11 Tdo 212/2016-32
U S N E S E N Í
V řízení o dovolání obv. J. S., rozhodl předseda senátu dnešního dne takto:
Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, sp.
zn. 3 T 42/2015 ze dne 20. 8. 2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v
Praze, sp. zn. 67 To 322/2015 ze dne 15. 10. 2015, přerušuje do konečného
rozhodnutí o tomto dovolání.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 3
T 42/2015, byl obv. J. S. uznán vinným I. přečinem maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a II. zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst.
2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z
území České republiky na dobu 4 (čtyř) let a rovněž podle § 101 odst. 1 písm.
c) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci – a to 120 ks
tablet léku Nurofen Stopgrip.
2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své advokátky
odvolání. Na jeho základě Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 15. 10.
2015, sp. zn. 67 To 322/2015 rozhodl, že se podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř.
napadený rozsudek zrušuje ve výroku o vině pod bodem II. a v celém výroku o
uloženém trestu a ochranném opatření. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř.
pak uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon jej
zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr.
zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 4 (čtyř) let a
podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření zabrání věci – 120
ks tablet léku Nurofen Stopgrip.
3. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, sp. zn.
67 To 322/2015, podal obv. S. prostřednictvím své obhájkyně, v zákonné lhůtě
dovolání. Učinil tak proti výrokům o vině, o trestu i proti výroku o ochranném
opatření. Odkázal v něm na § 265b odst. 1 písm. g), l) a j) tr. ř., neboť dle
jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku,
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) – k) tr. ř. Mimo to má
dovolatel za to, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly
splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
4. Dnešního dne rozhodne senát v řízení o dovolání obv. S. podle § 9a
odst. 2 tr. ř. o přerušení řízení na dobu do rozhodnutí Soudního dvora Evropské
unie o odpovědi na předběžnou otázku, která se týká interpretace čl. 2 písm. a)
Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, ve
znění nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11.
2013.
5. Obviněný nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody se započtením
předchozí vazby dne 21. 5. 2015. Tento trest by vykonal dne 21. 5. 2017.
Protože lze očekávat, že Evropský dvůr o předběžné otázce rozhodne v horizontu
přibližně jednoho roku a že v důsledku jeho rozhodnutí může dojít ke změně
právní kvalifikace jednání obv. S. v jeho prospěch, rozhodl předseda senátu o
přerušení výkonu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 3 T 42/2015 ze
dne 20. 8. 2015, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To
322/2015 ze dne 15. 10. 2015, a to do konečného rozhodnutí o jeho dovolání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 11 Tdo 212/2016
Datum rozhodnutí: 25.08.2016
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
Dotčené předpisy: § 283 odst. 1 tr. zákoníku, § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, § 9a odst. 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
11 Tdo 212/2016-I.-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Stanislava Rizmana a
soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Karla Hasche, v neveřejném zasedání dne
25. 8. 2016 o dovolání obv. J. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp.
zn. 67 To 322/2015 ze dne 15. 10. 2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 7 pod sp. zn. 3 T 42/2015, takto:
I. Podle § 9a odst. 2 tr. ř. se řízení přerušuje na dobu do rozhodnutí
Soudního dvora Evropské unie o odpovědi na předběžnou otázku uvedenou pod bodem
II. výroku.
II. Nejvyšší soud žádá na základě čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské
unie Soudní dvůr Evropské unie o odpověď na následující předběžnou otázku:
Lze léčivé přípravky podle definice stanovené ve Směrnici Evropského parlamentu
a Rady 2001/83/ES, které obsahují „uvedené látky“ stanovené Nařízením
Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 273/2004, na základě čl. 2 písm. a) tohoto
nařízení považovat za vyloučené z jeho působnosti ve smyslu Rozsudku Soudního
dvora Evropské unie ve spojených věcech C-627/13 a C-2/14 i poté, co znění
uvedeného ustanovení byla změněna nařízením č. 1258/2013 a s přihlédnutím k
tomu, že čl. 2 písm. a) nařízení č. 111/2005, ve znění nařízení č. 1259/2013,
léčivé přípravky s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu podřizuje režimu nařízení
č. 111/2005?
O d ů v o d n ě n í :
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 3
T 42/2015, byl obv. J. S. uznán vinným I. přečinem maření výkonu úředního
rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a II. zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst.
2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z
území České republiky na dobu 4 (čtyř) let a rovněž podle § 101 odst. 1 písm.
c) tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci – a to 120 ks
tablet léku Nurofen Stopgrip.
2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím své advokátky
odvolání. Na jeho základě Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 15. 10.
2015, sp. zn. 67 To 322/2015 rozhodl, že se podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.
řádu napadený rozsudek zrušuje ve výroku o vině pod bodem II. a v celém výroku
o uloženém trestu a ochranném opatření. Podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr.
řádu pak uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon jej
zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr.
zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 4 (čtyř) let a
podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ochranné opatření zabrání věci – 120
ks tablet léku Nurofen Stopgrip.
3. Podle skutkových zjištění soudů I. a II. stupně obv. J. S.:
· nejméně od ranních hodin kolem 6,30 hod. dne 21. 5. 2015, do doby
kolem 13,30 hod. téhož dne, kdy byl zadržen hlídkou Policie ČR, pobýval na
území České republiky, ačkoliv věděl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro
Prahu 9 ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 43/2014, který nabyl právní moci dne 8.
7. 2014, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, sp.
zn. 5 To 233/2014, odsouzen k trestu vyhoštění na dobu 5 let,
· dne 21. 5. 2015 v době kolem 13,20 hod. v P., ul. D. h. …, kde byl
kontrolován hlídkou Policie ČR, nesl u sebe pro svého známého v originálních
neporušených obalech celkem 120 tablet přípravku Nurofen Stopgrip, minimálně s
vědomím a srozuměn s tím, že z tohoto léčiva lze vyrobit drogu pervitin, a
tohoto jednání se dopustil, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu
9 ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 43/2014, který nabyl právní moci dne 8. 7.
2014 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2014, sp. zn.
5 To 233/2014, byl potrestán pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku mj.
k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který částečně vykonal dne 4. 8.
2014.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze z 15. 10. 2015, sp. zn. 67 To
322/2015, podal obv. S. prostřednictvím své obhájkyně, v zákonné lhůtě dovolání
. Učinil tak proti výrokům o vině, o trestu i proti výroku o ochranném
opatření. Odkázal v něm na § 265b odst. 1 písm. g), l) a j) tr. řádu, neboť dle
jeho názoru toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku,
nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně byl v řízení mu
předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) – k) tr. řádu. Mimo to
má dovolatel za to, že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly
splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
5. Pokud jde o důvody podřazené pod § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr.
řádu, dovolatel uvedl, že soudy nezohlednily zásadu ultima ratio trestní
represe, resp. že trestní represe má být až posledním prostředkem k nápravě
narušených poměrů. V rámci svého dovolání ke skutku č. 2 obviněný vznesl dvě
námitky:
a) Městský soud v Praze údajně rezignoval na aplikaci judikatury
Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2003 sp.
zn. 5 Tdo 115/2003), z níž vyplývá, že „přechováváním“ je alespoň několik hodin
trvající držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího takovou
látku, prekursoru nebo jedu (srov. stanovisko publikované pod č. 4/1987 – 42
Bulletinu bývalého Nejvyššího soudu ČSR). Nestačí tedy pouze chvilkové držení.
Naproti tomu Městský soud v Praze tvrdí, že samotná délka držení pro právní
kvalifikaci jednání konkrétního pachatele význam nemá. Má za to, že v
projednávaném případě je třeba hodnotit i osobu obviněného, který je velmi
významně spjat s nakládáním s návykovými látkami. Dovolatel však vyjádřil
přesvědčení, že taková argumentace neobstojí ve srovnání se skutkovým dějem
uvedeným právě v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2003, sp. zn. 5 Tdo
115/2003, když v tomto případě spočívalo jednání obviněného ve spolupráci při
balení heroinu, který obviněný sice fyzicky držel, avšak toliko po krátkou
dobu, protože zabalení 9,926 kg heroinu do 20 balíčků dvěma osobami bezpochyby
netrvá několik hodin. Ve srovnání s držením téměř deseti kilogramů heroinu se
jeví být držení 120 ks tbl. Nurofenu Stopgrip po velmi krátkou dobu bagatelním.
b) Mimo obviněný uvedl, že přechovávaný přípravek Nurofen Stopgrip dle
jeho názoru není prekurzorem ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení Evropského
Parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, ve znění nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 20. 11. 2013 č. 1258/2013, účinného od
30. 12. 2013, ale léčivý přípravek, který je z působnosti tohoto nařízení
vyňat. Skutková věta rozsudku Městského soudu v Praze uvádí, že prekurzorem je
efedrin/pseudoefederin. Obhajoba se domnívá, že Městský soud v Praze uznal
obviněného vinným pro jednání spočívající v držení přípravku obsahujícího
prekursor, tedy nikoliv pro jednání spočívajícím v držení prekursoru, jak
vyžaduje ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
6. V následující části dovolatel upozornil na právní úpravu Evropského
parlamentu a Rady, která upřesňuje definici takové látky. Obviněný nejprve
proti sobě postavil výklad pojmu prekurzor dle Nařízení Evropského Parlamentu a
Rady č. 273/2004 ve znění nařízení č. 1258/2013, na který odkazuje zákon č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků, a vedle
něj výklad podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 111/2005 ve znění
nařízení č. 1259/2013.
7. Na tomto základě pak uvedl, že výklad Obvodního soudu pro Prahu 7 i
Městského soudu v Praze by znamenal, že prekurzorem jsou v podstatě všechny
léčivé a veterinární přípravky, bez ohledu na to, zda uvedenou látku obsahují.
To je však dle jeho názoru výklad, který jistě neměl unijní zákonodárce na
mysli. Dovolatel je naopak přesvědčen o tom, že uvedené ustanovení je nutno
vykládat v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. února 2015 ve věcech
C – 627/13 a C- 2/14, podle něhož – léčivé přípravky spadají do výjimky z
uvedených látek ve smyslu čl. 2 písm. a) nařízení č. 273/2004, a to bez ohledu
na skutečnost, zda lze z léčivého přípravku uvedenou látku extrahovat snadno
dostupnými nebo hospodárnými prostředky, či nikoliv. Na základě tohoto rozboru
má dovolatel za to, že jednání popsané ve skutkové větě rozsudku Městského
soudu v Praze není jednáním, které by naplňovalo skutkovou podstatu trestného
činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku.
8. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. dovolatel
uvedl, že rozhodnutími Obvodního soudu pro Prahu 7 i Městského soudu v Praze
bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uloženo ochranné opatření
zabrání věci – 120 tbl Nurofenu Stopgrip. Toto opatření bylo uloženo proto, že
tento lék soudy nižších stupňů vyhodnotily jako ohrožující bezpečnost lidí s
ohledem na aspekty zmíněné v rozsudku Městského soudu v Praze. Vzhledem k výše
uvedené argumentaci však dovolatel považuje tento výrok za nesprávný, protože v
daném případě šlo o léčivo, nikoliv látku ohrožující bezpečnost lidí.
9. S ohledem na výše uvedené dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 10. 2015, sp. zn. 67 To 322/2015 a
příp. i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 3 T
42/2015 v celém rozsahu zrušil a přikázal Městskému soudu v Praze, příp.
Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc znovu projednal a rozhodl, nebo aby
Nejvyšší soud rozhodl sám, a to tak, že se obviněný zprošťuje podle § 226 písm.
b) tr. ř. obžaloby, a to v celém rozsahu.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a),
h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně
příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou
osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší
soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v
§ 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená
ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako
přípustné.
IV. Právní úprava a odůvodnění předběžné otázky
11. Skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.
zákoníku zní: „Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne,
zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává
omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní
látku, prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět
let nebo peněžitým trestem.“ Jako zvláště závažný zločin podle § 283 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku je uvedené jednání kvalifikováno, pokud se ho pachatel
dopustí „ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo
potrestán“. V takovém případě bude pachatel potrestán odnětím svobody na dvě
léta až deset let nebo propadnutím majetku.
12. Pro posouzení tohoto případu se jeví jako klíčové vyřešení otázky,
zda obviněným přechovávaný přípravek Nurofen Stopgrip (obsahující účinné látky
ibuprofen a pseudoefedrin) je možné považovat za prekursor, anebo jako léčivý
přípravek s obsahem prekursoru. Zásadním právním sporem v projednávané věci je
výklad pojmu prekursor v relevantní unijní právní úpravě.
13. Základní právní rámec pro definici pojmu prekursor vymezuje Nařízení
Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 273/2004, o prekursorech drog (dále jen
nařízení o prekursorech drog), a to ve znění Nařízení Evropského Parlamentu a
Rady (ES) č. 219/2009 ze dne 11. 3. 2009 a Nařízení Evropského parlamentu a
Rady (EU) č. 1258/2013, účinného od 30. 12. 2013 (dále jen „nařízení č.
1258/2013“), neboť jde o přímo použitelný předpis Evropské unie.
14. Podle čl. 2 odst. 1 nařízení o prekursorech drog je „uvedenou
látkou“ – resp. prekursorem: „jakákoliv látka uvedená v příloze I, která může
být použita k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, vč. směsí a
přírodních produktů, které tyto látky obsahují, avšak s výjimkou směsí a
přírodních produktů, ve kterých jsou uvedené látky obsaženy tak, že tyto
uvedené látky nelze snadno použít ani extrahovat snadno dostupnými nebo
hospodárnými prostředky, léčivé přípravky ve smyslu čl. 1 bodu 2 Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES a veterinární léčivé přípravky ve
smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES“.
15. Obvodní soud pro Prahu 7, který ve věci rozhodoval v I. stupni, ve
svém rozsudku sp. zn. 3 T 42/2015, dospěl jazykovým rozborem této definice k
závěru, že léčivé přípravky, ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady
2001/83/ES, pokud obsahují „uvedenou látku“, jsou prekursorem. Ve svém
rozhodnutí uvedl, že – pouze pro směsi a přírodní produkty platí výjimka, že se
nezahrnují mezi „uvedenou látku“, pokud z nich tuto látku nelze snadno použít
ani extrahovat snadno dostupnými prostředky. Z dané definice vyplývá, že slovy
„uvedenou látkou jakákoliv látka uvedená v příloze I, který může být použita k
nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek, včetně směsí a přírodních
produktů, které tyto látky obsahují“, pokračující věta „léčivé přípravky ve
smyslu…“ – po vložené větě stanovující výjimku pro směsi a přírodní látky –
jednoznačně léčiva ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady čl
2001/83/ES mezi „uvedenou látku“, a tedy i prekursor drog, zahrnuje.
16. Podpůrně pak obvodní soud odkázal i na věcně související
novelizující Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1259/2013 (dále též
jen „nařízení č. 1259/2013“), jímž bylo změněno Nařízení Evropského Parlamentu
a Rady (EU) č. 111/2005, kterým se stanoví pravidla pro sledování obchodu s
prekursory drog mezi Společenstvím a třetími zeměmi (dále též jen „nařízení č.
111/2005“). I když soud I. stupně konstatoval, že nařízení č. 111/2005 se na
jednání obviněného přímo nevztahuje, přesto dovodil, že rovněž relevantní
nařízení č. 1258/2013 (resp. jím novelizované nařízení o prekursorech drog)
zamýšlelo pod pojem prekursory podřadit i léčiva obsahující efedrin. Z toho
tedy vyplynul závěr, že léčiva s obsahem prekursoru efedrinu lze řadit pod
pojem „uvedené látky“.
17. Proti tomuto závěru však stojí zásadní námitka, spočívající v
interpretačním pravidlu, že všechna ustanovení unijního práva musejí být
vykládány jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích Unie. Proto
také definiční vymezení „uvedené látky“ v nařízení č. 1258/2013 musí být
vykládáno totožně i v jiných jazykových verzích. Formulace použitá v jedné z
jazykových verzí ustanovení unijního práva nemůže sloužit jako jediný základ
pro výklad tohoto ustanovení, ani jí nemůže být přiznána přednostní povaha
(vzhledem k jiným jazykovým verzím). Ustanovení unijního práva musejí být totiž
vykládána a používána jednotně na základě znění vypracovaných ve všech jazycích
Unie (rozsudek Ivansson a další, C-307/13, EU:C:2014:2058, bod 40, jakož i
citovaná judikatura). V případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi
unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle jeho kontextu a cílů
sledovaných právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudek
Kirin Amgen, C-66/09, EU:C:2010:484, bod 41 a citovaná judikatura).“
18. Při posuzování tohoto případu Nejvyšší soud konfrontoval definiční
vymezení „uvedené látky“ i v jiných jazykových mutacích a zjistil, že výše
uvedený závěr o tom, že léčivé přípravky, obsahující „uvedenou látku“ jsou
prekursorem, nemá oporu v jiných jazykových verzích předmětného nařízení o
prekursorech drog.
19. Ve slovenském znění nařízení č. 1258/2013 je sledovaný pojem vymezen
takto: „určená látka“ je akákoľvek látka uvedená v prílohe I, ktorú možno
použiť na nezákonnú výrobu omamných alebo psychotropných látok, vrátane zmesí a
prírodných produktov obsahujúcich takéto látky, s výnimkou zmesí a prírodných
produktov, ktoré obsahujú určené látky a ktoré sú zložené takým spôsobom, že
určené látky nemožno jednoducho použiť ani extrahovať ľahko dostupnými alebo
ekonomicky výhodnými prostriedkami, liekov, ako sú vymedzené v článku 1 ods. 2
smernice Európskeho parlamentu a Rady 2001/83/ES a veterinárnych liekov, ako
sú vymedzené v článku 1 ods. 2 smernice Európskeho parlamentu a Rady 2001/82/ES.
20. V polské jazykové mutaci je: „substancja sklasyfikowana“ oznacza
każdą substancję wymienioną w załączniku I, która może być wykorzystywana do
nielegalnego wytwarzania środków odurzających i substancji psychotropowych, w
tym mieszaniny i produkty naturalne zawierające takie substancje, z wyłączeniem
mieszanin i produktów naturalnych, które zawierają substancje sklasyfikowane i
które zostały wytworzone w taki sposób, że substancje sklasyfikowane nie mogą
być łatwo wykorzystane lub odzyskane za pomocą łatwych do zastosowania lub
ekonomicznie opłacalnych środków, produktów leczniczych określonych w art. 1
pkt 2 dyrektywy 2001/83/WE Parlamentu Europejskiego i Rady oraz weterynaryjnych
produktów leczniczych określonych w art. 1 pkt 2 dyrektywy 2001/82/WE
Parlamentu Europejskiego i Rady.
21. V angličtině je sledovaný pojem vymezen takto: „scheduled substance”
means any substance listed in Annex I that can be used for the illicit
manufacture of narcotic drugs or psychotropic substances, including mixtures
and natural products containing such substances but excluding mixtures and
natural products which contain scheduled substances and which are compounded in
such a way that the scheduled substances cannot be easily used or extracted by
readily applicable or economically viable means, medicinal products as defined
in point 2 of Article 1 of Directive 2001/83/EC of the European Parliament and
of the Council and veterinary medicinal products as defined in point 2 of
Article 1 of Directive 2001/82/EC of the European Parliament and of the Council.
22. Z německé jazykové verze vyplývá, že: „erfasste Stoffe“ alle in
Anhang I aufgeführten Stoffe, die zur unerlaubten Herstellung von Suchtstoffen
oder psychotropen Substanzen verwendet werden können, einschließlich Mischungen
und Naturprodukten, die derartige Stoffe enthalten, aber ausgenommen Mischungen
und Naturprodukte, die erfasste Stoffe enthalten und so zusammengesetzt sind,
dass diese nicht einfach verwendet oder leicht und wirtschaftlich extrahiert
werden können, Arzneimittel gemäß Artikel 1 Nummer 2 der Richtlinie 2001/83/EG
des Europäischen Parlaments und des Rates und Tierarzneimittel gemäß Artikel 1
Nummer 2 der Richtlinie 2001/82/EG des Europäischen Parlaments und des Rates.
23. Za tohoto stavu věci je nutné v intencích judikatury vycházet ze
smyslu evropské právní úpravy tak, aby sporný pojem byl vykládán v rámci celé
Evropské unie jednotně. Proto je nutné zabývat se otázkou, zda je podřazení
léčiv obsahujících prekursor pod pojem prekursoru, i po změně nařízení o
prekursorech drog, v souladu se smyslem evropské úpravy.
24. Na tom nic nemění ani to, že z textu preambule k novelizujícímu
nařízení č. 1258/2013 vyplývá potřeba zpřísnit režim nakládání s jinou
specifickou látkou, a to acetanhydridem (srov. odst. 2 preambule nařízení č.
1258/2013). Tato skutečnost by tedy nasvědčovala spíše tomu, že jsou i nadále
platné právní závěry citovaného rozsudku Soudního dvora, že léčivé přípravky,
byť by i obsahovaly snadno extrahovatelnou látku sloužící jako prekursor, za
takový prekursor považovány být nemohou. Pominout totiž nelze argumentaci
Soudního dvora, že rovněž léčivé přípravky podléhají regulaci výše citovanou
směrnicí, přičemž není cílem evropské právní úpravy podobné režimy regulace
překrývat.
25. Otázkou výkladu sporného čl. 2 písm. a) nařízení o prekursorech drog
č. 273/2004 ze dne 1. 2. 2004 se v minulosti zabýval i Nejvyšší soud v
rozhodnutí sp. zn. 8 Tdo 1363/2011 ze dne 9. 11. 2011, ve kterém se přiklonil k
závěru (který koresponduje s názorem Obvodního soudu pro Prahu 7 v nyní
projednávané věci). V tomto usnesení se Nejvyšší soud přiklonil k závěru, že za
prekursor se považují všechny látky, které jsou uvedeny v Příloze I. výše
uvedeného nařízení, ale i léčivé přípravy, ve kterých jsou prekursory obsaženy.
Ty jsou sice z této definice vyloučeny, ale na druhé straně lze z nich uvedené
látky extrahovat snadno dostupnými nebo hospodářskými prostředky. A jelikož
prekursor pseudoefedrin (nejen když jde o tuto látku samotnou, ale i pokud je
obsažen v léčivých přípravcích) lze z léku extrahovat jednoduchým postupem
(protože oddělení prekursoru je nejčastěji prováděno rozpuštěním léku ve vodě
či v jiném roztoku, filtrací a následným odpařením, což je postup snadný, neboť
k němu není nutné použít složitých chemických, laboratorních či jiných
náročných postupů), lze i léčivé přípravy s obsahem pseudoefedrinu považovat ve
smyslu definice čl. 2 písm. a) nařízení č. 273/2004 považovat za prekursor. Je
však pravdou, že tento názor Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, časově
předchází změně nařízení o prekursorech drog č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013.
26. Z preambule nařízení č. 111/2005 je patrné, že výslovné řazení
léčivých přípravků obsahujících efedrin (pseudoefedrin) mezi prekursory se děje
na podkladě přeshraničního obchodu se třetími zeměmi (srov. odst. 3 a 7
preambule nařízení č. 1259/2013). Toto nařízení má odlišnou působnost a
vztahuje se pouze k obchodu s prekursory přes vnější hranici Evropské unie –
jeho věcný rozsah je tedy odlišný. Ale konstrukce čl. 2 písm. a) v nařízení č.
111/2005 je v tomto aspektu odlišná od korespondujícího čl. 2 písm. a) nařízení
o prekursorech drog ve znění nařízení č. 1258/2013, neboť výslovně obsahuje
vyjádření, že léčivé přípravky s obsahem efedrinu jsou výjimkou z jinak
obecného pravidla, že léčivé prostředky režimu nařízení č. 111/2005
nepodléhají. Oproti tomu v nařízení o prekursorech drog ve znění nařízení č.
1258/2013 taková výslovná úprava léčivých přípravků s obsahem efedrinu chybí.
27. Evropský normotvůrce měl přitom jistě možnost i v novele nařízení o
prekursorech drog výslovně vyjádřit, že jeho režimu podléhají i léčivé
přípravky obsahující efedrin. I přesto, že obě novelizující nařízení vznikala s
největší pravděpodobností souběžně, tak výslovně neučinil.
28. Lze tak shrnout, že sporné ustanovení čl. 2 písm. a) v nařízení o
prekursorech drog ve znění nařízení č. 1258/2013 i přes snahu evropského
normotvůrce je i po provedené změně nejasné a připouští dva protichůdné
výklady. Buď je jazykovým výkladem možné dovodit, že léčivé přípravky,
obsahující „uvedenou látku“ jsou prekursorem, nebo je výkladem dovoditelný i
názor opačný. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že další
aplikaci závěrů vyplývajících z citovaného rozhodnutí lze považovat z hlediska
práva Evropské unie za spornou. Jde přitom o zásadní právní otázku výkladu
práva Evropské unie, na jejímž vyřešení je závislá konkrétní právní kvalifikace
jednání obviněného S.
V. Přerušení řízení
29. Po zvážení shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dospěl k
závěru, že rozhodnutí o dovolání obviněného je závislé na vyřešení sporné
otázky výkladu aktů přijatých orgány Evropské unie, jak má na mysli čl. 267
Smlouvy o Evropské unii. Proto předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o
předběžné otázce uvedené ve výrokové části tohoto usnesení a přerušil ve smyslu
§ 9a tr. ř. dovolací řízení do doby, kdy na ni Soudní dvůr Evropské unie
odpoví, neboť bez jejího zodpovězení není možné v tomto řízení pokračovat.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 8. 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu