USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání
obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice,
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 To
218/2024-2311, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T
27/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. D. odmítá.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 13. 6. 2024, č. j. 4 T 27/2024-2179, byl obviněný J. D. uznán vinným
(společně s obviněným M. B.) ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (jednání pod bodem I. výroku o vině)
a dále [sám] přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod
bodem III. výroku o vině). Za uvedené trestné činy soud prvního stupně
obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon jej
podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále
soud prvního stupně podle § 226 písm. c) tr. řádu jmenovaného obviněného
zprostil obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v
Kolíně dne 28. 2. 2024, a to pro skutek popsaný v tomto zprošťujícím výroku
rozsudku, jenž měl spáchat společně s obviněným M. B. a který byl právně
kvalifikován jako zločin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 3 písm. a),
b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek
spáchal obviněný J. D.
2. Pro úplnost lze doplnit, že citovaným rozsudkem soud prvního stupně
současně uznal vinným obviněného M. B. (skutky popsanými pod body I., II. a IV.
výroku o vině) a uložil mu trest odnětí svobody a trest propadnutí věci [jak je
specifikováno ve výrocích o vině a trestu týkajících se tohoto obviněného], a
též podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku uložil
ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí, jak je blíže v rozsudku
konkretizováno.
3. Proti tomuto rozsudku podali obviněný J. D. a státní zástupce
Okresního státního zastupitelství v Kolíně (učinil tak v neprospěch obviněných
J. D. a M. B. do výroku o ochranném opatření) odvolání, o nichž rozhodl Krajský
soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10
To 218/2024-2311. Pokud jde o obviněného J. D., odvolací soud zrušil podle §
258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu z podnětu jeho odvolání, při
nedotčeném zprošťujícím výroku, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině
pod body I. a III. a ve výroku o trestu, a z podnětu odvolání státního zástupce
ve výroku o uložení ochranného opatření. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací
soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že:
spolu s již odsouzeným M. B., ačkoli si byli vědomi protiprávnosti takového
jednání, a to i vzhledem k tomu, že nejsou držiteli povolení k zacházení s
návykovými látkami a s přípravky obsahujícími návykové látky, přičemž látka
metamfetamin, jakožto účinná látka drogy pervitin, je uvedena jako psychotropní
látka v seznamu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových
látek, ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v
platném znění,
po předchozí domluvě, za účelem zisku prodejem drogy pervitin společným
jednáním nejméně od jara 2019 až do doby svého zadržení dne 1. 3. 2023, v 17:32
hodin B., a v 17:40 hodin D. v místě jejich bydliště na adrese XY, XY, úmyslně
a neoprávněně vyráběli drogu pervitin (metamfetamin), kdy za tímto účelem si
opatřili zejména blíže nezjištěná léčiva (obsahující pseudoefedrin/efedrin) a
další potřebné chemikálie: jód, červený fosfor, kyselinu fosforečnou, kyselinu
chlorovodíkovou, dále skleněné laboratorní sklo, 2 ks trojhrdlých skleněných
baněk s kulatým dnem o objemu 6 000 ml, 2 ks skleněných spirálových chladičů,
trychtýře, lihový teploměr, síto, horní část mixéru, pH papírky, nádoby a
kanystry, přičemž tyto uvedené předměty tvoří ve svém souhrnu tzv. varnu
určenou k výrobě pervitinu, kdy s využitím shora uvedených chemikálií a
předmětů vyrobili v uvedené nemovitosti v dosud přesně nezjištěných výrobních
cyklech nejméně 96,091 g sypké krystalické látky obsahující 75,46 g účinné
látky metamfetamin, přičemž nejméně 22,0811 g sypké krystalické látky
obsahující 17,62 g účinné látky metamfetamin přechovávali v domě na adrese XY,
XY, XY, a ve vozidle Škoda Octavia, RZ XY, k další distribuci, kdy za tímto
účelem dále v domě přechovávali injekční inzulínové stříkačky, digitální váhy,
sáčky s nožovým uzávěrem a sprejovou nádobu se šroubovým dnem,
a dále obviněný, ačkoli si byl vědom protiprávnosti takového jednání, a to i
vzhledem k tomu, že není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami a
s přípravky obsahujícími návykové látky, přičemž látka metamfetamin, jakožto
účinná látka drogy pervitin, je uvedena jako psychotropní látka v seznamu č. 5
nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu § 44c
odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění,
nejméně od jara 2019 do doby svého zadržení dne 1. 3. 2023 v 17:40 hodin, v
místě svého bydliště na adrese XY, XY, XY, a v dílně na adrese XY, XY, úmyslně
a neoprávněně prodával nebo jinak poskytoval drogu pervitin (metamfetamin), a
to osobám:
- M. V., v přesně nezjištěnou dobu na adrese XY, XY, XY, poskytl bezúplatně
drogu pervitin (metamfetamin) v přesně nezjištěném množství,
- D. T., v době od začátku ledna 2022 do začátku července 2022 na adrese XY,
XY, XY, prodal za různé částky drogu pervitin (metamfetamin) v přesně
nezjištěném množství,
- P. K., v přesně nezjištěnou dobu na adrese XY, XY, XY a v dílně na adrese XY,
XY, XY, prodával opakovaně vždy za částku 1 000 Kč dávku 1 g a za částku 4 000
Kč dávku 4 g drogy pervitin (metamfetamin) v celkem přesně nezjištěném množství.
4. Odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) shora uvedené jednání
obviněného J. D. právně posoudil jako jediný skutek [odrazem čehož je nově
formulovaný popis skutku, tzv. skutková věta spojující původně dva samostatné
skutky do jediného jednání], jenž právně kvalifikoval jako zvlášť závažný
zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami
a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (spáchaný dílem ve
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku) a obviněnému uložil podle § 283
odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon
jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Pro
úplnost lze uvést, že z důvodu principu beneficia cohaesionis odvolací soud v
tomto směru obdobně zasáhl i ve vztahu k obviněnému M. B., pokud se jednalo o
jeho jednání pod body I. a II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně,
která také posoudil jako jediný skutek, jímž jej uznal vinným a který rovněž
právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (spáchaný dílem ve spolupachatelství podle § 23
tr. zákoníku) a uložil za něj (a za další trestný čin pod bodem IV. výroku o
vině rozsudku soudu prvního stupně, jenž ponechal nedotčen), tomuto obviněnému
(úhrnný) trest, resp. tresty, jak je v rozsudku konkretizováno. Dále odvolací
soud podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku
uložil ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí blíže v rozsudku
specifikovaných (rozhodl přitom nově o zabrání veškerých při domovních
prohlídkách zajištěných finančních prostředků, když ohledně těchto napravil
nesrozumitelnou formulaci výroku o ochranném opatření z rozsudku soudu prvního
stupně).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního
stupně podává nyní obviněný J. D. (dále převážně jen „obviněný“, případně
„dovolatel“) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Bc. Tomáše Kasala, LL.M.,
advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr.
řádu, tedy že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených
důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k
nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a také, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a existuje tu i stav
jiného nesprávného hmotněprávního posouzení.
6. V rámci uplatněných dovolacích důvodů obviněný v podrobnostech
namítá, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům, kdy skutková
tvrzení soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. skutková
zjištění soudů z výsledků dokazování nevyplývají, případně v nich nemají
spolehlivou oporu a zejména řada skutkových tvrzení je zjištěna zcela
nedostatečně. Dále vytýká, že některé z důkazů byly hodnoceny excesivně mimo
zásadu volného hodnocení důkazů a zároveň bylo poškozeno jeho právo na
spravedlivý proces, když řadu důkazních návrhů soudy odmítly provést jako
důkaz, byť nepochybně mohly mít vliv na výsledek trestního řízení. V této
souvislosti současně uvádí, že soudy sice rozhodly o zamítnutí důkazních návrhů
a toto bylo v rozsudku odvolacího soudu i odůvodněno, avšak zjevně se jednalo o
paušalizované odůvodnění s odkazem na to, že proti němu stojí dostatek důkazů
prokazujících vinu podle obžaloby, a proto tento soud nepřipustil provádění
dalších důkazů. Obviněný však má za to, že soud nemůže předem vědět, tj.
předjímat, že žádný z důkazů nemá potenciál zeslabit důkazní stav. Zdůrazňuje,
že v některých případech se přitom jednalo o poměrně zásadní doplnění
dokazování, neboť byla zpochybňována legalita některých vyšetřovacích postupů
(zejména co se týče domovní prohlídky, stěru z rukou, zajištění a vyhodnocení
daktyloskopie, obsahu odposlechů, věrohodnosti konkrétních osob); odvolací soud
se sice ke každé problematice vyjádřil, avšak nepotřebnost provádění dalších
důkazů zdůvodnil kaskádovitě, neboť měl zjevně předem jasno o jeho vině a
nehodlal své přesvědčení konfrontovat s důkazy. Obviněný poukazuje rovněž na
to, že trestní řízení nemůže být založeno na tom, že vyšetřovatel nashromáždí a
soud provede jako důkazy toliko důkazy svědčící o údajné vině, ale dokazování
musí být prováděno na základě takových důkazů, které mohou vinu vyvracet nebo
ji alespoň zeslabovat. Je přesvědčen, že oba soudy na uvedené rezignovaly, a
především odvolací soud, byť se snažil fakticky suplovat nedostatky soudu
prvního stupně, nevěnoval jeho případu relevantní pozornost a odůvodnění jeho
rozsudku nepůsobí přesvědčivě.
7. V dalším textu obviněný konkretizuje jednotlivé dovolací námitky. Co
se týče nezákonně provedené domovní prohlídky, připomíná, že namítal, že příkaz
k ní byl vydán na konkrétní nemovitost, avšak zcela byla opomenuta parcela st.
XY, přičemž nadto prohlídka probíhala dokonce i mimo tuto parcelu na místech,
které žádným způsobem v soudním příkazu nebyly uvedeny a povoleny. Jestliže
odvolací soud v této souvislosti argumentuje tím, že ohledně příkazu je nutno
vycházet z logiky a účelu věci, a tudíž je nerozhodné, pokud bylo v příkazu na
některé pozemky zapomenuto, považuje takové vyjádření za doslova šokující v
konceptu ochrany základních práv a svobod. S poukazem na ústavní požadavek na
odůvodnění příkazu k domovní prohlídce týkající se konkretizace skutkových (a
případně jiných) okolností, kdy nestačí pouhý odkaz na příslušná zákonná
ustanovení (případně jejich citace), vyslovuje názor, že předmětný příkaz
neobstojí, resp. obstát logicky nemůže. Dále upozorňuje na samostatně
uplatněnou (a podle jeho názoru zjevně odůvodněnou) námitku nesplnění
neodkladnosti nařízení a provedení domovní prohlídky a vytýká, že ani jeden ze
soudů se k ní nevyjadřuje; poukazuje na to, že nezbytnou náležitostí takového
příkazu je zcela konkrétní vysvětlení, proč ve vztahu k projednávané trestní
věci jde o neodkladný nebo neopakovatelný úkon, avšak v příkazu k domovní
prohlídce i protokolu o ní konkrétní a přezkoumatelné odůvodnění v tomto směru
absentuje a tyto obsahují jen formulářové, „překopírované“, a tedy
nekonkretizované formulace. Je přesvědčen, že odvolací soud měl připustit
absenci odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky v
předmětném příkazu, namísto toho však tomu nepřikládal opět žádný význam a
vyjádřil se v tom smyslu, že není potřeba být formálně přepjatý. Navazující
námitky dovolatel (opakovaně) vznáší ohledně nezákonnosti stěrů z jeho rukou a
čela s tím, že od prvopočátku namítal závadný proces provedení stěrů, resp.
částečně ani neprovedených. Připomíná, že upozorňoval na dobu, místo, čas a
formu pořízení úředního záznamu o odběru vzorků, kdy tento byl učiněn a doplněn
do trestního spisu až ex post, dokonce až po jeho seznámení s obsahem trestního
spisu; upozorňuje navíc na to, že zákon předjímá, že o prohlídce, resp.
prováděném stěru jakožto odběru biologického materiálu, je třeba vyhotovit
protokol, přičemž nelze odhlédnout ani od toho, že jakýkoliv takový odběr lze
provést až po marné výzvě překonáním odporu, k němuž policejní orgán potřebuje
předchozí souhlas státního zástupce. Uzavírá tudíž, že zajištění důkazu odběrem
biologického materiálu je nezákonné a nepřezkoumatelné, a pak soudy nemohou
vycházet z příslušných odborných vyjádření o přítomnosti jakýchkoli látek z
předmětných stěrů získaných. Vytýká současně odvolacímu soudu, že se výše
uvedeným námitkám ve svém rozhodnutí vyhnul, resp. se k těmto vyjádřil opět
zcela paušálně.
8. Obviněný setrvale brojí i proti posouzení daktyloskopických stop s
tím, že má za to, že soud prvního stupně ponechal zcela stranou odbornou otázku
přenosu či uchování stop tohoto druhu na předmětech jako sklo. Opětovně
zdůrazňuje, že předložil jasnou informaci, jak mohlo dojít ke vzniku této
stopy, stejně tak to, že na typických součástech varny (jimiž jsou nejen
trojhrdlá baňka) jsou otisky třetí osoby, nikoli jeho. Vytýká soudu prvního
stupně, že i v této části postupoval velmi jednostranně, kdy opomíjel existenci
dalších důkazů stejného druhu spojených s osobami jako P. S. či R. K.; v této
souvislosti upozorňuje na nerovný přístup ke své osobě, kdy druhově stejné
stopy vedou k tomu, že jedna osoba je kriminalizována a jiné nikoliv. Uvádí, že
odvolací soud se ani s touto námitkou nebyl schopen racionálně, natož
obhajitelně vypořádat. Další část dovolací argumentace obviněného se týká
odposlechů. Připomíná, že v tomto směru namítal tzv. tunelové vidění orgánů
činných v trestním řízení, kdy v přepisech odposlechů a jejich hodnocení byly
nevhodně dovozovány skutečnosti a informace podle chtěného výkladu policejního
orgánu, a to, že veškerá konverzace se vždy a za všech okolností týká zájmové
trestné činnosti (např. komunikace o koupi klobás je vnímána jako konspirační
rozhovor s drogovým podtextem), přičemž žádné pozitivní vysvětlivky v záznamech
neexistují (např. „patrně se jednalo o koupi masných potravin“). Obviněný
uvedené považuje za jasný doklad účelovosti a nepřípustného výkladu, jenž
kriminalizuje běžný hovor odposlouchávaných osob, a zdůrazňuje, že i z těchto
důvodů trval na přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, neboť ztratil
důvěru v obsah daných přepisů a jejich vyhodnocení; v nevyhovění takovému
požadavku pak spatřuje zkrácení svého práva na obhajobu. Konečně se obviněný
podrobně zaměřuje na výpovědi spoluobviněného M. B. a svědků, zejména T. N.
Setrvale namítá, že soudy obou stupňů dovodily z obsahu těchto výpovědí
spekulativní závěry. Dále vytýká soudu prvního stupně, že nezohlednil v
celkovém hodnocení výpovědí svědků to, zda případný náznak trestně relevantního
jednání je přímým vjemem či zprostředkovanou či dovozenou informací, a rovněž
to, že je zde velké množství svědků, kteří i pod sankcí postihu za případnou
křivou výpověď jednoznačně prokazují jeho nevinu.
9. V závěrečných pasážích dovolání obviněný odkazuje na zásady trestního
řízení týkající se hodnocení důkazů, zjišťování skutkového stavu věci,
prokázání viny, odůvodnění výroku o vině, práv obviněného a povinností soudů.
Vyslovuje názor, že soud prvního stupně svým základním povinnostem v dané
trestní věci nedostál a porušil jeho právo na spravedlivý proces. Zdůrazňuje
také, že byl velmi intenzivně zasažen, jakým paušalizovaným způsobem se
následně s jeho námitkami, z nichž některé jsou nepopiratelným důkazem o
porušování fair procesu, vypořádal odvolací soud. Zaráží jej skutečnost, že
přes objektivně nepochybná pochybení mimo jiné v rámci domovní prohlídky či
provedených stěrů, jsou rozhodující justiční složky schopny označit celý proces
za tzv. bezvadný, a deklaruje, že není připraven taková flagrantní porušení
svých základních lidských práv akceptovat, přičemž avizuje, že hodlá proti
uvedenému brojit případně i nadále, a to jak v rámci ústavní stížnosti, tak i
stížnosti podané k Evropskému soudu pro lidská
práva.
10. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze
ze dne 17. 9. 2024, č. j. 10 To 218/2024-2311, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu
přikázal tomuto soudu, případně Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl, eventuálně aby Nejvyšší soud po zrušujícím
rozhodnutí sám podle § 265m odst. 1 tr. řádu rozhodl rozsudkem o jeho zproštění
obžaloby. Obviněný rovněž navrhuje, aby byl propuštěn dovolacím soudem z výkonu
trestu odnětí svobody.
11. K dovolání obviněného se vyjádřila Mgr. Ladislava Čarvaš, státní
zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného
předně konstatuje, že obsah dovolání je kopií vybraných pasáží odvolání a v
podstatě se jedná o pouhý přepis části v něm uplatněné argumentace; obviněný
přitom opakuje popěrnou obhajobu vedenou před soudem prvního stupně, kterou
nejenže shrnul ve svém odvolání, ale kterou vedl totožným způsobem při veřejném
zasedání o odvolání před odvolacím soudem, přičemž oba soudy se s jeho
námitkami již řádně vypořádaly. Státní zástupkyně uvádí, že celkový obsah jeho
námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily principy spravedlivého procesu,
mezi něž patří i princip presumpce neviny a z něj vyvěrající zásady a
subprincipy, včetně zásady in dubio pro reo.
12. Ve vztahu k obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, jehož naplnění spatřuje
zejména v tom, že soudy nesprávně vyhodnotily výpovědi spoluobviněného M. B. či
svědka T. N., výsledky daktyloskopické expertizy a výstupy z odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu, státní zástupkyně uvádí, že neshledala
žádný, natož pak extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů a výsledky
provedeného dokazování. Zdůrazňuje, že obviněný fakticky uplatňuje námitky,
které směřují výhradně a jedině proti správnosti skutkových zjištění soudů,
setrvává na svých dosavadních tvrzeních, primárně se domáhá změny skutkových
zjištění ve svůj prospěch a následně ze změny skutkových zjištění vyvozuje, že
se činu v podobě, jak uzavřely oba soudy, nedopustil. V tomto směru odkazuje na
konkrétní body odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v nichž tento soud
uvádí důkazy stěžejní pro prokázání viny obviněného a vypořádává se náležitě i
s namítanou nevěrohodností výpovědi spoluobviněného M. B. s tím, že ji hodnotí
jako učiněnou ve snaze dovolatele vyvinit. Poukazuje též na závěry odvolacího
soudu, jenž se ztotožnil s logickým a výstižným hodnocením provedených důkazů
ze strany soudu prvního stupně i jím na tomto podkladě učiněnými a přiléhavě
odůvodněnými skutkovými zjištěními. Ohledně hodnocení provedeného dokazování
dodává, že soud prvního stupně v žádném případě nepostupoval jednostranně.
Pokud jde o námitku procesní nepoužitelnosti důkazů, kterou obviněný vznáší s
odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé
alternativě, a to těch důkazů, jež byly získány na základě nezákonné domovní
prohlídky a nezákonného stěru z rukou a čela, státní zástupkyně ji nepovažuje
za důvodnou, přičemž podrobně vysvětluje, proč ani příkaz k dané domovní
prohlídce, potažmo protokol o jejím provedení, ani proces provedení předmětných
stěrů nelze shledat vadnými. K namítanému porušení práva na spravedlivý proces,
které obviněný spatřuje v procesním postupu soudu prvního stupně při přehrávání
záznamů telekomunikačního provozu v průběhu hlavního líčení, resp. v nevyhovění
jeho požadavku na přehrání všech záznamů odposlechu, odkazuje předně na
podrobné odůvodnění v rozsudku odvolacího soudu k této problematice. Dále
zdůrazňuje, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 3. 2024 navíc
obviněný výslovně uvedl, že nerozporuje autentičnost záznamů o pořízeném
telekomunikačním provozu, nežádá jejich přehrání a souhlasí s jejich
předložením v rámci listinných důkazů, tedy zjednodušeně řečeno, že obviněný
nevznesl žádný návrh na přehrání konkrétních hovorů. Uzavírá proto, že
neshledala, že by bylo zasaženo do práva obviněného na spravedlivý proces, a
již vůbec se neztotožnila s akcentací tzv. opomenutého důkazu v podobě, jak
obviněný namítá.
13. Co se týče obviněným deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. řádu a s odkazem na něj vznesené námitky nesprávného
právního posouzení skutku, státní zástupkyně konstatuje, že obviněný, byť brojí
proti soudy tvrzenému a ve skutkové větě rozsudku nevyjádřenému naplnění
subjektivní stránky úmyslného trestného činu v jeho kvalifikované skutkové
podstatě, se fakticky pouze snaží prosadit verzi o své nevině. Primární
podstata námitek obviněného totiž spočívá v neztotožnění se s hodnotícími
úvahami soudů, které na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že
jednání, jehož se obviněný dopustil, vykazuje znaky souzeného trestného činu.
Státní zástupkyně tudíž vyslovuje názor, že taková obsahová stránka dovolání
obviněného citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Dodává navíc a zdůrazňuje,
že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi
soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů, přičemž
oba soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se
žádné deformace důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily; to,
že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele,
není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení principu presumpce neviny
či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu
neopodstatňuje.
14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupkyně dospívá k
závěru, že dovolání obviněného zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá a
zčásti je pak zjevně neopodstatněné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjadřuje souhlas s
tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a)
tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího
soudu rovněž souhlasí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i
jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o návrh
obviněného na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, uvádí, že jej s
ohledem na důvody pro odmítnutí dovolání v intencích shora uvedených považuje
za bezpředmětný.
15. Vyjádření státní zástupkyně následně Nejvyšší soud zaslal obhájci
obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení
neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2
tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e
odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm.
c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje
obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku
upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného
splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů
taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda
obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů,
jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
18. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn
tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů
(první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá
varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné
důkazy (třetí varianta).
20. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem tohoto
dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou
zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s
účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího
soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu
Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací
důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve
skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v
rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených
důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména
případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu
daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz,
který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní
prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a
konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice
některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení
nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
21. Druhým dovolacím důvodem, o který obviněný dovolání rovněž opírá, je
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první
alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa).
V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost
právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v
původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva,
anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem
dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové
zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné
hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především
ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho
odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu
nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z
dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených
rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání
skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje
a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v
rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena
základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces
(k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.
ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
23. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku
odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s
průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje následující. Pokud
obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím,
že namítá, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům, zůstává
takové jeho tvrzení bez návaznosti na konkrétní dovolací argumentaci, jež by se
týkala nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného
hmotněprávního posouzení, a tudíž obsah dovolání citovanému dovolacímu důvodu
neodpovídá. Veškeré dovolací námitky obviněného se totiž primárně vztahují k
rozsahu provedeného dokazování, procesní použitelnosti některých důkazů,
způsobu hodnocení provedených důkazů soudy a jimi učiněným skutkovým zjištěním,
a tedy k otázkám procesním a skutkovým. To je ostatně zřejmé i z jeho vlastní
formulace, kdy uvádí, že „oba soudy dospěly k nesprávným právním závěrům, kdy
skutková tvrzení soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp.
skutková zjištění soudů z výsledků dokazování nevyplývají, případně v nich
nemají spolehlivou oporu a zejména řada skutkových tvrzení je zjištěna zcela
nedostatečně, … některé z důkazů byly hodnoceny excesivně mimo zásadu volného
hodnocení důkazů, …. řadu důkazních návrhů obecné soudy odmítly provést jako
důkaz“. Dále Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný s odkazem na dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá extrémní nesoulad
skutkových zjištění s provedenými důkazy a dále vytýká, že soudy odmítly
provést řadu jím navržených důkazů, konkrétně nevyhověly jeho požadavku na
přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, ani takové jeho námitky
neodpovídají uvedenému dovolacímu důvodu v jeho první, resp. třetí variantě a
ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Zbývající námitky obviněného,
jejichž prostřednictvím namítá procesní nepoužitelnost důkazů zajištěných při
(podle jeho názoru) nezákonné domovní prohlídce a na základě nezákonného stěru
z jeho rukou a čela, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. K
předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu –
uvádí Nejvyšší soud následující.
24. Předně je třeba konstatovat, že námitky obviněného [vznesené v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první
alternativě], jejichž prostřednictvím rozporuje správnost skutkových zjištění
soudů (že společně s již odsouzeným M. B. vyráběl pervitin, tento pro jiného
přechovával a dále distribuoval) s tím, že soudy nesprávně vyhodnotily
daktyloskopické stopy, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu a
výpovědi spoluobviněného M. B., svědka T. N. a dalších svědků, nemohou obstát. Obviněný totiž jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost se
způsobem hodnocení zmíněných důkazů soudy, který považuje za účelový,
jednostranný a učiněný v jeho neprospěch s tím, že jeho následkem bylo dovození
spekulativních skutkových závěrů, přičemž se domáhá změny skutkových zjištění v
souladu s jejich vlastním (odlišným) hodnocením a svou skutkovou verzí. Teprve
na tomto základě má obviněný soudy učiněná skutková zjištění za – dokonce
extrémně – rozporná s předmětnými důkazy a je přesvědčen, že na podkladě těchto
důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným,
dopustil. Nad rámec výše uvedeného konstatování, že takové námitky neodpovídají
citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první variantě) a ani žádnému jinému
zákonnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací
argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a
rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu,
oba soudy nižších instancí se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly a
přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly
důvodnými. Pro upřesnění Nejvyšší soud uvádí, že pokud jde o vyhodnocení
daktyloskopických stop, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodu 137. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 17.3. odůvodnění svého
rozsudku; co se týče vyhodnocení odposlechů a záznamů telekomunikačního
provozu, soud prvního stupně tak učinil zejména v bodu 153. odůvodnění svého
rozsudku a odvolací soud v bodu 17.4. odůvodnění svého rozsudku; pokud jde o
vyhodnocení výpovědi spoluobviněného M. B., svědka T. N. a dalších svědků, soud
prvního stupně tak učinil zejména v bodech 139. a 140. odůvodnění svého
rozsudku a odvolací soud v bodu 17.5. odůvodnění svého rozsudku. Současně oba
soudy podrobně odůvodnily, proč neuvěřily popěrné obhajobě obviněného, že žádné
drogy nevyráběl, nepřechovával ani nedistribuoval, a naopak dospěly jednoznačně
k opačnému závěru. Nejvyšší soud (již z důvodu procesní ekonomie) tak
konstatuje, že nemá v tomto směru soudům nižších instancí co vytknout, a
považuje za vhodné stran hodnocení provedených důkazů jen dodat, že soud
prvního stupně v žádném případě nepostupoval (jak tvrdí obviněný) jednostranně,
resp. v neprospěch obviněného. O tom svědčí mimo jiné i to, že tento soud
omezil časové rozmezí páchání dané trestné činnosti oproti obžalobě, důkladně
se věnoval hodnocení rozporuplných výpovědí svědků, zejména svědka P. K., i
hodnocení výpovědi spoluobviněného M. B., jenž uvedl, že vyráběl pervitin se
svědkem P.
K., a snažil se tak obviněného vyvinit, a podrobně konfrontoval
vyslýchané svědky s vybranými pasážemi odposlechů a záznamů telekomunikačního
provozu, přičemž důsledně postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo.
25. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při
realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního
soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku
soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými
zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy
je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry
jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu),
resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s
důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z
logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění
soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato
zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy
hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr.
řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu
obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy
nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
26. Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitka obviněného, že soudy
odmítly provést jím navržené důkazy, konkrétně nevyhověly jeho požadavku na
přehrání všech záznamů telekomunikačního provozu, v čemž spatřoval porušení
práva na spravedlivý proces, neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému
dovolacímu důvodu, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných
podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující
pro naplnění znaků trestného činu, a tudíž se nejedná o námitku tzv.
opomenutých důkazů. Je tomu tak proto, že obviněný danou argumentací vyjadřuje
toliko nespokojenost s tím, že soudy zamítly jím navržené výše zmíněné důkazy,
a rovněž s tím, jakým způsobem tento postup odůvodnil ve svém rozsudku odvolací
soud, když jeho odůvodnění označuje za paušalizované a nedostatečné, resp.
nepodložené.
27. Nejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí
shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém
uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr.
řádu). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro
rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí
jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro
zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1
písm. g) tr. řádu, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným
skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou
judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě
nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze
dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý
proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny, je totiž založeno až
situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný
deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového
stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. Jak Nevyšší soud zjistil, o
takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté nelze označit
důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že
dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav
věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně
řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě
nespokojenosti obviněného se závěrem soudů o úplnosti provedeného dokazování.
28. Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na body 13. a 17.4.
odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž je zřejmé, že tento soud se (mimo
jiné) výše zmíněnými návrhy obviněného na doplnění dokazování řádně zabýval a
dostatečně odůvodnil, proč nepovažoval za potřebné doplnit dokazování tímto
způsobem. Zdůraznil navíc i skutečnost, že podle protokolu o hlavním líčení ze
dne 21. 3. 2024 obviněný (stejně jako další strany řízení) výslovně uvedl, že
na přehrání záznamů telekomunikačního provozu netrvá, jejich autentičnost
nerozporuje a souhlasí s jejich předložením k nahlédnutí jako důkazu
listinného. Nejvyšší soud se s příslušnými přezkumnými závěry odvolacího soudu
plně ztotožňuje, v jeho postupu neshledává žádné pochybení a považuje jej za
správný, a především pak zákonný.
29. Poslední částí dovolací argumentace obviněný brojí proti rozhodným
skutkovým zjištěním z toho důvodu, že jsou podle jeho názoru založena na
důkazech získaných v rozporu se zákonem, tedy na procesně nepoužitelných
důkazech; těmito mají být jednak důkazy zajištěné při nezákonné domovní
prohlídce a jednak důkazy získané na základě nezákonných stěrů z jeho rukou a
čela.
30. Nejvyšší soud předně poukazuje na to, že rovněž zmíněné námitky
vznáší obviněný opakovaně a již oba soudy nižších instancí se jimi řádně
zabývaly a dostatečně se s nimi vypořádaly (soud prvního stupně tak učinil v
bodech 134. až 136. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 17.1. a
17.2. odůvodnění svého rozsudku). Neshledaly přitom nezákonnost předmětné
domovní prohlídky z důvodu vadného příkazu k ní či vadného protokolu o jejím
provedení ani nezákonnost provedení stěrů z rukou a čela obviněného, přičemž
své závěry odůvodnily následujícími skutečnostmi. Pokud jde o obviněným
namítanou nezákonnost domovní prohlídky z důvodu, že v příkazu k ní nebyl
uveden pozemek parcelní číslo st. XY, soud prvního stupně správně poukázal na
to, že v daném příkazu byla uvedena přesná adresa rodinného domu, kde se
konala, a dále (v souladu s vymezením v katastru nemovitostí) i skutečnost, že
tento je umístěn na pozemku parcelní číslo st. XY a je jeho součástí; odvolací
soud nadto zdůraznil, že příkaz k domovní prohlídce striktně vychází z výpisu z
katastru nemovitostí (na č. l. 1398 spisu) a jak již uvedl soud prvního stupně,
lze si jen stěží představit praktickou realizaci prohlídky domu, aniž by
policejní orgán vstoupil na parcelu, na níž stojí. Odvolací soud dále neshledal
v předmětném příkazu, stejně jako v protokolu o provedení domovní prohlídky ani
žádné další obviněným vytýkané vady, zejména chybějící konkrétní odůvodnění
daného úkonu jako neodkladného; v tomto směru poukázal na to, že v obou těchto
dokumentech jsou takové důvody uvedeny, konkrétně to, že v případě prodlení by
obvinění mohli zničit důkazy a zmařit objasnění věci. Konečně oba soudy
neopomenuly zabývat se též námitkou obviněného, že prohlídka proběhla i mimo
výše zmíněnou parcelu v místech, jež v příkazu nebyly uvedeny (soud prvního
stupně tak učinil v bodu 136. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu
17. 1. odůvodnění svého rozsudku).
31. Je vhodné připomenout, že podle § 83 odst. 1 tr. řádu je domovní
prohlídku oprávněn nařídit předseda senátu a v přípravném řízení na návrh
státního zástupce soudce. V neodkladných případech tak může namísto příslušného
předsedy senátu nebo soudce (§ 18 tr. řádu) učinit předseda senátu nebo soudce,
v jehož obvodu má být prohlídka vykonána. Příkaz k domovní prohlídce musí být
vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se osobě, u níž se prohlídka koná,
při prohlídce, a není-li to možné, nejpozději do 24 hodin po odpadnutí
překážky, která brání doručení. V příkazu musí být mimo obecných náležitostí (§
134 odst. 1, 2 tr. řádu) uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo
jiná prostora sloužící k bydlení, včetně prostor k nim náležejících (uvedením
přesné adresy včetně poschodí nebo podlaží, čísla bytu, čísla sklepní či půdní
kóje apod.), tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a
aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden
účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného
uživatele bytu (prostorů) strpět domovní prohlídku (§ 85a odst. 1 tr. řádu),
včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku (§ 85a odst.
2 tr. řádu). V neposlední řadě musí zde být upozornění na povinnost vydat věci
důležité pro trestní řízení, popř. při ní nalezené s pohrůžkou, že takové věci
budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány (srov. § 78 a § 79 tr. řádu).
Osobou, u níž se prohlídka koná, je osoba, která prohlížené obydlí skutečně
užívá, může jí být vlastník bytu nebo domu, nájemník, podnájemník, popř. osoby
jim blízké. Je-li takových osob více, postačí doručit opis příkazu kterékoli z
nich (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1122).
32. Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz k domovní prohlídce vydaný
soudcem Okresního soudu v Kolíně na základě návrhu státního zástupce Okresního
státního zastupitelství v Kolíně dne 28. 2. 2023, sp. zn. 0 Nt 2/2023 (založený
na č. l. 805 až 807 spisu), splňuje shora uvedené zákonné náležitosti, přičemž
v něm jsou nejen přesně označeny prohlídkou dotčené nemovitosti [rodinný dům č.
p. XY, který je umístěn na pozemku parcelní číslo st. XY a je jeho součástí,
kdy budova a pozemek, na němž stojí, se nachází na adrese XY, XY a jsou zapsány
v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, na
listu vlastnictví číslo XY, v katastrálním území XY, obec XY, a jsou ve
vlastnictví M. B., … dále pozemku parcelní číslo XY, který tvoří zahradu k
rodinnému domu …], ale i konkrétně odůvodněna neodkladnost tohoto úkonu. Stran
této platí, že na podkladě obsahu spisového materiálu soud shledal, že je dáno
důvodné podezření (opřené zejména o výpověď svědkyně, která vozila svého
známého do XY a za dvěma muži pro pervitin, a dále o zjištění z operativně
pátrací činnosti, podle něhož oba podezřelí udržují častý a pravidelný
telefonický kontakt s řádově až desítkami osob, které se pohybují na drogové
scéně v regionu), že v předmětných nemovitostech dochází k nelegální výrobě a
distribuci drogy a nacházejí se zde věci s touto činností spojené, resp.
důležité pro trestní řízení. Stejně tak označený soud naznal, že není pochyb o
tom, že důkazy, které se na místě mají podle očekávání nacházet, není možné
opatřit jiným způsobem, a takový úkon rovněž musí být proveden již v této fázi
řízení, neboť pokud by orgány činné v trestním řízení s provedením domovní
prohlídky vyčkávaly až do zahájení trestního stíhání, mohli by podezřelí být
varováni jejich postupem a procesními úkony, takže by mohli zajistit zničení
usvědčujících důkazů, a tím zmařit náležité objasnění věci. K námitce
obviněného, že domovní prohlídka probíhala i mimo parcelu v místech, jež v
příkazu nebyly uvedeny, Nejvyšší soud uvádí a zdůrazňuje, že důkazy zajištěné v
prostoru za pozemkem u pole vpravo za branou, konkrétně pět prázdných
plastových kanystrů (označených v protokolu o domovní prohlídce na č. l. 811
spisu jako stopa č. 25), rozhodně nepředstavují takové důkazy, na nichž by byla
založena rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
daného trestného činu.
33. Co se týče námitek obviněného stran (údajně) nezákonného provedení
stěrů z jeho rukou a čela, soud prvního stupně se s těmito neztotožnil s
poukazem na odborná vyjádření, záznam o provedení stěrů a výpovědi policejních
techniků, kteří stěry prováděli. Odvolací soud pak přisvědčil soudu prvního
stupně, pokud dané výpovědi vnímal jako souladné a sám v nich neshledal rozpory
namítané obviněným. Nejvyšší soud rovněž nemá, co by v tomto směru mohl soudům
obou stupňů vytknout a považuje za potřebné navíc dodat, že obviněný v dovolání
ani konkrétně neuvádí, v čem spatřuje vadnost způsobu provedení stěrů či
vyřešení odborné otázky spojené s přítomností metamfetaminu a
benzylmetylketonu. Poukazuje toliko na to, že na dané dva aspekty upozorňuje
stále a soud je buď zcela přehlédl nebo záměrně neřešil. Nejvyšší soud pro
větší přesvědčivost shrnuje a zdůrazňuje, že je nepochybné, že stěry z rukou a
čela obviněného byly provedeny a vzorky byly odebrány, přičemž se jednalo o
chemickou stopu č. 115, v níž byl zjištěn metamfetamin (pervitin) a
benzylmetylketon [jak je zřejmé z odborného vyjádření z oboru kriminalistika,
odvětví chemie, ze dne 25. 5. 2023, založeného na č. l. 1129 až 1136 spisu].
Žádné pochybnosti rovněž nevznikají o řádném provedení daných stěrů, když
předmětný proces souladně popsali svědci M. B. a F. D., kriminalističtí
technici, a rovněž D. S., operativní technik, ve svých výpovědích v hlavním
líčení konaném dne 25. 4. 2024 (protokol o něm je založen na č. l. 2112 až 2130
spisu).
34. Lze tudíž uzavřít, že důkazy zajištěné při předmětné domovní
prohlídce a získané na základě stěrů z rukou a čela obviněného nebyly získány v
rozporu se zákonem, nejedná se tedy o důkazy procesně nepoužitelné a pak i
rozhodná skutková zjištění učiněná na jejich podkladě a týkající se
posuzovaného skutku spočívajícího v tom, že obviněný v daných nemovitostech
neoprávněně vyráběl (společně s již odsouzeným M. B.) drogu pervitin a tuto zde
též přechovával [a rovněž dále distribuoval], plně obstojí. Co do právního
posouzení skutku pak nelze než uzavřít, že obviněný tímto protiprávním jednáním
jednoznačně naplnil po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové
podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
c) tr. zákoníku.
V.
K návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí
35. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný J. D. v dovolání současně
navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o jeho propuštění z výkonu trestu odnětí
svobody. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr.
řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu mimo
jiné též odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno
dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace
uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by
argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit
závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad
či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo
zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl
a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
36. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. D.
nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného
zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a
zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných
v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit
závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces,
Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr.
řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu