11 Tdo 170/2022-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 3. 2022 o dovolání
obviněného P. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY,
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 7 To
219/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T
66/2020, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. K.
odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 3. 6. 2021, sp. zn. 2 T
66/2020, byl obviněný P. K. uznán vinným dvojnásobným přečinem nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1 tr. zákoníku. Za skutek pod bodem 1) byl odsouzen podle § 283 odst.
1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců, současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. 4. 2019, č. j. 1 T
137/2017-252, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2019, č.
j. 9 To 255/2019-297, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 81 odst. 1 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Za skutek pod bodem
2) byl odsouzen podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k
souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, přičemž výše denní
sazby činí 200 Kč (celkem 40 000 Kč); současně byl zrušen výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 10. 2020, č. j. 2 T
18/2020-106, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2021, č.
j. 50 To 441/2020-140, které nabylo právní moci dne 12. 4. 2021, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku,
účinného do 30. 9. 2020, mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3
(tří) měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen
trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1. v blíže nezjištěné době v jarních a letních měsících roku 2018, si dosud
nezjištěným způsobem obstaral drogu pervitin, který pak zejména v XY, bez
povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu ustanovení § 4 a § 8 zákona č.
167/1998 Sb., o návykových látkách prodal R. K., narozenému XY, nejméně ve
třech případech v uzavíratelné igelitové přepravce, a to vždy v množství 0,5
gramu za částku ve výši 1 000 Kč, když celkem mu takto prodal nejméně 1,5 gramu
pervitinu, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku metamfetamin, který je
uveden v příloze č. 5 nařízení vlády 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek
ve spojení s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a je
zařazen do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
2. v blíže nezjištěné době od počátku roku 2019, nejdéle však do konce června
2019, si dosud nezjištěným způsobem obstaral drogu pervitin, který pak zejména
v XY, bez povolení Ministerstva zdravotnictví ve smyslu ustanovení § 4 a § 8
zákona č. 167/1998 Sb., prodal P. H., narozenému XY, nejméně v pěti případech
v papírovém psaníčku nebo uzavíratelné igelitové přepravce, a to vždy v
množství 0,5 gramu za částku ve výši nejméně 200 Kč, když celkem mu takto
prodal nejméně 2,5 gramu, přičemž pervitin obsahuje psychotropní látku
metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek ve spojení s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách, a je zařazen do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních
látkách.
3. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 7 To
219/2021, rozhodl tak, že k odvolání obviněného P. K. podle § 258 odst. 1
písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne
3. 6. 2021, č. j. 2 T 66/2020-259, ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3
tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za skutek pod bodem 1) podle
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) měsíců, jehož výkon byl podle § 81
odst. 1 a § 82 odst.1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání
dvou a půl (2,5) let. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu
v Klatovech ze dne 17. 4. 2019, č. j. 1 T 137/2017 – 252, ve znění rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2019, č. j. 9 To 255/2019-297, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek pod bodem 2)
obviněného odsoudil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2
tr. zákoníku a § 67 (v napadeném rozsudku chybí uvedení odstavce a písmene,
jedná se o zřejmou písařskou chybu, neboť v protokole o hlavním líčení je
uvedeno ve výroku rozsudku …§ 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku…) a § 68 odst.
1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb,
přičemž výše denní sazby činí 200 Kč (celkem 20 000 Kč); současně zrušil výrok
o trestu z rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 10. 2020, č. j. 2 T
18/2020-106, ve znění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2021, č.
j. 50 To 441/2020-140, které nabylo právní moci dne 12. 4. 2021, jakož i
všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke
změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný P. K.
prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil, ačkoliv svůj mimořádný
opravný prostředek podal v lednu 2022, dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků. Obviněný
shledal důvody dovolání dané v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve
znění účinném do 31. 12. 2021) v tom, že je zde extrémní nesoulad mezi
provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, a dále namítl
nezákonnost postupu orgánů činných v trestním řízení v intenzitě narušující
zásady spravedlivého procesu, neboť soudy při odůvodnění svého rozsudku
nedostatek důkazů nahrazují svými spekulacemi.
5. Dovolatel následně zrekapituloval namítané vady trestního řízení,
přičemž uplatnil zcela shodné námitky jako ve svém odvolání, kde konkrétně
namítal, že od počátku trestního řízení konzistentně popírá, že by komukoliv
prodal či obstaral pervitin. R. K. a P. H. ho požádali o obstarání
pervitinu, on jim však nevyhověl. Poukázal na skutečnost, že u něj policie
nikdy žádné drogy nenašla a kromě jmenovaných svědků nedovozuje soud jeho vinu
z výpovědí dalších osob. Tito další svědci potvrdili obhajobu obviněného, že
nikomu drogy neopatřoval, konkrétně se jednalo o S. V., D. Š., F. S., Z.
J., M. J., M. P., Z. S., S. N., J. U., T. H. a M. Z. Soud výpovědím
těchto svědků neuvěřil, přičemž jeho úvahy jsou svévolnou interpretací důkazů a
mají za následek porušení základního práva obviněného ve smyslu dotčení
postulátů spravedlivého procesu. V těchto souvislostech odkázal na judikaturu
Ústavního soudu, a to na sp. zn. III. ÚS 177/04, a sp. zn. I. ÚS 3235/15.
Dovolatel dále namítal, že nalézací soud k posouzení věrohodnosti jeho obhajoby
ohledně zabavených vah nepřibral soudního znalce a nedostatek tohoto důkazu
nahradil nepřípustně úvahou, pro kterou nemá vědomostní předpoklady ani
kompetenci. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu vedeném
pod sp. zn. I. ÚS 3094/08. Opomenutí důkazu znalcem, který by posoudil možnost
uchování stopy metamfetaminu či pseudoefedrinu na vahách po dobu delší než tři
roky, je možno podle dovolatele považovat za nepřípustné opomenutí významného
důkazu v předmětné věci, ve smyslu dotčení postulátu spravedlivého procesu.
6. Za nejzávažnější pochybení nalézacího soudu považuje stanovisko k
ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku, které vyslovil soud v bodě 20.
odůvodnění svého rozsudku. Dovolatel s jeho extenzivním výkladem § 283 odst. 1
tr. zákoníku nesouhlasí, neboť v citovaném ustanovení není vymezen spodní práh
trestnosti. Policejní orgán, vědom si této skutečnosti, v usnesení o zahájení
trestního stíhání uvedenou právní otázku vyřešil odkazem na stanovisko
Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, včetně přílohy
tohoto stanoviska a tvrzením, že podle něj „lze za množství větší než malé
považovat množství více než 1,5 g pervitinu nebo 0,5 g účinné látky“. Takový
limit trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku však
z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyplývá. Podle přílohy ke stanovisku
trestního kolegia jsou právně relevantní z hlediska § 283 odst. 1 tr. zákoníku
dvě skutečnosti. První je množství prodané látky typu pervitin a druhou je
množství účinné psychotropní látky v prodaném zboží obsažené (hydrochlorid).
Omyl policejního orgánu při zahájení trestního stíhání dovolatele pro přečin
podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku spočíval v tom, že tyto kumulativní podmínky
interpretoval nesprávně jako alternativní a ve výroku usnesení o zahájení
trestního stíhání neuvedl, jaké množství účinné látky obsahoval pervitin,
který údajně dovolatel prodal svědkům. Policejní orgán právně relevantní
množství účinné látky obsažené ve zboží ani nezjišťoval. Státní zástupkyně
ponechala tuto závažnou mezeru ve zjišťování skutkového základu věci bez
povšimnutí. V rozporu s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku je tak
kriminalizován prodej jakéhokoli množství metamfetaminu bez povolení. Nalézací
soud navíc ignoroval výpovědi svědků o nízké kvalitě pervitinu a bez vyřešení
odborné otázky množství účinné látky metamfetamin ve zboží zatížil rozsudek
porušením zásady in dubio pro reo. Tato pochybení nebyla následně napravena ani
odvolacím soudem.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný P. K.
navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek
Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 7 To 219/2021, jakož i
další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst.
1 tr. řádu aby přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“) ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedl, že obviněný
sice výslovně odkazuje na dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
nicméně z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že vytýkány jsou též vady
přiřaditelné pod dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu
(ačkoliv to státní zástupce výslovně neuvádí, je zřejmé, že odkazuje na znění
ustanovení § 265b tr. řádu účinné od 1. 1. 2022, tj. od účinnosti zákona č.
220/2021 Sb.). Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, dle státního zástupce jsou pod něj formálně přiřaditelné ty výhrady, na
jejichž základě namítá obviněný, že soudy nevyhověly jeho důkaznímu návrhu na
vypracování znaleckého posudku. Danou výhradu ovšem státní zástupce nepovažuje
za důvodnou. Ve věci činné soudy totiž dostatečně a správně vysvětlily, proč
daný důkazní návrh neakceptovaly, řádně se s ním tudíž vypořádaly, nepřehlédly
jej. To znamená, že postupovaly v rámci vypořádání se s návrhem v souladu s
ustálenou judikaturou, a tak se nemůže jednat o vadu mající podobu opomenutého
důkazu. Naproti tomu podle státního zástupce nelze pod předmětný dovolací důvod
přiřadit výtky, na základě kterých obviněný vyjadřuje nesouhlas s tím, že ve
věci činné soudy vybudovaly výrok o vině především na základě výpovědí svědků
K. a H., a že jeho vina není dostatečně doložena ani odborným vyjádřením z
oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie. Podle státního zástupce
obviněný ve skutečnosti pouze nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily
důkazy a neztotožňuje se se skutkovými zjištěními soudů. To ovšem nemůže
příslušný dovolací důvod založit. Existence skutečně závažného, extrémního
rozporu, která by předmětný dovolací důvod naplnit mohla, neexistuje. Z
odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v
souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, přičemž odůvodnění
rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. řádu, a jako taková
jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.
9. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu,
lze pod něj přiřadit výtky, na základě kterých obviněný zpochybňuje naplnění
skutkové podstaty přečinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Státní
zástupce plně souhlasí se stanoviskem okresního soudu, podle kterého v případě
řešené trestné činnosti není z hlediska trestní odpovědnosti pachatele
podstatné, kolika osobám a jaké množství drogy bylo prodáno. Současně se nemýlí
ani krajský soud, pakliže zdůraznil, že inkriminovaná právní kvalifikace
nepředpokládá zcela přesné zjištění množství prodané drogy, což je podstatné až
z hlediska kvalifikovaných skutkových podstat.
10. Důvodné nejsou ani výhrady nedostatku společenské škodlivosti. Ve
věci činné soudy totiž nezjistily žádné okolnosti, díky kterým by bylo možno
říci, že jednání obviněného nedosahuje ani spodní hranice trestnosti běžné u
typově shodné trestné činnosti. Ostatně žádné skutečně výjimečné okolnosti
nezmiňuje ani sám obviněný. Uplatnění trestní odpovědnosti je tedy v řešeném
případě zcela namístě. Soudy nepochybily ani v tomto ohledu.
11. S ohledem na shora uvedené státní zástupce navrhl dovolání
odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného
stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr.
řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal,
že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr.
řádu], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e
odst. 1, 2 tr. řádu), a bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c),
odst. 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §
265f odst. 1 tr. řádu.
13. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném
ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Jak již bylo shora zmíněno, obviněný své dovolání podal s odkazem na
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021
(do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), tedy, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V mezích tohoto důvodu bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán
vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na
nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného
dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, odst.
6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v
aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Posouzení správnosti
právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění
učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud
zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo
možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva.
15. Tyto zásady, i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, však bylo
možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého
procesu (srov. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a
články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod), neboť rozhodování o
mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních
práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a
chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004,
sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna
ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž
zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního
řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení
postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, důkazů
získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a pokud
je zjištěno svévolné hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn.
IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se plně ztotožnil ve své rozhodovací
praxi i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
16. V době rozhodování Nejvyššího soudu a v době, kdy dovolatel podal
svůj mimořádný opravný prostředek, je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního
řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož
ustanovení. Vložen byl pod písmenem g) nový dovolací důvod, že „rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy“. Jde tedy o dovolací důvod, který v podstatě
vychází z dosavadní aplikační praxe Nejvyššího soudu uplatňované ve vztahu k
dovolání obviněného opírajícího se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
17. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní
úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli
v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná
část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č.
13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022
je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho
rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č.
220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné
povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací
soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst.
1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
18. Dovolací námitky obviněného směřují jednak proti skutkovým zjištěním
soudů nižších stupňů a proti hodnocení provedených důkazů, a dále proti právní
kvalifikaci jeho jednání. Pokud se týká prvního okruhu námitek, obviněný
zdůrazňuje, že od počátku trestního řízení spáchání trestné činnosti popírá.
Obviněný znovu zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků K. a H., nesouhlasí se
způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy, a taktéž opětovně namítá
neprovedení důkazu znaleckým posudkem. Je třeba zdůraznit, že obviněný
naprostou většinu svých námitek již uplatnil v rámci řádného opravného
prostředku – odvolání proti rozsudku soudu I. stupně (podstatná část dovolání
obviněného je doslovným opakováním odvolacích námitek) a odvolací soud se s
těmito všemi námitkami důkladně vypořádal v rámci odůvodnění svého rozsudku.
Nejvyšší soud především upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v
zásadě přípustné tvrdit stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání
a s nimiž se odvolací soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo.
Nejvyšší soud se se závěry okresního i krajského soudu zcela ztotožnil a může
na ně plně odkázat. K jednotlivým dovolacím námitkám Nejvyšší soud dodává
následující.
19. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů
prvního a druhého stupně. Učinit tak může, jen pokud je naplněn některý z
předpokladů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. jestliže rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy. Ani jeden z uvedených důvodů však nedopadá na
projednávaný případ. Extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy
nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s
jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými
zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V posuzovaném případě
se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Klatovech, z nichž v
napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Plzni na straně jedné, a
provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o žádný obviněným namítaný
extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího
soudu. Naopak, na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry
opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů a také zcela
přezkoumatelným způsobem je rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Okresnímu soudu v Klatovech nelze vytknout jako pochybení, pokud při rozhodnutí
o vině obviněného vycházel zejména z výpovědí svědků K. a H., kterým obviněný
opakovaně prodal pervitin. Oba svědci o tom, že kupovali pervitin od
obviněného, vypovídali v přípravném řízení i u hlavního líčení, přičemž
nalézací soud řádně odůvodnil, proč výpovědím těchto svědků uvěřil. S jeho
závěry se ztotožnil i soud odvolací. Výpovědi dalších svědků vinu obviněného
nezpochybňují, tito svědci pouze popřeli, že by od obviněného dostali pervitin. Za prodej či předání pervitinu těmto dalším osobám však obviněný nebyl uznán
vinným. Naopak závěr o vině obviněného je podporován i dalším důkazem –
odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, fyzikální chemie,
kterým bylo zjištěno, že na obou digitálních vahách nalezených u obviněného v
kiosku, byla prokázána přítomnost metamfetaminu a efedrinu, resp. pseudoefedrinu. S obhajobou obviněného ohledně tohoto důkazu se dostatečně
vypořádaly soudy obou stupňů, které taktéž řádně odůvodnily, proč nevyhověly
návrhu obviněného na přibrání soudního znalce a vypracování znaleckého posudku
za účelem zjištění, zda se na vahách mohly zachovat stopy metamfetaminu po dobu
tří let. Nejvyšší soud se plně ztotožnil s uvedenými závěry soudů obou stupňů a
dodává, že se v tomto případě rozhodně nejedná o nedůvodně neprovedený
podstatný důkaz ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud
připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení
založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich
souhrnu.
Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro
rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí
jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro
zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je
rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení
§ 125 odst. 1 tr. řádu nebo § 134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy
obou stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily,
přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1
tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které
důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení
provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
20. S námitkami obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání se již
také řádně vypořádaly soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí,
kdy obviněný i v tomto směru pouze opakuje své námitky, které již uplatnil
jednak v řízení před soudem I. stupně a poté i v odvolacím řízení. Ani Nejvyšší
soud nemohl přisvědčit těmto dovolacím námitkám a zcela se ztotožňuje s
právními závěry soudů nižších stupňů, na které lze plně odkázat. I Nejvyšší
soud zdůrazňuje, že pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného
činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a
s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku skutečně není podstatné, jaké množství
pervitinu obviněný dalším osobám prodal, ani množství účinné látky, kterou
tento pervitin obsahoval. Uvedená skutková podstata tohoto trestného činu je
naplněna jednáním spočívajícím mj. v prodeji jakéhokoli množství pervitinu jiné
osobě, neboť zákon nestanoví, jaké množství omamné nebo psychotropní látky se
vyžaduje ke spáchání tohoto trestného činu (na rozdíl od trestného činu
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr.
zákoníku). Stejně tak není rozhodná ani kvalita prodaného pervitinu, resp.
množství účinné látky v něm obsažené. Odkaz na stanovisko trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013 včetně přílohy a
jeho výklad nabízený obviněným ve vztahu k projednávané věci není přiléhavým,
Nejvyšší soud se stejně jako obecné soudy nemohl ztotožnit s argumentací
obviněného v podaném dovolání.
21. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání
odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněného
P. K. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně
neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o jeho
odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a)
tr. řádu takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 3. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Monika Staniczková