11 Tdo 1107/2025-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2025 o dovolání obviněné K. C., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 8. 2025, č. j. 55 To 194/2025-221, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 10/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné K. C. odmítá.
1. Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 T 10/2024–185, uznal obviněnou K. C. (dále jen „obviněná“) vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin jí uložil podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře šedesáti denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč a podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku rozhodl o možnosti jeho zaplacení ve splátkách. Soud prvního stupně jí rovněž uložil podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmnácti měsíců.
2. Tohoto přečinu se obviněná dopustila (stručně řečeno) tím, že dne 2. 12. 2023 v 22:45 hodin řídila v Liberci osobní automobil pod vlivem alkoholu, když ze znaleckého posudku vyplynulo, že měla v této době v krvi ethylalkohol o koncentraci v rozmezí 1,50 - 1,90 g/kg.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. 8. 2025, č. j. 55 To 194/2025-221, podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ivany Zelenkové, advokátky, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Trvá na tom, že řízení pod vlivem alkoholu jí nebylo prokázáno, v době řízení pod jeho vlivem nebyla a nebyla ani ve stavu vylučujícím způsobilost. Opak nevyplývá ani ze znaleckého posudku MUDr. Tomáše Adámka a z provedených důkazů nelze přesně určit množství alkoholu, které konzumovala mezi incidentem a dechovou zkouškou. Nebyla tedy naplněna objektivní stránka jí přisouzeného přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedený znalecký posudek je navíc nevhodný, neboť jde o znalce z odvětví soudní lékařství a nikoliv toxikologie.
5. Skutečnost, že řídila pod vlivem alkoholu má vyplývat z výpovědi svědka B. M. (dále též jen „svědek“). Pokud soudy vycházely z této výpovědi, pak nepřihlédly k tomu, že v době údajné nehody sněžilo, čemuž přizpůsobila svůj styl jízdy. Poukazuje rovněž na nesrovnalosti ve výpovědi svědka (velké časové mezery a tvrzení, že obviněná jela rychlostí 100 km/h), toto tvrzení odmítá, neboť není reálné s ohledem na stav vozovky při incidentu, a navíc by takto z bezpečnostních důvodů nikdy nejela. Těmito nesrovnalostmi se soudy nezabývaly.
6. Obviněná v souvislosti s výpovědí svědka připomíná zprávu Magistrátu města Liberec, Odboru dopravně správních agend ze dne 19. 2. 2024, č. j. MML026143/24/Od/Ht (dále jen „zpráva magistrátu“), z níž vyplývá, že se přestupku dopustil právě svědek. Soudy podle ní nepřihlédly k protokolu a fotografiím automobilů po incidentu, neboť její auto nejevilo známky nehody, ani si jí nebyla vědoma, a proto mohla po incidentu odejít. Rozsudek soudu prvního stupně označuje za vnitřně rozporný, neboť uvádí, že svědkyně D. H. nemusela střet automobilů vnímat, ale obviněná jej registrovat musela, což namítala již v odvolání, avšak odvolací soud se k tomu nevyjádřil. Obviněná se rovněž věnuje hodnocení výpovědi svědka soudem prvního stupně a označuje jej za viníka dopravní nehody (s odkazem na zprávu magistrátu). Dodává, že mu ani nebyla způsobena žádná škoda, a proto nemůže být poškozeným v této trestní věci a nárokovat si její náhradu. Soudy ani nezohlednily možné zkreslení jeho výpovědi v úmyslu se z dopravní nehody vyvinit.
7. Obviněná vytýká soudům, že nepřihlédly k výpovědi svědkyně H. (spolujezdkyně v době incidentu), která tvrdila, že ona ani obviněná před jízdou alkohol nepožily. Potvrdila též, že vozovka byla zasněžená, a proto jela obviněná pomalu a klidně. Soud prvního stupně však její výpověď považoval (nedůvodně) za nevěrohodnou pro její kamarádský vztah s obviněnou. Obdobně postupoval i u výpovědi svědkyně N. T. (baristka), která uvedla, že obviněnou zná pouze jako zákaznici a jejich přátelský vztah vyloučila. Nepřišlo jí, že by byla obviněná pod vlivem alkoholu, ale hned po příchodu jim dala víno. Obviněná platila nejspíše 5 skleniček, ale na další ji pozvali nějací muži. Obviněná vytýká soudům, že výpovědi těchto svědkyň označily za nevěrohodné s ohledem na jejich kamarádský vztah, který však u svědkyně T. vylučuje. Není ani zřejmé, z čeho jej soudy dovozují, a tento nebyl nijak prokázán. Ke stejnému závěru měly podle ní soudy dospět i u výpovědi svědkyně D. S., která nebyla celé situaci přítomna, a její výpověď se skládá výhradně z tvrzení získaných od svědka (jejího partnera). Soud tak bezdůvodně upřednostnil pouze některé výpovědi.
8. Obviněná konstatuje, že se soud nesrovnalostmi ve výpovědi svědka nezabýval a bez dalšího ji přijal, čímž došlo k významné vadě dokazování, která má vliv na posouzení významných skutečností pro naplnění znaků trestného činu. Nejde pouze o upřednostnění výpovědi svědka a svědkyně S., ale i o rozdílný přístup k výpovědím obviněné a svědka. Zatímco její výpověď soud shledal jako nevěrohodnou s ohledem na tvrzené množství zkonzumovaného alkoholu po incidentu, výpověď svědka hodnotil jako věrohodnou i přes časové nesrovnalosti. Soud tedy k těmto výpovědím přistupoval odlišně. Obviněná je přesvědčena, že i nejasnosti v její výpovědi lze přičíst plynutí času a vytrácení paměťové stopy. I ostatní svědci přitom uvedli, že platila 4 až 5 skleniček, ale byla rovněž pozvána, musela tedy vypít více než oněch 5 skleniček. Proti těmto důkazům pak stojí znalecký posudek a tvrzení svědka majícího zájem na výsledku řízení, neboť právě on nehodu způsobil. Jde tedy o situaci „tvrzení proti tvrzení“ a nebylo postaveno najisto, že alkohol před návštěvou baru požila. Soudy měly důsledně posuzovat věrohodnost jednotlivých výpovědí, pečlivě a obezřetně je hodnotit a vyvozovat z nich skutkové závěry, a to za přísného respektování principu presumpce neviny.
9. Podle obviněné došlo rovněž k porušení zásady in dubio pro reo, neboť nelze stanovit jaké, a zda vůbec nějaké, množství alkoholu v krvi měla při řízení automobilu, proto je třeba užít výklad pro ni nejpříznivější. Rekapituluje provedené důkazy (znalecký posudek a výpověď svědkyně T.) a uzavírá, že s ohledem na všechny okolnosti je velice pravděpodobné, že v době řízení v krvi alkohol neměla, což podle ní potvrzuje i znalecký posudek. Pokud by alkohol v krvi měla, nebyl by v koncentraci uvedené znaleckým posudkem, a proto by mělo být její jednání posouzeno nanejvýš jako přestupek. Tím by nebyla porušena zásada subsidiarity trestní represe a rovněž by došlo k naplnění všech funkcí trestního práva (reparace a prevence).
10. Obviněná podotýká, že incident řešili s hlídkou obecní policie, která oba účastníky poučila o možnostech jejího řešení, což vyplývá z její výpovědí i výpovědi svědka. Strážníci neprovedli dechovou zkoušku zřejmě proto, že obviněná známky požití alkoholu nejevila a svědek její provedení nepožadoval. Obviněná tak měla věc za vyřešenou, nečekala na příjezd další policie a pokračovala do baru, kam měla původně namířeno.
11. Obviněná se domnívá, že jí nebylo nade vší pochybnost prokázáno naplnění skutkové podstaty přisouzeného přečinu. Odvolací soud pouze aproboval
právní posouzení soudu prvního stupně, ale neuvedl konkrétní skutečnosti osvědčující tento závěr. Shrnuje, že jí uplatněné dovolací důvody jsou dány a že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces z důvodu významného rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěními soudů, když sice důkazy provedeny byly, ale nedůvodně nebyly vzaty všechny v potaz. Skutková zjištění tak nestojí na všech provedených důkazech. Rovněž ve smyslu § 265o tr. řádu žádá o odložení nebo přerušení výkonu napadeného rozhodnutí, přičemž tuto žádost samostatně odůvodňuje v příloze dovolání, když především odkazuje na svou stávající pracovní pozici, která vyžaduje užívání automobilu a možný negativní zásah do fungování výdělečné činnosti jejího zaměstnavatele v důsledku uloženého trestu zákazu činnosti.
12. Vzhledem k výše uvedenému obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.
13. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“), který konstatuje, že obviněná uplatňuje shodnou argumentaci jako před oběma soudy. Její námitky shrnuje a dodává, že tyto vypořádal soud prvního stupně v bodech 12 až 17 svého rozsudku a odvolací soud v bodech 10 až 21 svého usnesení, s jejich argumentací se ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.
14. Státní zástupce nesouhlasí s obviněnou stran odbornosti znalce MUDr. Adámka a poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020 (publikované pod č. 2/2020 Sb. rozh. tr.). Podrobně přibližuje odbornost znalce z odvětví soudního lékařství a dodává, že tento je schopen stanovit množství alkoholu v krvi, zvláště pokud jde pouze o propočty, a nikoliv o laboratorní rozbor krve. Státní zástupce považuje odbornost znalce za dostatečnou a poukazuje na to, že ani obhajoba vůči němu v řízení před soudem prvního stupně neměla výhrad a tyto námitky uplatnila až v odvolacím řízení. Rovněž konstatuje, že obviněná stran jí tvrzené nesprávné právní kvalifikace skutku nepřináší žádnou argumentaci.
15. Dále se vyjadřuje k obviněnou tvrzeným nesprávným skutkovým zjištěním. Přibližuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a dodává, že obviněná takto dovolání nevymezila, neboť stran znaleckého posudku namítá neodbornost znalce, aniž by označila jiný důkaz, s nímž by měl být v rozporu. Znalecký posudek navíc označuje jako „nevhodný“ a nikoliv jako procesně nepoužitelný; nebrojí ani proti vadě tzv. opomenutých důkazů a nevymezuje se ani proti způsobu, jakým odvolací soud zamítl její důkazní návrhy v bodech 10 a 12 svého usnesení.
16. Státní zástupce dále uvádí, že obviněná se o přiřazení tvrzených vad dokazování některé z konkrétních variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani nepokusila a namísto toho opakovaně poukazuje na zásadu in dubio pro reo s tím, že řízení pod vlivem alkoholu jí nebylo prokázáno. V tomto směru státní zástupce připomíná judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ohledně možnosti uplatnění této zásady a konstatuje, že taková námitka nemůže založit žádný dovolací důvod, a to ani za současného znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud obviněná na uvedenou zásadu poukazuje, její dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje tomu, že by tato byla porušena. Soudy totiž o skutkovém stavu pochybnosti neměly, což ve svých rozhodnutích logicky vysvětlily.
17. Státní zástupce proto shrnuje, že konkrétní námitky obviněné žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
18. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněné k případné replice, kterou obdržel dne 14. 12. 2025. V ní obviněná prezentuje svůj nesouhlas se závěry státního zástupce ohledně dostatečné odbornosti znalce. Poukazuje na jím citované stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. Tpjn 300/2020, a dokládá, proč nelze jeho závěry užít v nynější trestní věci. Zdůrazňuje především, že stanovisko se výslovně týká jiných návykových látek než alkoholu. Dodává rovněž, že rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích, které stanovisko cituje, představuje pouze jednorázovou záležitost a nelze jej brát jako pravidlo či dogma. Obviněná státnímu zástupci též vytýká, že se nevyjádřil k jejím dalším námitkám, především těm, že soudy nevycházely z výpovědí svědkyň H. a T., přičemž v podstatě opakuje svou dovolací argumentaci. Je tohoto názoru, že jasně a konkrétně specifikovala, která zjištění soudu jsou v rozporu s důkazy, jak to vyžaduje uplatněný dovolací důvod. Pokud jde o porušení zásady in dubio pro reo, má za to, že její případ je onou situací, kdy porušení této zásady může být dovolacím důvodem, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu. Z uvedených důvodů považuje dovoláním za důvodné a oprávněné a setrvává na svém návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněné přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
20. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Jak již bylo uvedeno, obviněná své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Nadto lze v jejím dovolání vysledovat rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na jí uplatněné dovolací důvody; je tomu tak proto, že jí tvrzené a zde uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
21. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
22. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází (v případě této obviněné) v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou obviněnou uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
25. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
26. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem obou soudních rozhodnutí a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že námitky obviněné neodpovídají jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, neboť jsou založeny výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními obou soudů a na vlastním hodnocení výpovědí svědků a znaleckého posudku. Svou argumentací napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 a 6 tr. řádu), primárně zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění, že dne 2. 12. 2023 řídila pod vlivem alkoholu. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, pak jeho naplnění shledává v návaznosti na jí prezentované vady ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když konstatuje, že její jednání mělo být posouzeno jako přestupek s ohledem na množství alkoholu v krvi. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
27. Pokud jde o obviněnou tvrzenou „nevhodnost“ odborného zaměření přibraného znalce, pak Nejvyšší soud konstatuje, že taková námitka uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. V tomto směru je třeba připomenout závěr uvedený v bodě 23 tohoto usnesení, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé alternativě spočívá ve vadě procesně nepoužitelného důkazu. Takovou vadu však obviněná nenamítá, neboť konstatuje, že vhodnějším postupem by bylo přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie.
Tuto námitku přitom vypořádal již odvolací soud, který uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, pokud k důkazu provedl znalecký posudek přibraného znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, tohoto znalce také vyslechl a v jeho odbornosti neshledal žádné nedostatky (srov. bod 10 jeho usnesení). S uvedenými závěry odvolacího soudu se Nejvyšší soud ztotožňuje, považuje je za správné a na tyto též odkazuje. Obviněné je sice třeba dát za pravdu, že zpětný propočet hladiny alkoholu v krvi provádí znalec z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, nicméně k výkonu této znalecké činnosti je s ohledem na svoji odbornost oprávněn též znalec z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.
9. 2021, sp. zn. 6 Tdo 1022/2021, ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 848/2017, zde dne 12. 4. 2023, sp. zn. 8 Tdo 277/2023, a ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 6 Tdo 1229/2019). Nejvyšší soud dodává, že postup přibraného znalce při zpětném propočtu alkoholu v krvi obviněné odpovídá i závěrům odborné literatury (viz např. Hirt, M., Vorel, F. Soudní lékařství. II. díl. 1. vydání. Praha: Grada, 2016, s. 92 a násl.; Štefan, J., Hladík, J. a kol. Soudní lékařství a jeho moderní trendy. 1. vydání. Praha: Grada, 2012, s.
214). Nejvyšší soud proto ve shodě s odvolacím soudem nespatřuje v odbornosti znalce ani v jeho postupu pochybení, a této námitce tudíž nevyhověl.
28. Nad rámec výše uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Podrobně přitom zdůvodnil (a stejně tak učinil i soud odvolací), proč hodnotil výpovědi svědků M. a S. jako věrohodné (srov. bod 16 rozsudku soudu prvního stupně a bod 20 usnesení odvolacího soudu) a rovněž z jakých důvodů nepřisvědčil výpovědím svědkyň H. a T. (srov. bod 15 rozsudku soudu prvního stupně a bod 19 usnesení odvolacího soudu). Nelze tudíž souhlasit s obviněnou, pokud tvrdí, že soudy hodnotily důkazy pouze jednostranně v její neprospěch, neboť z uvedených částí odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů vyplývá, že se všemi důkazy podrobně zabývaly a tyto, byť s tím obviněná nesouhlasí, hodnotily v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu.
29. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné zrekapitulovat podstatný obsah provedených důkazů, jakož i závěrů obou soudů. Soud prvního stupně v prvé řadě nepřisvědčil obviněné, že mezi incidentem a dechovou zkouškou vypila celkem 8 skleniček prosecca (což by podle závěrů znalce znamenalo, že v době nehody nebyla pod vlivem alkoholu). Soud nejprve přiblížil časový rámec předmětného večera (že do baru přišla obviněná spolu se svědkyní H. okolo 23:00 až 23:15 dne 2. 12. 2023 a první měření na přítomnost alkoholu přístrojem Dräger podstoupila v 0:44 dne 3. 12. 2023) a to, že na konzumaci alkoholických nápojů měla cca 1,5 hodiny. Následně připomněl, že jak obviněná, tak svědkyně T. potvrdily, že obviněná pije příležitostně, což porovnal s tvrzenou konzumací 8 sklenic alkoholického nápoje – prosecca a konstatoval, že takové tvrzení je zcela nevěrohodné, a to i s ohledem na tělesnou konstituci obviněné. Navíc poukázal na to, že obviněná v průběhu celého trestního řízení progresivně měnila množství vypitého prosecca (policejní hlídce na místě tvrdila 2 sklenice, v postavení podezřelé tvrdila 4 sklenice a u hlavního líčení uvedla sklenic 8). Nepřisvědčil ani jejímu tvrzení, že se zřejmě nepochopila s policistou sepisujícím protokol (viz bod 13 rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené závěry potvrdil i odvolací soud, který se podrobně zabýval námitkami obviněné, jimž však nepřisvědčil (srov. body 14 až 21 jeho usnesení). Pokud jde o stanovenou hladinu alkoholu v krvi obviněné v době nehody, pak tuto zjistil znalec, a to při zohlednění množství alkoholu, který obviněná vypila mezi incidentem a kontrolním měřením.
30. Obviněná v dovolání rovněž namítá, že důkazní situace se v této trestní věci nachází v situaci „tvrzení proti tvrzení“, když proti sobě stojí její výpověď a výpověď svědka M., u něhož je navíc dán zájem na výsledku řízení. Na tomto místě Nejvyšší soud konstatuje, že obviněnou prezentovaná situace nenastala. Nejenže oba soudy zájem svědka M. na výsledku řízení nedovodily (srov. bod 20 usnesení odvolacího soudu), ale ve věci provedly i dostatek důkazů a nelze tedy říci, že by skutkové závěry vyplývaly pouze z jedné z uvedených výpovědí, což vyplývá i z výše uvedené rekapitulace. V tomto směru proto Nejvyšší soud uzavírá, že trestní věc obviněné se v situaci „tvrzení proti tvrzení“ skutečně nenachází.
31. Nejvyšší soud považuje za vhodné se rovněž v krátkosti vyjádřit k obviněnou vzpomenutému pravidlu in dubio pro reo, jehož porušení také namítá. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05). Obviněná však přehlíží, že jí tvrzené pochybnosti, spočívají ve skutečnosti ve vlastním hodnocení provedených důkazů a prezentování vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak jej zjistily soudy nižších stupňů. Ty přitom na základě provedeného dokazování nabyly vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněná předmětný skutek spáchala, proto pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
32. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, obviněná jeho naplnění dovozuje především v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů. Poukazuje na to, že pokud by alkohol v krvi měla, nebyl by v takovém množství, které by zakládalo její trestní odpovědnost a jednalo by se pouze o přestupek. Nejvyšší soud na tomto místě konstatuje, že takové námitky stojí mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu, neboť mají svůj podklad v jiném skutkovém stavu, než jaký ustálil soud prvního stupně. Navíc je třeba dodat, že obviněná nad rámec uvedeného tvrzení nepřináší konkrétní argumentaci, proč by právní posouzení (správně zjištěného) skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně mělo být nesprávné. Z toho důvodu Nejvyšší soud těmto námitkám obviněné nevyhověl.
V. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí
33. Obviněná v rámci podaného dovolání Nejvyšší soud požádala, aby přiznal jejímu dovolání odkladný účinek. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní a přicházelo by v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněné s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že její dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad výkonu rozsudku soudu prvního stupně nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněné rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
34. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné K. C. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněné neodpovídala jí uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání). Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 12. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu