U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 4. 2017 dovolání
obviněných M. R., a L. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5.
2016, sp. zn. 12 To 27/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 16 T 12/2015, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných M. R. a L. B. o
d m í t á .
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2015,
sp. zn. 16 T 12/2015, byli obvinění M. R. a L. B. uznáni vinnými
spolupachatelstvím ke zločinu (pozn. správně zvlášť závažnému zločinu)
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 23 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
dílem dokonanému, dílem ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za
to byl obviněný M. R. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 58 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do
věznice s dozorem. Obviněná L. B. byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za
užití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí
svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněné L. B.
byl dále podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci,
a to budovy bez č. p. nacházející se na pozemku parc. č. ... o výměře 603 m2,
zapsané na LV č. ... pro katastrální území a obec M., u Katastrálního úřadu pro
Jihočeský kraj, katastrální pracoviště P. Podle § 70 odst. 1 písm. b) a písm.
c) tr. zákoníku bylo též rozhodnuto o uložení trestu propadnutí věcí
zajištěných při domovní prohlídce dne 13. 8. 2014, jejichž výčet byl podrobně
specifikován ve výroku citovaného rozsudku.
2. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl,
neboť proti němu podali obvinění M. R. a L. B. odvolání směřující jak do výroku
o vině, tak do výroku o trestu. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací toto
odvolání projednal a rozsudkem ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. 12 To 27/2016,
zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém
rozsahu. Odvolací soud pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že
obviněné M. R. a L. B. uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku. Za to byl obviněný M. R. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití
§ 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v
trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do
věznice s dozorem. Obviněná L. B. byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí
svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Obviněné L. B.
byl dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci,
a to budovy bez č. p. nacházející se na pozemku parc. č. ... o výměře 603 m2,
zapsané na LV č. ... pro katastrální území a obec M., u Katastrálního úřadu pro
Jihočeský kraj, katastrální pracoviště P. Odvolacím soudem pak bylo konečně
podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věcí podrobně
vyjmenovaných ve výroku citovaného rozsudku.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesněných odvolacím
soudem) se obvinění M. R. a L. B. dopustili trestné činnosti tím, že
,,v přesně nezjištěné době, nejméně od konce roku 2013 do 12. 8. 2014, v
objektu bývalého podniku T. v M., si společným jednáním zřídili ,,in-door“
pěstírnu rostlin konopí setého, za tímto účelem vybavili místnosti objektu
vzduchotechnikou, ventilátory, pachovými filtry, elektrickými rozvody,
rozvaděči elektrické energie, reflektory se sodíkovými výbojkami, předřadníky
se zapalovači k sodíkovým výbojkám a dalším zařízením, v této pěstírně poté až
do dne 12. 8. 2014, kdy v uvedeném objektu byla provedena domovní prohlídka a
prohlídka jiných prostor a pozemků, neoprávněně ve velkém rozsahu pěstovali
rostliny konopí a to nejméně v počtu 230 kusů, z těchto rostlin stříháním
listů, sběrem a sušením, případně další činností, získali rostlinný materiál s
obsahem účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu vyšším než 0,3% z celkového
množství, přičemž konkrétně bylo zajištěno:
černý igelitový pytel s obsahem 18 300 g mokré rostlinné drti konopí, hmotnost
v suchém stavu 11 750 g, z toho využitelná sušina o hmotnosti 11 278,5 g o
obsahu účinné látky 137,8 g delta-9-THC,
4 černé igelitové pytle s obsahem 34 800 g suché rostlinné drti konopí,
hmotnost vysušeného materiálu 34 040 g, využitelná sušina činila 25 758 g o
obsahu účinné látky delta-9-THC 883,5 g,
papírové víko od krabice a plastová dóza s obsahem 364,5 g suché jemné drti
rostliny konopí – prášek zelenohnědé barvy a čistá hmotnost sušiny 364,5 g
obsahující 103,5 g účinné látky delta-9-THC,
bílá plastová dóza s nápisem Maratonec obsahující 29,3 g vrcholových částí
rostliny konopí, využitelná sušina činila 26 g o obsahu 4,9 g účinné látky
delta-9-THC,
3 kusy zavařovacích sklenic o objemu 720 ml s obsahem vrcholových částí rostlin
konopí v etanolu, po vysušení byla získána hmotnost 54 g suchého materiálu s
využitelnou sušinou 52,4 g a obsahující 1,7 g účinné látky delta-9-THC,
přičemž ze zajištěných 180 ks rostlin konopí o výšce v rozmezí 90-120 cm, mohli
získat usušením drť v množství 8 542,4 g s využitelným množstvím sušiny 7 183,9
g o obsahu 150 g účinné látky delta-9THC,
celkem zajištěný rostlinný materiál obsahoval 1 281,4 g účinné látky
delta-9-tetrahydrocannabinolu,
takovým způsobem jednali, přestože věděli, že konopí je zařazeno mezi omamné
látky podle Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uvedeno v
příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou zařazenou v Seznamu I podle
Úmluvy o psychotropních látkách a je vedena v příloze č. 4 nařízení vlády č.
463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k manipulaci s takovými látkami
je potřeba zvláštního povolení ve smyslu § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů, které neměli“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění M. R. a L. B.
prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť mají za to, že napadené rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení.
5. Obvinění předně namítli, že jednání popsané ve výroku napadeného
rozsudku nenaplňuje znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, neboť
vůbec neobsahuje žádné tvrzení o tom, že by obvinění přechovávali pro jiného
omamnou a psychotropní látku. Dále pak zdůraznili, že úvahy soudů soudu o
naplnění předmětného znaku skutkové podstaty se nijak nepromítly ani do
odůvodnění napadeného rozsudku, a naopak v jeho rámci soud podotkl, že nebylo
prokázáno, že by obvinění s látkami obchodovali. Ohledně naplnění znaku
přechovávání pro jiného tedy chybí jakákoli zmínka odůvodňující takový závěr.
Ze skutkové věty, jak je uvedena v napadeném rozsudku, může toliko vyplývat
právní závěr, že obvinění přechovávali (avšak nikoli pro jiného, ale pro
vlastní potřebu) omamnou a psychotropní látku ve smyslu § 284 tr. zákoníku.
6. Další pochybení obvinění shledali v tom, že soudy obou stupňů
nedostatečně zvážily veškeré okolnosti pro posouzení znaku ,,velkého rozsahu“
ve smyslu § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti pak obvinění
poukázali na dotčenou část odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jehož závěry
jsou v příkrém rozporu jak s judikaturou, tak s odbornou literaturou, dle které
naplnění určitého typu rozsahu nelze usuzovat pouze z množství účinné látky,
ale i z mnoha dalších okolností konkrétního případu, přičemž množství účinné
látky ani není primárním kritériem pro toto určení. Obvinění se proto
neztotožnili s argumentací odvolacího soudu, že by tyto další okolnosti byly
pouze pomocnými kritérii v případech, kdy se omamnou a psychotropní látku
nepodaří zajistit. Dle jejich názoru tedy odvolací soud nezohlednil naprosto
žádné další okolnosti odůvodňující naplnění daného typu rozsahu, mimo množství
účinné látky, přičemž pokud by tak učinil, musel by nutně dospět k závěru, že
znak ,,značného rozsahu“ nemohl být v případě obviněných naplněn.
7. Obvinění rovněž zpochybnili závěry odvolacího soudu stran stanovení
počátku pěstování rostlin konopí, přičemž zdůraznili, že délka trvání pěstování
rostlin konopí, a tedy doba páchání skutku, nebyla v dané věci prokázána.
Nesprávným pak shledali i právní závěr o naplnění subjektivní stránky skutkové
podstaty přechovávání (a to ať již ve smyslu § 283, či § 284 tr. zákoníku)
celkem 4 pytlů obsahujících suchou rostlinnou drť konopí, neboť nebylo nikterak
prokázáno, že obsah předmětných pytlů pochází z produkce obviněných. Svým
jednáním tak obvinění mohli naplnit toliko skutkovou podstatu trestného činu
nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
podle § 285 tr. zákoníku. V této souvislosti obvinění navíc namítli, že
odvolací soud pouze poukázal na pravděpodobnost hraničící s jistotou, avšak
není zřejmé, o jaké konkrétní skutečnosti tento svůj závěr opřel. Odvolací
soud, shodně jako prvního stupně, tímto tedy absolutně nerespektoval zásadu in
dubio pro reo.
8. Vzhledem ke všem těmto důvodům obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud
zrušil jak napadený rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek soudu prvního
stupně.
9. K dovolání obviněných se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u
Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1071/2016 ze dne 26. 9.
2016). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že námitky vznesené v
dovolání obviněných odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu pouze z části.
10. Stran náležitého vyjádření znaku ,,přechovávání pro jiného“ státní
zástupce uvedl, že ačkoliv popis skutku v napadeném rozsudku není zcela
důsledný, naplnění tohoto znaku lze dovodit z odůvodnění napadeného rozsudku,
nehledě na skutečnost, že popis jednání obviněných v každém případě vyjadřuje
naplnění znaků přisouzeného trestného činu. Pokud obvinění dále namítli, že
soudy nezjistily, že by měli s vypěstovaným konopím obchodovat, jedná se pouze
o dezinterpretaci odůvodnění rozsudku vrchního soudu, které však nijak
nezpochybňuje závěr o přechovávání pro jiného. Státní zástupce dále zdůraznil,
že i kdyby tento znak nebyl v případě obviněných naplněn, stále zde zůstává
nedotčeno základní skutkové zjištění, že obvinění již přistoupili ke sklizni a
zpracování konopí do stavu způsobilého k jeho konzumaci. Ve smyslu stanoviska
Nejvyššího soudu pod sp. zn. Tpjn 300/2014 tak obvinění v každém případě
naplnili znaky přisouzeného trestného činu, a nikoli znaky méně závažného
přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní
látku podle § 285 tr. zákoníku. Ustanovení § 285 odst. 1 tr. zákoníku totiž
trestněprávně sankcionuje pouze samotné neoprávněné pěstování konopí, avšak
jenom v případě, pokud takto pěstované konopí není určeno pro další zpracování
za účelem jeho konzumace, resp. pokud takové zpracování není možné prokázat.
11. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněných, že jejich
jednáním nebyl naplněn znak ,,ve velkém rozsahu“. Obvinění sice na podporu
tohoto tvrzení argumentují citací dílčí pasáže z právní věty rozhodnutí
Nejvyššího soudu pod sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, avšak dle státního zástupce jde
o citaci vytrženou z kontextu této právní věty. Posuzováno v celém kontextu
předmětné právní věty pak státní zástupce shledal správným závěr vrchního
soudu, že kvalitativní kritéria určení rozsahu mají za současné praxe skutečně
subsidiární povahu a nabývají významu pro určení rozsahu v případech
hraničních, což však není případ obviněných. Tito totiž vyprodukovali skutečně
významné množství konopí, přičemž množství psychoaktivní látky
tetrahydrocannabinolu přesáhlo judikatorně stanovenou kvantitativní hranici
velkého rozsahu o více než 20 %.
12. Za námitky pouze skutkové povahy, a tedy neodpovídající uplatněnému
dovolacímu důvodu, pak státní zástupce považoval ty, jimiž obvinění rozporovali
závěry odvolacího soudu ohledně délky pěstebního cyklu rostliny konopí a
prokázání subjektivní stránky jejich jednání. Státní zástupce proto pouze ve
stručnosti konstatoval, že poznatek o délce pěstebního cyklu rostlin konopí lze
v podstatě považovat za notorietu, která je orgánům činným v trestním řízení
zabývajícím se stíháním drogové trestné činnosti dostatečně známa, přičemž v
tomto směru odkázal i na předchozí odborné zkušenosti ve věci rozhodujícího
senátu. Stran naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu pak
státní zástupce odkázal na skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž je závěr
o úmyslném jednání obviněných zcela zjevný.
13. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k
závěru, že dovolání obviněných je v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému
dovolacímu důvodu, zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby
jej podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s
tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném
zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř.
14. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
podali obvinění prostřednictvím svého obhájce repliku, v níž sdělili, že podané
dovolání považují za komplexní a jako takové jej netřeba doplňovat. Přesto se
však stručně vyjádřili k některým skutečnostem uvedeným ve vyjádření státního
zástupce, a to tím způsobem, že opětovně akcentovali argumentaci uplatněnou v
jejich dovolání, která dle jejich názoru vyvrací závěry, které uvedl státní
zástupce. Na podporu své obhajoby obvinění závěrem přiložili i tři přílohy
(jimi označené jako ,,důkazy“).
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, odst. 2
tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u
věcně a místně příslušného soudu) v souladu s § 265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i
oprávněnou osobou v souladu s § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále
Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti
upravené v § 265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že
dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání
jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které
se dovolání opírá, naplňují obviněnými uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná
existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
17. V podaném dovolání obvinění své argumenty subsumovali pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z
hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání
hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy
byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s
příslušnými ustanoveními hmotného práva.
19. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě
výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování.
Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové
závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o
řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím
je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve
dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech
rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových
zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího
přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a
bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce
zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů,
kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí
vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a
jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen
zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání
v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový
stav.
20. Obvinění ve svém dovolání předně zpochybnili naplnění objektivní
stránky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, a to konkrétně v tom
směru, že by svým jednáním naplnili znak ,,přechovávání pro jiného“. Nejvyšší
soud shledal, že taková námitka může být relevantně podřazena pod uplatněný
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dospěl však k závěru, že
není opodstatněná.
21. Přechováváním ve smyslu § 283 tr. zákoníku je třeba rozumět jakýkoli
způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou
nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu, přičemž pachatel nemusí mít
takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci. Na délce doby
přechovávání pro vymezení tohoto pojmu nezáleží, byť za adekvátní lze považovat
časový úsek alespoň několika hodin, tak aby bylo možno v jednání pachatele
identifikovat dispoziční moc na přechovávanou látku. Přechovávání musí být
vykonáváno neoprávněně a již z povahy věci musí směřovat vůči jinému.
Přechovávání jedu, omamné nebo psychotropní látky bez povolení pro sebe v
množství větším než malém je trestné podle § 284 tr. zákoníku (srov. Šámal, P.
a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H.
Beck, 2012, s. 2868-2869).
22. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoliv
není znak ,,přechovávání pro jiného“ v popisu skutku v napadeném rozhodnutí
odvolacího soudu výslovně vyjádřen, naplnění tohoto znaku lze jednoznačně
dovodit z odůvodnění tohoto rozhodnutí, nemluvě o tom, že popis jednání
obviněných v každém případě vyjadřuje naplnění skutkové podstaty přisouzeného
trestného činu. Ze skutkových zjištění totiž jasně vyplývá, že obvinění
pěstovali rostliny konopí setého v jimi zřízené pěstírně, která byla za tímto
účelem vybavena mj. vzduchotechnikou, ventilátory, pachovými filtry,
elektrickými rozvody, reflektory se sodíkovými výbojkami, jakož i dalšími
předměty učenými pro vytvoření optimálních podmínek pro pěstování konopí.
Jednalo se tedy o pěstírnu, která umožňovala vypěstovat v daném období velké
množství rostlin konopí, jež výrazně přesahovalo množství zužitkovatelné pro
vlastní potřebu obviněných, neboť bylo zjištěno, že zde pěstovali rostliny
konopí nejméně v počtu 230 kusů, přičemž konkrétně bylo zajištěno 44 663,3 g
sušiny konopí s obsahem 1281,4 g účinné látky THC. Pokud by se tedy vycházelo z
předpokladu, že jedna dávka obvykle odpovídá cca 30 mg THC, pak zjištěných
1281,4 g THC by představovalo přibližně 42 713 takových dávek. S ohledem na
tyto skutečnosti pak nelze akceptovat předpoklad, že by obvinění pěstovali
rostliny konopí pouze pro vlastní potřebu, neboť způsob pěstování i množství
zajištěných rostlin konopí výrazně přesahovalo možnou osobní potřebu. Pokud
obvinění dále upozornili na část odůvodnění odvolacího soudu, kde tento
konstatoval, že nebylo prokázáno, že by obvinění s výsledky své činnosti
obchodovali, jedná se o argumentaci nezohledňující příslušný kontext tohoto
odůvodnění. Odvolací soud totiž pouze zkonstatoval, že nebylo prokázáno, že by
obvinění jimi vyprodukované konopí před zajištěním pěstírny policejním orgánem
nějakým způsobem distribuovali, neboť toto bylo zatím ponecháváno v prostorách
předmětné nemovitosti. Nutno však připomenout, že jednání obviněných nebylo
nikterak kvalifikováno jako prodej nebo jiná distribuce omamné a psychotropní
látky, ale toliko jako její přechovávání pro jiného.
23. S ohledem na výše uvedené je pak zřejmé, že jednáním obviněných
nemohla být naplněna skutková podstata trestného činu přechovávání omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku, neboť na základě
provedeného dokazování dospěl odvolací soud důvodně k závěru, že zajištěný
rostlinný materiál konopí (vzhledem k celkovému množství a dalším relevantním
okolnostem) nemohl sloužit výhradně vlastní potřebě obviněných, a tudíž bylo
přechovávání omamné a psychotropní látky nutné podřadit pod jednání ve smyslu §
283 odst. 1 tr. zákoníku, tedy ,,pro jiného“.
24. Stejně tak se nelze ztotožnit ani s argumentací obviněných, že
jejich jednání by bylo možné kvalifikovat toliko jako trestný čin nedovoleného
pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 tr.
zákoníku, neboť již samotná skutečnost, že obvinění neoprávněně pěstovali
rostliny konopí nejméně v počtu 230 kusů, vylučuje úvahy o jejich možném
pěstování pro vlastní potřebu. Dále nelze opomenout, že obvinění přistoupili i
ke sklizni a zpracování konopí do stavu způsobilého k jeho konzumaci. V této
souvislosti pak nutno připomenout, že ve smyslu stanoviska trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, by ustanovení § 285
odst. 1 tr. zákoníku bylo možné aplikovat pouze v případě, pokud by rostlina
konopí nebyla sklizena a následně nedošlo k jejímu neoprávněnému zpracování v
procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do
stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní
látky THC. O takovou situaci se však v daném případě prokazatelně nejednalo.
Vzhledem ke všem těmto okolnostem proto Nejvyšší soud považuje závěr odvolacího
soudu, že jednání obviněných naplnilo znaky přisouzeného trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro jiného přechovávali omamnou a
psychotropní látku, za zcela správný.
25. Další z námitek obviněných směřovala k nesprávnému užití
kvalifikačního znaku podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, tedy spáchání
činu ,,ve velkém rozsahu“. Problematika vymezující kvantitativní znak páchání
drogové trestné činnosti prošla v rámci soudní rozhodovací praxe dosti
signifikantním vývojem, který reagoval, a stále reaguje, na vyvíjející se sféru
drogové delikvence. Nejvyšší soud na tomto místě připomíná svou dosavadní
judikaturu, kterou ostatně zmínili i obvinění, stejně jako státní zástupce
Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, a odkaz na kterou je
obsahem též rozhodnutí soudů obou stupňů.
26. Předně je třeba konstatovat, že pro závěr o naplnění znaků
spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném
rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c), písm. d),
odst. 3 písm. c), písm. d) tr. zákoníku je východiskem určitý násobek takového
množství látky, jehož hodnota byla vymezena jako desetinásobek. Toto určení by
se mělo odvíjet od násobku množství účinné látky (drogy), přičemž jen v
případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná
nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z
celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl,
provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nejsou-li zde
pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její
obvyklé kvalitě. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel
nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr.
zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti. Proto v
konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není
vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje
použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného
činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl,
nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo
celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně
přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, když množství
drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.
Množství drogy, kterou pachatel vyrobil nebo s níž dále nakládal způsobem
uvedeným v § 283 odst. 1 tr. zákoníku, je však i nadále rozhodujícím hlediskem
pro stanovení rozsahu spáchání tohoto trestného činu (blíže viz usnesení
velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn.
15 Tdo 1003/2012).
27. Pokud jde o vymezení minimálního množství účinné látky – THC v
případě marihuany, byla pro množství „větší než malé“ stanovena hranice 1 g a
proporcionálně k tomu bylo určeno prahové množství „větší než malé“ na více než
10 g sušiny marihuany (konopí). V případě účinné látky THC tak množství
„velkého rozsahu“ představuje hodnota 1000 g, popř. u sušiny obsah 10 000 g
(blíže srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014,
sp. zn. Tpjn 301/2013).
28. V projednávaném případě došlo k zajištění 44 663,3 g sušiny konopí s
obsahem 1281,4 g účinné látky THC. Při podřazení daných hodnot výše uvedenému
nazírání na dotčenou omamnou látku je třeba konstatovat, že tato u obviněných
přesáhla o více než 20 % hranici množství „velkého rozsahu“ pro účinnou látku,
a více než čtyřnásobně tutéž hranici pro sušinu konopí. Znovu je nezbytné
zdůraznit, že kvantitativní kritérium je určujícím prvkem pro stanovení
kvalifikačního znaku skutkové podstaty, byť pochopitelně nelze odhlížet ani od
dalších okolností projednávaného případu. Tyto však hrají výraznější roli za
situace, kdy dotčená omamná látka se určité hranici zákonem vymezeného množství
dostatečně přiblíží, anebo naopak tuto jen nevýrazně přesáhne. Ani jedna z
posledně uvedených situací však neodpovídá projednávanému případu a námitkám
obviněných. Také jejich argumentace stran délky nakládání s drogou, nezpůsobené
újmy na zdraví jiných osob či finančního zisku, který z trestné činnosti
neměli, je značně nepřiléhavá. Pro veškeré výše uvedené skutečnosti proto
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy obou stupňů zvolily v případě
obviněných při řádném posouzení všech klíčových okolností případu odpovídající
právní kvalifikaci.
29. Stran námitky, že délka trvání pěstování rostlin konopí, a tedy doba
páchání skutku, nebyla ve vztahu k obviněným prokázána, Nejvyšší soud
konstatuje, že takto postavená argumentace zcela míjí meze uplatněného
dovolacího důvodu, neboť zpochybňuje správnost skutkových zjištění a nikoli
právní posouzení skutku nebo jiné hmotněprávní posouzení. Pouze nad rámec tak
lze připomenout, že odvolací soud ve svém rozhodnutí (č. l. 585) dostatečně
zdůvodnil, proč počátek činnosti obviněných stanovil na konec roku 2013. Tento
časový údaj totiž plně koresponduje s důkazy v podobě zprávy společnosti E.ON
Energie o spotřebě měsíční energie (jež se neúměrně zvýšila právě od prosince
2013 a markantně poklesla v srpnu 2014, tedy po provedeném policejním zásahu) a
výsledků kontroly, která byla vykonána pracovníky Městského úřadu v M. začátkem
prosince 2013, když v této době pracovníci nepostřehli, že by se na místě
nacházel vysoušeč či jiné zařízení, kterým obvinění zdůvodňovali vyšší spotřebu
elektrické energie. Skutečnost, že obvinění doložili doklad o nákupu vysoušeče
dne 19. 12. 2012, nic nemění na tom, že pro tak enormní nárůst spotřeby
elektrické energie by muselo být používáno větší množství takových přístrojů,
nehledě na to, že spotřeba elektrické energie se stále zvyšovala. Dále nutno
zdůraznit, že odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) již nevycházel
z délky pěstebního cyklu rostlin konopí, a proto je námitka obviněných i v
tomto směru zcela bezpředmětná.
30. K další námitce obviněných, že se orgánům činným v trestním řízení
nepodařilo prokázat jejich zavinění k přechovávání 4 pytlů obsahujících suchou
rostlinnou drť konopí, je rovněž třeba uvést, že taková argumentace nepodléhá
uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť směřuje proti správnosti skutkových
zjištění a obvinění se tak domáhají toliko jiného, pro ně příznivějšího
hodnocení důkazů. K takovému postupu však Nejvyšší soud oprávněn není. Soudy
obou stupňů přitom dostatečně rozvedly své závěry o zavinění obviněných, a to
při zachování veškerých jejich procesních práv. V daném ohledu lze poukázat na
konstatování soudu prvního stupně (č. l. 514, 515, 519), kde vymezil přesně
definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly
k závěru o úmyslném jednání obviněných. Nejvyšší soud se s názorem soudu
prvního stupně kompletně ztotožňuje (což ostatně učinil i soud odvolací) a pro
stručnost na něj odkazuje. Lze však zrekapitulovat, že soudy obou stupňů
dospěly bez důvodných pochybností k závěru, že rostlinný materiál uložený v
předmětných pytlích byl výsledkem pěstební činnosti obviněných, přičemž jejich
obhajoba, že se jednalo o, jim v podstatě neznámý materiál získaný před více
než třemi lety, byla soudy přesvědčivě vyvrácena. Soudům nižších stupňů tak
nelze vytknout, pakliže subjektivní stránku jednání obviněných subsumovaly pod
zákonné ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jakožto úmysl přímý.
31. Pokud obvinění v postupu soudů spatřovali také porušení zásady in
dubio pro reo, je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje
uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný
zákonný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která
vyplývá ze zásady presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za
situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové
otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch
obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k
otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení
skutku, jak má na mysli § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z
hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká
se vyžaduje pro odsouzení, je však zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud
navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS
154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a
vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky
pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny
naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.
32. Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li
pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v
konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát.
Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již
neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů.
Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle
vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve
prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi
určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz
37/2001).
33. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů
nevybočil z mezí ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková
zjištění nejsou v nesouladu s provedenými důkazy, přičemž soudy obou stupňů
dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly žádné pochybnosti a v takovém
případě nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo. Je tedy zřejmé,
že výše uvedené skutkové a procesní námitky obviněných zcela míjejí meze
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
34. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v
případě obviněných M. R. a L. B. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím
postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodů podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jejich dovolání podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §
265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu