11 Tdo 1229/2017-54
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017
dovolání, které podal obviněný P. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 30/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2016 a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 34 T 4/2016,
byl P. H. uznán vinným v bodě 1 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem
nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě 2
přečinem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní
látku podle § 285 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku
vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. se spoluobviněným M. P. od blíže nezjištěné doby, nejméně však od 14. dubna 2014 do 5. září 2014, v
České republice na území M. kraje a v Panamě po předchozí dohodě s dalšími
osobami, nejméně neztotožněným P., zdržujícím se v P., a E. S. G. M.,
zdržujícím se v Panamě, neoprávněně organizovali dovoz kokainu do České
republiky za účelem jeho další distribuce tak, že na základě objednávek M. P. a
dle jeho dispozic po zaplacení příslušné zálohy cestou Western Union, E. S. G. M. kokain nezjištěným způsobem opatřoval a ukrýval do zásilek, které následně
prostřednictvím nastrčených osob, které zásilky podávaly u spedičních
společností OHL a FedEx, posílal na adresy v M. kraji, zejména v H., které mu
sdělil M. P., a to jednak na adresu M. P., jednak na adresu babičky P. H. B. Z., jednak na adresu P. H., o doručení těchto zásilek se u spedičních
společností informoval M. P. společně s P. H., přičemž takovýmto způsobem do
České republiky dopravili dne 16. 4. 2014 v zásilce odesílatele C. Y C. (kontaktní osoba D. R.) pro adresáta M. P. nejméně 1 kg kokainu, za který
společně, případně prostřednictvím dalších osob, zaplatili cestou Western Union
celkem nejméně 725 957,37 Kč, takto doručený kokain M. P. předal dosud
neztotožněnému P. z P., od něhož pak pro P. H. převzal 370 g kokainu, které P. H. předal, a toto množství P. H. po nezjištěnou dobu přechovával ve svém bytě
ve IV. patře domu na ul. U S. v H., okres K., načež z tohoto množství P. H. prodal 2 g kokainu M. J. a 1 g kokainu L. N., a M. P. postupně zpět předal
neztotožněnému P. z P. 350 g kokainu a dále prodal dosud neztotožněnému S. 40 g
ředěného kokainu za cenu 1 200 Kč za 1 gram,
další zásilky kokainu, které po předchozí vzájemné dohodě s P. z P. a P. H. objednal u E. S. G. M. M. P., však obviněným doručeny nebyly, neboť:
- dne 20. srpna 2014 na mezinárodním letišti G. ve Velké Británii byla
zadržena pracovníky britské policie zásilka odesílatelky M. R., přepravovaná
společností DHL, adresovaná příjemci B. Z., H.-m., Czech Republic, babičce P. H., s 1 003,38 g hydrochloridu kokainu o obsahu 717,85 g kokainu base,
- dne 3. září 2014 v P. v Cargo skladu společnosti Federal Express
Czech, společnost s ručením omezeným, na ul. K L., P., byla dle ustanovení § 86
odstavec 1 tr. ř. zadržena zásilka odesílatelky M.
R., přepravovaná společností
FedEx, která byla adresovaná příjemci P. H., U S., H.-m., která byla dle
ustanovení § 87 odstavec 1 tr. ř. otevřena a ve které bylo nalezeno 978,58 g
bílé látky obsahující 89 % kokainu, tedy 864,7 gramů kokainu báze, přičemž tato
látka byla dle ustanovení § 87a odstavec 1 tr. ř. zaměněna a zásilka byla
doručena do H. P. H., který ji předal M. P., načež oba byli po vyjmutí zaměněné
látky ze zásilky zadrženi v místě bydliště M. P.,
přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do seznamu l podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách,
2. obviněný sám
od přesně nezjištěné doby do dne 5. 9. 2014 v H. na ulici U S. v bytě pěstoval
za využití moderní a sofistikované technologie, záležející v použití tzv. pěstebního stanu, botanických a technických prostředků v podobě speciálních
živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy
taková technologie je určena k pěstování způsobem in-door, 19 ks rostlin konopí
obsahujících 1,5 % THC, jejichž hmotnost po usušení byla 74,20 g,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí s výjimkou konopí pro léčebné účely jsou
uvedeny v seznamech č. 1 a 3 omamných látek, příloha č. 1 a 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, delta-9-tetrahydrokanabinol je
uveden v seznamu č. 4 psychotropních látek, příloha č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a uvedeného jednání se dopustil s
vědomím, že se o takovouto látku jedná. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud
v Olomouci usnesením ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 30/2017, podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím
svého obhájce Mgr. Petra Pešata dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. Namítl, že nebyl naplněn
znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku,
tedy že čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více
státech. Z výkladu tohoto ustanovení podle obviněného vyplývá, že pachatel
páchá trestnou činnost nikoli jako člen organizované skupiny, ale ve spojení s
takovou organizovanou skupinou. Organizovaná skupina tedy musí existovat a být
funkční bez přímé účasti pachatelů, kteří jsou s ní pouze ve spojení. Znak
páchání trestné činnosti jako člen organizované skupiny je totiž obsažen v
ustanovení § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně přitom na
str. 34 označuje jako členy organizované skupiny P. z P., E. S. G. M.,
spoluobviněného P. a obviněného. Bez účasti obviněného a spoluobviněného P. by
proto nedošlo k naplnění znaku organizované skupiny ani znaku „ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech“. V další části svého dovolání poukazuje obviněný na to, že jeho role v rámci
trestné činnosti byla pasivní, zajišťoval pouze financování a adresy pro
dodání. Nezajistil kontakt v Panamě ani kokain neobjednával.
Nebyl ani schopen
jej distribuovat, větší část ho vrátil spoluobviněnému, který mu za něj
nezaplatil. Uložený trest odnětí svobody proto považuje za nepřiměřeně přísný. Domnívá se, že byly důvody pro aplikaci § 58 tr. zákoníku. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil „napadené výroky rozsudku“
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 1 To 30/2017, a všechna
další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve
zrekapituloval průběh předchozího řízení a obsah dovolání obviněného a
konstatoval, že námitky obviněného v části uplatněnému „hmotněprávnímu“
dovolacímu důvodu odpovídají, avšak státní zástupce se s nimi neztotožňuje. Nyní podané dovolání je s dílčími formulačními úpravami obsahově pouze kopií
podaného odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. S těmito námitkami se
pak již velmi podrobným a přesvědčivým způsobem vyrovnal odvolací Vrchní soud v
Olomouci. Pouze pro úplnost tak státní zástupce shrnul, že jednání obviněného
P. H. zapadalo do širšího kontextu organizace dovozu kokainu z oblasti Panamy,
do něhož byly vedle dovolatele a spoluobviněného M. P. zainteresovány další
osoby, a to jednak E. S. G. M., jednak blíže neztotožněná osoba „P. z P.“. Z
popisu skutku a z na to navazujících skutkových zjištění podrobněji rozvedených
v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pak vyplývá, že se nejednalo o
jednorázový dodavatelsko-odběratelský vztah se zahraničním prvkem, což by pro
naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“
samo o sobě nepostačovalo, ale o systematickou aktivitu spočívající v postupném
financování navazujících dodávek kokainu z Jižní Ameriky, logistické zajištění
této dodávky a její rozvržení mezi další aktéry. Charakter vztahu mezi
obviněnými a neztotožněnou osobou „P. z P.“ na straně jedné a dodavatelem
kokainu v Panamě na straně druhé tak vykročil z rámce pouhého vztahu
dodavatel-odběratel, ale jednalo se o koordinovanou a systematickou aktivitu za
současné zjevné dělby úkolů jednotlivých aktérů. Právem proto soudy podle
názoru státního zástupce v takové činnosti spatřovaly naplnění přisouzeného
kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkami obviněného, které obsahově
směřují proti výroku o trestu, jež však uplatněnému dovolacímu důvodu
neodpovídají. Upozorňuje-li obviněný na nižší míru své účasti na zjištěném
jednání, jde o okolnost, jíž si byly soudy vědomy a zohlednily ji náležitým
způsobem ve výroku o trestu. Pokud se obviněný domáhá aplikace ustanovení § 58
tr. zákoníku, dle názoru státního zástupce ani takovou námitku pod jím
uplatněný dovolací důvod podřadit nelze. Proti výroku o trestu lze totiž brojit
zásadně pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h)
tr.
ř., který obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho případě zjevně ani není
dán. Obviněnému byl totiž uložen přípustný druh trestu, a to zcela v rámci
příslušné zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný svůj
požadavek na aplikaci ustanovení § 58 tr. zákoníku staví do kontextu s posunem
k formálnímu pojetí trestného činu v novém trestním zákoníku, který tak již
neobsahuje ustanovení odpovídající dřívějšímu ustanovení § 88 odst. 1 trestního
zákona č. 140/1961 Sb. V současnosti tak lze případná individuální specifika
trestné činnosti za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle §
283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku zohlednit při posuzování povahy a závažnosti
jednání obviněného z hlediska výroku o trestu. Stejně tak státní zástupce
přihlédl i k usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 459/2017, z něhož lze
vyjmout dílčí závěr, že při neexistenci materiálního kritéria vyplývajícího z
ustanovení § 88 trestního zákona č. 140/1961 Sb. v současném formálním pojetí
trestného činu, o to více vystupuje do popředí nutnost zvlášť pečlivě vážit
existenci podmínek pro aplikaci ustanovení § 58 tr. zákoníku. I s přihlédnutím
k tomuto rozhodnutí se však státní zástupce z hlediska věcného s dovoláním
obviněného neztotožňuje. Nelze totiž přehlédnout, že obviněný se svým jednáním
podílel na opakovaném dovozu omamné látky kokainu, nejednal v pozici pouhého
„pěšáka“, ale jako plnohodnotný aktér drogového obchodu (třebaže nepřímo přes
spoluobviněného M. P.), kterýžto obchod zároveň s vidinou zisku pomáhal
financovat. Soudy správně poukázaly i na skutečnost, že rozsah kokainu v
podstatě třikrát překročil judikatorně vymezenou kvantitativní hranici velkého
rozsahu. Soudy se aplikací ustanovení § 58 tr. zákoníku v případě obou
obviněných velmi pečlivě zabývaly, přičemž na straně obviněného neshledaly
žádné okolnosti mimořádné povahy, které by takový postup odůvodňovaly. Navíc je
postup soudu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku pouze fakultativní a z tohoto
důvodu se jej nelze domáhat v rámci dovolacího řízení. Uložený trest pak nelze
ani považovat za excesivní či exemplární, neboť je uložen na samé spodní
hranici trestní sazby. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby
Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v
zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a
bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále
musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za
důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom
přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení.
Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání
vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v
předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska
hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným
skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém
rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto
směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při
zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se
pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných
právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost
může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že
buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní
předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může
rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v
žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod
dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém
zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím
důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou
Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v
extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně
garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v
posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá
pouze námitka obviněného týkající se naplnění znaku „ve spojení s organizovanou
skupinou působící ve více státech“. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou.
Lze dokonce říci, že výklad citovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty
předestřený obviněným je poněkud svérázný. Obecně přijímaný výklad daného
ustanovení je naopak takový, že obviněný může být v rámci ustanovení § 283
odst. 4 písm. c) tr. zákoníku jak členem organizované skupiny působící ve více
státech, tak postačí i jeho volnější spojení s takovou organizovanou skupinou,
srov. č. 48/2006 Sb. rozh. tr. To je ostatně zcela logické. Oproti znaku „jako
člen organizované skupiny“ obsaženému ve druhém odstavci citovaného ustanovení
se jedná o výrazně závažnější způsob spáchání trestné činnosti vzhledem k
mezinárodnímu charakteru organizované skupiny ve čtvrtém odstavci. Formálně je
to patrné jednak ze systematického zařazení daných znaků a jednak z přiřazených
trestních sazeb odnětí svobody. Navíc je zřejmé, že organizace páchání trestné
činnosti v různých státech je nesporně logisticky náročnější, tedy
sofistikovanější a vzhledem k omezení působnosti represivních orgánů vždy jen
na území jednoho státu je taková trestná činnost také mnohem obtížněji
odhalitelná, a tedy nebezpečnější.
Pokud bychom vycházeli z právního názoru prezentovaného obviněným, pak by
pachatel, který je členem organizované skupiny působící ve více státech, mohl
být postižen pouze jako člen (běžné) organizované skupiny podle druhého
odstavce citovaného ustanovení, ačkoli jeho jednání je nesporně ještě
závažnější, než v případě pachatele, který je s organizovanou skupinou působící
ve více státech pouze „ve spojení“. Jinými slovy, pakliže je v rámci
kvalifikované skutkové podstaty přísněji trestné jednání pachatele, který je s
organizovanou skupinou působící ve více státech „ve spojení“, tím spíše musí
být přísněji trestné také závažnější jednání pachatele, který je členem
takovéto organizované skupiny. I pomocí samotného jazykového výkladu lze podle
názoru Nejvyššího soudu dospět k závěru, že slovní spojení „ve spojení“
zahrnuje v sobě také možnost, že pachatel je přímo členem takové organizované
skupiny, neboť si lze sotva představit, že by pachatel nebyl „ve spojení“ se
skupinou, jejímž je členem.
Vzhledem k tomu, že právní názor obviněného je založen na zjevném omylu, není
již třeba se dále zabývat tím, zda by bez obviněného a spoluobviněného P.
organizovaná skupina existovala a měla dostatek členů. Obviněný přitom nenapadá
závěr soudů o tom, že byl členem dané organizované skupiny, z hlediska
hodnocení jeho zapojení, ale pouze na základě výše uvedeného nesprávného
výkladu. Pouze nad rámec dovolacího řízení tak Nejvyšší soud dodává, že i z
hlediska role obviněného uvedený závěr považuje za správný. Ohledně počtu osob
zapojených do organizované skupiny působící ve více státech pak lze ještě
dodat, že soud prvního stupně jmenoval pouze osoby, jejichž role byla zjištěna
a popsána, z povahy trestné činnosti však je velmi pravděpodobné, že takových
osob bylo více. Obviněný navíc sám roli dalších nezjištěných osob zdůrazňuje v
souvislosti s bagatelizací své vlastní úlohy.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě
nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií
uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného
přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani
prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř.
(srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v
porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný
trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitka obviněného týkající se údajné
nepřiměřenosti uloženého trestu stojí mimo rámec citovaného dovolacího důvodu,
ale nelze ji podřadit ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Nad rámec
dovolacího řízení lze konstatovat, že institut mimořádného snížení trestu
odnětí svobody je fakultativní povahy. Soudy se navíc podmínkami pro jeho
aplikaci pečlivě zabývaly a neshledaly k ní důvod.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě
alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí
nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení
uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní
podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo
zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího
soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání
podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené
trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod
dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí
řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a
odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto
obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256
tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že
jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný neoznačil konkrétní alternativu jmenovaného dovolacího důvodu. První z
nich však nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému
přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256
tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za
situace, kdy Nejvyšší soud vady vytýkané obviněným na základě dovolacích důvodů
podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. ani
jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného P. H. proto pro jeho
zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu