obviněného zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a zčásti je pak zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o návrh obviněného na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uvádí, že jej s ohledem na důvody pro odmítnutí dovolání v intencích shora uvedených považuje za bezpředmětný.
15. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
18. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
20. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
21. Druhým dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání rovněž opírá, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové
zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje následující. Pokud obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že namítá, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům, zůstává takové jeho tvrzení bez návaznosti na konkrétní dovolací argumentaci, jež by se týkala nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, a tudíž obsah dovolání citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Veškeré dovolací námitky obviněného se totiž primárně vztahují k rozsahu provedeného dokazování, procesní použitelnosti některých důkazů, způsobu hodnocení provedených důkazů soudy a jimi učiněným skutkovým zjištěním, a tedy k otázkám procesním a skutkovým. To je ostatně zřejmé i z jeho vlastní formulace, kdy uvádí, že „oba soudy dospěly k nesprávným právním závěrům, kdy skutková tvrzení soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. skutková zjištění soudů z výsledků dokazování nevyplývají, případně v nich nemají spolehlivou oporu a zejména řada skutkových tvrzení je zjištěna zcela nedostatečně, … některé z důkazů byly hodnoceny excesivně mimo zásadu volného hodnocení důkazů, …. řadu důkazních návrhů obecné soudy odmítly provést jako důkaz“. Dále Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a dále vytýká, že soudy odmítly provést řadu jím navržených důkazů, konkrétně nevyhověly jeho požadavku na přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, ani takové jeho námitky neodpovídají uvedenému dovolacímu důvodu v jeho první, resp. třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Zbývající námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá procesní nepoužitelnost důkazů zajištěných při (podle jeho názoru) nezákonné domovní prohlídce a na základě nezákonného stěru z jeho rukou a čela, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. K předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
24. Předně je třeba konstatovat, že námitky obviněného [vznesené v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě], jejichž prostřednictvím rozporuje správnost skutkových zjištění soudů (že společně s již odsouzeným M. B. vyráběl pervitin, tento pro jiného přechovával a dále distribuoval) s tím, že soudy nesprávně vyhodnotily daktyloskopické stopy, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a výpovědi spoluobviněného M. B., svědka T. N. a dalších svědků, nemohou obstát.
Obviněný totiž jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost se způsobem hodnocení zmíněných důkazů soudy, který považuje za účelový, jednostranný a učiněný v jeho neprospěch s tím, že jeho následkem bylo dovození spekulativních skutkových závěrů, přičemž se domáhá změny skutkových zjištění v souladu s jejich vlastním (odlišným) hodnocením a svou skutkovou verzí. Teprve na tomto základě má obviněný soudy učiněná skutková zjištění za – dokonce extrémně – rozporná s předmětnými důkazy a je přesvědčen, že na podkladě těchto důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, dopustil.
Nad rámec výše uvedeného konstatování, že takové námitky neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první variantě) a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými.
Pro upřesnění Nejvyšší soud uvádí, že pokud jde o vyhodnocení daktyloskopických stop, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodu 137. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 17.3. odůvodnění svého rozsudku; co se týče vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodu 153. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 17.4. odůvodnění svého rozsudku; pokud jde o vyhodnocení výpovědi spoluobviněného M. B., svědka T. N. a dalších svědků, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodech 139.
a 140. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 17.5. odůvodnění svého rozsudku. Současně oba soudy podrobně odůvodnily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného, že žádné drogy nevyráběl, nepřechovával ani nedistribuoval, a naopak dospěly jednoznačně k opačnému závěru. Nejvyšší soud (již z důvodu procesní ekonomie) tak konstatuje, že nemá v tomto směru soudům nižších instancí co vytknout, a považuje za vhodné stran hodnocení provedených důkazů jen dodat, že soud prvního stupně v žádném případě nepostupoval (jak tvrdí obviněný) jednostranně, resp. v neprospěch obviněného.
O tom svědčí mimo jiné i to, že tento soud omezil časové rozmezí páchání dané trestné činnosti oproti obžalobě, důkladně se věnoval hodnocení rozporuplných výpovědí svědků, zejména svědka P. K., i hodnocení výpovědi spoluobviněného M. B., jenž uvedl, že vyráběl pervitin se svědkem P.
K., a snažil se tak obviněného vyvinit, a podrobně konfrontoval vyslýchané svědky s vybranými pasážemi odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, přičemž důsledně postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo.
25. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
26. Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitka obviněného, že soudy odmítly provést jím navržené důkazy, konkrétně nevyhověly jeho požadavku na přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, v čemž spatřoval porušení práva na spravedlivý proces, neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a tudíž se nejedná o námitku tzv. opomenutých důkazů. Je tomu tak proto, že obviněný danou argumentací vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, že soudy zamítly jím navržené výše zmíněné důkazy, a rovněž s tím, jakým způsobem tento postup odůvodnil ve svém rozsudku odvolací soud, když jeho odůvodnění označuje za paušalizované a nedostatečné, resp. nepodložené.
27. Nejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny, je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Jak Nevyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného se závěrem soudů o úplnosti provedeného dokazování.
28. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na body 13. a 17.4. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž je zřejmé, že tento soud se (mimo jiné) výše zmíněnými návrhy obviněného na doplnění dokazování řádně zabýval a dostatečně odůvodnil, proč nepovažoval za potřebné doplnit dokazování tímto způsobem. Zdůraznil navíc i skutečnost, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 3. 2024 obviněný (stejně jako další strany řízení) výslovně uvedl, že na přehrání záznamů telekomunikačního provozu netrvá, jejich autentičnost nerozporuje a souhlasí s jejich předložením k nahlédnutí jako důkazu listinného. Nejvyšší soud se s příslušnými přezkumnými závěry odvolacího soudu plně ztotožňuje, v jeho postupu neshledává žádné pochybení a považuje jej za správný, a především pak zákonný.
29. Poslední částí dovolací argumentace obviněný brojí proti rozhodným skutkovým zjištěním z toho důvodu, že jsou podle jeho názoru založena na důkazech získaných v rozporu se zákonem, tedy na procesně nepoužitelných důkazech; těmito mají být jednak důkazy zajištěné při nezákonné domovní prohlídce a jednak důkazy získané na základě nezákonných stěrů z jeho rukou a čela.
30. Nejvyšší soud předně poukazuje na to, že rovněž zmíněné námitky vznáší obviněný opakovaně a již oba soudy nižších instancí se jimi řádně zabývaly a dostatečně se s nimi vypořádaly (soud prvního stupně tak učinil v bodech 134. až 136. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 17.1. a 17.2. odůvodnění svého rozsudku). Neshledaly přitom nezákonnost předmětné domovní prohlídky z důvodu vadného příkazu k ní či vadného protokolu o jejím provedení ani nezákonnost provedení stěrů z rukou a čela obviněného, přičemž své závěry odůvodnily následujícími skutečnostmi.
Pokud jde o obviněným namítanou nezákonnost domovní prohlídky z důvodu, že v příkazu k ní nebyl uveden pozemek parcelní číslo st. XY, soud prvního stupně správně poukázal na to, že v daném příkazu byla uvedena přesná adresa rodinného domu, kde se konala, a dále (v souladu s vymezením v katastru nemovitostí) i skutečnost, že tento je umístěn na pozemku parcelní číslo st. XY a je jeho součástí; odvolací soud nadto zdůraznil, že příkaz k domovní prohlídce striktně vychází z výpisu z katastru nemovitostí (na č. l.
1398 spisu) a jak již uvedl soud prvního stupně, lze si jen stěží představit praktickou realizaci prohlídky domu, aniž by policejní orgán vstoupil na parcelu, na níž stojí. Odvolací soud dále neshledal v předmětném příkazu, stejně jako v protokolu o provedení domovní prohlídky ani žádné další obviněným vytýkané vady, zejména chybějící konkrétní odůvodnění daného úkonu jako neodkladného; v tomto směru poukázal na to, že v obou těchto dokumentech jsou takové důvody uvedeny, konkrétně to, že v případě prodlení by obvinění mohli zničit důkazy a zmařit objasnění věci.
Konečně oba soudy neopomenuly zabývat se též námitkou obviněného, že prohlídka proběhla i mimo výše zmíněnou parcelu v místech, jež v příkazu nebyly uvedeny (soud prvního stupně tak učinil v bodu 136. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 17. 1. odůvodnění svého rozsudku).
31. Je vhodné připomenout, že podle § 83 odst. 1 tr. řádu je domovní prohlídku oprávněn nařídit předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného předsedy senátu nebo soudce (§ 18 tr. řádu) učinit předseda senátu nebo soudce, v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná, při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí překážky, která brání doručení.
V příkazu musí být mimo obecných náležitostí (§ 134 odst. 1, 2 tr. řádu) uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení, včetně prostor k nim náležejících (uvedením přesné adresy včetně poschodí nebo podlaží, čísla bytu, čísla sklepní či půdní kóje apod.), tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu (prostorů) strpět domovní prohlídku (§ 85a odst. 1 tr.
řádu), včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§ 85a odst. 2 tr. řádu). V neposlední řadě musí zde být upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení, popř. při ní nalezené s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány (srov. § 78 a § 79 tr. řádu). Osobou, u níž se prohlídka koná, je osoba, která prohlížené obydlí skutečně užívá, může jí být vlastník bytu nebo domu, nájemník, podnájemník, popř. osoby jim blízké. Je-li takových osob více, postačí doručit opis příkazu kterékoli z nich (srov. ŠÁMAL, P.
a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1122).
32. Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce vydaný soudcem Okresního soudu v Kolíně na základě návrhu státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kolíně dne 28. 2. 2023, sp. zn. 0 Nt 2/2023 (založený na č. l. 805 až 807 spisu), splňuje shora uvedené zákonné náležitosti, přičemž v něm jsou nejen přesně označeny prohlídkou dotčené nemovitosti [rodinný dům č. p. XY, který je umístěn na pozemku parcelní číslo st. XY a je jeho součástí, kdy budova a pozemek, na němž stojí, se nachází na adrese XY, XY a jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, na listu vlastnictví číslo XY, v katastrálním území XY, obec XY, a jsou ve vlastnictví M.
B., … dále pozemku parcelní číslo XY, který tvoří zahradu k rodinnému domu …], ale i konkrétně odůvodněna neodkladnost tohoto úkonu. Stran této platí, že na podkladě obsahu spisového materiálu soud shledal, že je dáno důvodné podezření (opřené zejména o výpověď svědkyně, která vozila svého známého do XY a za dvěma muži pro pervitin, a dále o zjištění z operativně pátrací činnosti, podle něhož oba podezřelí udržují častý a pravidelný telefonický kontakt s řádově až desítkami osob, které se pohybují na drogové scéně v regionu), že v předmětných nemovitostech dochází k nelegální výrobě a distribuci drogy a nacházejí se zde věci s touto činností spojené, resp. důležité pro trestní řízení.
Stejně tak označený soud naznal, že není pochyb o tom, že důkazy, které se na místě mají podle očekávání nacházet, není možné opatřit jiným způsobem, a takový úkon rovněž musí být proveden již v této fázi řízení, neboť pokud by orgány činné v trestním řízení s provedením domovní prohlídky vyčkávaly až do zahájení trestního stíhání, mohli by podezřelí být varováni jejich postupem a procesními úkony, takže by mohli zajistit zničení usvědčujících důkazů, a tím zmařit náležité objasnění věci. K námitce obviněného, že domovní prohlídka probíhala i mimo parcelu v místech, jež v příkazu nebyly uvedeny, Nejvyšší soud uvádí a zdůrazňuje, že důkazy zajištěné v prostoru za pozemkem u pole vpravo za branou, konkrétně pět prázdných plastových kanystrů (označených v protokolu o domovní prohlídce na č. l.
811 spisu jako stopa č. 25), rozhodně nepředstavují takové důkazy, na nichž by byla založena rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků daného trestného činu.
33. Co se týče námitek obviněného stran (údajně) nezákonného provedení stěrů z jeho rukou a čela, soud prvního stupně se s těmito neztotožnil s poukazem na odborná vyjádření, záznam o provedení stěrů a výpovědi policejních techniků, kteří stěry prováděli. Odvolací soud pak přisvědčil soudu prvního stupně, pokud dané výpovědi vnímal jako souladné a sám v nich neshledal rozpory namítané obviněným. Nejvyšší soud rovněž nemá, co by v tomto směru mohl soudům obou stupňů vytknout a považuje za potřebné navíc dodat, že obviněný v dovolání ani konkrétně neuvádí, v čem spatřuje vadnost způsobu provedení stěrů či vyřešení odborné otázky spojené s přítomností metamfetaminu a benzylmetylketonu. Poukazuje toliko na to, že na dané dva aspekty upozorňuje stále a soud je buď zcela přehlédl nebo záměrně neřešil. Nejvyšší soud pro větší přesvědčivost shrnuje a zdůrazňuje, že je nepochybné, že stěry z rukou a čela obviněného byly provedeny a vzorky byly odebrány, přičemž se jednalo o chemickou stopu č. 115, v níž byl zjištěn metamfetamin (pervitin) a benzylmetylketon [jak je zřejmé z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, ze dne 25. 5. 2023, založeného na č. l. 1129 až 1136 spisu]. Žádné pochybnosti rovněž nevznikají o řádném provedení daných stěrů, když předmětný proces souladně popsali svědci M. B. a F. D., kriminalističtí technici, a rovněž D. S., operativní technik, ve svých výpovědích v hlavním líčení konaném dne 25. 4. 2024 (protokol o něm je založen na č. l. 2112 až 2130 spisu).
34. Lze tudíž uzavřít, že důkazy zajištěné při předmětné domovní prohlídce a získané na základě stěrů z rukou a čela obviněného nebyly získány v rozporu se zákonem, nejedná se tedy o důkazy procesně nepoužitelné a pak i rozhodná skutková zjištění učiněná na jejich podkladě a týkající se posuzovaného skutku spočívajícího v tom, že obviněný v daných nemovitostech neoprávněně vyráběl (společně s již odsouzeným M. B.) drogu pervitin a tuto zde též přechovával [a rovněž dále distribuoval], plně obstojí. Co do právního posouzení skutku pak nelze než uzavřít, že obviněný tímto protiprávním jednáním jednoznačně naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
V. K návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí
35. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný J. D. v dovolání současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu mimo jiné též odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
36. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. D. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu